1. Plocha okolní zeleně zahrnuje kromě terénních úprav na povrchu pozemku i plochu zelené střechy stylobátu. Velké plochy listnaté zeleně jsou zahrnuty do terénních úprav v tomto poměru: pro výsadbový materiál o průměru kmene 4 až 8 cm – 12 m8. m zelených ploch na strom; pro výsadbový materiál s průměrem kmene od 16 do 20 cm – 2 m2. m zelených ploch na strom, pro keře – ve výši 1 m1. m výška 2 m nebo více, 16 m40. m na výšku od XNUMX do XNUMX m, pro stávající velké zelené plochy s průměrem kmene větším než XNUMX cm zachované v hranicích pozemku – XNUMX mXNUMX. m na strom.
Plocha okolní zeleně zahrnuje (nejvíce však 20 % předpokládané částky) plochu zelené střechy vestavěných, návazných nebytových prostor; vertikální zahradnictví.
Plocha okolní zeleně zahrnuje (ne však více než 50 % předpokládaného množství) rekreační plochy pro dospělé, dětská hřiště, stezky pro pěší, pokud zabírají maximálně 30 % celkové plochy lokality a minimálně 50 % z nich je upraveno výsadbou stromů a keřů.
Součástí areálu upraveného místního areálu je příjezdová cesta s využitím zpevněného trávníku, sloužící pouze k organizaci hašení. Ostatní zelené pasáže nejsou zahrnuty do plochy okolní zeleně.
Plocha přilehlého území zeleně zahrnuje (ne však více než 5 % odhadovaného množství) ekologická zelená parkoviště, pokud jsou informace o technologii jejich organizace, možnosti realizace a kvalitě materiálů uvedeny v návrh skici.
Odhadovaný počet okolních zelených ploch podléhá redukci (ne však více než o 30 %) v případě přítomnosti veřejných zelených ploch (parků, zahrad, náměstí, bulvárů) umístěných v okruhu 500 m nebo docházkové vzdálenosti 800 m. V v případě obytné zóny přiléhající k plochám veřejné zeleně (parky, zahrady, náměstí, bulváry) a/nebo její umístění v okruhu 50 m od těchto ploch se plocha okolní zeleně snižuje o 50 %.
2. V historických územích, pokud není jiná možnost umístění sadových úprav, se do plochy zeleně přilehlého území započítávají prvky vertikální, mobilní terénní úpravy, zelené střechy a terasy.
3. U vícebytových bytových domů postavených na historických územích je za účelem regenerace historického prostředí, které existovalo před rokem 1959, při absenci možnosti umístění sadových úprav v hranicích pozemku nutné zajistit prvky sadových úprav vně hranice místního území při registraci pozemku (povolení) pro tyto účely podle stanoveného řádu.
4. V plochách přilehlých území je nutné zajistit velkoplošné plochy zeleně v rozsahu minimálně 10 % předpokládané plochy zeleně, přičemž část z nich musí být osázena do terénu na povrchu pozemku. Nahrazení velké výsadby keři je povoleno v poměru jeden strom na 12 keřů o výšce 2 m a více, nebo jeden strom na 30 keřů o výšce 1 až 2 m, přičemž celkové množství požadované plochy zelená okolní plocha se nezvětšuje.
5. Je povoleno snižovat (ne však více než o 50 %) a v historických územích nezajišťovat na místě bytového domu konkrétní rozměry ploch pro tělesnou výchovu při vytváření jednotného tělovýchovného a zdravotního komplexu (FRK) hl. mikročtvrť pro školáky a dospělé, plochy pro dospělé rekreační obyvatelstvo v přítomnosti veřejné zeleně (parky, zahrady, náměstí, bulváry) v okruhu do 500 m nebo docházkové vzdálenosti do 800 m.
V případě výskytu nebo tvorby v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací v okruhu přístupnosti nejvýše 500 m nebo pěší dostupnosti 800 m náměstí, parku nebo nábřeží s vybavenou tělovýchovnou a rekreační oblastí (tělocvičny , cvičiště, vybavené stezky s běžeckou trasou), je povoleno zmenšit specifické rozměry ploch pro tělesnou výchovu o 40 %. Celkové procento snížení by však nemělo přesáhnout 70 % normy.
Město nebo obydlená oblast musí mít určité množství a kvalitu zelených ploch, aby uspokojily architektonické, plánovací, rekreační, hygienické a hygienické požadavky obyvatel.
Pro výpočet celkové zelené plochy městských území jsou stanoveny následující ukazatele:
— procento zeleně z celkové plochy městského území;
— množství zeleně, m2, na obyvatele.
Tyto ukazatele jsou součástí hlavního urbanistického dokumentu SNiP 2.07.01-89 „Plánování a rozvoj městských a venkovských sídel“.
Procento ekologizace – podíl území zabraných zelenými plochami v rozměrech budovy.
S takovým procentem městské zeleně počítají přibližné normy, podle kterých by ozelenění území mělo zabírat celkem až 40. 50 % plochy města a až 30. 35 % plochy obytné ( podle výpočtů, v závislosti na hustotě obytných oblastí). V průmyslových oblastech by procento terénních úprav mělo být 15. 20 %. Procento sadových úprav je orientační normou pro stanovení zajištění zeleně a charakterizuje sanitární, hygienickou a mikroklimatickou účinnost systému pozemkových úprav. V urbanistické praxi se umísťování výsadeb ve městech či obcích provádí podle státních krajinářských norem.
Norma terénních úprav na obyvatele – jedná se o určitou výměru krajinářské plochy, m2, nezbytnou k uspokojení rekreačních potřeb, jakož i ke zlepšení životních podmínek lidí.
Při vypracovávání projektů systémů městské zeleně se doporučuje využívat standardy pro terénní úpravy a zlepšování městských oblastí, které jsou zpracovány na základě domácích zkušeností (tabulka 1).
Zajišťování sadových úprav ve městech a osadách
Terénní úpravy společných prostor
Plocha zeleně, m2/os.
největší, velká a velká města
* Údaje v závorce jsou uvedeny pro malá města do 20 tisíc obyvatel.
Pro letoviska by měly být navýšeny dané standardy celoměstské zeleně pro veřejné využití, maximálně však o 50 %. Plochu terénních úprav na veřejných prostranstvích v obydlených oblastech lze u tundry a lesní tundry snížit na 2 m 2 /osoba; pro polopoušť a poušť – o 20. 30 %; je povoleno zvýšit pro step a lesostep o 10. 20%. Ve středně velkých, malých městech a venkovských sídlech obklopených lesy, v pobřežních zónách velkých řek a nádrží může být plocha zeleně na veřejných prostranstvích snížena, ne však o více než 20 %.
V průmyslových oblastech by plocha zelených ploch (zařízení) měla být alespoň 15%.
V obytných budovách musí být plocha zeleně nejméně 60%.
Ve struktuře sadových úprav na veřejných prostranstvích by velké parky a lesoparky o šířce 0,5 km a více měly tvořit minimálně 10 %. Doba strávená cestováním do městských parků by neměla přesáhnout 20 minut a do parků v plánovacích oblastech – 15 minut.
V seismických oblastech je nutné zajistit volný přístup do parků, zahrad a další zeleně pro veřejné využití, zamezit výstavbě plotů z obytných čtvrtí.
V příměstských oblastech by měly být zřízeny školky stromů a keřů a květinové a skleníkové farmy s přihlédnutím k poskytování sadebního materiálu skupině městských a venkovských sídel. Plocha školek musí být minimálně 80 hektarů. Plocha jeslí by měla být odebírána v poměru 3. 5 m 2 na obyvatele, v závislosti na úrovni zásobování obyvatel zelenými veřejnými plochami, velikosti pásem hygienické ochrany, rozvoji zahrádkářských partnerství, charakteristika přírodních, klimatických a jiných místních podmínek. Celková plocha květinových skleníkových farem by měla být zabírána rychlostí 0,4 m2 na obyvatele.
Krajinářské objekty pro obecné využití a účely městského i regionálního významu tvoří největší podíl ze všech ploch zeleně. Tyto objekty jsou základem systému krajinných úprav jakékoli obydlené oblasti.
Od stolu 1 vyplývá, že standardy jsou stanoveny pro objekty celoměstského a regionálního významu. Krajinářský standard zahrnuje plochu zahrad v mikrookresech a obytných skupinách – největší jednotky ve struktuře obytné zóny města. Tabulková data 1 ukazují, že poskytování zelených ploch pro veřejné použití se mezi skupinami měst liší a roste s rostoucím počtem obyvatel ve městech.
Velikost terénních úprav v omezených územích je vypočítána na základě zajištění území na obyvatele na základě návrhových dat v souladu s projektovými zadáními. Níže jsou uvedeny údaje o možných plochách ozelenění ve vymezených oblastech a normách ploch ozelenění na území na obyvatele.
Podíl účelových krajinářských objektů v systému krajinných úprav území města závisí na jeho velikosti a přírodních a klimatických podmínkách území. Plochy těchto objektů se určují na základě velikosti přidělených území, například podle velikosti mezer mezi průmyslovými a obytnými oblastmi.
Zvláštní místo zaujímají zelené plochy ulic a dálnic (kromě bulvárů a náměstí), které také nejsou zahrnuty v normách krajinářství (SNiP část 2-07.89 *). Standardy ozelenění ulic jsou stanoveny v závislosti na rozvětvení a ploše městské uliční sítě. Například podle propočtů řady projekčních organizací v Rusku a na Ukrajině by na jednoho obyvatele města mělo připadnout v uličních oblastech v průměru 5,5. 7,8 m 2 zeleně.
Podíl sadových úprav v plochách pro různé účely v rámci městské zástavby (procento ozelenění v rozvojovém území) musí být minimálně 40. 50 %.
Podle urbanistických standardů v zónách tundra, les-tundra, poušť a polopoušť musí být úroveň terénních úprav uvnitř budovy stanovena v souladu s regionálními normami. Plochu terénních úprav na veřejných prostranstvích v sídlech lze u tundry a lesní tundry snížit na 2 m2 na obyvatele. V obydlených oblastech v polopouštích a pouštích by se mělo procento krajinných úprav zvýšit na 20. 30 %, u stepí a lesostepí na 10. 20 %. Ve městech s průmyslovými podniky, které vyžadují vybudování pásem hygienické ochrany o šířce větší než 1000 m, by měla být úroveň terénních úprav v rozvojovém území zvýšena minimálně o 15 %.
Ve středně velkých, malých městech a venkovských sídlech obklopených lesy, v pobřežních zónách velkých říčních vodních ploch může být plocha zeleně na veřejných prostranstvích snížena, ale ne o více než 20%.
Od stolu 1 lze konstatovat, že normy počítají s potřebou vytvářet do budoucna na 20. 25 let v největších a největších městech celoměstské a krajské terénní úpravy 16 m 2 na obyvatele, ve středních a malých městech – 13 respektive 8 m2. Podle přibližných propočtů územních plánů ve městech s 1 milionem obyvatel by měly být velké plochy (min. 2000 ha) v budoucnu vyhrazeny pro krajinotvorné objekty celoměstského a regionálního významu.
V největších městech by měla být poskytnuta specializovaná zařízení krajinářského designu a architektury, která by sloužila obyvatelům: dětské, sportovní, výstavní parky, zoologické a botanické zahrady.
Přibližnou velikost dětských parků lze odebírat ve výši 0,5 m2 na obyvatele, sportovní parky – nejméně 12 m2 na obyvatele, včetně hřišť a sportovních zařízení. V bilanci krajinných úprav ve městě by parky, zahrady, veřejné zahrady měly zabírat plochu nejméně 70%.
Plocha lesů umístěných ve městě nebo v příměstské oblasti, přidělená lesoparkům, se považuje za nejméně 200 m 2 na obyvatele města.
Při přeměně lesního krajinářského návrhu na parkový na okrajích pasek a travnatých ploch pro rekreaci je velmi důležité zajistit půdoochranné výsadby ve formě keřů, zvláště při počtu jednorázových návštěvníků 50 osob. /ha nebo více.
Pro města v tundrových a leso-tundrových zónách je nutné zajistit především zahrady a veřejné zahrady o rozloze do 1,0. 1,5 hektaru. Důležitou podmínkou je vytvoření zimních zahrad uvnitř budov.
Terénní úpravy nacházející se v záplavových oblastech a pobřežních oblastech musí být chráněny před záplavami povodňovými vodami, přívaly větru a zaplavením podzemními vodami podložím (naplaveninami) nebo náspy. Nadmořská výška okraje zasypané oblasti by měla být vzata nejméně 0,5 m nad vypočítaným horizontem vysoké vody, s přihlédnutím k výšce vlny při nárazu větru (SNiP 2.07.01-89 *).
Umístění ploch pro hromadnou krátkodobou rekreaci by mělo být zajištěno s přihlédnutím k dostupnosti těchto ploch veřejnou dopravou zpravidla do 1,5 hod. Rozměry území ploch masové aktivní rekreace by měly být zohledněny při sazba 500. 1000 m 2 na návštěvníka, včetně intenzivně využívané jeho části pro aktivní odpočinek by měla být minimálně 100 m2 na návštěvníka. Plocha zóny hromadné krátkodobé rekreace by neměla být menší než 50 hektarů, v zóně pouští a polopouští – ne méně než 30 hektarů. Rekreační oblasti by měly být umístěny ve vzdálenosti minimálně 500 m od sanatorií, pionýrských táborů, předškolních hygienických a zdravotních zařízení, zahrádkářských spolků, obecných silnic a železnic a minimálně 300 m od motorestů.
