Co dělá pštros, když se bojí?

Hlava v písku, nejčastěji se slovesem schovat (hovorový, ironický) – ustálená kombinace, ironický frazeologický útvar vycházející z anekdoticky chápané obranné reakce pštrosa: při sebemenším nebezpečí schovej hlavu do písku. Používá se ve smyslu psychologické hyperprotekce: snaží se uniknout z reality, o něčem nevědět, nevšímat si toho, co způsobuje strach, snažit se vyhnout řešení jakýchkoli obtížných nebo důležitých problémů: „nějak se to vyřeší samo“.

Frazeologická jednotka „skryj hlavu do písku“ je ustálená řečová konstrukce formulického typu, jejíž použití se vyznačuje velmi vysokou mírou stereotypizace. Možnosti změny fráze se nejčastěji omezují na synonymní slovesa: schovat, schovat, zahrabat, strčit.

Hlava v písku v aforismech a krátkých výrokech

Znovu prohlašuji: bylo to pro mě velké zklamání. Ale také jsme nemohli schovat hlavu do písku jako pštrosi, ale dívali jsme se takovému nebezpečí přímo do tváře. [1]

Chce-li pštros strčit hlavu do písku, písek se najde; Cokoli se ukáže jako písek – minulost nebo budoucnost, příbuznost nebo zřeknutí se toho. [2]

Běží dvě pštrosí samice a za nimi dva pštrosi. Pštrosi je dohánějí. Pštrosi se zastaví a zaboří hlavu do písku. Pštrosi se zastaví, zmateně se rozhlížejí a jeden říká druhému: “Kam se poděla tato dvě kuřátka, zdá se, že tu právě byli!”

Chtěl bych být pštrosem a strčit hlavu do písku. Cukr. [3]

Camel se ptá:
– Proč, když se pštrosi leknou, schovávají hlavu do písku?
– Nevím – koho to zajímá, ale hledám olej.

Vím, proč pštrosi strkají hlavu do písku. Mají tam návod!

Posadila se, zakryla si hlavu a schovala se! Je to jako pštros: je v úzkosti, hlavu má v písku. [4]

Pštros, který schovává hlavu do písku, podle mě není zbabělec. Rozhodne se později přemýšlet o něčem nepříjemném. Ne ve špatnou dobu a ne na špatném místě. [5]

. hloupý pštros Umadda škytá a zaboří hlavu do písku. A v Africe padá noc. [6]

Hlava v písku v memoárech, žurnalistice a literatuře faktu

Chudoba, utrpení, reptání a tupost mas ho vůbec netrápí. Pohrdavě nechává všechny tyto podezřelé a zlověstné jevy žít vedle svého života, poblíž, ve skutečnosti. Nesnaží se zbaběle jako Pařížan usilovně odmlouvat, povzbuzovat a sdělovat si, že vše je klidné a bezpečné. Chudáky někde neschovává jako v Paříži, aby nerušili a zbytečně nestrašili jeho spánek. Pařížan, stejně jako pštros, rád zaboří hlavu do písku, aby neviděl, jak ho lovci předbíhají. V Paříži. [7]

Bůh zemřel – život zemřel a my jsme zemřeli v něm; všude kolem je „nic“, „chlad“, „bezmezná prázdnota“, všechna spojení se životem jsou přerušena a v poledne si člověk musí rozsvítit svou ubohou lucernu, aby nahradil vyhaslé světové slunce. Ale pro Dostojevského se tento stav zdál být věčným, neměnným zákonem lidského života. Ne tak pro Nietzscheho. Pochopil, že to může být jinak. „Moje „já“ mě naučilo nové pýše,“ říká Zarathustra, „učím to lidi: už neschovávat hlavu do písku nebeských věcí, ale volně ji nosit, pozemskou hlavu, která dává smysl Země!” Nietzsche pochopil, že nevyčerpatelně hluboká hodnota života a jeho náboženský smysl nemusí nutně zmizet se „smrtí Boha“. Pochopil ještě víc: že náboženství může být pravým opakem náboženství. [8]

Osud tomu chtěl, že strašlivá zbraň smrti skončila na krátkou dobu v rukou mírumilovné a svobodumilovné země. Mohlo by to z ní udělat manažerku a organizátorku světa k jeho štěstí a spáse. K tomu musí mít pouze vizi a vůli. Zatím vidíme, že její duchovní vůdci jsou slepí a její političtí vůdci nezodpovědní. Nechtějí vidět, co je. Žijí v iluzích dávno zašlého idylického 9. století. A nechtějí na sebe vzít břemeno odpovědnosti a zastavit neustálý sešup směrem k propasti. Přestaňte strkat hlavu do písku aktuálních událostí a záležitostí a rozhodněte se. Je ponižující si myslet, že umíráme na lidskou hloupost a zbabělost. Existuje však právě v této situaci jiskřička naděje? [XNUMX]

Jak je tato kniha potřebná, jak nepochopitelná je po ní už tak nepochopitelná a skličující touha těch nahoře schovat před tímto tématem hlavu do písku – před tím se nelze schovávat. [10]

Není třeba strkat hlavu do písku – nemilosrdně jsme, zapomínajíce na čest a svědomí, otrávili a zastřelili své vlastní druhy, odsuzovali sousedy a kolegy, odhalili ideologické „zlody“ na večírcích a jiných setkáních, v novinách a časopisech, v ve filmech a na divadelních prknech A nebyli jsme nuceni klečet na různých setkáních, abychom složili přísahu věrnosti a pokání, čemuž se říkalo kritika a sebekritika, tedy všeobecná a organizovaná výpověď. Proto se nesmíme divit, že minulost dnes terorizuje naše životy. [jedenáct]

Hlava v písku v beletrii

– Ach, Lev Iljiči, podívej: hlemýžď. Proč sem vylezla?
– Zajišťuje každodenní jídlo. Momentálně si po náročné práci dopřává polední siestu. Pod svým vápencovým štítem si jako pštros strčí hlavu do písku a představuje si, že je zcela v bezpečí.
“A pravděpodobně leží schoulená jako miminko v kolébce,” zvedla Nadenka, “má zavřená očička. Ach, Lev Iljiči, jak ji mohu špehovat?” [12]

Jako všichni podvedení manželé byl první, kdo uhodl o novém vztahu své ženy, stejně jako hádal o těch předchozích. Ale stejně jako všichni manželé se i on po vzoru pštrosa schovávajícího hlavu do písku snažil přesvědčit sám sebe, že tam nic není, a proto není nic nápadného pro ostatní. To samozřejmě nepomohlo. V odlehlých městech, když pomine první horké období pomluv, začnou s cizoložstvím zacházet s úžasnou dobrou povahou, protože to vzhledem k jeho dlouhé historii považují za právní vztah mezi třemi lidmi. [13]

Byl to nemocný mladý muž, strašně hubený, s namodralým obličejem náchylným k akné. Cigarety nepustil.
“To říct,” uvažoval vytrvale, “znamená zabořit hlavu do nebeského písku, jak říká Nietzsche!” Už máme těch písků dost, pánové! Potřebujeme si zařídit náš pozemský domov bez domova, ve kterém se všichni dusíme. Naše krásná země, kterou jsme proměnili v údolí slz a trápení. [14]:282

V noci, když přišla zima, přikryl se větvemi keřů. „Je zima, Cherkezi? Kde je tvůj domov, Cherkezi? Zabořil hlavu do písku a nechtěl na nic myslet. Občas se plazil ke vzdálené studni. Bloudil kolem ní a na dlouhou dobu se zastavil nad kolejemi. [15]

– Stejně už znáš pravdu. Jaký má smysl strkat hlavu do písku?
Zavrtěla hlavou, odešla ode dveří a znovu se přesunula k oknu.
“Mýlíš se, nesnažím se zavírat oči před pravdou.” Opravdu si na ni celou dobu vzpomínám, i když Bůh ví, rád bych zapomněl. Ale jsou věci, které nemůžu. Rozumět? Nemohu – to je vše. Nemohu následovat muže, který mě vychoval a vychoval, kterého jsem miloval a stále miluji, kterému říkám táta. [16]

Pštros Umadda je unavený a spěchá, aby se dostal na západ, kde se velká řeka Kongo vlévá do oceánu. Chce plavat a relaxovat. A na břehu leží mazaný kajman Chingu – lže z nějakého důvodu. Vydával se za poleno a čekal na hloupého nebeského pštrosa Umaddua, který nosil slunce na hlavě. Hloupý nebeský pštros Umadda konečně běží k oceánu. Samozřejmě vidí mazaného kajmana Chingu, ale myslí si, že je to poleno. Pštros Umadda se cestou vypařil. Teď se koupe. Právě teď, právě teď. A pak se zezadu připlíží mazaný kajman Chingu a kousne ho do čehokoli! A hloupý pštros Umadda, škytající, strká hlavu do písku. A v Africe padá noc. [6]

Hlava v písku ve verši

Ale všechno pominulo, roztavilo se, zmizelo,
Láska, úspěch, úspěchy jsou pryč.
A s neblikajícím světlem – jedna
Přátelství osvětluje mé dny dodnes
A pomáhá nést břemeno,
Vzpomínat se mnou na minulost,
A teď, jako by pštrosí pták,
Co strká hlavu do písku
A myslí si, že takhle se zachrání, –
Zahrabávám svou paměť hluboko
Za starých časů a myslím, že toto
Zachraňuji se před hroznou realitou.
tak co bude dál? Něco bylo napsáno už dávno,
Možná trochu radosti,
Možná je tu další smutek –
Ať je to cokoli: všechno už tam je
A nic to nemůže změnit. [17]

A tohle je svět. Byl jednou chaos
Hra se proměnila v zákon.
Schovám hlavu jako pštros
Ve všem, co má zákon a pořádek. [18]

Pluje černá plachta
Přináší mráz
Hloupý pštros pohřbívá
Ve strachu hlavu do písku.
Písek teče tence
Přes přesýpací hodiny
Jeho zrna padají
Na třesoucích se šupinách.
Jsem milovníkem dlouhověkosti
Proto moje touha
Co zůstane na světě
Jen hrst písku
Co přináší černá plachta?
Nemrtvý chlad
Co budou pohřbívat, pitomý pštrosi,
Naše hlavy jsou v písku. [19]

Zdroje [editovat]

1. ↑Nikita Chruščov. Vzpomínky. – M.: “Vagrius”, 1998.
2. ↑Averintsev S.S.. Pokusy o vysvětlení. Rozhovory o kultuře. — M.: „Pravda“, 1988.
3. ↑Nikita Bogoslovskij, “Poznámky na okraji klobouku.” – M.: Vagrius, 1997.
4. ↑Věra Běloušová. Druhý výstřel. – M.: Vagrius, 2000.
5. ↑Valerian Skvortsov. “Dovolená je nezákonná.” – M.: Vagrius, 2001.
6. ↑ 12Alexander Kuznetsov. Masajské příběhy. — Rezervace pohádek. Oblíbené. Svazek 5. sestava V. V. Lebeděv. – M.: PrestigeGroup. 2015
7. ↑ Skvělý čtenář. Ruská literatura 2003. století. — IDDK. XNUMX
8. ↑V. Veresajev. “Žít život”. M.: Nakladatelství politické literatury, 1991.
9. ↑G. P. Fedotov. “Mezi dvěma válkami.” – “Nový časopis”, 1946, č. 14
10. ↑A. T. Tvardovsky, Pracovní sešity z 60. let. ― M.: „Znamya“, č. 4-5, 2002
11. ↑Alexander Jakovlev. “Poloostrov paměti.” Ve 2 svazcích. Svazek 1. – M.: Vagrius, 2001.
12. ↑Avenarius V.P.Roamingové síly. Dilogie
13. ↑Kuprin A.I. Sebraná díla v devíti svazcích. Svazek 1. – Moskva, „Fiction“, 1971.
14. ↑S. I. Gusev-Orenburgskij. Země otců. – Petrohrad: Sbírka znalostního partnerství pro roky 1904, 1905.
15. ↑Loskutov M. P. Příběhy o poušti a silnicích. – M.: Dětská literatura, 1966.
16. ↑Alexandra Marinina, “Mužské hry”. – M.: EKSMO, 2006.
17. ↑T. L. Shchepkina-Kupernik. Vybrané básně a básně. – M.: OGI, 2008.
18. ↑B. A. Nartsisov. “Dopis sobě.” – M.: Vodnář, 2009.
19. ↑Chinnov I.V. Sebraná díla ve dvou svazcích, svazek 2. Moskva, „Souhlas“, 2002.

Viz také [upravit]

Hlava v písku:

• Článek na Wikipedii
• Významy ve Wikislovníku
• Mediální soubory na Wikimedia Commons

• Hlava
• Песок
• Zlomte si hlavu
• Puzzle
• Hlavu na ramena
• Zahradní hlava
• Poškrábal jsem se na hlavě
• zlomit komedii
• Hrušky na povalování
• Tanec k naladění
• Posaďte se do louže
• Bota
• Pliv na strop
• Bouře v šálku
• Havran hrabě

Sdílejte citáty na sociálních sítích:
VKontakte • Facebook • Twitter • LiveJournal

• Jednotky fráze
• Tematické články v abecedním pořadí
• Lidské chování

Oficiální publikace správy Ivanovo

24 2024 марта
Guvernér vyjádřil soustrast rodinám obětí
Nejlepší gymnastky jsou vybírány na celoruský turnaj v Soči
Starosta Vladimir Sharypov projednal opatření na podporu projektu s koordinátorem pátracího týmu
Používá se nová technologie

Talentovaní kluci se mohou vyzkoušet jako uchazeči do Divadelního ústavu pojmenovaného po něm. Boris Shchukin, aniž by opustil město

Poslední starty jsou bohaté na ceny

Pštros neschovává hlavu do písku

Mýtus byl vyvrácen díky Všeruskému zemědělskému sčítání

Cesta k podivným ptákům, kteří žijí ve vesnici Vvedenye, okres Shuisky, se vine dlouho. Asfalt končí a začíná hrbolatý úsek cesty. Auto jezdí po betonových deskách jako po kolejích. A všude kolem jsou bujné bolševníky vysoké jako člověk (kopule kostelů za nimi si hned nevšimnete) a polorozpadlé budovy bývalého statku. Nyní se zde chovají pštrosi, jak oznamuje veselý nápis s barevným ptáčkem v červeném trojúhelníku.

Za branami „Šikovného pštrosa“ se nachází oáza, udržovaný zemědělský areál s květinovými záhony a trávníky, pěknými hospodářskými budovami a obrovskou kovovou sochou afrického ptáka. Vedoucí turistické farmy Natalja Belousovová srdečně zdraví sčítačku Dariu Naidenovovou, zaměstnance Ivanostatu a nás novináře. Prohlídka začíná od dveří. To je pro ni známá věc, protože každý den se na pštrosy přijde podívat více než desítka lidí. Turisté cestují individuálně i ve skupinách. Farmu ročně navštíví minimálně šest tisíc lidí.

„Před sedmi lety, když jsme začali stavět, rostl na tomto místě pouze bolševník. Nebyla tam voda ani elektřina a naši pštrosi teď pijí artézskou vodu z hloubky více než sto metrů, proto rostou tak velcí a silní,“ říká Natalya.

Nyní je pštrosů devatenáct. Většinou černý Afričan. Existují pouze dva australští emu. Tyto údaje zadává sčítací komisař do dotazníků. Mimochodem, podle posledního Všeruského sčítání lidu v našem regionu žádní pštrosi nebyli. Na farmě se využívá najatá pracovní síla, o kterou mají zájem i pracovníci statistiky. Všechny záležitosti zde k překvapení všech řídí tři lidé. Natalya vysvětluje, že když se svým partnerem plánovali uspořádání nové farmy, zvažovala různé oblasti chovu hospodářských zvířat v regionu Ivanovo: „Vybrali jsme si pštrosa, protože jsou to nenároční ptáci s dobrou imunitou a nevyžadují péči o mnoho pracovníků. “ Do ohrady vůbec nikdo nevstoupí. To je životu nebezpečné, protože síla pštrosího kopu je třicet kilogramů na centimetr čtvereční. Pštros spočívá pouze na dvou prstech.

U ohrady slyšíme zvuk podobný tlukotu bubnu. Jedná se o pštrosí samice. Mužský hlas je jako dýmka. Při pohledu na téměř třímetrové africké ptactvo (australští emu jsou o metr nižší a působí nadýchaně) jsme se je snažili nevyplašit. Zdálo se, že Natalya naši otázku předvídala: schovávají pštrosi hlavy v písku? Říká, že je to mýtus a nic víc.

„Pštrosi nic neskrývají,“ říká a s úsměvem vysvětluje, že za celou dobu existence farmy nenašli jedinou díru v zemi. — Pštrosi vám nedovolí se k nim přiblížit. Z dálky se skutečně může zdát, že pták sklonil hlavu a schoval ji do písku. Ve skutečnosti mají pštrosi výborný zrak a sluch – vidí na vzdálenost čtyř kilometrů. Mimochodem velmi rádi trhají trávu a s nízko skloněnou hlavou dokážou sežrat i myš nebo malou ještěrku. Zároveň se může zdát, že pták zabořil hlavu.“

Úžasná fakta tím nekončí. Ukazuje se, že pštrosi mají velmi krátkou paměť, horší než dívčí. „Navzdory svému krásnému a inteligentnímu vzhledu si pták pamatuje, co se stalo, jen dvacet sekund. Alespoň to je uvedeno v literárních pramenech a stojí za to věřit. Na naší farmě se jednou dva samci poprali na život a na smrt a jeden po rozbití přepážky najednou zapomněl, proč se řítí ke svému rivalovi,“ říká majitel farmy. “Tak krátká paměť neumožňuje ochočit a cvičit ptáky.”

Ale podle Natalyi žijí pštrosi velmi dlouho, protože si nepamatují zlo a nejsou nervózní: „Je to všechno mýtus, že pštros je plachý pták. Pštrosi se dožívají sedmdesáti let a čtyřicet z nich může snášet vejce.“

Váží téměř kilogram, někdy i více než dva. V obchodě se suvenýry Natalya ukazuje skořápku obrovského vejce, ze kterého se vyrábí omeleta pro deset lidí, a vysvětluje, že k jejímu otevření budete potřebovat vrtačku. Pštrosí vejce není jen lahodná omeleta, ale také celá paráda při jeho přípravě. Pomocí vrtačky udělejte na obou stranách otvory o průměru jeden centimetr. Obsah vyfoukejte nebo vytřepejte. Farmáři doufají, že časem otevřou restauraci, kde budou moci vyzkoušet míchaná vejce i dietní masová jídla. Pštros je velmi choulostivý, ale dobré je jen to, co má na nohách. To je pouhých třicet kilogramů z celkové hmotnosti sto padesát. Oblíbená je také kosmetika na bázi pštrosího tuku, pštrosí kůže a peří.

Farma je mimochodem otevřena turistům po celý rok. Ptáci se nebojí ani těch nejkrutějších mrazů. „Chodí kolem minus dvaceti stupňů a na pozadí sněhu to vypadá velmi nezvykle,“ říká Natalya Belousovová. „Faktem je, že pštrosi mají v nohách málo nervových zakončení, což jim umožňuje žít v našem regionu. V africké savaně, chci poznamenat, jsou také velmi vysoké teplotní rozdíly. Přes den může být až šedesát stupňů a v noci pod nulou.“

Australští emu, kteří se objevili na farmě náhodou (ptáci byli odebráni ženě, která je koupila pro zábavu, ale nemohla si je nechat, když vyrostli), mají genetickou paměť. „Navzdory tomu, že se emu v našem regionu narodili, v zimě snášejí vejce, protože v Austrálii je v tuto dobu léto. Cítí léto i v naší zimě,“ říkají nám.

Dospělí pštrosi jsou na tyto změny připraveni. Ale pro mláďata, která se líhnou na konci léta (mají jeden a půl kilogramu, jen patnáct centimetrů), je teplo v prvním roce života důležité. A to je velký problém. “Na území farmy není žádný plyn,” říká Natalya Belousovová zaměstnancům Ivanostatu o svých problémech. — Nejbližší pobočka pohonných hmot je od nás téměř kilometr daleko. Na dodávku plynu jsou potřeba tři miliony.“

Nedostatek plynu také brzdí rozvoj cestovního ruchu. Zpočátku byl projekt výhradně pro farmáře, ale po nějaké době se farma stala zajímavou pro turisty. „Nejdřív přišlo jen pár lidí, pak jsme začali spolupracovat s cestovními kancelářemi. Nyní jich je dvacet. Hlavními návštěvníky jsou prvňáčci. Připravili jsme pro ně zajímavý hodinový program. Dělají tu naučné kvízy a dětem se to moc líbí,“ říká majitelka.

Čínské hedvábí, núbijské kozy, jelen sika.

Na farmě Shartom Ostrich můžete vidět další exotiku. Chová se zde čínská hedvábná kuřata. Jeden z nich mimochodem vylíhl kuře z vejce obyčejného kuřete. A letos chtějí v jedné z farem v okrese Kineshma nově chovat mléčné ovce a kozy saanenského a núbijského plemene. Budou přivezeny z Nizozemska.

„Při posledním celoruském sčítání bylo deset tisíc křepelek a také perliček. Pštrosi dosud nebyli chováni. Byli ve Vladimirské oblasti. A pak jsme napočítali osm jelenů sika. Byly vyšlechtěny loveckými farmami,“ říká zástupkyně vedoucího Ivanostatu Olga Guseva. Je škoda, že s příchodem exotiky tradiční plemena postupně mizí. Málokdo chová dobytek. Pokud to není výkrmný býk.

Melouny, melouny, meruňky, lískové ořechy.

Nechybí ani zahradní exotika. Melouny se vysazují jako experiment ve sklenících soukromých domácností. “Melouny a melouny rostou ve skleníkových podmínkách okresu Shuisky, ale v našem regionu je sčítání lidu nebere v úvahu,” poznamenává Alexander Morozov, okresní komisař pro celoruské zemědělské sčítání. Kdo pěstuje hrozny, bude mít podle něj letos dobrou úrodu. V oblasti Kineshma je zajímavá farma agronomky z venkovské osady Laskarinsky. Svou profesi vystudovala na zemědělské technické škole Plyos. Na farmu se dostanete trajektem, je na druhé straně Volhy. Na každém centimetru pozemku agronomky něco roste: kromě jabloní, hrušek a švestek pěstuje také vinnou révu, dřišťál, aktinidii a zimolez.