Když zvědové, které Mojžíš poslal do Kanaánu, zamířili do Hebronu, potkali tam tři lidi:

„A ŠLI NA JIH ZEMĚ, A PŘIŠLI DO HEBRONU, A TAM HAHIMAN, SHESHAI A TALMAI, DĚTI ANAKU (obra)“ (Bemidbar, 13:22).

Na hebronské vysočině tehdy žil zřejmě kmen obrů.

Je zajímavé poznamenat, že když špióni popisovali Židům moc kananejských kmenů, mírně zkreslili fakta, která viděli

„ZEMĚ, KTEROU JSME PROJELI, ABYCH JEJ VIDĚLA, JE ZEMĚ, KTERÁ NIČÍ SVÉ LIDÉ, A VŠICHNI LIDÉ, KTERÉ JSME V NÍ VIDĚLI, JSOU OBŘI. VIDĚLI JSME TAM OBRY (Nephilim), SYNOVÉ ANAKA, POTOMCI GIANTŮ, A MY JSME V JEJICH OČÍCH BYLI JAKO kobylky A V JEJICH OČÍCH JSME BYLI STEJNÍ“ (tamtéž 32-33).

Ukázalo se tedy, že obyvatelé Hebronu nejsou podle zvědů jen obři, ale také nephilim – „padlý“.

Nabízí se otázka: kdo jsou tito „padlí“, jaký mají vztah k obrům a kam se teď poděli?

První zmínka o nephilim najdeme v knize Bereshit, která podává ne zcela jasný příběh o „synech Božích (další možné překlady jsou „synové bohů“ nebo „synové šlechticů“), kteří si brali za manželky lidské ženy. Tóra nazývá děti z takových manželství „nephilim„:

A SYNOVÉ BOŽÍ VIDĚLI LIDSKÉ DCERY, ŽE JSOU KRÁSNÉ, A VZALI SI ŽENY, KTERÉ SI VYBRALI. NA ZEMI BYLI TEHDY OBŘI, A TAKÉ AŽ DO Dcer ČLOVĚKA ZAČALI VSTUPOVAT SYNOVÉ TĚCH, KTEŘÍ MĚLI SÍLU, A NARODILI SE JIM; JSOU TO BOHATSTVÍ, SLAVNÍ LIDÉ OD STAROVĚKU.

Tento příběh slouží jako prolog k příběhu o potopě. Není snadné to pochopit. Mnoho badatelů se domnívá, že se jedná o fragment starověké mytologie o andělech svedených krásou lidských žen. Sestoupili („spadli“) na zem a proměnili se v nephilim – padlí andělé. Jejich potomci tedy měli nadlidskou sílu, jako řečtí hrdinové, kteří byli potomky olympských bohů.

Tóra však píše: „OBŘI BYLI NA ZEMI AT TEN ČAS“(Genesis 6:4) – to znamená, že v době Mojžíše a zvědů tam již nebyli, protože všichni zemřeli ve vodách potopy.

Legenda o obrech však vzrušovala mysl i po jejich smrti. Proto poté, co Caleb prohlásil: „MŮŽEME PŘIJÍT A ZÍSKAT TO, NEBOŤ JE TO V NAŠÍ MOCI!“ “Bemidbar, 13:30), další špióni začali přesvědčovat, že obyvatelé Kanaánu nejsou jen lidé s obrovskou silou, ale potomci andělů majících nadpřirozenou moc, takže nebylo možné ani pomyslet na jejich porážku.

ČTĚTE VÍCE
Jaký je nejlepší způsob mletí zrnek pepře?

Obři, které špióni viděli, tedy nemají nic společného s Nephilim, o kterém se mluví v knize Bereshit. Byl to jen kmen silných a vysokých lidí.

Jaký byl osud tohoto kmene? V knize Jehošua je popis dobytí Hebronu: „Ve stejné době přišel Jehošua a pobil [všechny] anakimy (obry) na hoře, v Hebronu, v Debiru, v Anavě, na celé hoře Juda a na celé hoře Izraelské; Jehošua je zničil i s jejich městy; v zemi synů Izraele nezůstal ani jeden z Anakimů, kromě Gazy, Gatu a Ašdodu“ (Jehošua 11:21-22).

Jak Káleb předpověděl, Jehošua porazil obry a vyhnal je z Hebronu. Několik přeživších uprchlo do Gatu a dalších filištínských měst. Proto není divu, že se o několik generací později setkáváme s Pelištejcem z Gatu, který měl obrovskou fyzickou sílu: „A z táborů Pelištejců vyšel jediný bojovník, jmenuje se Goliáš, z Gatu, měl šest loket a na rozpětí vysoko“ (17 Shmuel 3:XNUMX).

Goliáš byl velmi vysoký muž, téměř obr. Písmo ho však nazývá „Filištínem“. Z toho můžeme usoudit, že přeživší Anakim se asimilovali do Filistie.

Pelištejci zmizeli jako národ před mnoha staletími. Spolu s nimi zmizeli i potomci obřího kmene.

Nephilim (anglicky nephilim, hebrejsky נפילים‎ – doslova – „padlý“, ve starověkých textech to také znamená „obři, obři, titáni“ z hebrejštiny נָפַל‎ – padnout) – podle knihy Enoch, apokryfy, za které etiopská církev považuje části Bible, potomci „synů Božích“ a „dcer lidských“. Žili sto dvacet let a byli gigantické velikosti. Povodeň nepřežili, ale nějak se jim podařilo zanechat potomky. Stejně jako ostatní účastníci biblických mýtů o stvoření a potopě jsou v moderní kreativitě hojně zastoupeni v různých, zcela nečekaných podobách, omezených pouze fantazií autorů.

Formálně, stejně jako v případě serafů a cherubů, je třeba poznamenat, že „nephilim“ je již množné číslo, takže přátelsky by se jednotlivá osoba měla nazývat nephil nebo nephel, ale protože tradice kladení šroubu na toto pravidlo je staré téměř století, v roce Na rozdíl od perumovského skřítka jménem Naugrim má takové jméno stále právo na život.