Pamatujete na pravidlo růstu, růstu?
Proč se o tom píše ve slově (šaty na) vyrost?
protože kořenem tohoto slova je „růst“
Je to pravda? Jaký je kořen slova „rostoucí“?
Kořen ras(t) se píše u sloves růst, růst, růst, zvětšovat a ve všech z nich utvořených slovech, např.: rostlina, růst, rotace, stejně jako ve slově průmysl; kořen rostl (t) – píše se v minulém čase a v minulém příčestí pěstovat, např.: rostl, rostl, rostl, rostl, stejně jako ve slovech houština, výhonky, řasa, podrost, klíček a ve slovech z nich vytvořené
Toto pravidlo je spíše jako pravda. Možná je formulace naznačená Romashkou zjednodušenou verzí?
Otázka vyvstala kvůli školní příručce. Pravidlo růstu je dáno – a to hned ve cvičení „růst“. Dítě si neví rady a upřímně řečeno i já :).
V ruském jazyce má mnoho pravidel výjimky 🙂 A tyto výjimky je třeba si jen zapamatovat.
V komentáři k tomuto pravidlu tedy slovo „růst“ není zahrnuto do seznamu výjimek. Rostov, Rostislav, Rostok, průmysl – existuje :).
“Zvýšit” mě opravdu bolelo oči. Možná bychom to měli ještě zvýšit?
Toto je výjimka. Stejně jako výhonek.
11.08.2011 05: 25
10.08.2011 21: 22
Proč vás slovo růst neplete s O? 🙂
Růst ve stresu, mluvíme o nepřízvučných samohláskách.
10.08.2011 21: 25
10.08.2011 23: 03
Studna? V daném slově je před -st, ale podle pravidla by mělo být o.
Ulka **K** napsal: > ve slově (oblečení) se píše o růstu?
Kdo to řekl?
Ano. Pokud dodržíte pravidlo.
11.08.2011 06: 46
11.08.2011 12: 19
Nenuťte mě se smát. Slovo „výrůstek“ v ruském jazyce neexistuje. Toto je hovorový výraz. Existuje slovo „roste“.
Velký vysvětlující slovník
RŮST, -a; m
Růst, boule. V. na přední části hlavy delfína. Kožní v. < Pro růst, ve znamení. adv. Razg.
Na základě růstu; s rezervou. Ušít kabát, aby rostl. Kupte svému dítěti boty, do kterých vyroste.
Vysvětlující slovník Ozhegov
– RŮST: proces, malý růst; prodloužený přívěsek
V moderní psané řeči se toto slovo nepoužívá, takže je logické, že nepatří mezi výjimky. A proto musí spadat pod obecné pravidlo a musí být psáno s písmenem A u kořene.
Toto je pouze váš osobní názor. Toto slovo se však píše s „o“.
Ulka **K** napsal: >> Toto slovo se však píše s „o“.
A to je také váš osobní názor, nic víc.
Nejsou pro vás slovníky autoritou?
Nyní napíše, že slovníky odrážejí osobní názor překladače.
No, existuje pojem „oblečení pro dospívání“? A slovo „růst“ je tam také.
Z nějakého důvodu pro mě bylo toto pravidlo vždy velmi obtížné. A tohle mi hodně pomohlo.
Celkem existují 3 podobné kořeny: -rasch-, -rast-, -ros-. Alternativní samohlásky jsou samohlásky, jejichž použití závisí buď na umístění přízvuku, nebo na příponě „a“.
V případě prezentovaných morfémů závisí jejich použití především na souhláskách, které jsou obsaženy v samotném kořeni. Písmeno „a“ se píše před souhláskou „u“ a spojení „st“, podle toho se před „l“ téměř vždy používá „o“.
Příklady: zelenina, pěstování, pěstování, pěstování Navzdory jednoduchosti současného pravidla lze na různých stránkách s odpověďmi poměrně často najít stovky otázek o případech, kdy se používají variace s „růstem“. Ve skutečnosti v ruském jazyce žádná taková varianta střídavé samohlásky neexistuje, existuje však řada výjimek z pravidla, které stojí za zmínku samostatně.
1. Jak se píše slovo „pozdě“? a jaké je jeho zkušební slovo: Pozdě? nebo Pozdě?
2. Jak se píše „ne“ s přídavnými jmény a příslovci?
Při ustálení pravopisu o nebo a v nepřízvučných kořenech sloves by se nemělo brát ohled na nedokonavé tvary -yat (-ivat) s přízvučným a, například: pošlapal, protože přešlapuje (ač přešlapuje), mlčí, mlčí, protože mlčí (ač mlčí). V souladu s tím je testovací slovo „pozdě“.
A nauč mě, jak psát všemožné „půl citronu“, prosím!
Psáno s pomlčkou:
Pol- (půl) následuje genitiv podstatného jména, pokud podstatné jméno začíná samohláskou nebo souhláskou l, například: půl obratu, půl jablka, půl citronu, ale: půl metru, půl hodiny, půl pokoj;
kombinace rodu- následované vlastním jménem se také píší přes pomlčku, například: napůl Moskva, napůl Evropa.
Slova začínající na půl- se píší vždy společně, např.: půl míle od města, půlnádraží, půlkruh.
Děkuji. Prohrabával jsem se dopisem a nic jsem nenašel. Ale od školy o pomlčce absolutně netuším. Pomlčku píšu pouze v “něco, -nebo, -něco.”
§ 35. Existují kořeny, v nichž psaní písmen na místě nepřízvučných samohlásek neodpovídá obecnému pravidlu, ale podléhá tradici. Patří mezi ně následující kořeny se střídáním samohlásek.
1. Odmocniny s písmeny a a o.
gar – hory Na místě nepřízvučné samohlásky se píše písmeno o, i když pod přízvukem – a, např.: hořet, hořet, hořet, vyhořet, opálený, spálený, hořlavý; ale: saze, opálení, saze, výpary. Výjimky (gar bez zdůraznění): zbytky, izgar, pálené, oharek (spolu s variantou cinder).
zar – zor. Na místě nepřízvučné samohlásky se píše a: svítání, blesk, záře, osvětlit, osvětlit, iluminace, robin (pták), blesk; ve stresu – a a o, srov.: záře, zářivý, zářivý a zori (množné číslo slova svítání), zorka, zorenka, zoryushka, zorya (vojenský signál, obvykle ve výrazu bít nebo hrát zorya).
kas – kos. Tento kořen se zapisuje a, pokud za kořenem následuje a; v ostatních případech se píše o: srov. dotyk, dotyk, dotyk, tečna, dotyk, ale dotyk, dotyk, dotyk, nedotknutelný (samohláska kořene se nevyskytuje pod přízvukem).
klan – klon. Na místě nepřízvučné samohlásky se píše o, např.: uklonit se, uklonit se, uklonit se, uklonit se, odchýlit se, poklonit se, poklonit se, poklonit se; pod stresem – o a a: srov. úklon, úklon, záklon, nakloněný, neohebný a úklon, úklon, úklon.
skvrna – plodina. Písmeno o se píše bez důrazu ve slovech s významem ‘zasypat kapkami, cákat’: posypat, pokropit (od posypu), pokropit, pokropit, pokropit; písmeno a – ve slovech s významem ‘pokrývat drobnými tečkami, tečkami’: kropenatý, kropenatý (z krápat ve významu ‘pokrývat flíčky, nanášet flíčky’), prokládaný. Pod napětím – pouze a: skvrna, skvrna, skvrna, prolínat, roztroušená, skvrnka.
lag – log – lež. Místo nepřízvučné samohlásky před g se píše a, před w – o, např.: vytyčit, vnutit, předpokládat, připojit, rozložit, naléhavý, zpoždění, vagína, přídavné jméno, termín, versifikátor, ale: položit, vyložit, odložit, odložit, navrhnout, připojit, prezentace, pozice, věta, verš, obal, strana. Důraz je vždy kladen na: daň, zástava, padělek, padělek, kladen, put. Ve slově polog, kde se v moderním jazyce již nerozlišuje kořen -log-, se o píše před g bez přízvuku.
mák – mok – moc. Místo nepřízvučné samohlásky se písmeno a píše před k ve slovech s významem ‘ponořit, ponořit do kapaliny’: namočit, namočit, namočit; písmeno o – ve slovech s významem ‘moknout’: zmoknout, zmoknout, zmoknout, zmoknout (v dešti), ve slovech odvozených od mokra (například mokro, sputum, sputum , dřevní vši) (ve stresu – ve slovech namočit, namočit, namočit, namočit atd.), a ve slovech s významem ‘sušit něčím. pohlcovat vlhkost’: namočit, namočit, blotter, blotter. Před h je vždy písmeno o, např.: mokrý, mokrý, mokrý, namočený (srov. pod přízvukem: mokrý, namočený; u sloves na -ivat jako mokrý, namáčet viz § 34, pozn. 2).
platit – zpívat (ve slovesu pájet a slova se stejným kořenem). Bez napětí se píše a: pájka, pájka, pájka, páječka atd. Pod napětím – a a o: srov. utěsněno, utěsněno, zapájeno, zapájeno a zaletováno, zapájeno.
plav – plov. Bez přízvuku se píše a: plovoucí, ploutev, plavat, plavat (tráva; brouk; vodní vačice), plavat (brouk), plavat (ptáček), plavat, plavat, plavat, plavat; ale: plavec a plavec s písmenem o. Ve stresu – pouze: plavání, rafting.
Poznámka. Ve slově pohyblivý písek (půda) se píše písmeno s, jako v jiných slovech odvozených od slovesa plavat – plavat: plavat, plavat nahoru, rozmazávat atd.
rovný — rovný. Písmeno a se píše ve slovech souvisejících významem s přídavným jménem rovný ‘stejný’, například: rovnat se (někdo s někým), rovnat se (něco nebo s někým. ), vyrovnat, vyrovnat, porovnat (s), srovnat, vyrovnat ( v něčem), vyrovnat (počítat), vyrovnat, vyrovnat (například úsečky – ‘vyrovnat se na délku’), vyrovnat, vyrovnat, vyrovnat, rovnat, ekvivalent, rovnat se, rovnováha, rovnodennost, rovnat se, rovnat se.
Písmeno o se píše ve slovech významově příbuzných přídavnému jménu rovný ‘hladký, rovný, bez nerovností’, např.: rovná (lůžko, povrch vozovky), vodorovný, vodorovný, vodorovný, rovný (vyrovnat, hladký, rovný).
Avšak ve slovech stejně, coeval, významově příbuzných rovnému, se píše písmeno o; ve slově prostý, příbuzném významem rovnat se, je písmeno a. Ve slovech s nejasným vztahem se píše: písmeno a – u slovesa rovnat se (v řádku, při tvoření) a slova od něj odvozená rovnat se, rovnat se, úroveň (v řádku); písmeno o – v kombinaci se hodina nerovná, ve slově úroveň.
jiný – jiný V četných složitých slovech s první částí, heterogenní (různé, mnohostranné, vícehlasé atd.) se písmeno a píše bez přízvuku, ve slově samostatně – písmeno o. Při přízvuku – a (různý, rozdílný, odlišný) a o (nesoulad, nesourodý, rozptýlený).
ros(t) – ras(t) – rasch . Na místě nepřízvučné samohlásky se píše: a) před s (bez následného t) – písmeno o: rostl, rostl, rostl, rostl, houština, výhonek, řasa, podrost; výjimka – průmysl a jeho deriváty (odvětvové, mezioborové, diverzifikované); b) před st – písmeno a, například: růst, růst, růst, růst, růst, růst, růst, růst, klíčit, růst, růst, růst, růst, stárnout, rostlina, vegetace, divoký; výjimky: výhonek, růst, lichvář, výrůstek, výrůstek, výrůstek, výrůstek, výrůstek, dospívání (spolu s možností dospívání); c) před u vždy a, například: růst, růst, pěstovat, zvětšovat, budovat, splynout.
Při stresu před s (s následným t a bez něj) – pouze o, např.: růst, růst, výrůstek, teenager, přerůstání; vzrostlé, zarostlé, vzrostlé, vysoké, divoké rostliny.
skak – skok – skok – skoch. Končí-li kořen na k, pak se na místě nepřízvučné samohlásky píše písmeno a, např.: cval, cval, cval, cval, švihadlo, cval, na cval, cval, i když pod přízvukem – o, za příklad: cval, cval, odraz, skok, skok (o -ivat sloves jako skok, viz § 34, pozn. 2).
Končí-li kořen na h, pak se písmeno a píše ve tvarech slovesa skočit a od něj odvozených sloves (např.: skočím, skočím, skočím, skočím, skočím, skoč, skoč), stejně jako v sloní skok (pro kontrolu se používají tvary stejných sloves – např. skok, skok a odvozeniny skoku, cval); písmeno o je v předponových slovesech zakončených na -skochit (např.: vyskočit, vyskočit, vyskočit, vyskočit, vyskočit, vyskočit, vyskočit, vyskočit) a ve slově upstart (kontrola – s tvary stejná slovesa, kromě vyskočit: vyskočit, vyskočit atd.) P.).
St: I’ll skip (sto mil), proskachi (tvary slovesa přeskočit, bude přeskakovat) a proskoch’, skip (formy slovesa přeskočit, uklouznout); Vyskočím, vyskočím (tvary slovesa podskakat, podskakat přiblížit se skákat’) a vyskočit, vyskočit (tvary slovesa vyskočit, vyskočit ‘rychlým pohybem se k někomu přiblížit nebo prudce vstát’).
stvoření – stvoření. Ve slovech vytvořit, stvořit, stvořit, stvořit, vstát atd. se písmeno o píše bez důrazu; pod stresem – nejen o (tvůrce, tvořivost), ale i o (stvoření, stvořené). Ve slově nádoba, kde se v moderním jazyce již nerozlišuje kořen -tvar-, se a píše bez důrazu.
2. Odmocniny s písmeny i a e.
zářit(k,t) – zářit – zářit. Na místo nepřízvučné samohlásky se píší písmena i a e: i – před st s následným přízvučným a, např.: lesk, lesk, lesk, lesk, brilantní, lesk; e – v ostatních případech např.: jiskra, třpytky, brilantní, třpytivé, třpytivé, třpytivé, třpytivé, třpytivé, odlesk, třpyt, třpyt, třpyt, třpyt. Při stresu – e a e: svítit, svítit, svítit; třpytit se, třpytit se, třpytit se.
vis – hmotnost. Místo nepřízvučné samohlásky se píše písmeno ve slovesu hang (zavěsit, pověsit) a jeho odvozeninách (zavěsit, pověsit atd.), jakož i u předponových sloves se společnou částí -hang: pověsit, pověsit, pověsit , atd. (srov. pod přízvukem: pověsit, pověsit, pověsit); písmeno e – ve slovech vyvěsit, vývěsní štít, zavěšený, zavěšený, ve váze (srov. pod přízvukem: pověsit, pověsit, pověsit).
ret – lep. Ve slovech hůl, hůl atd. se písmeno i píše v nepřízvučné poloze (srov. pod přízvukem: lepkavý, hůl) a ve slovech vyřezávat, hůl, hůl atd. – písmeno e (srov. pod stresem: sochy, hůl, modelování).
sid – se(d). Na místo nepřízvučné samohlásky se píše: písmeno i – před měkkou souhláskou d – u slovesa sit (sednout, sedět) a jeho odvozenin (sednout, sedět, sedět, sedět, sedět atd.); písmeno e – před tvrdým d: sedlo, sedlo (v druhém v množném čísle – e: sedla), sedlo, sedadlo, sedlo, sedět, sedět, tisknout, dřepovat, posuzovatel, předseda, a také – před měkkým d – v odvozeninách od slova sedlo (sedlo, sedelnik, cheresedelnik, sedeltse). Pod stresem – a a e, například: sedící, uvěznění, vytrvalý; sednout si, sednout, vesnice, domácí, ošívat se, slepice, dřepět; ve tvarech slovesa sednout a předpony – též a (v písmenu I): sednout si, sednout si, sednout.
Poznámka 1. K psaní samohlásek i a e ve slovesných kořenech s plynulou samohláskou viz § 36.
Poznámka 2. U sloves se společným dílem – vzít (např. obsadit, obtěžovat, obejmout, odnést, pozvednout, odstranit, pochopit, uklidnit), která odpovídají slovesům dokonavého tvaru – odnést (vzít, přijmout, zvednout, rozumět, uklidnit se atd.), psané po n místo nepřízvučné samohlásky, písmeno a ; totéž ve slovese vyndat (srov. sov. pohled vyndat). U některých sloves této skupiny lze nepřízvučnou samohlásku kořene ověřit přízvukem a ve tvarech jako odnést, zvednout, odstranit (toto jsou tvary sloves v -nyat), zřídka – v odvozených slovech: snapshot, in an embrace .
Poznámka 3. Písmeno a místo nepřízvučné samohlásky se také zapisuje do kořene sloves čarovat a proklínat. V odpovídajících slovesech dokonavého tvaru a dalších slovech se stejným kořenem se píše písmeno l (jak v nepřízvučné poloze, tak pod přízvukem): kletba, kletba, kletba, kletba, kletba, kletba atd.
