Dnes jsem měl k obědu steak z tuňáka pečený s houbami a velký salát z čekanky a papriky s pikantní hořčičnou omáčkou. Na večeři jsem ještě nepomyslel.
Můžeš mi říct víc o čekankovém salátu?
Není to moc hořké? Jednou jsem to zkusil, ale nijak zvlášť.
Chutná hořce, když to nejdřív neuvaříte a propláchnete v ledové vodě a poté osmahnete na pánvi s trochou olivového oleje. Mně chutná lépe. A když to rozdrobíte na salát, chutná jako pampeliška listy na mě. Možná mám problém s chutí, zkoušel to někdo?
Jen křehké vršky čekanky nejsou hořké nebo pokud je hodně čerstvá a mladá.Ví někdo jak se pěstuje pro supermarkety?Viděl jsem a jsem toho názoru,že není o moc zdravější než žampiony.Princip pěstování je skoro to samé – ve tmě.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 00:19
Anatols21 napsal:
xxl napsal:
Gialappa napsal:
xxl napsal:
Dnes jsem měl k obědu steak z tuňáka pečený s houbami a velký salát z čekanky a papriky s pikantní hořčičnou omáčkou. Na večeři jsem ještě nepomyslel.
Můžeš mi říct víc o čekankovém salátu?
Není to moc hořké? Jednou jsem to zkusil, ale nijak zvlášť.
On je jiný. Postupem času se zdokonalíte v rozlišování, které jsou skutečně hořké a které jsou, řekněme, pikantní. Správná čekanka by měla být šťavnatá, velmi šťavnatá, křupavá, s pikantní hořkostí v pozadí. Stonek je mimochodem hořčí. Na hlávce zelí by neměly být zelené listy, to je důležité. A v takovém salátu na pozadí sladké papriky (mimochodem můžete také nakrájet jablko) a poměrně sladké, i když s mírnou hořkostí (hořčice, sakra!) omáčce, vše dopadá velmi harmonicky.
Mimochodem, čekanka je velmi užitečná a mimo jiné působí cholereticky. A pro začátečníky seznamující se s čekankou bych doporučil salát z čekanky a šunky s pomeranči a domácí majonézou. Sakra, je skoro jedenáct a já jsem ještě neobědval a vypadá to, že už obědvat nebudu. To je vše, je čas jít domů.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 00:25
xxl napsal:
Anatols21 napsal:
xxl napsal:
Gialappa napsal:
xxl napsal:
Dnes jsem měl k obědu steak z tuňáka pečený s houbami a velký salát z čekanky a papriky s pikantní hořčičnou omáčkou. Na večeři jsem ještě nepomyslel.
Můžeš mi říct víc o čekankovém salátu?
Není to moc hořké? Jednou jsem to zkusil, ale nijak zvlášť.
On je jiný. Postupem času se zdokonalíte v rozlišování, které jsou skutečně hořké a které jsou, řekněme, pikantní. Správná čekanka by měla být šťavnatá, velmi šťavnatá, křupavá, s pikantní hořkostí v pozadí. Stonek je mimochodem hořčí. Na hlávce zelí by neměly být zelené listy, to je důležité. A v takovém salátu na pozadí sladké papriky (mimochodem můžete také nakrájet jablko) a poměrně sladké, i když s mírnou hořkostí (hořčice, sakra!) omáčce, vše dopadá velmi harmonicky.
Mimochodem, čekanka je velmi užitečná a mimo jiné působí cholereticky. A pro začátečníky seznamující se s čekankou bych doporučil salát z čekanky a šunky s pomeranči a domácí majonézou. Sakra, je skoro jedenáct a já jsem ještě neobědval a vypadá to, že už obědvat nebudu. To je vše, je čas jít domů.
Díky, začněme experimentovat.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 00:33
Lanna napsal:
Anatols21 napsal:
xxl napsal:
Gialappa napsal:
xxl napsal:
Dnes jsem měl k obědu steak z tuňáka pečený s houbami a velký salát z čekanky a papriky s pikantní hořčičnou omáčkou. Na večeři jsem ještě nepomyslel.
Můžeš mi říct víc o čekankovém salátu?
Není to moc hořké? Jednou jsem to zkusil, ale nijak zvlášť.
Chutná hořce, když to nejdřív neuvaříte a propláchnete v ledové vodě a poté osmahnete na pánvi s trochou olivového oleje. Mně chutná lépe. A když to rozdrobíte na salát, chutná jako pampeliška listy na mě. Možná mám problém s chutí, zkoušel to někdo?
Jen křehké vršky čekanky nejsou hořké nebo pokud je hodně čerstvá a mladá.Nevíte někdo jak se pěstuje pro supermarkety?Viděl jsem a jsem toho názoru,že není o moc zdravější než žampiony.
Lanno, mýlíš se. Čekanka (přesněji by se to hodilo, endivie; pravá čekanka je ta s modrými květy, která roste podél železnic) se pěstuje ve tmě (nebo se stonky pevně svážou, nebo dokonce zakryjí neprůhledným sáčkem), aby se zpomalila fotosyntéza . Protože na světle se hořké látky čekanky syntetizují obzvláště produktivně.
Čekanka je plná vitamínů, balastních látek a minerálních solí. Kromě toho má příznivý vliv na trávení, stimuluje tvorbu žluči.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 00:51
No, přesvědčil jsem tě! Zítra si půjdu koupit bílou a vyzkouším.
Myslím, že možná ne každý chápe, o jaké cikorce se tady bavíme, bla, bla.
To je asi tak všechno
Apropo, můj plán na zítřejší oběd je hovězí steak s bylinkovým máslem a ruskými opečenými bramborami, do salátu půjde čekanka. a večeři bude mít „na svědomí“ manžel.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 02:58
Anatols21 napsal:
Gelena napsal:
Večeře – hrášek (cizrna) ind. styl. Rýže na straně. Ovoce.
Můžete mi říct více o cizrně? Kolem leží sklenice jeho rodného „CECI“, přemýšlím o tom, že ji udělám.
Samozřejmě můžete, Anatoli!
Vařila jsem ze suchých, ale jelikož mám cizrnu hotovou ve sklenici, je to ještě jednodušší, vše se dá stihnout za 10-15 minut.
Povím vám o vaření s kořením. (Pokud je ale nemáte, můžete se bez nich obejít.)
Tedy ve vytápěném závodě. Do oleje přidejte špetku kmínu a počkejte, až praskne. Pak přidejte nakrájenou cibuli – bez výčitek, více! Když cibule zhnědne, přidejte haldi, garam masalu a mletý koriandr. Promícháme a minutu podusíme. Poté přidejte čerstvé velké rajče bez slupky, nejlépe nastrouhané nebo nakrájené nadrobno. Vše dobře promíchejte a nechte několik minut na ohni. Uvařenou cizrnu vhoďte s tekutinou ze sklenice. Ujistěte se, že se nespálí. Konzistence by neměla být příliš tekutá. Na konci vaření cizrnu lehce „rozdrťte“ šťouchadlem, aby byla hmota homogennější.
Přílohou je obvykle rýže.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 03:34
xxl napsal:
Dnes jsem měl k obědu steak z tuňáka pečený se žampiony.
A tohle mě zajímá! Steak z tuňáka. pečený. Obecně si to teoreticky dovedu představit. Ale stejně. Takhle ty, Olyo, všechno esteticky popisuješ. Pokud je to možné, uveďte více podrobností a přibližný čas. Jen mám problém s načasováním. Bojím se, že to vyschne. tuňák je tak rozmarný.
Geleně Len, díky za recept na omáčku! Pro mě je to prostě dokonalé řešení problémů
Dnes jsem měl pizzu. Domácí omáčka, smažená cibulová náplň + trocha klobásy + hodně sýra
P.S. Lidé, v kolik obvykle večeříte?
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 03:39
Lanna napsal:
Myslím, že možná ne každý chápe, o jaké cikorce se tady bavíme, bla, bla.
Pořád tomu nerozumím, abych byl upřímný. Je to nějaký čínský salát?
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 11:54
A myslím, že jsem nikdy nic takového neviděl (čekanka). Jednou v televizi připravovali salát a já se na to díval jako na něco exotického.
Nadpis zprávy:
Přidáno: 04. září 2007 12:10
Loudik napsal:
Lanna napsal:
Myslím, že možná ne každý chápe, o jaké cikorce se tady bavíme, bla, bla.
Pořád tomu nerozumím, abych byl upřímný. Je to nějaký čínský salát?
Proto jsem vložil obrázek. Ano,ale jen na fotce to tak vypadá,ve skutečnosti jsou “hlavičky” menší než u čínského zelí.A čínské zelí se dá úplně spotřebovat,ale v čekance je hlávka hořká a vykrajuje se.Pokud dnes je to bílé a čerstvé, „chytím to“ v obchodě, ukážu vám to.
Čekanka: Ani káva, ani zelenina.
Velkolepý witloof
V roce 1879 se na pařížském trhu objevila neznámá zelenina – witloof (přeloženo z vlámštiny – bílý list). Měl velký úspěch mezi labužníky, kteří jej okamžitě prohlásili novým králem zeleniny, aby nahradil chřest, který už všechny omrzel. Veřejnosti ji představil hlavní zahradník bruselské botanické zahrady pan Brezier. Tajemství původu nové kultury si uchoval až do konce svých dnů. A až po jeho smrti bylo možné zjistit, že velkolepý witloof je obyčejná čekanka, pěstovaná pouze zvláštním způsobem: ve tmě a prakticky bez půdy. To vysvětluje charakteristickou bledou barvu jejích listů.
Ve skutečnosti jsou salátová čekanka bazální výhonky, které raší z jakékoli kořenové plodiny. Brezierovou zásluhou je, že se mu z těchto klíčků podařilo získat novou zeleninu bohatou na vitamíny a minerály. Husté hlávky podlouhlého tvaru s originální, lehce nahořklou chutí lze pěstovat po celý rok.
Je lepší koupit úplně bílé nebo s listy, které na špičkách zežloutly – mají méně hořkosti. Jsou však milenci, kteří tvrdí, že právě hořkost dodává čekankovému salátu zvláštní pikantnost a povzbuzuje chuť k jídlu. Pokud nemáte rádi tuto pikantnost, nezapomeňte před konzumací vyříznout kornoutovitý základ hlávky zelí. Přebytečnou hořkost lze také odstranit ponořením čekanky na minutu do vroucí vody. A je potřeba ho skladovat ve tmě (nejlépe zabalený v papíru), jinak zhořkne.
BTW
Pod nadpisem “c”
Endivie a escarole
Po dlouhou dobu – téměř století – byl witloof jediným zástupcem čeledi čekanek. A teprve relativně nedávno šlechtitelé vyvinuli několik dalších odrůd: endivie, připomínající kadeřavý salát (nazývá se také „frise“ – z francouzského frisée – kadeřavá), a její odrůda se širšími listy, podobná salátu – escarole. Endivie a escarole se běžně přidávají do salátů. Chuťově jsou hořčí, takže se jim bude hodit pikantní, pikantní hořčičný dresink. Cukr také pomáhá neutralizovat hořkost, takže endivie saláty se hodí k ovoci, jako jsou ananas, broskve a hrušky.
Další odrůda hlávkového salátu, radicchio, připomíná malý hlávkový salát s tmavě červenými listy posetými krémově zbarvenými žilkami. Při pěstování v úplné tmě získávají jeho listy barvu růžového mramoru. Pokud na ně dopadá světlo, svítí na nich zelené nebo měděně žluté skvrny. Radicchio chutná hořce, ale pěkně kontrastuje se zelenými saláty. Dá se opéct a blanšírovat. Po tepelném ošetření se listy stanou tmavě zelené.
SBÍRKA RECEPTU
Čekanka s rozpuštěným sýrem Taleggio
Čekanka zapečená s tymiánem a slaninou
Kuře pečené s čekankou a šalvějí
Grilovaná čekanka
Od jednoduchých po složité
Čekanka se konzumuje v jakékoli formě. Velmi často se jí prostě syrové. Hlávka zelí se rozebere na listy, které se umyjí a položí na talíř – bez zálivky. Z listů čekanky se může stát „talíř“, který lze naplnit čímkoli: nakrájeným vejcem, mletým masem, paštikou.
Hlávky zelí je také dobré nakrájet na plátky a dochutit majonézou, zakysanou smetanou nebo bešamelovou omáčkou. Můžete je podávat k modrým sýrům, pečeným rybám, ústřicím nebo ovoci – zejména citrusům. Zkuste si udělat saláty s čekankou. Smíchejte s jablky a lískovými oříšky nebo tenkými zelenými fazolkami, vlašskými ořechy a hroznovým vínem nebo červenou řepou s balzamikovým octem. V Belgii dělají salát s jogurtem a mrkví, v Itálii – s pampeliškami a hořčičným dresinkem, ve Francii – s česnekem, šunkou a krutony.
V Evropě se čekanka tradičně podává jako příloha. Chcete-li to provést, vařte 15 minut. ve vroucí osolené vodě a jí se s máslem, stejně jako dušené a ochucené omáčkou ze zakysané smetany, smažené a podávané k masu a rybím pokrmům. Čekanka uvařená do poloviny se peče v troubě s jablky, sýrem nebo šunkou. Je z něj obzvláště jemná, hustá polévka – veloute.
A v našem obvyklém pojetí to vypadá takto.
BTW
V Evropě se čekanka začala pěstovat v 18. století: pražené a mleté kořeny rostliny se přidávaly do kávy, drahé koloniální komodity.
Na rozdíl od přírodní čekankové kávy neobsahuje silné látky a nemá stimulační účinek na nervový a kardiovaskulární systém. Proto ji ocení zejména ti, pro které je káva kontraindikována. Čekanka obsahuje speciální látku zvanou inulin, která diabetikům nahrazuje cukr. V lidovém léčitelství se používá jako antimikrobiální a protizánětlivé činidlo.
Čekanka obsahuje spoustu vitamínů a minerálů, ale 100 g obsahuje pouze 15 kcal.
Pokud na zahradních záhonech narazíte na čekankový salát, stojí před vámi buď pokročilé mládí, nebo stárnoucí gurmán.
Ušlechtilou hořkost endivie a escarole bohužel neocení všichni majitelé pozemků. A důvodem je nejen zvláštní chuť, nedostatek nutriční kultury, ale také zvláštnosti zemědělské technologie těchto rostlin. Na rozdíl od tradičních salátových plodin jsou endivie saláty podzimní a zimní zeleninou s dlouhým vegetačním obdobím. Pro snížení hořkosti je nutné vybělit listové desky. Hořkost endivie salátů je však pro lidský organismus prospěšná. Přebytečnou hořkost lze navíc odstranit namočením listů do teplé vody na 20 minut.
Historie pěstování čekankových salátů sahá staletí do minulosti: v Rusku se Petrovovy batogy, jak se obyčejná čekanka nazývala, dlouho používaly. Dnes tuto plodinu pěstují pouze speciální farmy pro potřeby továren na výrobu kávy a kávových nápojů a pro farmaceutický průmysl. Ve vnitrozemí Jaroslavle jsou stále ženy v domácnosti, které umí vyrobit ovocný cukr z kořene čekanky.
Chovatelé nabízejí moderním letním obyvatelům produktivnější druhy a odrůdy čekankových salátů – witloof, frisee, endive a escarole.
Příbuzný čekanky
Nejbližším příbuzným divoké čekanky je witloof. Ve skutečnosti se jedná o vyšlechtěnou formu čekanky obecné. Jeho pěstování je rozděleno do dvou etap. V létě se kořenová zelenina pěstuje na zahradě stejnou zemědělskou technikou jako mrkev. Na podzim se kořenové plodiny sklízí, skladují v suterénu a podle potřeby se ve tmě vyhánějí jemné listy, které v raných fázích tvoří husté hlávky zelí. Jejich chuť je nesrovnatelná s chutí letních listů: jemná, chřestovitá. Rozdíl je přibližně stejný jako u okrasných listů kapusty s květenstvím květáku.
Pro witloof jsou zapotřebí lehké, volné půdy, na podzim ochucené humusem a minerálními hnojivy. Semena se vysévají současně s řepou, sazenice se proředí tak, aby na 1 m30. nebylo více než XNUMX rostlin. U kvalitních okopanin je velmi důležitá pravidelná zálivka, ale žádná stagnace vody. Vhodné je hnojení, zejména draselná hnojiva.
Utvořené okopaniny se sklízejí pouze za suchého počasí. Rostliny vykopané hroudou zeminy se udržují na zahradním záhonu po dobu 7-10 dnů a teprve potom se setřesou z půdy, vrcholy se odříznou 1,5-2 cm od kořenového krčku a umístí se do suterénu , kde jsou posypány suchým pískem.
Pro vynucení v zimě se vybírají nerozvětvené kořenové plodiny o průměru 3-5 cm, jsou zarovnány na délku a odřezávají konce. Potom se docela těsně umístí do vysokých nádob, vyplní dutiny vlhkou směsí rašeliny a písku nebo spařených pilin a v případě potřeby je zakryjí materiálem odolným proti světlu. Chcete-li získat pevné, šťavnaté a křehké krémově zbarvené hlávky zelí, potřebujete maximální tmu. Výhonky, které zezelenají i při sebemenším světle, příliš zhořknou.
Nádoby s kořenovou zeleninou se uchovávají dva týdny při teplotě nejvýše 10 stupňů Celsia, teprve poté se přemístí do teplejší místnosti (15-17 stupňů Celsia). Po 3-4 týdnech se vytvoří hlávky a lze je použít na saláty.
Vynikající endivie
V literatuře jsou často zmiňovány dva druhy salátové čekanky – escarole a endive. Ve skutečnosti se jedná o dvě formy stejného druhu. Liší se pouze vzhledem. Endive má podlouhlé, hluboce členité, jakoby řezané listy s kudrnatými nebo vroubkovanými okraji. Escarole má naopak široké, pevné listové čepele s hladkým nebo mírně zvlněným okrajem. Díky modernímu vaření a nablýskanému časopisovému průmyslu získala kadeřavá forma endivie status módního salátu zvaného frisee.
V zásadě se čekanka pěstuje stejně jako běžný listový salát. Tento druh však zvláště netoleruje přebytek dusíku a nedostatek vláhy. V tomto případě se endivie zalévá výhradně u kořene, jinak, když se voda dostane do odtoku, dojde k hnilobě. Navíc je lepší je pěstovat brzy na jaře prostřednictvím sazenic, aby se snížilo riziko rychlého přechodu do květu. Sazenice se vysazují po období chladných rán.
Pro použití bělených listů endivie a escarole v létě se 30denní sazenice vysazují na záhony koncem května-začátkem června podle vzoru 25×25 cm.Je třeba říci, že endivie saláty snadno snesou přesazování i v dospělosti, pokud hliněná koule je zachována. Péče o rostliny je obvyklá: ředění, pletí a zalévání. Stejně jako u všech listových zelených plodin není vhodné hnojit, aby se zabránilo hromadění dusičnanů. 6-8 týdnů po výsadbě začněte s bělením listů. K tomu jsou rostliny zcela pokryty před pronikáním světla černým filmem nebo silnou tkaninou, ale každý večer jsou kryty odstraněny na 1-2 hodiny, aby rostliny mohly dýchat čerstvý vzduch a shnilé vzorky mohly být odstraněny ze zahradního záhonu. Za 2-3 týdny listy zbělají, jsou šťavnatější a křupavější a méně hořké. Řezané vybělené listové růžice mohou být skladovány na chladném místě po dobu 2-3 týdnů.
Pro zimní konzumaci se endivie vysévá na záhony od 1. července do 15. července. Semena se vysévají do hloubky 1 cm, záhon se zalije a až do vyklíčení přikryje netkanou textilií. Potom se sazenice proředí. Před nástupem mrazů se rostliny vykopou s malou hroudou zeminy a těsně se umístí do truhlíků, přičemž dávejte pozor, aby se nezbarvily nebo nezvlhly růžice listů. Krabice skladujte v tmavém chladném suterénu. Při skladování se růžice vybělí, odříznou, zabalí do papíru a uloží do lednice.
Z nejdostupnějších semínek mohu doporučit escarole „Batavia“ a endivie „Mechový“ a „Green Curly“.
