Jedním z vážných a naléhavých problémů existujících ve světě je globální znečištění životního prostředí. K řešení tohoto problému může přispět jakákoli oblast lidské činnosti a představitelé umění nezůstali stranou. Po mnoho staletí příroda inspirovala umělce a její krása je zachycena v krajinách, sochách a fotografiích.
Někteří umělci však posouvají vztah mezi uměním a životním prostředím o krok dále tím, že vytvářejí díla ze samotné přírody nebo vytvářejí umělecká díla, která zdůrazňují myšlenku přírodního světa a stopu, kterou v něm lidstvo zanechává. Jejich díla umožňují nejen dát druhý život použitým materiálům a vytvářet díla nezbytná pro duchovní rozvoj člověka, ale také povzbuzovat lidstvo k ochraně životního prostředí.
Tento směr výtvarného umění se nazývá Recycle-Art (alias Trash-Art nebo Junk-Art). Moderní společnost si zvykla na spotřebu, aniž by si uvědomovala, že zdroje planety nejsou neomezené. Mnoho předmětů pro domácnost je rychle odesláno k recyklaci, aniž by ztratily své fyzikální vlastnosti. Tyto věci však mohou sloužit i nadále, pokud z nich vzniknou nové umělecké předměty.
Recyklační umění má za cíl snížit negativní dopad různých druhů odpadů na přírodní prostředí, a proto jej lze považovat za směr ekologického hnutí v celosvětovém měřítku. Jejími hlavními principy jsou zachování přírodních zdrojů a maximální úspora materiálů a jejími cíli je snižování nadbytečného množství výrobků, revize materiálů a výrobních technologií předmětů, jakož i změny požadavků spotřebitelů.
Trash art (v překladu z angličtiny trash znamená „odpad“) je směr moderního umění, ve kterém se k tvorbě uměleckých předmětů využívá průmyslový odpad, části rozbitých mechanismů a další odpad z domácností. Dnes nabyl největšího významu a je jedním z nejběžnějších způsobů, jak kreativně „bojovat“ se znečištěním životního prostředí. „Trash art“ je nový, poměrně rozšířený trend v současném umění. Němec Kurt Schwitters z Hannoveru však již v roce 1918 začal experimentovat na poli abstraktního umění, lepil na povrch obaly od cigaret, útržky lístků a další papírky s textem, které nahradily běžné barvy. Dá se tedy nazvat zakladatelem tohoto stylu.
V dnešní době je „trash art“ „alternativní umění“, protest proti vzorům a pravidlům. Umělci tohoto stylu vytvářejí úžasné umělecké předměty s využitím průmyslového, papírového, syntetického odpadu, ale i odpadků posbíraných ze skládek – všeho, co je buď vyhozeno na skládku nebo poházeno mezi mezipatře, kůlny nebo garáže.
V roce 2017 v Archangelsku ekologičtí aktivisté vztyčili sochu obrovského slona, která je více než 8 metrů vysoká, 12,5 metrů dlouhá a asi 6 metrů široká, přičemž k jejímu vytvoření použili 44 500 plastových lahví. Ve světě se vyrábí spousta plastového nádobí a nádob a po použití se plast hlavně recykluje. A to přesto, že se téměř nerozkládá, ačkoliv se dá 100% recyklovat. Organizátoři projektu se rozhodli upozornit lidi na problém odpadků, recyklace surovin a tříděného sběru odpadu.
Umělci a sochaři vytvářejí z domovního odpadu různá umělecká díla: krajiny, portréty, zátiší, instalace, sochy, koláže. Člověk, který se prohrabává v odpadcích, tedy není vždy hladový, chudý a bez domova. Možná je to jen sochař nebo umělec sbírající materiály pro své další mistrovské dílo.
Ne každý ale dokáže porozumět vysokému „brakovému“ umění, a tak se občas stávají vtipné případy: v roce 2001 uklízeč galerie omylem hodil do galerii dílo jednoho z nejdražších umělců současnosti Damiena Hirsta z nedopalků cigaret a plechovek od piva. odpadky. A švýcarská umělkyně Carol May přišla o jedno ze svých děl na uměleckém veletrhu v Hong Kongu. Řeč je o instalaci „Unhappy Meal“, která připomínala krabici „Happy Meal“ – set s jídlem a hračkou ze sítě restaurací rychlého občerstvení McDonald’s. Uklízečka si nevšimla rozdílu mezi uměleckým předmětem a prázdným kartonem rychlého občerstvení a Mayovo dílo vyhodila. A když si uvědomila, že se spletla, „Unhappy Meal“ už bylo vážně poškozeno.
Připraveno na základě materiálů z internetových zdrojů
Existuje několik způsobů, jak dát starým věcem a použitým materiálům druhý život. Někdo recykluje recyklovatelné materiály, někdo daruje nepotřebné věci do rukou nových majitelů a někdo k této problematice přistupuje kreativně a staré věci předělává na zcela nové. To znamená, že se věnuje upcyklaci.
Upcycling (neboli upcycling) je kreativní přeměna starých a nepotřebných věcí na nové produkty s přidanou hodnotou a další funkčností.
Tento přístup se od zpracování či recyklace liší tím, že se produkt nepřeměňuje na suroviny pro výrobu nové věci, ale sám se stává součástí nové věci. Například, když se plastové lahve přeměňují na polyester, jedná se o recyklaci. A když je taška vyrobena ze starých džínů, je to upcyklace. Upcyklace je přitom mnohostranná: téměř cokoli lze přeměnit na nové unikátní předměty.
Pokud jste někdy použili starou skleněnou dózu jako vázu na květiny, pak jste také upcyklovali. Jsou ale tací, kteří se rozhodli pravidelně zachraňovat staré věci, pomáhat ostatním uchovávat jejich oblíbené předměty v nové podobě a přinášet světlo poznání o upcyclingu mezi masy.
S takovými jsme mluvili a podělili se s vámi o jejich inspirativní příběhy.
Maria, tvůrce svíčkové dílny varezhka_candles
Vždy jsem byl ten šílený kamarád s provázkovým pytlíkem, který ze všech stran odnáší recyklovatelný materiál. Když jsem odešel z práce, abych zkusil podnikat, vyvstala otázka, najít nápad na průsečíku mých zájmů – pohodlí v domácnosti a láska k planetě. Tak se zrodila dílna.
V dílně recykluji lahve na bytové dekorace: svíčky, vázy, sklenice a talíře. Během 6 měsíců jsme vyvinuli technologii řezání lahví s minimálním procentem vad. A později jsme spolupracovali s kolegou, který má muflovou pec, a celou láhev recyklujeme – ze spodní části se stane sklenice nebo svícen a z horní části se po dvojicích slinuje do talíře.
Chtěl jsem se co nejvíce držet konceptu upcyklace, takže recykluji nejen sklo, ale i sběrový papír. Víčka na svíčky (říká se jim prašníky) a kartičky na výrobky vyrábím z ručně tvarovaného papíru starodávnou řemeslnou technologií.
Nyní zvládám pískování – to je technologie pro nanášení designu na sklo, abych svým výrobkům dodal charakteristický design. Ve vývoji jsou také lampy vyrobené z krků.
Taťána, zakladatelka komunit „Craftsharing St. Petersburg“ a „Property Life“
Mně, jako člověku, který šije od svých 18 let, se téma kreativního přehodnocení života mých oblíbených věcí ukázalo jako velmi blízké. V ideálním případě je výsledkem jedinečný ruční výrobek, i když proces je zajímavější.
Projekty vznikly poté, co jsem v roce 2012 sledoval dokument „Trash“ s Jeremym Irensem jako řečníkem. Záběry z tohoto filmu s obřími skládkami v zemích tzv. třetího světa udělaly nesmazatelný dojem. Samozřejmě jsem se poté chtěl o těchto problémech dozvědět více. Navštěvovala jsem přednášky o ekologii a absolvovala online kurz na toto téma na Moskevské státní univerzitě.
Komunita Craftsharing St. Petersburg je určena pro výměnu kreativních materiálů, kde účastníci samostatně postují to, co již nepotřebují, a komunikují přímo s těmi, kdo mají o jejich nabídku zájem.
„Thing Life“ je skupina věnovaná fenoménu upcyklace. Zde se můžete dozvědět o probíhajících mistrovských kurzech a nabídnout svou práci k publikaci.
Nikdy mě nebaví opakovat, že upcycling se zásadně liší od předělání starých věcí ve své ideologické složce. Hlavní věc je její zaměření na zachování přírodních zdrojů a snížení ekologické stopy. Pozornost je přitom přitahována k „materiálním“ hodnotám: prodlužování životnosti objektů v našem prostředí, dávání jim nového vzhledu, rozvíjení nestandardního myšlení při realizaci každého nového objektu.
Sedáky vyrobené ze starých pánských kravat
Přepracování starých svatebních šatů na společenské šaty
Sněhulák vyrobený z papír-mâché (recyklace táců na vejce)
Taška vyrobená ze starých džínů
Letní kabát (kombinace bundy a džínů)
Olya a Masha, tvůrci workshopu OMG Works Stained Glass Experiments Workshop
Jsme Olya a Masha a naše dílna experimentů s barevným sklem OMG Works (Odd Metal and Glass Works), také známá jako Do’glass & Janisçek.
Vyrábíme širokou škálu interiérových dekorací technikou vitráží Tiffany: jemné květiny, vtipné postavičky, lodě, kola, letadla, abstraktní přívěsky a mobily pro milovníky nevšedních interiérů, svícny, vázy, zrcadla, krabičky.
Naše díla lze inscenovat, pověsit na zeď jako obraz nebo umístit na okno tak, aby přes sklo krásně prosvítalo světlo. Můžete je použít v každodenním životě, nebo je můžete jen obdivovat)
Jak už z názvu tušíte, rádi experimentujeme, proto používáme nejen klasické umělecké sklo, ale i jakékoliv jiné materiály, které snesou teplotu páječky: lahve, sklenice, rozbitá stínidla ze starých lamp, prasklé talíře, šálky, rozházené šperky a jakýkoli jiný „odpad“ z domácnosti, stejně jako mušle, oblázky a sklo válené u moře. Materiály nám dávají lidé, které známe i neznáme, nacházíme je vyhozené v lese, ve městě, na břehu moře. Rádi dáváme druhý život věcem, které už lidé vyhodili do koše; vytvořit interiérové dekorace, ozdoby na vánoční stromky, svícny, hodiny a poslat je zpět do domovů lidí.
Daria, tvůrce projektu Bunny_Mosaic
Už někdy v roce 2012 jsem si všiml, že v našem městě probíhá oddělený sběr odpadu, po kterém se sběrné suroviny odesílají k recyklaci. To mě velmi zaujalo a od toho dne začala moje cesta k životnímu stylu šetrnému k životnímu prostředí.
Jednoho dne, jak už to mnohým bývá, se můj oblíbený hrnek rozbil a najednou mě napadlo, že tyto krásné střípky by mohly v mozaice vdechnout nový život. Nádobí z porcelánu, keramiky nebo kameniny totiž na rozdíl od skla nepodléhá hromadné recyklaci. A jeho další cesta leží pouze na skládce, případně v rukou kreativních řemeslníků.
A stalo se, že při vytváření mé první mozaiky nádobí se mi tento proces opravdu líbil a nemohl jsem přestat. Stalo se to v roce 2013. Tehdy se objevil projekt „Bunny_Mosaic“ na „záchranu“ náhodně rozbitého nádobí. Za tu dobu se mi podařilo „zachránit“ obrovské množství talířů, konviček a šálků. A také zachovat věci, které jsou lidem drahé. S některými pokrmy se nám totiž pojí mnoho vzpomínek.
Obyvatelé Petrohradu mi dávají rozbité nádobí. Postupně se o projektu dozvídá více a více lidí. Upozorňuji, že nikdy nepoužívám celé předměty. To je můj hlavní koncept a cíl – dát náhodně rozbitému nádobí druhou šanci a tím snížit množství odpadu na Zemi. Tato myšlenka mě přímo inspiruje a motivuje k ještě nevšednějším originálním dílům!
Každý rok se objevují nové nápady, jak dát pokrmům nový život. Nyní se věnuji nejen mozaikovým technikám, ale tvořím i šperky z roztomilých střepů, lamp, květináčů a mnoho dalšího. Vedu také mistrovské kurzy, kde účastníci vytvářejí svá vlastní mozaiková mistrovská díla, často s použitím vlastního rozbitého nádobí.
Anna, zakladatelka projektu Shito Kryto
Upcycling je trend, který je aktuální již několik let. Od dětství nás všichni učili se o věci starat, maminky a babičky měnily a předělávaly oblečení, nacházely nevšední využití pro zastaralé věci. Sama jsem si jako malá šila ze svých starých sukní krosny (tašky), ze starých džínů šila kraťasy a byla jsem se sebou velmi spokojená.
Lásku k fragmentům mám od dětství. V roce 2014 jsem začal vyrábět mozaiky z úlomků nasbíraných v různých dobách a uvědomil jsem si, že úlomky lze nosit i na sobě jako šperky. Tak se zrodila značka Shito Kryto.
Ekologický nápad a inspirace krásou porcelánového nádobí jsou hlavními součástmi mého projektu.
Tým chutných pražíren kávy
Poprvé jsme začali s upcyclingem téměř před třemi lety. Poté jsme spolu s našimi přáteli 312Bags začali šít nákupní tašky a kosmetické taštičky z použitých obalů od kávy, které zůstaly v našich kavárnách, a poté jsme začali přijímat prázdné obaly od našich zákazníků z různých měst.
Poslali nám balíčky a my jsme rozšířili řadu. Postupně jsme začali mít tašky na opasek, držáky na karty a organizéry na doklady. Poslali nám obrovské množství balíků! Kvůli tomu jsme na nějakou dobu přestali sbírat – neměli jsme čas ušít merch, ale zdálo se nám špatné je jednoduše skladovat a znovu nepoužívat, pak nápad ztrácí smysl. Jak přesně šijeme upcycled merch, můžete vidět ve videu na našem YouTube kanálu.
Využití jsme našli i pro grain-pro exportní sáčky, ve kterých přijímáme kávu ze zemí původu. Jedná se o plastové sáčky, které ochrání zelenou kávu při přepravě, aby nepřišla do kontaktu s okolím, déle udržela vlhkost a nebyla náchylná k plísním a plísním. Po upražení nám zbydou tisíce těchto sáčků. Nejprve jsme z nich vyráběli pláštěnky pro lidi a psy, pak tašky na opasek a nyní tašky na notebook. V plánech máme i další užitečné věci. Snažíme se dělat věci, které jsou praktické, funkční a stylové, abyste je opravdu chtěli nosit.
Upcycling je jednou z našich oblastí udržitelného rozvoje. Každoročně vypočítáváme celkovou uhlíkovou stopu našich činností, včetně všech fází logistiky, a analyzujeme, jak ji můžeme efektivně snížit. Naším cílem je stát se zcela CO₂ neutrální společností a také analyzovat a implementovat další moderní postupy, které mají dopad na životní prostředí.
