Stěny topeniště a kouřové kanály, které přijímají teplo ze spáleného paliva, se akumulují a přenášejí ho tloušťkou své hmoty na vnější povrchy topeniště. Čím tenčí jsou stěny, tím rychleji se přes ně přenáší teplo. Silnostěnné pece jsou pece s vnějšími stěnami o tloušťce 120 mm nebo více; tenkostěnná – kamna se stěnami topeniště do tloušťky 120 mm a ostatními stěnami do tloušťky 70 mm.
Vnější povrchy tenkostěnných zděných kamen (s 1/4 cihly – rámu nebo v pouzdře) se začnou ohřívat do 20 minut po zapálení kamen a silnostěnných kamen (tloušťka stěny 30/1 cihly popř. více) pouze po 2 h. Doba přenosu tepla u malých tenkostěnných cihlových pecí nepřesahuje 1 hodiny, zatímco přenos tepla u velkých masivních pecí může trvat 1,5 hodin a více.
Průměrná teplota vnitřního ozařovaného povrchu topeniště je 450–600 °C. Vnitřní stěny kouřových kanálů jsou vyhřívány na 230 °C. Průměrná denní teplota vnějšího teplosměnného povrchu silnostěnných omítnutých kamen je 350 °C, s maximální teplotou tohoto povrchu v některých místech až 55 °C. Průměrná denní teplota vnějšího povrchu tenkostěnných kamen při vytápění 60x denně je 90 °C a maximální (krátkodobě) může dosáhnout 60 °C. Nejvyšší teplota na povrchu silnostěnných pecí nastává obvykle po 70. 120 hodiny po jeho zapálení, u tenkostěnných kamen – po 2,5. 3 hod. Poté se teplota vnějších povrchů postupně snižuje.
K přenosu tepla pece v období mezi dvěma topeništi tedy dochází díky teplu akumulovanému hmotou pece během výpalu pece. Toto množství tepla je tím větší, čím větší je pole pece a čím vyšší je teplota, na kterou byla ohřátá. Schopnost kamen absorbovat a akumulovat teplo při spalování a v následujících hodinách ho postupně uvolňovat do místnosti se nazývá akumulační schopnost kamen.
Množství tepla akumulovaného kamny při spalování je určeno vzorcem
kde Qbaterie — množství tepla akumulovaného pecí, J; V je objem ohřívaného zdiva pece, m3; σ—hustota zdiva pece (hmotnost 1 m3 v kg), kg/m3; c je měrná tepelná kapacita materiálu, ze kterého je pec vyrobena, tj. množství tepla, které je třeba vynaložit na ohřátí 1 kg materiálu o jeden stupeň; Δt je rozdíl mezi průměrnou teplotou hmoty a pece před topeništěm a její průměrnou teplotou za topeništěm ve stupních.
Za teplosměnnou plochu topeniště se považuje: povrch stěn topeniště umístěný v aktivní výšce topeniště, na jedné straně omývaný vzduchem a na druhé omývaný spalinami nebo ve styku s hořícím palivem; strop s výškou pece nejvýše 2,1 m; povrch stěn komor pro ohřev vzduchu.
Teplo z ohřátých teplosměnných ploch pece se přenáší do okolního vzduchu a předmětů těmito způsoby: přímým sáláním, kdy tepelné paprsky vycházející z pece pronikají do okolního vzduchu a dopadají na okolní předměty o nižší teplotě, než je povrchy pece; kontakt vzduchu pohybujícího se v blízkosti pece s jejími vyhřívanými stěnami. Vzduch se v přímém kontaktu se stěnami pece ohřívá, stává se lehčím a stoupá vzhůru. Jeho místo zaujímají sousední podložní vrstvy a vzniká tak neustálý pohyb vzduchu kolem vyhřáté trouby.
Celkové množství tepla odevzdávaného kamny do místnosti se rovná součtu množství tepla předaného prvním a druhým způsobem. Je přímo závislá na stupni ohřevu jeho teplosměnných ploch a je přímo úměrná rozdílu teplot mezi těmito plochami a okolním vzduchem a předměty.
K přenosu tepla z pece však dochází během dne nerovnoměrně. Jak bylo uvedeno výše, maximální teploty na povrchu pece s přerušovaným spalováním jsou u silnostěnných pecí pozorovány po 2,5. 3 hodiny po zapálení a tenkostěnné – po 1,5. 2 hodiny. V tuto chvíli kamna vydávají maximální množství tepla, které překračuje průměrné množství, pro které bylo vypočteno na základě tepelných ztrát místnosti. Toto přebytečné teplo je částečně absorbováno řadou vnějších krytů: stěny, podlaha , stropu a vybavení pokojů.
Teplota vzduchu v místnosti se na krátkou dobu mírně zvýší než vypočítaná vnitřní teplota v místnosti (pro obytné místnosti 18 °C). Poté se hmota pece postupně ochlazuje, načež nastává krátká perioda ustáleného tepelného stavu, kdy pec vydává za hodinu přesně tolik tepla, kolik je spotřebováno vnějšími kryty. Během tohoto období všechny položky, které byly dříve skladem. teplo, udržujte jej beze změny. Konečně začíná třetí období, kdy chladící kamna vydávají méně tepla, než je potřeba k udržení normální teploty v místnosti. Teplota vzduchu v místnosti se začne snižovat, pak všechny předměty, které mají vyšší teplotu a tedy nějakou zásobu tepla, ji začnou odevzdávat okolnímu vzduchu, čímž se teplota v místnosti vyrovná.
I přes nerovnoměrnost přenosu tepla z povrchů pece je tedy během přestávky mezi požáry dosaženo určitého vyrovnání teploty v místnosti. Při použití silnostěnných kamen jsou pozorované teplotní výkyvy v místnosti menší než při použití tenkostěnných kamen. Při vytápění kamny by nemělo kolísání teploty vzduchu uvnitř vytápěných místností během dne překročit ±3 °C.
Tepelný výkon pece závisí na množství paliva v ní spáleném a může se značně lišit. Za normální tepelný výkon kamen se považuje průměrné množství tepla, které kamna uvolní za 1 hodinu se dvěma topeništi za den. Vytápěcí kamna by měla být volena tak, aby se jejich průměrný hodinový tepelný výkon rovnal vypočtené tepelné ztrátě prostory, které vytápí. Průměrný hodinový tepelný výkon tepelně náročných přerušovaně vytápěných kamen by se měl vypočítat na základě dvou topenišť za den a kamna s dlouhým hořením by měla být brána jako vypočtená tepelná ztráta prostoru.
Roztápění kamen dvakrát denně – ráno a večer – je režim, který zajišťuje racionální a ziskové využití pole kamen. Při průměrných zimních venkovních teplotách, které se nejčastěji vyskytují během topné sezóny, se pec normálně zapálí jednou. Při nižších venkovních teplotách se kamna topí 2x denně s mírným navýšením celkového množství paliva oproti jednorázovému topeništi. V teplejších zimních dnech stačí kamna roztopit jednou denně a přikládat tak méně paliva.
Při dodržení naznačených režimů je možné nestavět masivní kamna, která jsou nezbytná pro vytápění místnosti jednorázovým topeništěm, ale používat méně objemná kamna, ale topit 2x denně. Současně se snižuje objem, cena pece a užitná plocha, kterou zabírá, a provoz pece probíhá s vyšší účinností.
Hodinový prostup tepla 1 m3 střechy pece s výškou pece 2,1 m je v průměru 50 % hodinového prostupu tepla 1 m3 stěnami. Prostup tepla stěnou pece v prohlubni, která je oboustranně krytá, se předpokládá rovný 75 % prostupu tepla otevřené stěny o šířce vtisku 70 až 130 mm. více než 130 mm se předpokládá přenos tepla stejný jako u otevřených ploch pecí.
