S manželkou máme takovou tradici – po večerní procházce s pejsky relaxujeme. Patnáct minut před spaním, většinou už ne. Manželka sedí v houpacím křesle, položí před sebe obrázek, na kterém pracuje a prohlíží si ho. Přemýšlí, kde to opravit. Někdy vezme štětec a udělá pár tahů – nechápu, co se mění, ale ona, umělkyně, to vidí. Prohlížím si novinky na Googlu a pokud mám náladu, mrknu na svůj e-mail. Psi se střídavě přibližují k vodě, párkrát si líně kloužou a usadí se, aby ve smyslných pózách čekali na zhasnutí světla.
(Desi nahoře, Alice dole)
A najednou se manželka ptá:
– Poslouchej, jak spí krávy?
Kdo ví, ženské způsoby kreativity? Možná si představovala obraz „Noc v kravíně“, možná něco jiného. I když je to nepravděpodobné – po našem životě na vesnici se ke kravám chová chladně.
Přemýšlel jsem o tom. Velmi dobře si pamatuji, jak krávy žvýkají. A pamatuji si, jak se pasou. Roztáhnou přední nohy a sekají trávu níž a zeleněji. A vzpomínám si i na telení – na tuto proceduru, nataženou přes měsíc a zakončenou půlnoční zábavou s vytahováním miminka o velikosti poníka na laně, úplně zapomenete! Navazují lano na kluzké nohy, které trčí víte kam, a tahají ze všech sil.
– Hele, Vasyo, dej pozor, jak mu zlomíš nohy!
– Dobře, Klave, dívám se. Ach, netahej to tam – utrhneš to! Kohl, drž rohy – vidíš, taháme ji ze stáje!
-Ano, vydržím! A ty volnější!
– Ale kde je to slabší, když nepřijde!
Všichni jsou nadšení a nervózní. Ekonomika se samozřejmě množí!
Jak ale krávy spí?
– Oh, ty chovateli dobytka! – Moje žena mi vyčítá, protože si uvědomuje, že jsem zasekl.
Náznaky toho venkovského období. Mimochodem, bylo to dobré období. S úsvitem vstaneš, se západem slunce půjdeš spát. Komáři, gadflies – nemůžete opustit dům! To je ale těžké jen v létě. Ale v zimě je to pecka! Zima na vesnici je skutečným rájem. Po příšerném venkovském létě!
Rozhodl jsem se ignorovat vlásenku.
“Když vejdete do stodoly,” říkám, “nikdy nespí – slyší, že přišli návštěvníci. A na pastvě. No, lžou, no, žvýkají. Ale aby spali.” ..
“Ano,” říká manželka, “to jsem si myslela.” Proto jsem se zeptal.
Je kreativní, jako by občas něco podělala. Ale její nápady jsou prvotřídní.
Zakryl jsem si oči rukama a napjal se, představoval jsem si krávu. Vleže, oči vlhké, pohled jako krávy. Čelisti se pohybují ze strany na stranu, ocas se každou chvíli mihne vzduchem a odhání všechny létající tvory. Kůže sebou škube za stejným účelem, a když je hodně kousadel, zdá se, že kráva je chvění. Občas zavře oči, ale její čelisti nepřestávají fungovat.
– Ano, nemají čas spát! – Říkám. – Potřebují žvýkat! Když nebudou žvýkat, umřou hlady!
Moje žena se na mě zamyšleně podívá.
– No ano, jejich říhání v noci je asi chutnější než přes den, jinak bych na jejich místě usnul.
– Je hrozné v noci nespát. Chudáci zvířata. Nemohl jsem to udělat.
“Proto nedáváš mléko!”
Krátce se na mě podívala a udělala pár tahů na obraz. Pak odložila štětec a její pohled byl prázdný.
A otočil jsem se k počítači a přemýšlel, jestli jsem se urazil nebo ne. A když jsem přemýšlel, našel jsem to na Googlu:
„Kráva spí v záchvatech a startuje. Skutečný spánek trvá 1-5 minut. A pokud má zvíře zavřené oči, neznamená to, že spí. Pro krávu je hlavní odpočívat. K tomu si lehne, vytáhne hlavu dopředu nebo ji posune na stranu, někdy se spodní čelistí dotkne země nebo podlahy. Často se hlava dotýká hrudníku. Kráva vycítí přiblížení člověka a okamžitě poruší své uvolněné držení těla: zvedne hlavu nebo se úplně postaví.“
Bingo, krávy nespí! No, nebo sotva spí. Ale stejně, mám se po své ženě urazit nebo ne?
