Zemědělství využívá přírodní zdroje ve větší míře, a to ne vždy vede k pozitivním důsledkům. Jak zemědělství ovlivňuje životní prostředí? Na tyto a další otázky se pokusil odpovědět novinář z redakce World of NAN.
Zemědělství vyžaduje obrovské plochy, proto má toto odvětví nejvýraznější dopad na životní prostředí. Zejména rozsáhlá pole mohou vést ke změnám krajiny. Například na Velké čínské nížině zmizel subtropický les kvůli zemědělské kultuře. Zároveň se stalo nemožné obnovit přirozený vegetační kryt a takových příkladů jsou po celém světě tisíce.
Jaké jsou nevýhody změny krajiny, kromě úbytku lesů a vegetace? Zemědělská krajina je zranitelná vodní a větrnou erozí. Ve světové praxi také existují příklady, kdy nesprávná rekultivace půdy vedla k desertifikaci, zasolování půdy nebo ztrátě obdělávané půdy. V Kazachstánu se prachové bouře staly bolestí hlavy během rozvoje panenských zemí. Ale to není vše! Pro divoká zvířata je chov skutečnou katastrofou. Obděláváním polí je lidé vytlačují z jejich přirozeného prostředí. To ovlivňuje populaci a následně ovlivňuje i ekosystém.
V 21. století je patrný další problém – znečištění ovzduší emisemi zemědělských strojů. Průmyslové zemědělství dnes dosáhlo takového rozsahu, že bez speciálních strojů nelze pracovat. A to ovlivňuje životní prostředí. Plynné emise z automobilové a traktorové techniky jsou tak podle zahraničních studií na prvním místě co do kvantitativního obsahu a míry negativního vlivu na flóru a faunu. Například při spálení 1 kg motorové nafty se uvolní asi 80-100 g toxických složek, z nichž nejškodlivější – oxid uhelnatý (CO) – zabírá 20-30 g. Sluší se dodat, že dieselová zařízení vypouštějí asi 20krát více oxidů dusíku než benzinové. Emise znečišťují ovzduší, a tím mají negativní dopad na lidské zdraví a životní prostředí.
Produktivita moderního zemědělství dnes do značné míry závisí na používání hnojiv. Tato potřeba způsobuje znečištění půd a povrchových vod. Je třeba počítat s tím, že hnojiva obsahují jak základní živiny, tak balastní látky. Například spolu s potašovými hnojivy se do půdy dostává i chlór. V malých dávkách není nebezpečný. Ve snaze o větší sklizeň však zemědělci někdy překračují normy a úrovně znečištění dosahují toxické úrovně. Přitom v zemědělské praxi dochází ke ztrátě až 30-50 % všech aplikovaných minerálních hnojiv. Na poli se tedy absorbuje přibližně 40 % celkového objemu dusíku, 18–33 % zůstává v půdě a 10–30 % se odpaří. Kromě toho si musíte pamatovat, že půda je každoročně obdělávána a hromadí se chemikálie. Tyto látky se mohou do těl zvířat a lidí dostávat potravním řetězcem.
Obecně taková miška znečištění vede ke snížení úrodnosti půdy a produktivity. To následně snižuje výnos zemědělských produktů a zhoršuje jejich kvalitu. Aby se tomu zabránilo, doporučuje vedoucí odboru životního prostředí pro oblast Severního Kazachstánu Azamat Bektasov aktualizovat zemědělský park. Dnes jsou k dispozici nové typy zařízení, která šetrně pracují s půdou a dokážou přesně ošetřit plodiny chemikáliemi.
„Zemědělci se nejvíce zajímají o ochranu půdy. Proto dnes dělají různé orby a zavádějí užitečná činidla,“ poznamenal ekolog.
Bohužel ne každý se k této praxi uchýlí. Prostá lidská chamtivost nutí kazašské farmáře honit se za výnosy, aniž by mysleli na budoucnost. Vládní politika navíc není zaměřena na zachování úrodnosti půdy. Kromě toho neexistuje žádný přísný kontrolní systém. Tímto tempem se v budoucnu část zemědělské půdy stane nevhodnou pro práci a zhorší se problém potravinové bezpečnosti.
