Aklimatizace je proces adaptace neboli adaptace těla zvířat na pro ně nové stanoviště – klimatické podmínky, dále podmínky krmení, ustájení, péče, místní choroby atd. Úspěšná aklimatizace má velký význam při chovu zvířata a ptáci různých druhů a plemen v zemích a oblastech, kde dříve nežili.
Aklimatizace zvířat – proces složité interakce organismu s jeho vnějším prostředím. Vzniká v důsledku opakovaného vystavení komplexu podnětů během individuálního života zvířete a řady generací.
K fenoménům aklimatizace je třeba přistupovat z pozice učení I. P. Pavlova o důležitosti restrukturalizace dynamického stereotypu ve zdraví a patologii. V tomto ohledu dochází v těle k víceméně trvalým morfologickým a fyziologickým změnám, které mu umožňují nejen přežít v nových podmínkách, ale také reprodukovat a udržovat své ekonomicky užitečné vlastnosti. Jedním z příkladů vnitrodruhové variability je proto vznik znaků, které odlišují aklimatizovaná zvířata od jedinců stejného druhu nebo plemene v jejich předchozích stanovištích.
Aklimatizovaná jsou ta zvířata, která se pod vlivem nových životních podmínek aktivně přizpůsobila existenci v těchto podmínkách, rozmnožují se, produkují životaschopné potomstvo a vykazují vysokou produktivitu. Aklimatizační proces musí uspokojovat potřeby a požadavky praxe a být řízen lidskou tvůrčí činností. Míra adaptability těla je různá, a proto se ne každé zvíře dokáže aklimatizovat. Hospodářská zvířata vykazují určitou konzervativnost ke klimatickým a environmentálním podmínkám, daná tím, že každé plemeno má své vlastní klimatické optimum.
Rozmanitost klimatických podmínek Sovětského svazu přispěla ke vzniku různých domorodých plemen zvířat přizpůsobených místním podmínkám. V podmínkách tundry jsou tak sobi dobře aklimatizováni, v suchých zónách Střední Asie – velbloudí, saradžinská a karakulská plemena ovcí, v horách Kyrgyzstánu – ovce s jemným rounem a v Tádžikistánu – polojemné -rounová horská plemena ovcí, na jihu a jihovýchodě – ovce tlustoocasé, ve stepích jižního a mírného podnebí – jemnovlnná plemena ovcí, v severních podmínkách RSFSR – ovce romanovské, v Trans -Povolžské stepi Kazachstánu a Kaspické nížiny – Kalmycký skot, v Zakavkazsku – buvoli atd. Některé druhy mají dobrou schopnost přizpůsobit se novým životním podmínkám a snadno a rychle se aklimatizovat, u jiných je tento proces pomalý a některé druhy se aklimatizují pouze za určitých podmínek selekce a výběru, udržování a krmení, které vytváří člověk. Různé aklimatizační schopnosti jsou dány fylogenezí druhu, dědičnými vlastnostmi a povahou vztahu organismů k životním podmínkám. Na aklimatizaci organismů má velký vliv teplota a vlhkost vzduchu, intenzita světla, trvání a rytmus osvětlení, půda, potrava atd. Nové životní podmínky mohou buď pomoci zvýšit míru přežití druhu, nebo způsobit jeho zhoršení. Za velmi nepříznivých životních podmínek se organismy nejsou schopny aklimatizovat. Praxe chovu zvířat zná mnoho příkladů, kdy vynikající plemena hospodářských zvířat, umístěná v podmínkách, které neodpovídají směru jejich produktivity, ztratila své kvality, byla v produktivitě horší než outbrední zvířata a degenerovala.
Ne všechny druhy zvířat se v různých zeměpisných šířkách aklimatizují stejně. Sobi se například obtížně přizpůsobují jižním oblastem a velbloudi a buvoli se obtížně přizpůsobují severním oblastem, zatímco skot, ovce a prasata žijí vedle sebe na rozsáhlých územích. Stejně tak v rámci stejného druhu existují různá plemena a v rámci plemene mají různí jedinci různé schopnosti aklimatizace. Například u černobílého a švýcarského skotu dovezeného do Střední Asie došlo v prvních letech ke snížení plodnosti a produkce mléka, ke zvýšení dýchání, srdeční frekvence a zvýšení teploty, ke snížení oxidačních procesů a změnám ve struktuře srsti. Následně, když byly pro to vytvořeny podmínky, se tento skot dobře aklimatizoval a posloužil jako základ pro rozvoj plemen skotu Aulieata a Alatau chovaných ve všech republikách Střední Asie. Přesun kostromského skotu do podmínek Kirgizské SSR měl v prvních letech také negativní dopad na jeho reprodukční schopnost. Aklimatizace v hygienickém smyslu není pouze vývojem vhodných fyziologických adaptací nebo reakcí, ale také vytvářením v nových klimatických oblastech krmných a ustájovacích podmínek organizovaných na vědeckém základě, zmírňujících vliv nepříznivých faktorů.
Závislost zvířat na klimatických a environmentálních podmínkách je činností člověka značně oslabena a modifikována. Jak ukázaly studie, pro úspěšnou aklimatizaci zvířat konkrétního plemene je nezbytné obohacení dědičnosti organismů křížením, umělou selekcí a selekcí aklimatizujících zvířat schopných variability ve směru získávání užitných vlastností, jakož i podmínek pro rozhodující význam má jejich řízená výchova (krmení, údržba a péče). Pokud jsou všechny ostatní věci stejné, schopnost aklimatizace na nové faktory prostředí se lépe projevuje u mladých zvířat, a zejména u potomků narozených a rostoucích v těchto podmínkách.
Ve vývoji teorie aklimatizace se výzkum akad. M. F. Ivanova. Prakticky provedl aklimatizaci řady druhů a plemen zvířat neobvyklých pro různé oblasti Sovětského svazu.
Aklimatizace importovaných plemen hospodářských zvířat používaných ke křížení s domácími zvířaty za podmínek řízené selekce, výběru a výchovy výsledných kříženců vedla k vytvoření nových vysoce užitkových plemen zvířat. Na základě aklimatizace zvířat různých plemen a jejich křížení s místními plemeny hospodářských zvířat vznikla v SSSR prvotřídní plemena a plemenné skupiny zvířat vyznačující se stabilním zdravím a vysokou užitkovostí.
Další materiály k tématu
- Aklimatizace plemene
- Aklimatizace cenných ryb a dalších předmětů v nádržích
- Aklimatizace ryb a potravních organismů v nádržích
- Přesídlení a aklimatizace zvířat na Dálném východě
- Rozdělení druhů hospodářských zvířat do plemen
- Aklimatizace jesetera
- Koncept plemene hospodářských zvířat
- Načasování nástupu pohlavní dospělosti u různých druhů zvířat. Fyziologická zralost těla. Věk a tělesná hmotnost zvířat při inseminaci. Vliv různých faktorů na pubertu a fyziologickou vyspělost zvířecího těla
- Degenerace, ošuntělost a degenerace plemen
- Role socioekonomických podmínek při formování plemen
