Málokdo zná význam slova „pteridomanie“, ačkoli se také vztahuje k akvarijnímu chovu. Myslím, že není třeba vysvětlovat, co je to „mánie“, a „pterido“ se vrací k řeckému „pteris“, což doslova znamená „křídlo“ a v botanických termínech – vše, co souvisí s kapradinami. Pteridomanie je tedy láska ke kapradinám, jejich sběru a pěstování. Tomuto fascinujícímu koníčku je vystaveno mnoho obdivovatelů vodní flóry a ani mě to neminulo.
Foto pterygoidní kapradina
Sbírání sbírky vodních kapradin je o to zajímavější, že jich v akvaristice není tolik zastoupeno. Přísně vzato, pouze dva rody se staly široce známými a rozšířenými: Ceratopreris a Microzorum s několika druhy a formami. Proto každý nový výrobek vzbuzuje mezi akvaristy velký zájem.
Myslím, že jedna z mých posledních – a velmi příjemných – akvizic nebude výjimkou: nová forma thajské, nebo, jak se často říká, křídlatky – Microsorum pteropus. V katalogu byl označen jako M. pteropus Narrow K (foto 1) a dostal jsem ho z Japonska – od jednoho z mála dodavatelů spolupracujících s Ruskem.
Zpočátku byla rostlina malá (foto 2) a obecně svým tvarem připomínala kapradinu Microsorum pteropus Windelov, známou mnoha akvaristům, jejíž „křídla“ mají na koncích charakteristické výrůstky podobné paroží a dodávají rostlině určité kouzlo. .
Fotografie malé okřídlené kapradiny
Měl bych poznamenat, že Microsorum pteropus f.cristata je také k dispozici v prodeji, ale „specifičnost“ této kapradiny mezi mými známými pěstiteli rostlin je velmi pochybná, protože když roste, stává se velmi podobnou obvyklému Windelovu.
Mezitím si Microsorum pteropus Narrow K zachovává své přirozené vlastnosti po celý život. Toto mikrozorum je mnohem vyšší a rozvětvenější než jeho protějšek (foto 3), jeho listy (přesně řečeno, protože mluvíme o kapradinách, bylo by správnější je nazývat listy, ale s vaším dovolením to nebudu zásadový v této věci a bude i nadále používat běžnější v každodenním životě) vypadají mnohem nadýchanější, což nepochybně výrazně zvyšuje dekorativní hodnotu rostliny.
S adaptací kapradiny nebyly žádné problémy. Jelikož se rostliny tohoto rodu nevysazují do země kvůli riziku zahnívání rhizoidů – obdoby kořenů vyšší flóry, které slouží k ukotvení v substrátu a vstřebávání živin – přivázal jsem hosta z Japonska na porézní kámen z vulkanické horniny a umístil jej do akvária s vodou obsahující dGH 7°, dKH 4° a pH 6,8-7.
Nezkoušel jsem a nedoporučuji vytvářet příliš kyselé nebo zásadité prostředí, protože kapradiny se cítí dobře pouze tehdy, když voda reaguje neutrálně.
Fotografie Microsorum pteropus Narrow K
Při posunu hodnoty pH na kyselou stranu se hroty listů rozpadnou a zprůsvitní a na alkalickou stranu se čepele listů bortí a tvoří se na nich otvory.
M.pteropus Narrow K, stejně jako ostatní kapradiny, roste dosti pomalu. V průběhu roku dosáhla výška keře asi 40 cm a většina rostliny je „podpírána“ 4-5 listovými deskami.
Jsou velmi křehké a vyžadují velmi opatrné zacházení, ale dokonale zdobí akvárium a jsou výborným materiálem pro akvadesignéra. Mimochodem, tuto rostlinu jsem použil při návrhu kontejneru, který se zúčastnil nedávné soutěže aqua na jihu Ruska (viz „Akvárium“ č. 3/2012).
Hlavní předností rostliny jsou samozřejmě rozvětvené konce listů. Příjemný dojem ale zanechává i celkový vzhled kapradiny a její barvy.
Fotografie Baby microsorum pteropus
Tajemstvím úspěšného množení je umělé poškození vrcholků listů. Stačí trochu osušit a miminka se objeví (foto 4). Časem je lze oddělit a upevnit na nový podklad. Upozorňuji čtenáře na skutečnost, že kapradina prakticky neroste na povrch, proto se k její fixaci používají voděodolné nitě.
Závěrem podotýkám, že M. pteropus Narrow K je nenáročná kapradina, vcelku vhodná i pro začínající akvaristy a nenáročná na rozmnožování. Navíc se jeho „dcery“ tvoří nejen na listech, ale také na kořenech. A dělení oddenku je dobrý způsob, jak získat novou nezávislou rostlinu.
Časopis Akvárium 2012 №4
Více na toto téma:
Komentáře k tomuto článku:
Přidejte svůj komentář:
(Hydropterides nebo Rhizocarpeae [ϋοωρ – beta, πτερίς – kapradina, ρίζα – kořen, καρπός – řepa]) je malá skupina cévnatých výtrusných rostlin. Studium jejich vývoje pomohlo objasnit cestu, po které probíhal přechod od vyšších cévnatých výtrusů přes nižší kvetoucí rostliny k nahosemenným rostlinám. To zahrnuje dvě rodiny: Marsiliaceae (Marsiliaceae) s porodem Marsilia (Marsilia) pilularia (Pilularia) a Salviniaceae (Salviniaceae) s porodem salvinie (Salvinia) a Azollya (Azolla).
Obr. 1. Salvinia (Salvinia natans L.) v přírodní. velikost. Obr. 2. Je to ona. Dva sporokarpy v podélném řezu: jeden s makro-, druhý s mikrosporangiemi (10/1, tj. 10x větší). Obr. 3. Je to ona. Sporocarp shell, řez. přes. Obr. 4. Je to ona. Výtrusnice a listy dvojího druhu (v přirozené velikosti) jsou dobře viditelné. Obr. 5. Marsilia (Marsilia salvatrix Hanst). Přední část stonku s listy bb a sporokarpy fff (v 1 /2 přírodní skvělý). Obr. 6. Je to ona. Jeden z výplodů s rýže. 7 na svobodě zvětšit Obr. 7. Je to ona. Želatinový oblouk g s výhonky s, ložiskové makro- a mikrosporangie (zvětšené). Obr. 8. Pilularia (Pilularia globulifera). Obr. 9. Marsilia (M. salvatrix Hanst). Prasklá mikrospora: zz spermie (550/7). Obr. 10. Je to ona. Mikrospora sp s jeho vnější slizniční vrstvou sl a zbytky skořápky sporangia sg (30/1). Podrobnosti viz text.
Jedná se o malé rostliny s vodorovně rostoucími stonky. U Marsiliaceae je stonek podzemní, kořenový, zespodu vytváří kořeny a shora listy, střídavě vpravo a vlevo, u pilularia je subulátní a bez ohybu, u Marsilia je je řapíkatý s dobře vyvinutým ohybem čtyř klínovitých lístků, připomínající listy našeho šťovíku obecného u M. quadrifolia ( oxalis); v mládí jsou listy stočené do spirály (viz tabulka Vodní kapradiny, obr. 5b a 8). Salvinia má plovoucí stonek, nemá kořeny a listy jsou uspořádány do tříčlenných kruhů; Horní dva ze tří listů plavou na hladině vody a mají obvyklý vzhled listu, vybavené krátkým řapíkem a eliptickou celou končetinou, zatímco třetí list je nitkovitě rozřezaný, ponořený do vody a vypadá jako kořen (obr. 1 a 4). Rod Azolla má již pravé kořeny a dvoulaločné listy s horním plovoucím a spodním ponořeným lalokem. V. kapradiny se rozmnožují pomocí výtrusů. Existují dva typy spór: některé menší jsou mikrospory, jiné větší jsou makrospory. Výtrusy jsou obsaženy ve sporangii: každé mikrosporangium obsahuje mnoho mikrospor a každé makrosporangium obsahuje pouze jednu velkou makrosporu. Sporangia jsou umístěny uvnitř speciálních nádob, tvořících tzv. plodnice, neboli sporokarpy. U Salvinia jsou kulovité a některé obsahují pouze mikrosporangia, zatímco jiné obsahují pouze makrosporangia (obr. 2-4). Výtrusnice v Azolli jsou obecně stejné. U obou rodů každý sporokarp odpovídá shluku výtrusnic suchozemských kapradin, tzv. sorus. V Marsilii a Pillarii sedí výtrusnice na stopkách, někdy dosti dlouhých (obr. 5f a 8, dole kulovité tělo) a uzavírají dohromady makro- a mikrosporangia, různě seskupená, takže výtrusnice zde odpovídají sbírce mnoha sori, tj. do určité míry na celý plodný list suchozemské kapradiny. Působením vody sporokarpy nabobtnají a praskají. Na Obr. 7 je vidět, jak se z výtrusnice Marsilia vynořuje želatinový oblouk, který se otevřel v podobě skořápky. g, nesoucí mnoho výhonků s s makro- a mikrosporangií. Je znázorněn jeden z těchto výrůstků se středně velkými makrosporangiemi a menšími mikrosporangiemi. na Obr. 6 při větším zvětšení. Při klíčení se mikrospora rozdělí přepážkami a v ní se vytvoří malé (pouze 3 primární buňky) rudimentární samčí prothalium (prothalium), z jehož jedné nebo dvou buněk vzniknou antheridia, ve kterých se tvoří samčí oplodňovací prvky – spermie – rozvíjet (obr. 9 z – spermie stočené do tvaru korku). Když v něm vyklíčí mikrospora, vytvoří se na okraji malý samičí prothallus (obr. 10, nahoře sp) s jednou nebo více archegoniemi. Archegonia jsou ponořeny do tkáně prothally a uzavírají každý ženský prvek oplodnění – vajíčko. Struktura archegonia je stejná jako u kapradin suchozemských a obecně prothallus kapradiny V. odpovídá prothallus kapradin suchozemských, jen s tím rozdílem, že u těchto kapradin je monodoména (samčí a samičí orgány na stejný prothallus), zatímco u vodních kapradin je to bidoména. Z vajíčka oplodněného spermií se vyvine embryo. Během prvních fází vývoje embrya v mladou rostlinu zůstává ve spojení s mikrosporou a žije ze svých rezervních živin. Z kapradin a nahosemenných se usuzuje, že mikrospora nahosemenných je homologní s pylem nahosemenných a jejich makrospora je homologní se zárodečným váčkem nahosemenných (viz toto slovo). Skupina vodních kapradin je velmi stará, ale nyní je extrémně chudá na zástupce. Celkem jsou zatím známy pouze 4 z výše uvedených rodů: 3 z nich se vyskytují v Evropě ve volné přírodě a z rodu Azolla se v našich sklenících často pěstuje americký druh A. caroliniana.
Literatura: Leunis, “Synopsis der drei Naturreiche, Botanik v. Frank” (Hannover, 3. vyd., sv. 1 a 3, 1883-86); Van-Tieghem, „Traité de Botanik“ (Paříž, 2. vyd., 2. sv., 1891); Belyaev, „Na samčích výhoncích vodních kapradin“ (Varšava, 1890).
Encyklopedický slovník F.A. Brockhaus a I.A. Efron. – Petrohrad: Brockhaus-Efron. 1890-1907.
- vodní brouci
- Vodní kolejnice
