Každé dítě je individualita a nelze jej vychovávat a rozvíjet „společným kartáčkem“. Nabízí se tedy rozumná otázka: existuje něco jako „správná výchova dítěte“?
Zde je 12 základních principů a zbytek je na vás.
Princip 1. Pamatujte, že dítě je samostatná osoba
Realizujte proto své vlastní sny a plány sami a nevnucujte je svému miminku. Častou chybou rodičů je, že své sny vnucují svému dítěti. “Doktorem jsem se nestal, ale moje dítě se určitě stane – to je jeho osud!” nebo “Jsme dynastií lékařů a naše dítě půjde v našich šlépějích!” Když takto přemýšlíme a jednáme, bereme dítěti svobodu a integritu vývoje, vnucujeme své sny. Není divu, že nás děti často zklamou, nebo když nás zklamat nechtějí, stanou se nešťastnými a průměrnými.
Dopřejte proto od narození svému dítěti svobodu a podporujte jeho svobodu. Výchova by neměla být vnucováním jakéhokoli postoje či postoje, vytvářením vývojového prostředí a pomocí dítěti a pouze v těch situacích, kdy je to skutečně nutné.
Zásada 2: Všechny děti se rodí stejné.
Všechny děti se běžně rodí stejné a neexistuje dítě bez schopností nebo naopak s vynikajícími schopnostmi. Vše, v čem je dítě jiné nebo v čem se mu nedaří, je výsledkem zkušeností získaných v procesu výchovy a vývoje. Kdy nastává schopnost nebo neschopnost?
Obvykle ve věku tří let rodiče dělají závěry o schopnostech dítěte pro hudbu nebo design, což znamená, že schopnosti a neschopnost se formuje PŘED 3. rokem! Proto rozvoj tvůrčích a hudebních schopností, plavání, sport, stavba a mnoho dalšího – to je to, co může a mělo být dáno dítěti od narození, a ne ve škole.
Zásada 3: Záleží na tom, co děláte
Pro dítě jste standardem chování a všechna vaše slova o tom, že nekřičíte, že jste upřímní, nosíte klobouk a všechno ostatní, nebudou znamenat absolutně nic, dokud je sami nezačnete dodržovat. Co si myslíš, že dítě udělá, když od tebe uslyší, že nemáš křičet, a hned potom tě uvidí křičet na jeho otce? Obraz světa v jeho hlavě bude roztřesený a nejednoznačný, toho jste určitě nechtěli dosáhnout. Miminko se učí komunikovat, reagovat, vyjadřovat emoce, chovat se ve společnosti, dívat se na vás a tátu. Jděte tedy příkladem.
Zásada 4. Názory na výchovu a jednání rodičů by měly být jednotné
Jen tak dítě pocítí bezpečí a celistvost okolního světa. Pokud máma utěšuje dítě poté, co ho táta udeří pásem do zadku, pak vychováváte manipulátora. Děti se velmi rychle přizpůsobují prostředí a nacházejí v něm své výhody. Jakkoli to může znít děsivě, psychoterapeut po práci s dítětem, jehož rodiče mají na výchovu různé názory, často dochází k závěru: „Manipulátor, schopný všeho, aby dosáhl svého cíle.“ Je to, jako by se psalo o tajném agentovi 007, a ne o čtyřletém dítěti, že? A to jsou různé pozice v tomto domě.
Všechna výchovná opatření musíte s manželem probrat a „dohodnout se“. Jste spolu, na stejné straně, takže nejste „přátelé proti“ tátovi nebo mámě. A v rámci obecných norem výchovy má každý rodič právo na své chování k dítěti.
Zásada 5: Buďte konzistentní ve svém jednání
Neměňte pravidla ze dne na den, u dítěte to může vést k nekázni. Mnoho rodičů postrádá smysl pro důslednost, což vede k tomu, že dítě je zmatené a neví, jak se má chovat. Vaším úkolem je zajistit, aby byl svět dítěte bezpečný, a to znamená dodržovat obecná pravidla chování každý den, všichni společně.
Zásada 6. Nedávejte svému dítěti vše, co chce, na požádání.
Pro vývoj dítěte stačí vše, co je v domečku: smyslová podložka (můžete si ji vyrobit sami), v kojeneckém věku – chrastítka, v raném dětství – knihy, sada na procházku (naběračka, formičky), hudební cvičení, počítací materiál, stavebnici a domácí Montessori materiál.
Jiné hračky jsou pro dítě samozřejmě atraktivní a jsou potřebné nejen pro jeho vlastní potěšení, ale také pro udržení postavení v sociálním prostředí. V dnešní době je kolem dítěte spousta dojmů a zábavy a mezi tím, co je „potřebné“ a co „chci!“ leží tam obrovská propast, kterou si miminko ještě neuvědomuje. Vštěpujte proto svému dítěti znalost výdělku a peněz a umožněte mu vydělávat, co chce.
Zásada 7. Pochvalte své dítě správně – pouze za úkol
Často si z přemíry citů dopřáváme pochvaly: jaké úžasné dítě, jak jsi hodné! A často po těchto slovech se dítě snaží udělat něco jiného dobrého. Rodiče si myslí, že je to skvělé, ale ve skutečnosti to tak vůbec není.
Dítě se snaží udělat něco dobrého, aby bylo znovu vysoce oceněno, myslí si, že ho matka miluje, protože je úžasné. Co ale dělat, když se mu něco nedaří? Když řekneme: „Jste nejchytřejší“, hodnotíme osobnost dítěte a kvůli tomuto hodnocení zajde hodně daleko. Právě tímto druhem chvály v dítěti formujeme perfekcionismus – touhu být dokonalé kvůli chvále. To je opakem úspěchu, ve kterém se dítě snaží dosáhnout nových výšin kvůli zlepšení, kvůli cíli, a ne kvůli hodnocení strany.
Dosažitelé jsou vůdci a perfekcionisté jsou povrchní umělci. Chvalte proto své dítě za jeho úspěchy, za jeho volby či slova, a nejen tak. Místo toho, abyste svému dítěti řekli: „Jsi nejchytřejší“, řekněte: „To cvičení se ti povedlo velmi dobře,“ „Líbí se mi, jak jsi postavil pyramidu.“ Najděte objektivní důvod a chvalte dítě za to, co udělalo, a ne za to, že je nejlepší.
Zásada 8. Neodmítejte pomoc svému dítěti, nechte ho, aby se účastnilo domácích prací
Děti v raném dětství tak chtějí být jako máma a táta! Vidí, jak máma zametá a také utíkají s koštětem do prachu. Vidí mámu, jak prostírá stůl a popadne plné skleněné sklenice a nože. Ano, to vše vypadá strašně nebezpečně a obecně pomoc způsobuje další problémy: prach se neshromažďuje, ale rozptýlí se po celém domě, rozbijí se sklenice, rozlije se šťáva. A zdá se, že z toho všeho je třeba odstranit dítě, je to pro všechny jednodušší.
Ale pokaždé, když svému dítěti vezmete koště nebo sklenici, řeknete mu: “Dělám to sám, nepotřebuji vaši pomoc.” Bude si tato nastavení pamatovat a do 14 let dostanete „nevděčné dítě, které vám nepomáhá“. Ale chtěla jsi ho jen udržet v bezpečí a uvolnit si čas pro sebe? Navrhuji proto investovat do budoucnosti: kupte miminku koště, nechte ho nosit sklenici (pokud je šťávy hodně, vylijte polovinu, aby to miminko mělo snazší), dejte mu vlastní hadřík na prach, a brzy budete mít vděčného pomocníka. Ano, to vše mimochodem také rozvíjí motoriku a emoce.
Zásada 9. Táta je plnohodnotným účastníkem vzdělávání a rozvoje
O důležitosti role otce ve výchově a rozvoji jsem již psal v tomto článku. Vliv otce je těžké přeceňovat – je průvodcem dítěte okolním světem, takže otec musí s dítětem co nejčastěji komunikovat a být kdykoliv k dispozici, alespoň telefonicky. A čas, kdy dítě komunikuje s tátou, je čas, který budete věnovat sami sobě, takže nezanedbávejte devátou zásadu
Zásada 10. Vychovávejte u svého dítěte nezávislost
Pro dítě je velmi těžké odtrhnout se od své matky, ale od jednoho do tří let věku se tvoří jeho vlastní „já“. Mnoho rodičů dává rovnítko mezi nezávislost dětí a vzpouru a neposlušnost. Děti usilují o nezávislost z prostého důvodu – jako všichni lidé chtějí ovládat sami sebe, a nenechat se ovládat někým jiným.
Proto v období 2-3 let je již potřeba dát miminku volnost. Podpora nezávislosti rozvíjí seberegulaci chování. Ale určitá omezení pomáhají dítěti rozvíjet pocit sebekontroly. Aby byl v životě úspěšný, bude potřebovat obě tyto dovednosti: samostatnost a sebeovládání.
Zásada 11. Vychovávejte dítě k přemýšlení – naučte ho přemýšlet
Do tří let vám bude bobtnat hlava z dětských „proč“, ale je neuvěřitelně důležité nejen odpovídat na proč, ale také stimulovat další a další otázky z jeho strany.
Otázka “Proč?” – známka aktivní duševní činnosti, to znamená, že vaše miminko přemýšlí, buduje vztahy příčina-následek a začíná vyvozovat logické závěry. Je skvělé, když dítě zůstane dítětem ve věku 7,9.12,18, XNUMX, XNUMX, XNUMX let. To znamená, že se nikdy nepřestane zlepšovat a místo toho, aby se cpal, cítí a rozumí!
Zásada 12. I když při výchově svých dětí uděláte chybu, nepovažujte to za fatální.
Jste člověk a člověk není dokonalý. Všichni děláme chyby, ale to neznamená, že jsme špatní. Proto, pokud uděláte chybu, pak uznejte svou chybu, změňte své chování a jděte dál.
Budeme si povídat o 10 pravidlech Nigela Latty, praktikujícího psychologa z Nového Zélandu, otce dvou synů a autora knihy Než vás vaše dítě zblázní. Může být nazýván specialistou v beznadějných případech. Koneckonců, Nigel zasvětil svou kariéru speciálně těžkým dětem a teenagerům. Psycholožka zároveň ujišťuje, že zásady výchovy jsou pro všechny děti stejné. Tato základní pravidla stručně nastíníme.
Nezaměřujte se na špatné chování
Místo neustálých výtek věnujte pozornost tomu dobrému. Pochvalte své dítě a vysvětlete mu, proč jste ho právě odměnili. Tato metoda je účinnější než komentáře a nespokojenost.
„Pokud něco krmíte, poroste to. Pokud ho nekrmíte, postupně odezní. Je to jednoduchý princip, ale většině těch, kteří mají problém s komunikací se svými dětmi, buď chybí, nebo nikdy nepřemýšleli o tom, jak nebo jaké chování vlastně odměňují.“
Nikdy neodmítejte pozornost svého dítěte
Dítě skutečně touží po pozornosti dospělého. Je důležité, aby věděl, že ho skutečně posloucháte a díváte se na něj, a ne se vznášíte někde v oblacích a promýšlíte své dospělácké záležitosti. Ukažte svůj zájem a strávte se svým dítětem kvalitní čas, aniž byste se nechali rozptylovat telefonem.
„Jako skutečné piraně, které dokážou sežrat krávu za pár minut, se děti vrhají na jakoukoli pozornost, které nemají nikdy dost. Jsou připraveni udělat cokoli, aby si jich všimli, i když to škodí nejen ostatním, ale i sobě. Pro piraně je hlavním cílem života sežrat vše, co jim přijde do cesty. Pro děti je hlavním cílem života neustále přitahovat pozornost ostatních, bez ohledu na to, co to stojí.“
Vytvořte svému dítěti hranice
Děti potřebují hranice, jinak prostě nechápou, jak žít v našem velkém světě. Jasně načrtněte hranice, za které nemůžete jít. Dítě vás pak nebude dráždit ani mást lidi kolem vás.
„Je v povaze dětí postupovat vpřed, dokud nenarazí na nějakou překážku. Některým dětem stačí vědět, že nějaká překážka existuje, jiné se na ni musí několikrát ze všech sil tlačit, ale hranice potřebuje každý. Svět bez hranic je pro malého člověka velmi nebezpečné a děsivé místo.“
Být konzistentní
Nemusí se vám vždy podařit jednat logicky a správně. Proto se při rozhodování o jeho životě snažte ovládat.
„Důslednost pro mě znamená, že se neustále vyhýbám nutkání vyhodit své děti z okna, a to mám relativně dobrou náladu. Všechno ostatní je relativní. Všechno, dokonce i důslednost – zvláště důslednost.“
Berte rozmary vážně
Věnujte pozornost chování a rozmarům svého dítěte. Vyjadřuje tak to, co ještě neumí slovy. Každé gesto, grimasa a dovádění vašeho dítěte je pro vás výzvou nebo protestem. Jen buď opatrný.
„Chování je prostě forma komunikace. Vylézt v noci z okna a utéct z domova je jakési rčení. Děti jsou mnohem ochotnější vyjadřovat své myšlenky a pocity chováním než slovy. Hlavním důvodem je, že mají stále málo slov. Mají spoustu pocitů, ale ještě nevědí, jak vybrat ta správná slova a výrazy, aby tyto pocity vyjádřili.“
Nechte své dítě, aby se s vámi hádalo
Je normální hádat se a obhajovat svůj názor. Učte své dítě, jak vést konstruktivní dialog a diskusi příkladem. Pak neskončíte jako typický diskutér s pěnou u huby.
„Zároveň nemusíte být diktátorem, který potlačuje sebemenší známky nesouhlasu. Je přirozené nesouhlasit a hádat se. Projevovat neúctu je jiná věc. Hádka dokazuje, že jako rodiče děláte svou práci. Ukazují, že děti vyrůstají a že mají na všechno svůj vlastní názor.“
Jednejte inteligentně
Zkuste si dopředu naplánovat, jak budete své dítě vychovávat. Jaké akce a rozhodnutí se po vás mohou v budoucnu vyžadovat. Co jste hypoteticky ochoten udělat a s čím úplně nesouhlasíte?
„Jediná věc, která se stane nečekaně, jsou překvapení. Je nepravděpodobné, že se budete chtít při výchově svých dětí spoléhat na náhodu. Viděl jsem, jak rodiče nechávají věci náhodě – radši už to nedělej. Je mnohem lepší přistupovat k rodičovství cíleně, s konkrétním plánem činnosti.“
Naučte se svému dítěti naslouchat
Nesmírně důležité a nenahraditelné pravidlo. Vybudujte si se svým dítětem důvěryhodný vztah. Snažte se vést otevřené dialogy na jakékoli téma a vždy mu naslouchejte. Vaše dítě, ne méně než ostatní, potřebuje respekt a plnou komunikaci na rovnocenném základě s dospělými kolem něj.
„Komunikace nebo její nedostatek je základem většiny konfliktů v rámci rodiny. Ve své kanceláři jsem viděl mnoho lidí, kteří na sebe celé hodiny křičeli, a přesto se nikdo z nich ani nepokusil poslouchat něco jiného než svůj vlastní hlas. Pokud nedokážete správně komunikovat se svými dětmi, pak si jen koledujete o problémy v rodině.“
Důvěryhodné vztahy s dítětem, společné koníčky a rodinné tradice se stávají základem pro formování osobnosti. Snažte se být svému dítěti nejen rádcem a zodpovědným rodičem, ale také citlivým kamarádem.
Přihlaste se k odběru upozornění adukar.by, abyste se jako první dozvěděli o důležitých novinkách, akcích a událostech!
Reprodukce materiálů ze stránek adukar.by je možná pouze s písemným souhlasem redakce.
