Co se dá vyrobit ze staré žínky?

Moderní hospodyňky si ani neumí představit, co by dělaly, kdyby „laskavý“ člověk nevynalezl houbu na mytí nádobí. To je mnohem pohodlnější než hadr, který praly a sušily naše maminky a babičky a který alespoň nevypadal esteticky. Mytí nádobí pěnovou houbou, které je nabízeno v široké škále velikostí, barev a textur, je skutečně pohodlnější než s hadrem, ale proč je Rospotrebnadzor zakázal používat ve stravovacích zařízeních? Hodně se také mluví o nebezpečnosti starých produktů, takže má smysl mluvit o tom, jaké škody může stará houba způsobit.

Pěnová houba, ocelový kartáč nebo hadr

Nádobí a kuchyňské náčiní používané při vaření je nutné udržovat v dokonalé čistotě. To je důležité jak z estetického hlediska, tak z hlediska bezpečnosti, protože na špinavých talířích a lžičkách se hromadí obrovské množství bakterií. Zbavíte se jich účinným mytím nádobí, ke kterému použijete domácí chemii nebo produkty vyrobené podle „babičkovských receptů“. Nádobí nikdo nemyje rukama – dlouhou dobu se používaly hadry a už nějakou dobu je nahradily pěnové houbičky a ocelové kartáče, nepostradatelné pro odstraňování složitých skvrn.

Ocelové kartáče fungují efektivně, ale mohou poškodit ochranný povlak nádobí, proto je na čištění nepřilnavých pánví raději nepoužívejte. Po umytí nádobí by se u dřezu neměl nechávat hadr, musí se vysušit, protože vlhké prostředí je ideální pro růst bakterií. Je také lepší houbu vysušit, ale je obtížné to udělat dokonale, na rozdíl od hadru. No, měli bychom se zase vrátit k hadrům? – zeptají se rozhořčené hospodyňky, které se už dávno rozhodly ve prospěch houbiček. Ne, jen je třeba je včas změnit, odpoví odborníci.

Jaká jsou nebezpečí používání staré houby?

Ve skutečnosti můžete použít houbu, ale musíte je pravidelně měnit – čím častěji to děláte, tím menší je riziko zachycení nějaké infekce. Ale jaká je nebezpečí používání staré houby a je to z principu opravdu nebezpečné? Na tuto otázku mohou nejlépe odpovědět mikrobiologové, kteří jsou přesvědčeni, že starý produkt je ideální pro akumulaci a rychlou reprodukci mikroorganismů, včetně patogenních bakterií. Bohužel je mnoho případů, kdy zdrojem infekčního onemocnění nebylo špatné jídlo, ale stará houba.

Každý si je přirozeně jistý, že potíže mohou postihnout kohokoli, jen ne jeho a jeho rodinu, ale tvrdit to, je přinejmenším neuvážené. „Uklízeči“ jsou v tom obzvláště sebevědomí, pěnovou houbu pokaždé pečlivě umyjí a vařící vodou. Některé bakterie pod vlivem horké vody skutečně umírají, ale stále zůstávají jejich spory, které pronikají hluboko do struktury houby. Zvláště mnoho je jich ve výrobcích používaných déle než týden. V takových houbách odebraných k analýze bylo nalezeno minimálně pět z deseti zdrojů nejnebezpečnějších nemocí. Existuje pouze jeden závěr – často měnit houbu, ale jak často by se to mělo dělat?

Měníme houbu jednou týdně nebo častěji?

Kromě toho, že stará houba obsahuje velké množství patogenních mikrobů, může časem vypadat velmi omšele. Je nechutné takovou houbu vůbec sbírat, natož s ní mýt nádobí, přesto se to stává poměrně často. Mimochodem, porušení integrity produktu je často důvodem pro výměnu houby, ale neměli byste na to čekat, protože v nich jsou bakterie, jak je uvedeno výše.

Otázkou zůstává: jak často by se měla pěnová houba měnit? Na to neexistuje jednoznačná odpověď – to musí rozhodnout každá žena v domácnosti a finanční situace rodiny by v tomto případě neměla hrát roli, protože prostředky na mytí nádobí stojí pouhé haléře. Opět se vyplatí naslouchat radám mikrobiologů, kteří doporučují houbičku jednou týdně vyměnit. To lze i častěji, ale podle uvážení hospodyně a podle toho, jak pečlivá je o své zdraví a zdraví své domácnosti.

Jak pečovat o houbu

Souhlasíme s tím, že můžete houbu používat týden, ale během této doby je potřeba o ni náležitě pečovat. Například při pravidelném mytí houby a jejím ošetření horkou vodou zemře pouze salmonela, což je již dobré vzhledem k následkům, které hrozí. Zbytek patogenních mikroorganismů nadále žije a rozmnožuje se, zejména proto, že pro to existují všechny podmínky. Američtí vědci nakreslili analogii mezi houbou a záchodovou mísou. Ukázalo se, že na výrobku z pěnové pryže je více bakterií než na toaletní štětce. Možná je to silná nadsázka, ale neexistuje „kouř bez ohně“.

Mezi „hororovými příběhy“ lze vyzdvihnout i názor, že pěnová houba, která se používá déle než sedm dní, obsahuje více bakterií než lidé žijící na planetě. To se samozřejmě nedá spočítat, ale stojí za to se nad tím zamyslet. Co byste měli udělat, abyste ochránili sebe a své blízké před E. coli a dalšími patogeny závažných onemocnění?

Mám se starat o svou starou houbu nebo ji vyměnit?

Výrobci domácí chemie dnes nabízejí velké množství přípravků, kterými lze starou houbu dezinfikovat. V arzenálu znalců lidových prostředků existují podobné prostředky, ale je nutné to udělat, protože houba se časem stále opotřebovává a bude fyzicky nevhodná k mytí. Není lepší koupit novou houbu, zvláště když stojí méně než domácí chemikálie? Prací prostředky navíc obsahují mnoho škodlivých chemikálií.

Stejní výrobci domácí chemie nabízejí „důmyslné“ houbičky s různými „hygienickými“ povlaky, které vydrží déle a zároveň mají stoprocentní ochranu proti bakteriím. Studie, které pravidelně provádějí ruští mikrobiologové, ukazují, že každá houba se časem stane nosičem bakterií a nedochází ani k žádné úspoře detergentu, jak je inzerováno.

Jakou houbičku vybrat a čím ji nahradit?

Standardní houbičky na nádobí jsou vyrobeny z pěnové pryže, do které se často přidávají abrazivní částice, které pomáhají rychle odstranit nečistoty. Takové výrobky jsou poměrně odolné a cenově dostupné a můžete je koupit doslova blízko vašeho domova.

Existuje ovšem bezpečnější a zároveň ekologický materiál, ze kterého se vyrábějí i houbičky na nádobí, a tím je celulóza. Takové výrobky nemají porézní strukturu, zcela vysychají a nezpůsobují alergické reakce. V souladu s tím takové produkty obsahují minimální množství bakterií, takže riziko onemocnění je minimalizováno. Jejich hlavní nevýhodou je vysoká cena, ale to vzhledem k bezpečnosti, kterou použití takových výrobků zaručuje, není důvodem k odmítnutí celulózových houbiček.

Je prokázáno, že plastové a kovové výrobky, které se používají i na mytí nádobí, déle vydrží, navíc se v nich nemnoží bakterie a nejsou příliš drahé. Ideálním řešením by bylo použití přírodní houby odebrané z mořského dna. Takové výrobky nezpůsobují alergie, po umytí nádobí ihned uschnou, nenechávají žádnou šanci pro bakterie, vydrží dlouho, ale jsou velmi drahé. O hygienických otázkách se musí rozhodnout každý sám, ale pokud není příležitost koupit drahé mycí prostředky na nádobí, nezapomeňte je vyměnit, a to by mělo být provedeno alespoň jednou týdně, častěji je lepší, méně často je to horší.

Procházel jsem skříně a našel starý krajkový závěs. Nemůžete to pověsit v kuchyni – tu a tam je kravata a tu a tam jsou díry. Taky je škoda to vyhodit. Rozhodla jsem se ze starého tylu vyrobit užitečnou věc do domácnosti. Ať slouží alespoň trochu déle a potěší mě svou krásou.

Krásný DIY tylový hadřík

Už přes rok nepoužívám v kuchyni molitanové houbičky. Rychle se kazí a jsou málo použitelné. Beru síťované žínky. Mám je radši. Přišel jsem s nápadem vyrobit ze starého tylu něco jako houbu.

• Možnost 1. Z tylu jsem odstřihla proužek (nejroztřepenější část) asi 15×50 cm.Vystřihla jsem kruh o průměru 20 cm.Vzala jsem jehlu a nit pevnější a provlékla do kruhu. Mírně to přitáhla. Zastrčila dovnitř první kus látky. Utáhl jsem to a udělal uzel. Odstřihl jsem nit. Výsledkem bylo přesně stejné pletivo, jaké se prodává v obchodech. Jen mnohonásobně krásnější.
• Možnost #2. Svým druhým řemeslem jsem měl za cíl těžit nejen ze starého tylu, ale také ze zbytků toaletního mýdla. Vystřihla jsem čtverec 30 x 30 cm a přeložila napůl. Okraje jsem sešila, nechala mezeru 5 cm a tím jsem naplnila „kapsu“ zbytky. Uprostřed jsem to svázala provázkem, aby byly zbytky na opačné straně dírky. Udělala jsem smyčku (svázala konce provázku). Ukázalo se něco takového:

Ukázalo se, že starý tyl skvěle našlehá pěnu. Nádobí dobře myje. Krásné hadry lahodí oku. Používám ho už 2 týdny a vypadá to, že jsem ho udělal včera. A velmi rychle schnou. Jsem s nimi naprosto spokojená.

4 jednoduchá řemesla

Samozřejmě jsem nezůstal jen u kuchyňských utěrek. Zbytky starého tylu vypadaly bolestně smutně. Zbylo ještě hodně látky. Začala jsem přemýšlet, co bych mohla ušít. Dost na 4 řemesla.

Horké polštářky

První nápad, který mě zaujal, byly roztomilé, elegantní podložky pod hrnky na čaj.

Na fotce je uvnitř krajkové látky sklo. Neměl jsem kulaté sklo. Plastových lilků je ale dost. Přišel jsem na jejich použití takto:

1. Ze čtvercových stěn lilku jsem vykrajovala kolečka o průměru 15 cm.Vyšlo mi 6 kusů.
2. Vystřihla jsem 6 tylových koleček o průměru 17 cm.
3. Kruh jsem potáhla tylem a okraje na zadní straně přilepila horkým lepidlem.
4. Takže všech 6 kusů.
5. Slepil jsem 2 kruhy dohromady ošklivou stranou směrem dovnitř.

Vznikly 3 úhledné krajkové tácky. Nemůžete na ně položit horkou pánev, ale jsou ideální pro šálky a hrnky.

Kapsa na příbory

Před pár lety jsme se zúčastnili svatby mé sestry v elegantní a drahé restauraci. A opravdu si pamatuji příbory v jednotlivých kapsičkách obálek. Byly vyrobeny z pytloviny a krajky. Vypadalo to neuvěřitelně krásně a stylově.

Po nalezení tylu jsem si prostě nemohl pomoci, ale udělat takový zázrak vlastníma rukama:

1. První věc, kterou jsem udělal, bylo umytí starého pytle od brambor. Bála jsem se, abych ho nezničila, tak jsem ho prala ručně ve vlažné mýdlové vodě. Vysušte a vyžehlite.
2. Mýdlem jsem nakreslila 3 obdélníky 10 x 41 cm a opatrně je vystřihla.
3. Okraje jsem ošetřil PVA lepidlem (aby se netřepil).
4. Dlouhý okraj jsem ohnula na 12 cm a sešila po stranách.
5. Ze starého tylu jsem vystřihla pruh 10 x 5 cm s krásným vzorem.
6. Přišila jsem to na vzniklou kapsu uprostřed.
7. Pomocí linky jsem kapsu rozdělila podélně na dvě části.
8. Na samém okraji jsem přišila knoflík.
9. Na volném okraji pytloviny jsem udělal smyčku nitě.
10. A tak dále pro všechny tři kapsy.

Dopadlo to velmi dobře. Kapsa na příbory se zapíná. Můžete do něj dát vidličku a lžíci nebo vidličku a nůž. Skvěle se kombinují s krajkovými podložkami.

polštáře

Starožitnou krajku jsem si vždy spojovala s dětstvím. Pamatuji si, jak babička pečlivě ustlala postel, pak polštáře rozložila na hromadu a celou tuto trojúhelníkovou věž obložila krajkou.

Pro zachycení příjemných vzpomínek mě napadlo přišít krajkový vzor na malé dekorační polštářky. No a jako ozdobné byly ty moje prostě ušité z veluru. Obyčejné obyčejné polštáře, na které se ve skříni hromadil prach (koupili jsme je do kuchyňského koutu, ale kvůli jejich průměrnému vzhledu se neujaly).

Obecně jsem udělal následující:

1. Nůžkami jsem vystřihla vzor na starý tyl. Pro mě to byly nádherné květiny.
2. Okraje přířezů byly lepeny PVA.
3. Naaranžoval jsem to na polštáře tak, jak to mám rád.
4. Sešila jsem to šitím stehem.

Nikdo nebude spát na polštářích, takže stehování je v pořádku. Až přijde čas vyprat polštáře, nášivka se dá sloupnout. Mimochodem, nedávno jsem zjistila název stylu s krajkou, který se mi tak líbí – „Provence“.

Krajková váza

Ze sady mi zbyla jen jedna dlouhá sklenice. Všichni ostatní byli zbiti. Když v domě nebylo dost váz, často jsem je používal na malé kytice.

“Tak proč neproměnit sklenici ve skutečnou vázu?” – pomyslel jsem si a hned jsem se pustil do práce:

1. Odměřila jsem požadovaný kus tylu a zabalila do něj sklenici.
2. Ořezal to.
3. Přilepil horkým lepidlem.
4. Přidán dekor z provázku. Nalepil jsem to na tři otáčky kolem krku a jednu otáčku kolem dna.

Váza se ukázala jako skvělá. Už se nemůžu dočkat, až to položím na stůl s voňavou kyticí květin.

Takto kdysi krásná krajková záclona našla nový život v 5 různých věcech. Nebo by mohl dál hromadit prach ve skříni nebo ležet na skládce. S řemesly jsem velmi spokojená. Rád se obklopuji krásnými věcmi „s duší“