Význam půdy jako hlavního prostředku zemědělské výroby je dán její hlavní vlastností – úrodností. Plodnost – Jedná se o schopnost půdy uspokojovat potřeby rostlin pro všechny podmínky, které potřebují (živiny, voda, vzduch, teplo atd.) pro normální růst a vývoj.
Vývoj nauky o úrodnosti půdy je spojen se jménem ruského půdního vědce V.R. Williamse. Studoval vznik a vývoj úrodnosti při procesu tvorby půdy, ukázal vztah s půdními vlastnostmi a způsoby jejího zvýšení při zemědělském využití.
Úrodnost je zvláštní specifickou vlastností půdy, která je jejím hlavním kvalitativním rozlišovacím znakem od horniny. Úrodnost je výsledkem tvorby půdy a při použití v zemědělství výsledkem pěstování.
§1. Typy půdní úrodnosti
Existují tyto typy plodnosti: přirozená (přirozená), umělá, efektivní (ekonomická) a potenciální.
Přirozené úrodnost je úrodnost, kterou má půda ve svém přirozeném stavu bez lidského zásahu. Přirozená úrodnost může být v jednom případě relativně vysoká, v jiném velmi nízká, ale vždy je dána kombinací a společným vlivem přírodních faktorů a půdotvorných procesů. Pouze panenské země mají prakticky přirozenou úrodnost ve své čisté formě. Je určena biologickou produktivitou, tzn. množství rostlinné hmoty vytvořené za rok na jednotku plochy.
umělý úrodnost – úrodnost, kterou půda má v důsledku cíleného vlivu člověka (zpracování, hnojení, rekultivace a další techniky obdělávání). Od okamžiku, kdy je panenský pozemek uveden do oběhu a půda se stává výrobním prostředkem a produktem lidské práce, získává spolu s přirozenou úrodností úrodnost umělou. V čisté formě se vyskytuje při vytváření substrátů pro pěstování rostlin ve sklenících, sklenících apod.
Umělá úrodnost je v té či oné míře charakteristická pro všechny obdělávané půdy. Avšak bez ohledu na to, jak vysoce kultivovaná je půda, má spolu s umělou vždy také přirozenou úrodnost díky přirozeným vlastnostem půdy. Čím vyšší je zemědělská kultura, tím více se změnily výchozí vlastnosti půdy a tím více se v ní projevuje umělá úrodnost. Nelze však určit, která část úrodnosti obdělávané půdy souvisí s její přirozenou úrodností a která s úrodností umělou. Tyto dva typy plodnosti jsou neoddělitelně spojeny a tvoří se efektivní (ekonomická) plodnost.
Efektivní (ekonomická) úrodnost je ta část úrodnosti půdy, která se realizuje ve formě výnosu rostlin. Je skutečným vyjádřením umělé a přirozené úrodnosti dohromady a je výsledkem lidského vlivu na půdu za určitých socioekonomických podmínek. Mezi hlavní faktory, na kterých závisí efektivní úrodnost, tedy patří nejen úroveň přirozené úrodnosti, ale ve větší míře podmínky pro využití půdy ve výrobě, úroveň rozvoje vědy, techniky a realizace jejich úspěchů a roste s růst toho druhého. Je součástí potenciální úrodnosti půdy.
Potenciál Úrodnost je celková úrodnost půdy, určená jejími vlastnostmi získanými při procesu tvorby půdy nebo vytvořenými (změněnými) člověkem. Vyznačuje se zásobami rostlinných živin, formami jejich sloučenin a komplexní interakcí všech ostatních vlastností, které určují schopnost půdy za příznivých podmínek poskytovat rostlinám další faktory – vodu, vzduch, teplo (a to je možné při kultivaci) – mobilizovat živiny po dlouhou dobu v množství nezbytném pro rostliny a udržovat vysokou úroveň efektivní plodnosti. Obrovskou potenciální úrodnost má např. luční rašeliniště, po odvodnění a rozvoji jsou dosahovány velmi vysoké výnosy pěstovaných rostlin částečnou spotřebou rezervního fondu. Černozemní půdy mají vysokou potenciální úrodnost, zatímco podzolické půdy mají nízkou potenciální úrodnost.
Různé rostliny mají různé požadavky na půdní podmínky. Proto hovoří o relativní úrodnosti půdy, tzn. ve vztahu k určitým rostlinným druhům nebo rostlinným formacím. Stejná půda může být pro některé rostliny úrodná a pro jiné nevhodná. Například bažinaté půdy jsou vysoce úrodné pro bažinnou vegetaci a nejsou vhodné pro stepní vegetaci, kyselé podzolové půdy jsou úrodné pro lesní vegetaci a halofilní vegetace dobře roste na slaniscích.
§2. Faktory a podmínky půdní úrodnosti. Reprodukce plodnosti
Existují faktory a podmínky úrodnosti půdy. První zahrnuje prvky výživy rostlin dusíkem a popelem, zářivou energii, vodu, vzduch a teplo – nezbytné pozemské faktory života a růstu rostlin, druhý – soubor vlastností a režimů, jejichž komplexní interakce určuje možnost poskytnout rostlinám zemské faktory (fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti, přítomnost toxických látek atd.).
Hlavní ukazatele (podmínky), které určují úroveň úrodnosti půdy, lze kombinovat do následujících skupin:
1) komplex fyzikálních vlastností půdy – mechanické složení, struktura, fyzikální a mechanické vlastnosti, vzduchové, vodní a tepelné vlastnosti;
2) komplex chemických vlastností – složení humusu, mineralogické a chemické složení, množství mobilních forem makro- a mikroprvků, přítomnost toxických látek, nepřítomnost nadbytku snadno rozpustných solí;
3) komplex fyzikálně-chemických vlastností – reakce, absorpční kapacita, složení výměnných kationtů, stupeň nasycení zásadami, redoxní potenciál;
4) komplex biologických vlastností – počet mikroorganismů, převaha bakterií (nitrifikace, odbourávání celulózy, přítomnost fixace dusíku), enzymatická aktivita, „dýchání půdy“, fytosanitární stav;
5) komplex půdních režimů – příznivý vodně-vzdušný, potravní a termální.
Je třeba zdůraznit, že úrodnost se projevuje jako výsledek složité interakce a vzájemného ovlivňování půdních vlastností a režimů. Vlastnosti půdy mohou mít pozitivní i negativní vliv na úroveň její úrodnosti. V tabulce 13 jsou uvedeny hlavní limitující faktory zemin a odpovídající metody jejich rekultivace.
Limitující faktory plodnosti a způsoby jejich eliminace
