Malé děti se nacházejí v zelí – každý to ví. Odkud ale samotné zelí pochází? Z nějakého důvodu nám o tom naši rodiče neřekli, když jsme byli dětmi (botanika zjevně nebyla jejich oblíbeným předmětem ve škole.).
Je čas konečně osvětlit, kde a jak se objevují nové rostliny. Pojďme si promluvit o způsobech jejich rozmnožování, protože to se vám bude hodit na Jednotné státní zkoušce z biologie A začněme obecnou definicí.
Rozmnožování je vlastnost živých organismů, která spočívá ve zvyšování počtu jedinců a zajišťuje rozmnožování druhu.
Rostliny se mohou rozmnožovat dvěma způsoby: pohlavně a nepohlavně. Nepohlavní rozmnožování může být naopak vegetativní nebo prováděné pomocí spor.
Zvažme každou metodu zvlášť.
Nepohlavní rozmnožování (sporulace)
Tímto způsobem se rozmnožují řasy (jednobuněčné i mnohobuněčné), mechy, kapradiny, přesličky a mechy. Tyto rostliny se nazývají výtrusné rostliny.
Výtrus je specializovaná buňka, která se oddělí od matky a vyklíčí za vzniku nové mladé rostliny.
Jedna rostlina může produkovat obrovské množství spor – tisíce a dokonce miliony – ale samozřejmě ne všechny dávají vzniknout novému organismu. Ve většině rostlin dozrávají spory ve speciálních orgánech nazývaných „sporangia“ (více o procesu sporulace si můžete přečíst v tomto příspěvku.
Jedná se o rozmnožování pomocí vegetativních orgánů rostliny (nebo jejich částí). Může být přírodní nebo umělý.
Přirozené vegetativní rozmnožování se provádí pomocí následujících orgánů:
- plazivé nadzemní výhonky;
- oddenky;
- žárovky;
- hlízy;
- kořenové výmladky;
- listy.
A umělé věci se mohou stát takto:
- rozdělení keře;
- výstřižky;
- vrstvení;
- listy;
- očkování;
- kořenové výmladky;
- pomocí podzemních výhonků;
- pomocí kultivovaných rostlinných pletiv.
Vegetativní množení je založeno na schopnosti rostlin regenerovat se, a proto jsou všichni potomci geneticky identičtí. Na rozdíl od nepohlavní reprodukce (tvorba spor) při vegetativním rozmnožování dceřiný jedinec nutně „zdědí“ fragment mateřského organismu.
Pokud se nad tím zamyslíte, vegetativní množení je velmi pohodlné. Není třeba se obtěžovat hledáním sexuálního partnera, čekáním, až přiletí nějaká včela a opylí vás (pokud jste květina).
Na druhou stranu při vegetativní reprodukci dostává dceřiný jedinec sadu chromozomů, která je naprosto identická s mateřskou. To znamená, že genetická diverzita se nezvyšuje a za nepříznivých podmínek se šance rostliny na přežití výrazně snižují.
Zde je ale vše poněkud složitější a zajímavější. Základem pohlavního rozmnožování je proces oplození – splynutí ženských a mužských reprodukčních buněk (gamet). V důsledku toho vzniká zygota, ze které se vyvíjí embryo, spojující genetickou informaci obou rodičů.
U krytosemenných rostlin dochází k pohlavnímu rozmnožování dvojím oplodněním – splynutím dvou spermií (samčích gamet) v zárodečném vaku: jedné s vajíčkem a druhé s centrálním jádrem zárodečného vaku.
V důsledku toho se vytvoří diploidní zygota (z ní se pak vyvine semenné embryo) a z membrán vajíčka se vytvoří obal semena. Když se oplodněná centrální buňka zárodečného vaku dělí, vzniká endosperm – výživná tkáň pro embryo semena.
Semeno je speciální mnohobuněčná struktura používaná k rozmnožování semenných rostlin, která se vyvíjí po oplození z vajíčka a obsahuje embryo.
Jaký je tedy rozdíl mezi semenem a výtrusem?
Za prvé, semeno je mnohobuněčná reprodukční struktura, zatímco výtrus je jednobuněčná struktura.
Za druhé, semena mají diploidní sadu chromozomů, zatímco spory jsou haploidní.
No, za třetí, semínko obsahuje embryo (spora nic takového neobsahuje, protože je to jedna a jediná buňka). I když se to na první pohled zdá složité a matoucí, nepropadejte panice.
V kurzu BioQuest si celou teorii rozebereme na kousky, aby vám vše drželo v hlavě, jak má.
