„Rákos“ je běžně používaný lidový název pro různé rostliny z různých čeledí, které si však mají podobné ekologické vlastnosti. Rákosí se často mylně nazývá jinými rostlinami, zejména orobincem a rákosem. V turkických jazycích však rákos znamená rákos, ačkoli rákos (Scirpus) je zcela odlišná rostlina od čeledi ostřicovité (Cyperaceae).
Třtina (Phragmites) patří do čeledi travnatých, je to běžná vytrvalá rostlina s mohutnými oddenky, vysoká, někdy až 4 m, duté stonky až 2 cm silné s četnými internodii. V Kazachstánu roste především rákos obecný nebo rákos jižní (Phragmítes australis).
Rákosí v SSSR podle neúplných údajů zabíralo asi 6 milionů hektarů. Zhruba třetina těchto houštin byla v Kazachstánu, kde se největší masivy rákosí nacházejí v dolních tocích a deltách řek Ili, Chu, Syr-Darya, Karatau a Aksu podél břehů jezera. Balchaš a další jezera.
V pouštních a polopouštních společenstvech se vyskytuje v oddělených skupinách podél písků, což svědčí o blízkosti podzemní vody.
Vysoká vytrvalá pobřežní vodní bylina. Vyvíjí silné, silné a dlouhé (až 2 metry i více) podzemní (zřídka nadzemní) velmi rozvětvené oddenky. Lodyhy rovné (slámové) až 1-2 cm silné, duté, hladké, až nahoře olistěné, modrozelené. Představec je pružný, neláme se větrem, ale pouze se ohýbá. Kromě stonků jsou vyvinuty i plazivé výhony.
Listy 0,5-2,5 cm široké, hustě šedé nebo tmavě zelené, dlouhé, úzké, kopinaté čárkovité nebo čárkovité, ke konci se zužující, špičaté, ploché, tvrdé, podél okraje drsné; listová pochva těsně obepíná stonek; nemá jazyk, místo toho je na bázi listové čepele malý váleček s řadou rovných chloupků. Listy se vždy otočí okrajem k větru.
Lodyha končí velkou (až 50 cm dlouhou), rozložitou, tlustou, převislou latou, s tmavě hnědými nebo fialovými, méně často nažloutlými klásky. Čárkovitě kopinaté, zploštělé tmavofialové klásky, asi 1 cm dlouhé, obsahují tři až sedm květů, z nichž spodní je samčí a horní oboupohlavné; Šupiny klásku jsou nestejné (spodní je poloviční než horní, 2,5-5 mm dlouhé), kratší než kvetoucí, z nichž spodní je subulátně zahrocená, kožovitá – větší než horní , horní má dva kýly. Osa klásku pod květy je chlupatá, proto je samotný kartáč nadýchaný. Chloupky jsou stejně dlouhé jako pluchy nebo jsou delší. Stigmata jsou tmavě červená. Kvete od července do září.
Plodem je podlouhlé zrno. Plody v srpnu – září, ne ročně. V jednom květenství se vytvoří až 50-100 tisíc zrn. Semena jsou opatřena dlouhými chloupky, které přispívají k jejich lepšímu rozptylování.
Minimální teplota pro klíčení je 8-10°C, optimální teplota pro klíčení je 20°C. Klíčení probíhá na světle, z povrchu půdy nebo z hloubky maximálně 0,5-1,0 cm.Semena jsou životaschopná po dobu jednoho roku.
Zhoubný segetální plevel (rostoucí mezi kulturními rostlinami). Je hojně rozšířen na zavlažovaných pozemcích, kde napadá všechny zemědělské plodiny, zejména však rýži, bavlnu, vojtěšku, kukuřici, zeleninu atd. Malé úseky oddenků snadno zakořeňují, takže veškeré mechanické zpracování půdy a meziřádkové pěstování plodin přispívá k vegetativní rozmnožování třtiny.
Základní kontrolní opatření: Hlavní opatření pro boj s hydrofytickými plevely (rákos a další) musí začít u zavlažovacích kanálů a příkopů. A právě oni vyžadují na zavlažovaných pozemcích v republice pravidelné kapitálové investice, aby je udrželi v provozuschopném stavu. Často jsou zarostlé rákosem, rákosem, orobincem a dalšími vytrvalými hydrofytickými plevely, které nejen napadají zemědělskou půdu, zasypávají ji odpadky, ale také vyplňují samotný kanál a rostou tam. Drobné částice rostlinných zbytků, hlíny, písku a bahna jsou zadržovány stonky, kořenovým systémem, v důsledku čehož se hromadí významné spodní sedimenty. Kapacita kanálů se prudce snižuje, je nedostatek závlahové vody, trpí zemědělskí producenti a pěstované plodiny. Regulace plevele přispívá k jejich čištění a normálnímu fungování.
Existuje více způsobů boje, ale nejběžnější a pro dnešní dobu nejúčinnější je chemický – použití systémových herbicidů s obsahem glyfosátu, mezi nimiž jsou nejúčinnější TOUCHDOWN 500 w.r. a URAGAN FORTE 500 v.p., které mají zlepšené toxikologické vlastnosti. Ale vzhledem k silnému a houževnatému kořenovému systému hydrofytických plevelů by měla být ošetření u aktivně vegetujících rostlin prováděna postupně po několik let. Práce je to časově náročná, nákladná, ale ospravedlňuje se nejen výrazným snížením zaplevelení, zvýšením efektivity zavlažovaných pozemků, ale také umožňuje těmto splavům dlouhodobě plně fungovat.
Pro dosažení co nejlepších výsledků ošetření by měl být postřik prováděn na plně formované rostliny ve fázi květu (kdy začíná odtok živin do kořenového systému a herbicid snadněji a dále proniká do oddenků). V závislosti na regionech začíná kvetení v červnu až červenci a na severu – začátkem srpna.
K aplikaci herbicidů se používají různé techniky s ohledem na místní podmínky (velikost kanálů nebo zavlažovacích příkopů). Lze použít tažené, nesené, ventilátorové postřikovače a v některých případech i ruční batohové. A jejich dodatečné vybavení (pro nevhodná místa pro zařízení) vysokotlakými požárními tryskami poskytne další možnosti zpracování. Zpracování lze provádět jak ze břehu kanálu, tak pomocí různých plavidel – ze samotného kanálu. Je mnohem jednodušší zpracovat systém příkopů na farmě.
Je možné použít i malá letadla (rogala). Ale hlavní podmínkou těchto ošetření je dostatečné množství pracovního roztoku pro dobré pronikání stonkem a dobré smáčení celé vegetativní hmoty. Nevýhodou závěsných kluzáků je nízká spotřeba pracovního roztoku. Nejlepší možností je vrtulník, který může vzít na palubu značné množství pracovního roztoku a vznášet se nad objektem. Spotřeba pracovního roztoku při práci s postřikovači přes hadici a trysku je 200 – 250 l/ha, u leteckých ošetření – minimálně 50 l/ha.
Opatření k potírání hydrofytických plevelů mohou být: odvodnění, vysoušení horních půdních horizontů s dočasným zastavením závlahy, hluboké a opakované zpracování půdy, vyčerpání plevele, vyčesání oddenků těžkými branami, jejich ruční sběr, opakované sečení rákosu (pracně náročná a ekonomicky neodůvodněná), na plodinách rýže – střídání osevního postupu s pravidelně zalévanými plodinami.
Na polích s výskytem rákosu se doporučuje před setím a po sklizni plodin aplikovat herbicidy kontinuálního účinku TACHDOWN 500 w.r. a URAGAN FORTE 500 w.r., a pro vegetaci plodin – s herbicidy schválenými pro použití: na bavlnu, zeleninu – FUSILAD FORTE 150 k.e., kukuřici – ELUMIS 105 ppm, rýži – SOLITO 320 k.e.
Orobinec a rákos byly hojně využívány lidmi na farmě již od pradávna. V oblastech s významnými rákosovými porosty se využívá na siláž a seno. Výnos suché nadzemní hmoty je velmi vysoký – až 40 t/ha. Mladá rostlina (před záhlavím) obsahuje extrakty, vitamín C, vlákninu, celulózu, bílkoviny, tuk a karoten. Listy obsahují vitamíny, karoten a fytoncidy.
Mladé, ještě nerozvinuté třtinové výhonky obsahují hodně cukru a bílkovinných látek, dají se jíst syrové, nakládané i vařené, připravují se z nich polévky, vinaigretty, bramborová kaše.
Oddenky obsahují až 50 % škrobu, 5 % bílkovin, 32 % vlákniny. Někdy se používají jako náhražka kávy a vyrábí se z nich mouka, ale ta má vysoký obsah vlákniny.
Výhonky se používají k výrobě papíru, pletení košíků, štítů a rohoží. Z lisovaného rákosu se vyrábí dobrý stavební materiál – rákos. Z plátků se odedávna vyráběly hudební nástroje – píšťaly, píšťaly pro flétny a klarinety. Za starých časů pokrývaly střechy selských chýší stébla orobince a rákosí. Během hladových let rolníci sbírali oddenky, sušili je, mleli na mouku, ze které vyráběli rosol, a dokonce pekli chleba. V dobrých letech byly oddenky dány ke krmení hospodářských zvířat.
Od starověku byly tyto rostliny lidmi hojně využívány k léčebným účelům (oddenky, mladé stonky a listy). Dobře usušené suroviny se křupou, mají nasládlou chuť a příjemnou vůni. Trvanlivost oddenků je až tři roky, stonky a listy jeden rok. Třtinové přípravky mají antipyretické, diuretické, diaforetické, protizánětlivé a vitamínové vlastnosti.
Všechny části rákosu jsou ostré jako břitva. Pevné a odolné stonky se při pokusu o jejich zlomení nebo roztržení rozdělí na proužky s neméně ostrými hranami a pořežou nejen ruce, prsty, ale i tenké tkáně. Úlomky loňských stonků mohou prorazit podrážky lehkých bot.
Určitě jste se sami setkali s takovou situací, kdy při pohledu na rostliny s načechranými listy k nim doslova natahují ruce, abyste se jich dotkli. Právě o těchto okrasných plodinách si dnes povíme.
Jak úžasná je příroda! Evoluční mechanismy umožnily listům různých rostlin přizpůsobit se široké škále klimatických podmínek.
Například husté, masité listy sukulentů uchovávají vodu. Robustní čepele listů snižují dopad větru a lesklé odrážejí sluneční světlo. Plstnaté listy pomáhají rostlinám udržet vlhkost v suchém klimatu.
Vlákna pokrývající listy rostlin jsou přitom nejen praktická, ale i dekorativní. Právě okraj listových čepelí některých zahradních a pokojových plodin jim dodává nezvyklou stříbřitou barvu.
Moje stříbrná zahrada – 10 rostlin se stříbrnými listy
Rostliny se stříbrnými listy promění vaši zahradu v krytou zahradu.
Veronika šedá
Zahradníci milují rozrazil šedý nejen pro bizarní barvu listů, ale také pro jeho neobvykle elegantní hroznovité květenství. Jasně modré květy, shromážděné v úzkých svíčkách, kvetou v červenci a kvetou po celý měsíc. I po opadnutí květenství však bude rostlina nadále zdobit zahradu – stříbrnozelené listy zůstanou na stoncích rostlin až do mrazu.
Veronica šedá preferuje otevřené slunné oblasti a volnou, dobře odvodněnou půdu. Jedná se o velmi nenáročnou rostlinu, které může ublížit pouze příliš častá a vydatná zálivka.
Loch stříbro
Pomalu rostoucí rozložitý keř vysoký 3-4 m. Kvete drobnými žlutými květy od června do července, v některých regionech je však možné opakované kvetení, které nastává obvykle koncem srpna nebo začátkem září. Mnohem častěji však v tomto období rostlina již stihne vytvořit a dozrát plody. Jsou samozřejmě jedlé, ale je nepravděpodobné, že pro ně budete chtít sázet oleaster, protože většina malých bobulí se skládá ze semen.
V přírodních podmínkách roste úhor stříbrný jako keř, ale pokud si přejete, můžete z něj vytvořit strom. Hlavní věcí je včas vyříznout jeho bohatý bazální růst.
7 důvodů, proč zasadit přísavku
Mnoho zahradníků slyšelo o přísavce nebo gumi, ale na pozemcích je stále vzácná. Proč by měla být vysazena a jak nebýt v novince zklamán?
Pelyně
Pelyněk není jen nepříjemný plevel. Existuje mnoho odrůd této mimořádné rostliny s chlupatými, postříbřenými listy. Některé odrůdy pelyňku, například Louis a Pursha, jsou poměrně velké 60-80 cm podkeře s dlouhými špičatými listy. Pelyněk Schmidtův má kompaktní 20-30 cm korunu, zatímco pelyněk Stellerův se pyšní tenkými vyřezávanými listy.
Okrasný pelyněk patří k té vzácné skupině rostlin, které bez problémů rostou i na přímém slunci. Veškerá péče o tuto plodinu spočívá v pravidelném pletí a pravidelném prořezávání (u vysokých druhů). U nízko rostoucích pelyňků, které rostou ve shlucích, střední část keře začíná časem odumírat, proto by se měly každé 3-4 roky zmlazovat dělením.
Uspořádání květinového záhonu: jak aktualizovat starou zanedbanou květinovou zahradu
Vaše květinová zahrada existuje již mnoho let a ztratila svůj dekorativní efekt? Je čas aktualizovat výsadbu a dát květinovému záhonu svěží vzhled.
Saintpaulia (fialová)
Vnitřní fialky jsou častými hosty okenních parapetů bytu. Jedná se o nenáročnou rostlinu, kterou lze pěstovat i na severních oknech. Je třeba si uvědomit, že pro bohaté kvetení v zimě vyžadují rostliny alespoň 10-12 hodin slunečního světla. Nejvhodnější teplota pro pěstování fialek je 18-24°C. Je důležité zajistit, aby rostlina nebyla poškozena náhlými změnami teploty.
Zvláštní pozornost by měla být věnována indikátorům vlhkosti. V zimě, když je zapnuté ústřední topení, začínají Saintpaulias často trpět suchým vzduchem. Aby se to vašim zeleným mazlíčkům nestalo, používejte jemné rozprašovače s teplou vodou na zvlhčení, umístěte ke květinám průmyslové zvlhčovače vzduchu nebo jednoduše nádoby s vodou.
Pokud nemáte možnost během zimy rostlině zajistit potřebnou vlhkost, stačí ji prostě nenechat kvést. V chladném období vylomte květní stonky rostliny, omezte zálivku na minimum a pak se Saintpaulia dostane do klidového stavu.
6 důvodů, proč fialky doma nekvetou
Rozmarná saintpaulia odmítá potěšit bujným kvetením? Pomozme vašemu smutku!
Cineraria námořní
Nenáročnost a stabilita této rostliny umožňuje její pěstování i v podmínkách, které nejsou nejpříznivějším městským prostředím. Zatímco jemné stříbřité listy této letničky zůstávají dekorativní po celou sezónu, květy cinerárií jsou zcela nenápadné, proto se nejčastěji odstraňují, aby nekazily vzhled záhonu.
Cineraria není příliš náročná na půdy, ale nejpohodlněji se cítí na mírně kyselých a drobivých půdách. Tato rostlina je nenáročná i na světlo, ale jedinečného stříbřitého odstínu dosáhnete pouze v případě, že cinerárii vysadíte na slunci nebo v polostínu.
Kontejnerová zahrada – jaké rostliny si vybrat a jak je krásně naaranžovat
Podělíme se s vámi o malá tajemství vytvoření krásné, voňavé a stylové kontejnerové zahrady.
Chistets byzantské
Lidový název této rostliny – ovčí nebo zaječí ucho – mluví za vše. Chcete se jen dotknout měkkých listů. Na začátku sezóny mohou rostliny, které se sotva vzpamatovaly ze zimy, vypadat neupraveně, ale velmi brzy se vzpamatují, aby vás i nadále těšily svými načechranými listy.
Všestranná rostlina, která stejně dobře snáší jak chudé půdy skalek a skalek, tak těžké stojaté půdy v nejtmavších koutech zahrady. Nejoptimálnější podmínky pro chistety však nejsou příliš úrodná půda a jasné sluneční světlo.
Nemělo by se zapomínat, že ptačinec může růst tak rychle, že dokáže zaplnit docela velký prostor.
Opatrně! Okrasné rostliny, které se mohou rychle stát plevelem
Ne všechny okrasné plodiny jsou pro vaši zahradu stejně bezpečné. Jak rozpoznat a zastavit agresorskou rostlinu?
Protěž
Květy protěže se na první pohled zdají vybledlé a nenápadné. A skutečně, pokud jej zasadíte do společnosti velkokvětých rostlin, například floxů, mečíků nebo tulipánů, pak se protěž na jejich pozadí prostě ztratí.
Nejvýhodněji vypadá tato rostlina ve skalkách a skalkách, tzn. právě v těch rostlinných mikrospolečenstvech, která jsou navržena tak, aby napodobovala přirozené stanovištní podmínky protěže se suchými a vápenatými půdami. Protěž se množí dělením keře na jaře nebo na podzim. Doba květu je od června do srpna.
Alpská skluzavka – jak si ji vyrobit sami rychle a snadno
4 jednoduché kroky k vlastní skluzavce na vaší zahradě.
Při výběru rostlin pro vaši zahradu věnujte pozornost plodinám s měkkými a sametovými listy. Možná pomohou dokončit kompozici ve vaší květinové zahradě.
