Rostliny plevelů – Jedná se o planě rostoucí rostliny běžné v zemědělských pozemcích. Plevele způsobují značné škody, protože vedou ke snížení výnosu a kvality zemědělských plodin.

Plevel by se neměl zaměňovat s plevelem – rostlinami jedné plodiny na poli jiné.

Plevele mají řadu vlastností:

  • vyznačující se vysokým stupněm růstu a distribuce semen;
  • jejich semena se rozprostírají na velkých plochách různými způsoby a jsou dobře zachována v půdě;

Škody způsobené plevelem:

  • plevele zhoršují celkovou úrodnost půdy a aktivně absorbují vlhkost a živiny z půdy;
  • zastínit pěstované rostliny;
  • zhoršit kvalitu úklidových prací;
  • částice semen plevele nalezené v mouce (semena srdcovky, plev, kurníku, hořčice) ji činí nevhodnou pro použití jako potravina pro lidi nebo zvířata, protože obsahuje škodlivé složky;
  • seno obsahující pryskyřník, přesličku a hořkou trávu může způsobit masivní otravu hospodářských zvířat, protože tyto plevele obsahují toxické látky;
  • mléko a mléčné výrobky od krav, jejichž krmivo obsahovalo sladký jetel nebo pelyněk, budou mít hořkou chuť;
  • žitný chléb vyrobený z mouky, která obsahuje částice zadních semen, rychle zatuchne.

Kromě toho mohou být plevele zdrojem škůdců nebo chorob pro zemědělské plodiny.

Mezi plevely existuje skupina parazitických škůdců:

  • připevněný ke stonku (dodder);
  • uchycení ke kořenovému systému (metlici).

Neparazitické plevele

Tato velká skupina zahrnuje jednoleté a dvouleté plevele různých typů:

  • pomíjivé plevelemají krátké vegetační období, a proto během sezóny produkují několik generací mladých rostlin (například ptačinec);
  • předjarní plevelekteré raší na samém začátku jara (quinoa, bluegrass, plevy, svízel, divoký oves, několik druhů křídlatek, divoká ředkev atd.);
  • pozdní jarní plevele, která vyklíčí po dostatečném zahřátí půdy, a semena – po skončení sklizňové kampaně (štětinatec, galinsoga, amarant, ambrózie atd.);
  • zima – ti, kteří potřebují zimní klid pro další rozvoj (žitný sveřep atd.);
  • zimování – raší počátkem června nebo koncem srpna (chrpa, heřmánek bez zápachu, fialka, štěnice, kapsička pastevecká, měsíček aj.);
  • dvouletky – rostou dva roky a v prvním roce života akumulují organické sloučeniny a přezimují při nízkých teplotách (jetel lékařský).

Vytrvalé plevele:

  • rhizomatózní, mít rychle rostoucí oddenky a šíří se s jejich pomocí vegetativně (pšeničné trávy, přesličky, prasátko atd., které ucpávají zahradní výsadby);
  • kořenové výmladky, s kůlovým kořenem a pupeny, které dávají vzniknout novým kořenům a výhonkům (bodlák, hořčice, malý šťovík atd.);
  • procházení, šířící se vegetativně pomocí výhonků plazících se po zemi (husa mochna atd.);
  • raceme-root, s vláknitým kořenovým systémem, zvyšování populace pomocí semen (jitrocel, pryskyřník);
  • kůlový kořen, s kohoutkovým kořenovým systémem a množením semeny (pampeliška, čekanka atd.);
  • hlízovité – reprodukční orgány – hlízy (ptačinec bahenní aj.);
  • bulboushromadění živin v cibuli (kulaté cibule atd.).
ČTĚTE VÍCE
Jak kompostovat kuřecí trus?

Kontrolní opatření:

  • fyzikální, prováděné změnou podmínek prostředí, například spalováním;
  • chemické, založené na použití herbicidů;
  • fytocenotické, zaměřené na zvýšení přežití cenných plodin;
  • environmentální, což zahrnuje korekci složení půdní vrstvy, získání vlastností, které jsou nepřijatelné pro rozvoj plevelů a užitečné pro růst zemědělských plodin.

Mechanické metody

  • vyčerpání, opakované prořezávání – nejméně dvakrát, a tak nejprve dojde k oslabení a poté k jeho smrti;
  • provokace, prováděné hullery, včetně aktivace růstu plevelů za účelem dalšího hubení;
  • zadušení, sekání a orání plevele;
  • mulčování – umístění ochranných materiálů na povrch půdy, které zbavují plevele vzduchu a světla;
  • sušení a mrazení – extrakce kořenů z půdní vrstvy a jejich ponechání na povrchu půdy za účelem jejich dalšího sušení;
  • hrůzný.

Organizační metody

  • čištění semen pěstovaných rostlin před setím a odstraňování semen plevelů;
  • mapování, které zahrnuje vypracování map s vyznačením oblastí zasažených plevelem za účelem plánování prací na jejich likvidaci;
  • kontrola krmiva před jeho krmením hospodářským zvířatům, aby se semena plevelů nedostala do hnoje.