Včelí jedovatý nástroj je obecně uzpůsoben k kousnutí hmyzu a jiných zvířat, jejichž těla jsou pokryta chitinózní „kůží“. Po propíchnutí chitinu žihadlem jej včela snadno odstraní zpět. Ale kůže savců (včetně lidí) je elastická a elastická. Včelí žihadlo mačká jako gumu a jen málokdy se ho podaří vytáhnout. Navíc je na konci opatřen vroubkováním (směřujícím dozadu, jako harpuna), což komplikuje již tak nelehký úkol sejmutí žihadla z kůže. Včela se ji snaží ze všech sil vytáhnout, ale nedaří se jí to a ona odletí a zanechá žihadlo v kůži své oběti a spolu s ní i jedovaté žlázy a část střev. Rána na konci břicha včely je ponechána velká a včela nakonec zemře.
Ale mnoho vos nemá na konci zubaté žihadlo. Proto jej zcela volně extrahují i z kůže zvířat. Například sršeň může bodnout několikrát za sebou. S touto velkou vosa (délka až tři centimetry) není radno si zahrávat. Dříve se věřilo, že pokud tři sršni bodnou člověka a sedm bodne koně, ten zemře. Nyní se ukázalo, že je to přehnané. Bodnutí sršněm při aplikaci na jazyk nebo velkou krevní cévu je však nebezpečné. Jazyk oteče natolik, že ztíží dýchání. A poškození cévy sršním jedem způsobuje vnitřní krvácení a otoky, které brání krevnímu oběhu.
Zde je na místě se ptát: je včelí bodnutí nebezpečné? Pro včely obývající Holarktiku to není smrtelné. K zabití zdravého dospělého člověka je potřeba 500 včelích bodnutí. Jsou ale lidé, kteří jsou na včelí jed obzvlášť citliví. V některých případech mohou zemřít na méně kousnutí nebo dokonce jen na jedno.
Jak dlouho žijí včely?
Obecně ne moc: ne více než dva měsíce. Jen královna žije několik let. Včely, které se vynoří z larev blíže podzimu, však zimují v úlu až do jara.
Jak včely stárnou, jejich profese se mění. První věcí po narození je čištění buněk. Čtvrtý den – změna povolání. Larvy potřebují chůvy – a tak se o ně stará včelka.
Osmý den objeví schopnost dobré zdravotní sestry. Do této doby se mateří kašička začíná vylučovat ze speciálních žláz, kterými krmí dělohu a larvy.
Ještě pár dní bylo věnováno zvládnutí různých specialit: přijímač krmiva, nosič krmiva, čistič plástů, čistič kamarádů, kteří přijeli z plavby, stavitel plástů. Od narození uběhly jen tři nebo čtyři týdny a život mezitím minul druhou polovinu. A když se včela podle našich představ dožije vysokého věku, nastává pro ni slavnostní den.
To je skutečný skok do neznáma. Zdálo se, že se o tom dlouho nedokázala rozhodnout, vznášela se po letové palubě jako začínající parašutista, který se poprvé dívá z poklopu letadla. Ale krok byl učiněn a včela letěla.
První odchod – nějaké individuální charakterové vlastnosti nebo něco jiného – určuje další specializaci naší hrdinky. Čím se stane: sběračem nektaru nebo pylu? Která květina bude její nejoblíbenější? Ti, kteří pozorovali jednání začínajícího horníka, říkají, že včela zpočátku vypadá velmi neobratně. Hraje a hraje a květina se rozdrtí a ona sama bude špinavá jako malířský učeň. Ale pak, vidíte, to pochopí: stráví jen pár sekund na jedné květině.
Letí a letí a už se blíží jeho konec. Včela zeslábla a umírá.
Z čeho se vyrábí med?
Z nektaru květin. Včely ji přinesou do úlu a nasypou do medometu. Pak se postaví nad buňky s nektarem a mávají a mávají křídly – nektar se odpaří, přebytečná voda se odstraní.
„Odpařování“ nektaru není jediným úkonem nutným k výrobě medu. V medové komoře včely prochází poměrně zdlouhavým a pro nás stále záhadným zpracováním.
Přijímající včela odebírá všechen nektar, který si přinese od sbírající včely. Je nějakou dobu uložen v její komoře. Poté dojde k následujícímu postupu: včela otevře čelisti a tlačí sosák dopředu a dolů – na jeho povrchu se objeví kapka nektaru. Polkne ji, pak znovu vypustí z úst kapku nektaru a znovu ji spolkne. Toto pokračuje až 240krát. Teprve potom včela umístí svůj sladký polotovar do buňky plástu. Ale to není konec: další včely „budou pokračovat v obtížné práci přeměny nektaru na med“. Přenášejí ještě tekutý napůl med, napůl nektar z jedné buňky do druhé, dokud nezhoustne. Již víme, že k odstranění přebytečné vlhkosti z nektaru včely foukají vánek z mávajících křídel (26 400 úderů za minutu!) přes celý úl. Kromě toho je voda z nektaru také absorbována speciálními žlázami medové komory a nektar je nasycen enzymy, vitamíny a látkami zabíjejícími mikroby – provádí se sterilizace. Med si proto zachovává čerstvost po mnoho let a nekazí se. Bakterie pro něj nejsou děsivé.
Odhaduje se, že na výrobu 100 gramů medu musí sběratelská včela vzít nektar asi z milionu květů! A dopravte do úlu asi 15 tisíc nákladů tohoto „nápoje bohů“ (pokud se medonosné rostliny nacházejí jen jeden a půl kilometru od úlu). A někdy včely za úplatek uletí 8 kilometrů, pak jejich cesta tam a zpět bude mít 46 tisíc kilometrů! Je to, jako by letěli kolem zeměkoule podél rovníku! A celá tato gigantická práce na přípravě pouhých 100 gramů medu!
Rychlost letu včely zbavené břemene je 65 kilometrů za hodinu (jako nejlepší dostihový kůň). Zatížená 3/4 své hmotnosti včela létá silně a je dvakrát pomalejší než prázdná.
„Med je šťáva z nebeské rosy, kterou včely berou v dobrých časech z voňavých květů, a proto má mnoho sil a je užitečný jako lék na mnoho nemocí. Med pomáhá páchnoucí rány, odstraňuje zatmění, maže nebo přikládá náplasti, hojí vředy v ústech, ničí močovou vodu, změkčuje žaludek, pomáhá při kašli, hojí jedovaté kousnutí a hojí kousnutí vzteklých psů, pomáhá na hluboké rány, nepopsatelně pomáhá na plíce a všechny vnitřní klouby jsou vyléčeny.”
(„Kniha, sloveso „Cool Vertograd. “, 1672, rukopis)
Před tisíci lety lékaři téměř ve všech starověkých zemích věřili, že med „má mnoho schopností“. Hlavní složkou v receptech téměř všech léků byl med. Tak tomu bylo ve starověkém Egyptě a Řecku, v Babylonu a Asýrii, Indii a Číně. Uplynula staletí, do arény dějin vstoupily nové národy – a jejich med jako lék si uchoval „velkou sílu“. Lékaři i léčitelé se obrátili na med s žádostí o pomoc při mnoha neduzích. Koneckonců, Ilja Muromets, který „seděl“ 33 let ve vesnici Karacharovo, byl vyléčen „chodícími muži“: dali mu vypít „sklenici medového nápoje“.
Med ani dnes neztratil moc ze své síly. Léčí různé nemoci: rány, nachlazení, nemoci horních cest dýchacích a plic, nemoci srdce, jater, ledvin, nervové a střevní soustavy, oční a kožní nemoci. Dokonce se používá v léčivé kosmetice a v prevenci nemocí z ozáření.
V medu se objevuje stále více nových léků.
Totéž platí pro propolis. Pomáhá téměř u všech výše uvedených onemocnění, dokonce i při léčbě radiačních reakcí kůže a zhoubných nádorů. Má silné antiseptické vlastnosti.
Co je to propolis?
Propolis je včelí lepidlo, kterým včely zakrývají trhliny v úlu. Dodnes se pořádně neví, odkud ho včely berou, jaké záhadné procesy předcházejí jeho vzniku.
Různí badatelé jmenují dvě hlavní suroviny pro přípravu propolisu: rostlinný pyl a pryskyřičné látky z kůry a pupenů stromů (vrba, topol, borovice, smrk, jedle, bříza).
Včely sbírající žvýkačky, lepkavé sekrety rostlin, byly pozorovány více než jednou. Po uchopení kusu lepkavé hmoty svými čelistmi jej včela vtáhne do vlákna. K odtržení vyletí do vzduchu, po pár sekundách si opět sedne na původní místo a drápy druhého páru nohou vytáhne nit z čelistí a vloží do pylového košíčku. Takto to pokračuje, dokud se oba pylové košíčky nenaplní lepivou hmotou.
V úlu sama žvýkačku z košíku nevyndává. Dělají to včely úlu, tahající nit po niti všechnu pryskyřici z košíčků včely, která s ní přiletěla. Někdy tahají za lepicí nitě tak silně, že se shánějící včela nemůže udržet na místě.
V časných ranních hodinách včely nesbírají „suroviny pro propolis“. V poledne, v horku, jich největší počet létá pro žvýkačku. Stává se, že večer včelám, které se vrátily s takovou zátěží, ztvrdne žvýkačka natolik, že včely úlu nemají dost síly ji z košíčků vytáhnout. Sběrači musí strávit noc obtěžkáni břemeny. Ráno se vyhřívají na sluníčku na přistávací desce. Teprve v poledne je jejich přijímající včely zbavují lepidla, které teplem změklo. Během dobré včely včely téměř nesbírají žádnou žvýkačku.
ZVÍŘATA eukaryota ZVÍŘATA rozdíly mezi rostlinou a zvířetem První zvířata na Zemi
Včelí bodnutí je pro člověka bolestivé a může způsobit alergickou reakci. Pro hmyz samotný je ale kousnutí smrtelné – po kousnutí včely uhyne. Příčiny smrti jsou dány fyziologií hmyzu a vyhnout se smrti je prakticky nemožné. Včely umírají po bodnutí – proč se to děje?
Proč včela umírá po bodnutí
Věc se má tak, že žihadlo včel je zoubkované a vroubkování je umístěno tak, že není možné vytáhnout trn z těla kousnutého tvora. Po bodnutí se včela snaží odletět a na místě bodnutí zanechá žihadlo. Žihadlo se zasekne a uvolní a váček včelího jedu připojený k žihadlu se nadále stahuje a uvolňuje jed do kousnutého těla.
Včelí rodiny se skládají z tisíců hmyzu a smrt jednoho jedince nepoškodí funkčnost celé rodiny. Včely dělnice nejsou cennými exempláři, takže příroda neposkytuje mechanismus pro zachování jejich života. Ale u vos a čmeláků, jejichž rodiny jsou co do počtu jedinců mnohem menší, smrt po kousnutí nenastává. Bodnutím takový hmyz zachraňuje život.
Proč včely umírají po bodnutí?
Odstranit včelí žihadlo zapíchnuté v těle člověka nebo jiného tvora (včely koušou i jiná zvířata, včetně docela velkých) je poměrně náročné a vyžaduje opravdovou zručnost. Nejsprávnějším řešením by bylo použití pinzety, kterou je vhodné uchopit ostrou zbraň a vytáhnout ji. Taková práce je mimo schopnosti včely, proto se hmyz snaží odletět od oběti a roztrhne si břicho a v místě kousnutí zanechá jak samotné žihadlo, tak část vnitřních orgánů. Život v takovém stavu je nemožný. I když se včele podaří uletět nějakou vzdálenost, zemře.
Jak dlouho trvá, než včela po bodnutí zemře? Dlouhý život po ztrátě žihadla a části trávicího traktu je nemožný, proto po bodnutí včely velmi rychle hynou. V tomto případě je délka života včely několik měsíců. Ale děloha žije několik let, zároveň neriskuje svůj život, protože lidi téměř nikdy neštípe – může útočit pouze na soupeře.
Zemře včela po bodnutí nebo může přežít?
V jakých situacích může včela medonosná přežít po bodnutí? To je možné, pokud byl bodnut tvor s tenkou kůží, která prorazí, když se hmyz pokusí žihadlo vytáhnout. Kůže člověka je na to příliš hustá, takže pokud člověka bodne včela, je její smrt předurčena.
Včely kousají pouze jako obranná reakce. Neútočí sami od sebe, pouze když se cítí ohroženi. A další hmyz, drobní ptáci a hlodavci mohou sloužit jako zdroj ohrožení pro malé dělníky. V některých situacích se včelám podaří uniknout oběti s minimálními ztrátami a přežít. Zemře včela po bodnutí bez selhání? Ne, hmyz může přežít, ale to je vzácné.
Bodnutí včel je nebezpečné pro samotný hmyz, ale pro člověka téměř vždy neškodné. Někdy ale včelí jed vyvolává v těle alergickou reakci a může způsobit anafylaktický šok. Ale častěji se alergie projevuje zánětem a otokem v oblasti kousnutí, zřídka zvýšením tělesné teploty. Po chvíli stopy po kousnutí zmizí.
Proč včela bodne
Zemře včela po bodnutí? Pokud mluvíme o kousnutí člověka nebo jiného velkého tvora, včela zemře. Proč hmyz tak riskuje a bodá protivníky, kteří mu zjevně přinášejí smrt?
Je důležité pochopit, že pro včely není bodnutí aktem sebeobětování. Jedná se o přirozenou obrannou reakci na hrozbu (nebo situaci, kterou včela tak vnímá).
Včely od přírody nejsou fanoušky útočných akcí. Jedná se o skutečné dělníky, jejichž hlavním smyslem života je shromažďování a vytváření zásob potravy, chov potomstva. Nekoušou z rozmaru nebo bez důvodu. Kousnutí je extrémní opatření, které se používá pouze ve jménu sebeobrany.
Příčinou agrese včel (touha bránit se) může být:
- nepříjemné pachy pro hmyz, včetně alkoholu a výparů, cigaret, kouře, potu, toaletní vody a jiných silných pachů;
- náhlé pohyby a úzkostlivé chování, tmavé oblečení, vlasy poletující ve větru;
- špatná „nálada“ způsobená změnami počasí nebo jinými vnějšími faktory.
Pokud vás bodla včela, snažte se co nejrychleji opustit scénu. Vůně jedu přiláká další včely a způsobí, že se stanou agresivními, což má za následek výrazný nárůst počtu žihadel a mrtvých včel.
Včely vždy umírají, když bodnou člověka
Bodnutí včelou je pro ni osudné a pro člověka nepříjemné. Snažte se vyhnout situacím, které mohou vyvolat útok včel – předejdete tak bolesti a riziku vzniku alergií a předejdete úhynu hmyzu. Na včelnici nechoďte v období zvýšené aktivity včel, pro výběr medu a kontrolu úlů volte hodiny před odletem včel nebo před západem slunce. Než se vydáte na včelín, osprchujte se a převlékněte se. Neměly by na vás zůstat stopy parfému, potu, chemikálií. Po svátcích byste také neměli komunikovat s hmyzem – rozhodně se mu nebude líbit vůně výparů. Pro komunikaci se včelami zvolte světlé oblečení a zakryjte si vlasy čelenkou.
Pamatujte, že pokud včela bodne, zemře. Tím, že se vyhnete kousnutí, zachráníte život dělníkům medu.
