Motýli se rozmnožují pouze pohlavně. To znamená, že se dělí na samce a samice a před snesením vajíček se samice musí spářit se samcem. U dospělých motýlů jsou často jasně patrné rozdíly mezi samci a samicemi. U některých druhů motýlů jsou samice mnohem větší. Rozdíly jsou také v barvách křídel. Po určitém pozorování si můžete všimnout, že naši známí citronoví motýli se od sebe mírně liší. Jejich porovnáním snadno určíte, kdo je muž a kdo žena. Samečci jsou mnohem světlejší, jsou opravdu žlutí, jako malé zralé citrony. Samičky vypadají jako nezralé citrony – jsou mnohem bledší a mají nazelenalý odstín. Když samice sedí se složenými křídly, může si ji splést s mladým zeleným listem. Fenka totiž potřebuje být nenápadná mnohem víc než sameček. Samec může v případě nějakého ohrožení kdykoli utéct a odletět. Samice potřebuje při kladení vajíček záruku bezpečí. Proto jsou u mnoha motýlů samci mnohem elegantnější než samice.
U některých můr samice vůbec nevypadají jako motýli. Jsou bezkřídlí nebo mají velmi malá, téměř neviditelná křídla. Obvykle takové samice nehybně sedí na větvích stromů nebo keřů a čekají, až je samec najde.
Motýli jsou hmyz s úplnou metamorfózou. To znamená, že jejich život se skládá z několika etap a každá etapa má jedinečné rysy.
Samička po spáření se samcem naklade na rostlinu oplozená vajíčka, jejichž listy se pak budou krmit vylíhlými housenkami. Motýlí vejce jsou malá, o průměru menším než 1 mm a pokrytá hustou skořápkou. Mají vždy správný geometrický tvar, ale ne nutně kulaté. Mohou být protáhlá, zploštělá, fasetovaná atd. Několik vajec dohromady tvoří snůšku.
Z vajíčka se vylíhne housenka – další vývojový stupeň. Je bezkřídlý a vůbec nepřipomíná dospělého motýla. Má dlouhé tělo a hlodavá ústní ústrojí. Kromě hrudních nohou je to čtyři až pět párů břišních nohou. Housenky nemají složené oči, ale pouze jednoduché malé oči. Housenky jsou různé – malé i velké, světlé a barevně splývající s okolím, hladké a pokryté chlupy nebo štětinami. Housenky mají speciální žlázy. Na hlavě v blízkosti ústních orgánů je pavoukovitá žláza, která vylučuje přilnavou nit, často dosti silnou. Hedvábí se získává z vláken bource morušového. Stádium housenky motýla může trvat několik měsíců. Housenky se vždy aktivně živí a rostou. Po dosažení určitého věku se housenka zakuklí – změní se v další fázi – kuklu. Kukly jsou nehybné nebo velmi neaktivní. Obvykle se nacházejí na odlehlém místě, jejich barva nikdy nevynikne na pozadí prostředí. Uvnitř kukly se tvoří dospělý motýl. Kukly mají často speciální úpravy pro připevnění k listům nebo výhonkům. U některých druhů motýlů se kukly nacházejí ve speciálních zámotcích, které housenka před zakuklením splétá z pavučiny.
Je velmi zajímavé sledovat, jak se dospělý motýl vyklube z kukly. Nejprve praskne skořápka, její okraje se rozcházejí a hmyz se z ní začíná osvobozovat. Nový motýl se budoucí krásce příliš nepodobá – jeho křídla jsou vrásčitá a mokrá. Aby je motýl rychle usušil, musí se narodit do suchého počasí. Pokud bude mít štěstí, sušení a narovnání jejích křídel proběhne poměrně rychle. Motýl získá svůj charakteristický vzhled a odletí. Pokud motýl nemá to štěstí, že se začne líhnout za suchého počasí, pak se vysychání křídel opozdí a může se stát snadnou kořistí jakéhokoli predátora. To se však stává zřídka, jako obvykle, aby se motýl začal líhnout, musí se kukla zahřát na určitou teplotu.
Vědci dlouho nemohli pochopit, že housenka a motýl jsou jeden hmyz. Za starých časů se hmyz dělil na okřídlený a bezkřídlý. Podle tohoto systému housenky a motýli dokonce spadali do různých skupin. Až v 17. století slavný holandský entomolog Jan Swammerdam vědecky dokázal, že housenka je stádiem vývoje motýla. Silnou lupou studoval vnitřní stavbu kukel a uvědomil si, že obsahuje základy motýlích orgánů. To, že se housenky proměňují v kukly, bylo známo již tehdy.
Tento text je informační list.
