Scolopendras se staly aktivnějšími v Záporožské a Dněpropetrovské oblasti. Během posledních let byly v těchto regionech zaznamenány případy lidského kousnutí, a tak se Vgorode rozhodl připomenout, co dělat, když narazíte na jedovatou stonožku.
Jak vypadá scolopendra?
Jak bylo uvedeno v regionálním laboratorním centru ministerstva zdravotnictví, dříve jedovaté skolopendry byly běžné v jižní Evropě, Africe, Jižní Americe a dalších zemích s tropickým nebo subtropickým klimatem. Celkem existuje více než 600 druhů jedovatých stonožek. Kvůli nárůstu průměrných teplot nyní žijí na našem území.
Krymská stonožka – foto: dolc.dp.ua
Scolopendra je zástupcem labiopodů. Je velký 10-15 centimetrů a může dosáhnout 20-30 centimetrů. Vizuálně připomíná hnědého nebo černého červa. Běží rychle a snadno proniká do všech trhlin. Lze jej nalézt i v soukromých domech.
Mnohonožky jsou noční. Přes den se schovávají pod kameny, do skal, stromů, do spadaného listí nebo se zahrabávají do písku. Scolopendras loví malé ještěrky, hady a brouky. Koncem jara a začátkem léta samice kladou vajíčka – každá po 15-30 vejcích. Očekávaná délka života je od šesti do deseti let.
Co se stane, když kousne?
Stonožkový skus – foto: primorka.city
Scolopendra má 42-46 párů nohou, z nichž každý má jedovatou žlázu. Pokud se dotkne lidské pokožky, může způsobit vážné popáleniny a alergickou reakci.
Její kousnutí jsou velmi nepříjemná a bolestivá – jedno stonožkové kousnutí je srovnatelné s 20 včelami. V tomto případě je zaznamenána nesnesitelná bolest hlavy, tělesná teplota stoupá na 38-39 stupňů, je narušena funkce dýchacího systému a ruce a nohy se začnou třást. Mohou se objevit i alergické kožní vyrážky.
Nesmí být zaměňována s mucholapka domácí
Scolopendru lze snadno zaměnit se Scotigera, mucholapka domácí. Jeho rozměry se pohybují od tří do šesti centimetrů. Tělo mucholapky se skládá z 15 segmentů a má stejný počet párů končetin. Má hnědou tělovou barvu se třemi pruhy. Mucholapka roste po celý svůj život, který trvá 5-7 let.
Muškař domácí – foto: dolc.dp.ua
Jed mucholapky není nebezpečný pro člověka a domácí zvířata (kočky, psi). Živí se drobným hmyzem, šváby, mouchami, proto dostal takovou přezdívku. Při hledání teplého místečka na podzim končí v soukromých domech a bytech.
Jak se vyhnout kousnutí scolopendra?
Opatření k prevenci jedovatého kousnutí scolopendra jsou:
- zvýšená pozornost k dovolené v horách a skalách;
- důkladná kontrola stanů, spacích pytlů, oblečení a obuvi;
- nenocujte ve volné přírodě;
- pečlivě prozkoumejte sebe a své blízké.
Pamatujte, že stonožky nejsou hmyz, nepůsobí na ně žádné fumigátory ani repelenty.
Co dělat při kousnutí stonožkou?
Místo kousnutí musí být otřeno roztokem alkoholu, nasazeno gázovým obvazem a naléhavě konzultováno s lékařem, aby včas předepsal symptomatickou léčbu. Na postiženou část těla lze přikládat led. Příznaky mohou trvat jeden až pět dní.
V tomto případě je lepší neléčit.
Připomeňme, že jsme dříve psali o tom, co dělat, když vás uštkne had.
Zůstaňte v obraze s nejnovějšími zprávami – přihlaste se k odběru našich stránek na Facebooku, Viberu a Instagramu. Máme také chat „Dnepr, vezmi mě“, kde najdete společníky na cesty.
Pokud v textu najdete chybu, vyberte ji myší a stiskněte Ctrl+Enter nebo toto tlačítko Nalezena chyba Diskutujte v chatu
Rozbalte na celou obrazovku
Foto: © YAY Micro / easy Fotostock / Lori Fotobanka
Někteří myslitelé starověku si byli jisti: scolopendra byla hrozná mořská příšera velikosti velryby a z nějakého důvodu s chlupatými nozdrami. No mýlili se. A přesto ne každý je schopen se do scolopendry zamilovat. Pokud si to však pečlivě promyslíte, proč ji nemilovat? Mnoho lidí například miluje krevety. A krevetky a scolopendra jsou do jisté míry příbuzní, sestřenice, které spojuje společný typ členovce. Tak si jen představte, že před vámi je taková originální kreveta. Ploché, vícenohé, klikaté.
A dlouhé. Na světě je spousta scolopendras, ale vidíte, když budete mít takovou krásu, tak proč ztrácet čas všemi těmi malými potěry? Okamžitě si vezměme největší, třiceticentimetrovou (a více) Scolopendru gigantea, obří stonožku, obyvatel Jižní Ameriky, ale i Jamajky a Trinidadu. Tahle kráska, na rozdíl od malého potěru hemžícího se pod krymskými kameny, má alespoň co držet; a pokud se na to někdo bojí byť jen podívat, ať si vzpomene na pravěké stonožky, které dorůstaly až do dvou metrů. Bylo to opravdu strašidelné. Vedle nich není ani ta nejgigantičtější scolopendra naší doby nic jiného než kotě ve srovnání s šavlozubým tygrem.
Z vědeckého hlediska je scolopendra labiopodální stonožka z čeledi pravých scolopendra řádu Scolopendra a kmene členovců. A ano, je jedovatý – pokud jste například cvrček, šváb, žába nebo pták, pak se vám kousnutí této stonožky stane osudným. No, pokud jste stále člověkem, s největší pravděpodobností nezemřete, ale stále budete muset trpět. Samotné bodnutí je podobné včelímu bodnutí, není horší, ale jed scolopendra je poněkud odpornější a ohrožuje pokousaného bolestí, otokem, slabostí, nevolností, závratí, horečkou, otupělostí a dokonce i dočasnou paralýzou, ale to je vzácné. Měli byste sousto rychle umýt, otřít alkoholem a pokusit se utěšovat tím, že východní medicína považuje jed scolopendry za strašně užitečný při léčbě revmatismu, ledvinových kolik a kožních chorob. Ale pro každý případ byste měli jít k lékaři. Po několika hodinách (nebo dnech) by všechny nepříjemné následky kousnutí měly pominout. Pokud nejste alergičtí, pravděpodobně je pro alergiky lepší scolopendru vůbec nedostávat. Scolopendra se však také příliš nehodí do domu s malými dětmi. Nehodí se ani příliš pro lidi, kteří touží projevovat náklonnost svým mazlíčkům: stonožka neocení něhu. Někteří majitelé této krásky ji rádi zvednou nebo ji dokonce nechají lézt po těle svého majitele, ale i taková nevinná legrace může mít nepříjemné následky: i když vás stonožka nekousne, její tlapky mohou zanechat jedovaté stopy, které mohou způsobit poměrně výrazné podráždění pokožky a dokonce i zánět. Obecně není potřeba stonožku mačkat. Ale musíme ji nechat na pokoji a jen obdivovat toto zvláštní stvoření.
Protože když se podíváte blíže a bez předsudků, obří scolopendra je velmi pěkná. Je tmavě červená, měděně zlatá nebo hnědá, někdy se zelenkavými, červenými, žlutými, fialovými odstíny – barvy stonožek jsou rozmanité a mohou se během života měnit. Je tak lesklý, pružný, půvabný, zdobený tykadly a třásněmi. Scolopendra je v podstatě tvor měkkého těla, ale jeho jemná povaha se skrývá pod lamelární schránkou, exoskeletem, skládajícím se ze segmentů, které lze 21-23. Každý segment má svůj vlastní pár kolmo vyčnívajících drápů. Jde jen o to, že přední, hlavové nohy se už dávno proměnily v čelisti, tytéž hrozné tesáky, kterými stonožka kouše všechny kolem. A samotné zadní nohy jsou delší než zbytek a prodloužená záda – to je nezbytné pro snadný pohyb.
Co se týče postavy scolopendry, máme hlubokého introverta, který společnost tolik nepotřebuje, včetně společnosti svého druhu, že se někteří z nich naučili rozmnožovat bez vnější pomoci, partenogenezí, jen aby se nepotkali kdokoliv. Stonožky jsou přitom považovány za dobré matky – mnohé z nich snůšku poctivě hlídají. Když se však miminka konečně narodí, může se k nim i něžná maminka chovat konzumně: kanibalismus mezi stonožkami není zrovna běžný, ale je možný. Jedním slovem, pokud se vaše stonožka přemnožila, bylo by lepší z ní mláďata odstranit.
Obří scolopendra žije velmi dobře, v zajetí – až sedm let. A celý život bude pomalu růst. Její vnější tvrdý obal s ní ale nemůže růst, a tak musí čas od času stonožka línat, čímž je po nějakou dobu měkká, zranitelná a tudíž i dráždivější. A ani se ji v této těžké životní chvíli nepokoušejte utěšovat přátelským objetím – čím méně se budete stonožky dotýkat, tím lépe pro ni i pro vás.
Ano, na světě jsou neuvěřitelně přátelské stonožky, které klidně sedí na rameni svého majitele a nechávají si svůj jed pro sebe. Nemůžeme však pochopit, čím se řídí: psychologie členovců je pro nás stále záhadou. Možná opravdu poznají svého muže? Možná k němu dokonce mají nějaké sympatie? Milující majitelé ujišťují, že tomu tak je, ale přesto je taková vstřícná a pokorná stonožka vzácností.
No s tímhle mazlíčkem se moc mazlit nebudete. Ale je s ním malý problém: pro plnohodnotnou a šťastnou existenci potřebuje scolopendra naprostý nesmysl. Terárium je samozřejmě teplé, s teplotou 25–27°C a dobrou vlhkostí. A velký, aby byl delší a znatelně vyšší než samotná stonožka. A zavírá se více než dobře: scolopendra je velmi rychlý, obratný a plochý tvor, dokáže vklouznout i do té nejužší škvíry. Na dno se vyplatí nasypat písek, kokosový substrát nebo rašelinu – aby se to tam vyrojilo a dělalo si nory, trochu mechu (pro vlhko) a napáječku s vodou, navrženou tak, aby se v ní scolopendra neutopila. Květiny, naplavené dříví, kameny, amfory a tak dále v tomto duchu nemají pro samotnou scolopendru žádný zvláštní užitek, leda jako připomínku jejích přirozených životních podmínek. Protože však nevíme, zda scolopendras znají nostalgii, s největší pravděpodobností jsou všechny tyto doplňky potřeba pouze pro ozdobu, aby bylo oko majitele šťastné. Čím více dekorů však bude v teráriu, tím obtížnější bude vidět samotnou stonožku – a to je nepříjemné.
Ve volné přírodě je scolopendra obří úspěšným, obratným a krutým lovcem, žere různé bezobratlé živočichy, ale i žáby, ptáky, myši, někdy i netopýry, a obecně každého, komu přijde pod ruku. Oběť při pokusu o útěk buď dohoní, nebo se ke kořisti potichu připlazí (v případě netopýrů pro ni není těžké doplazit se na střechu jeskyně, její tlapky jsou houževnaté), uchopí ji s sebou přední nohy a rychle kousne. Bohužel, je těžké to nazvat humánním zabijákem: oběť paralyzuje jedem, scolopendra ji pomalu sežere, jemně odkusuje kousky a celá tragédie situace spočívá v tom, že oběť je v tuto chvíli často ještě naživu. . Bylo by však zvláštní očekávat od členovců vysoké morální zásady. Svého mazlíčka scolopendru můžete krmit několikrát týdně moučnými červy, šváby, krevetami, cvrčky nebo mraženými (ale rozmraženými) myšími mláďaty. Samozřejmě by bylo mnohem hezčí, kdyby jedla okvětní lístky růží a květinový nektar, ale ona to tak není. Ale její chování u stolu je dokonalé: úhledná stonožka se tu a tam odtrhne od jídla, aby si očistila tykadla a nohy a prostrčila je čelistmi. A vzhledem k tomu, že má ještě víc nohou než čtyřicet, nejde o žádný rychlý úkol.
I když je velmi úhledná, je zasmušilá, nevlídná, nervózní, agresivní, nekomunikativní, podezřívavá – scolopendra velmi špatně vidí, a proto v každém stínu vidí pro každý případ nepřítele a raději zaútočí jako první. Ptáte se, proč by někdo něco takového potřeboval? Ano, o tom samém, proč lidé potřebují akvarijní ryby – ani k nim nemůžete být příliš jemní. Můžete je pouze sledovat a obdivovat jejich krásu. Taková je scolopendra: je svým způsobem krásná a dokonalá, stačí se jen pozorně dívat. V běžném životě je jednoduchá a skromná, jí, hrabe díry, leze, o něčem přemýšlí a vy ji špehujete a běžíte do zverimexu pro mražené myši.
Majitel obří scolopendry se navíc může rychle zbavit nechtěných známostí: stačí (nejlépe v rukavici) vytáhnout svého mazlíčka z terária a začít ho seznamovat s lidmi, které nemáte rádi, a velmi brzy budete ponechán v nádherné izolaci.
No, doufám, že je to přesně to, co jsi chtěl.
- Časopis “Kommersant Weekend” č. 5 ze dne 26.02.2021. listopadu 44, str. XNUMX
- Zvířátka s Olgou Volkovou odběr odhlásit
