Ptáci v našich zahradách jsou vítanými hosty. Někteří se zabydlí sami, jako například pár pěnic zahradních v angreštovém keři, který narostl nad všechny míry. Ale je obzvláště příjemné, když zvěstovatel jara, špaček, chová své potomky v domě, který jste postavili, nebo když se v něm usadí pár červánků. I obyčejný vrabec, který si oblíbil obydlí postavené člověkem, se může stát dobrým talismanem pro vaši zahradu.
Nyní jsou v prodeji ptačí budky z kompozitních materiálů, trochu jako cement, ale mnohem lehčí. Recenze o takových „hotových apartmánech“ jsou docela pozitivní.
Klienti realitní kanceláře
Musíme si pamatovat, že v ptačích budkách, sýkorkách a jiných stavbách zvaných „ptačí domy“ mohou žít pouze takzvaní duto hnízdící ptáci. Žádný rohlík, žádný „výhled z okna“ nepřiláká do nejlepšího domu ani slavíka hnízdícího na zemi, ani pěnkavu, která si staví své zázračné hnízdo ve vidlici stromu, ani vlaštovku, která si dělá svou „hliněnou chýši“ pod střechou. velmi střecha domu. Ale lejsek strakatý, rorýs, tři druhy sýkor (sýkora koňadra, pýchavka a modřinka), již zmiňovaný špaček, oba u nás žijící druhy červánků (prsnička i lyska) vám budou velmi vděční za péči. jim.
Nemovitost v novostavbě
„Stavební normy“ pro ptačí „chaty“ nejsou v žádném případě přísné. Nejlepší je vyrobit je z omítaných, nehoblovaných palcových prken. Snažte se omezit mezery na minimum. Domeček můžete natřít jakoukoliv impregnací na ochranu dřeva v neutrálních odstínech (zelená, hnědá). Vnitřek nenatírejte: ptáci preferují světlé vnitřní stěny a stropy.
Ptačí budka se od ostatních ptačích domků liší pouze svou velikostí. Výška jeho stěn by měla být 35 centimetrů, vnitřní rozměr dna 15–17 cm, ale nejdůležitějším parametrem je velikost odpichového otvoru, otvoru, který slouží jako vstupní dveře. Pro špačka by tento otvor měl mít průměr alespoň 4,5 cm.
Vchod do ptačích domků nemusí být kulatý, jak je naznačeno na mnoha obrázcích a schématech. Pokud nemáte vhodný nástroj, žádný problém! Udělejte vstupní čtverec. Ptáci, věřte mi, je to úplně jedno.
V takovém domě mohou hnízdit nejen špačci, ale i všichni ostatní milovníci uzavřených prostor. Například malé sovy: puštík obecný, sýček velký a trochu jižně od středního pásma půvabný puštík obecný. A možná se tam usadí i menší duto hnízdící nájemníci – vrabci a sýkorky.
Přejděme ke sýkorce. Vstup do něj by měl mít průměr pouze od 2,8 do 3,5 cm. Takový domeček se bude líbit „ptáčkům“ v čele s lejskem strakatým a sýkorkami: vždyť se do něj nedostane sova ani veverka. Stěny sýkor jsou vysoké cca 25 cm, dno má průměr 12 cm.
Výška domů také není příliš důležitá. Sýkory lze zavěsit ve výšce dva až tři metry od země. Ptačí budky jsou o něco vyšší. Nezáleží na tom, zda vchod směřuje na jih nebo na sever: hlavní věc je, že vchod do domu směřuje do otevřeného prostoru a ne do hustého lesa nebo rušné dálnice.
“vedlejší bydlení”
Letní obyvatelé často zanedbávají tak důležitý úkol, jako je čištění starých ptačích domů. Svou nechuť vylézt na strom a vysvobodit ptačí budku nebo sýkorku ze starého hnízdního materiálu motivují příhodnou frází – ptáčci si prý na to přijdou sami. Bohužel na to nepřijdou. Faktem je, že hnízdní cyklus ptáků zahrnuje nejen samotnou skutečnost kladení vajec a krmení kuřat, ale také stavbu hnízda! Pokud tento prvek vnořovacího chování chybí, může se celý cyklus hroutit jako domeček z karet.
Málo! Jak víte, špačci kladou vajíčka na dno prohlubně nebo ptačí budky bez podestýlky. A proto, když v domě najdou hromadu sena (důsledek toho, že tam byli vrabci) nebo směs mechu a vlny (velely veverky), špačci takové obydlí zavrhnou. Takže je třeba, aby bylo každý rok pravidlem vyčistit ptačí budky od všeho, co se tam za uplynulou dobu nahromadilo.
Vydáváme příkaz
Ptačí budky se tradičně vyvěšují na Mezinárodní den ptactva, konkrétně 1. dubna. Ale z ptačího hlediska je pravděpodobně příliš pozdě. Jejich rodinné vztahy jsou ostatně vybudované takto: samec špaček, budoucí hlava rodiny, přichází s předstihem, dva až tři týdny před samicí. Musí najít hnízdiště s volným domem. Ve středním Rusku se to děje na začátku – v polovině března a v severnějších oblastech koncem března – začátkem dubna. Když našel vhodný domov, zazpívá svou píseň o páření v naději, že jeho přítelkyně, která přijede jako další, ocení jeho „pánovo sevření“. Proto je lepší ptačí budku zavěsit brzy, ideálně na podzim. A pak bude šťastný špaček slavit oficiální Den ptactva ve svém novém domově.
Pro ostatní ptáky hnízdící v umělých domech je schéma stejné. Až časem se vše trochu posune: sýkorky hledají místo pro hnízdo od poloviny dubna, lejsci strakatí – od konce dubna, ryzci – začátkem května. Úplně poslední jsou swifti. V Petrohradě je to 18.–19. května, v Moskvě o něco dříve.
V ptačích budkách se vesele zabydlují nejen ptáci, ale i veverky (které mimochodem dokážou zničit hnízdo a odehnat majitele, čímž provedou skutečné „převzetí nájezdníků“). A okouzlující noční obyvatelé našich lesů a zahrad – plch, zahradní a líska.
Kolaudace!
Existuje poměrně mnoho ptáků, kteří se přizpůsobili k chovu svých potomků v dutinách stromů (a tedy v ptačích domech). Jen 4 druhy kachen ocenily krásu hnízdění v domech! Ale jsou tu i kavky, střední a dokonce i velké sovy. I jeden z malých sokolů občas může zahnízdit v poměrně prostorném hnízdě.
Špaček je nám ale stále bližší a srozumitelnější než ostatní. Velmi brzy se tito černí skvrnití ptáci objeví na trávnících městských parků a našich zahrad. A pokud se postaráte o nabídku „nemovitosti“ pro své opeřené přátele, pak se život kolem vás stane rušnějším a zajímavějším jak nyní, tak i v budoucnu.
