Motýl s průhlednými křídly? Stěží. Existují však druhy, které tuto vlastnost vykazují. Podívejte se blíže na neuvěřitelnou skleněnou kádinku – fascinující druh motýla, který mate vědu.
Greta oto může znít jako jméno hvězdy němého filmu pocházející z východní Evropy, ale ve skutečnosti je to vědecké jméno jednoho z nejpůvabnějších – a nejméně známých – druhů motýlů na planetě. Chloubou tohoto motýla je, že jeho křídla o rozpětí až šest centimetrů jsou téměř zcela průhledná. Je to pravda – prakticky přes ně vidíte.
Běžný anglický název pro tohoto nádherného motýla je glasswing, ruský název je glass. To samo o sobě mluví o vzhledu tohoto malého, ale neobvyklého hmyzu.
Zde však zasahují románské jazyky a dávají tomuto motýlovi jméno, které mu podle mnohých sluší lépe. Jeho španělské jméno zní jako „espejitos“ – doslovně přeloženo jako „zrcadlo“. Stačí letmý pohled na tento hmyz a dokážete si představit, jak měl Španěl, který mu dal toto jméno, ve chvíli inspirace husí kůži.
Detailní pohled na Gretu oto odhalí, že tkáň mezi žílami na jejích křídlech je vlastně průsvitná (dalo by se také říci, že průsvitná). Většina ostatních motýlů má barevné šupiny, které na jejich křídlech vytvářejí vzor, často určený k odražení predátorů.
Skleněná rybka k tomu používá úplně jinou metodu, ale po tisíce let roztahovala tato specifická křídla spíše proto, aby se skryla před predátory, než aby je zaplašila.
K tomu se dá říci jen to, že jeho křídla mají tmavě zbarvené okraje, někdy až oranžově ohraničené. Nebýt těchto hran, bylo by sklo pro lidské oko téměř neviditelné.
Rod sklivec je součástí specifického kladu, tedy skupiny motýlů. A teď – věda, jak říkávala Jennifer Aniston. Clade znamená „větev“ a je to termín používaný v taxonomii druhů. Když skupiny druhů sdílejí společného předka (ne nutně existujícího), jsou monofyletické. Společný předek skleněných můr je dávno vyhynulý, ale klad, ke kterému patří, je známý jako motýli říční.
Transparentnost v přírodě není příliš jasná věc. Aby se tkáň stala průhlednou, nesmí absorbovat světlo. Nemělo by to ani rozptýlit, protože to je hlavní překážkou transparentnosti. Lidé se například nikdy nebudou moci stát průhlednými, protože obsahuje chemické a biochemické sloučeniny s různým lomem světla.
V důsledku toho musí mít křídla skla takový index lomu, aby skrz ně bylo vidět vše, protože jinak bude průhlednost nemožná. Existuje myšlenka (v tomto bodě spíše předpoklad než definitivní fakt), že povrch křídla má povlak výběžků, které jsou tak malé, že je lze považovat za téměř mikroskopické. Mají stejný index lomu a protože nerozptylují světlo, křídla se stávají průhlednými.
Jako většina motýlů vypadá tento druh spíše křehce, ale motýli chovaní v zajetí vypadají docela vesele a jejich křídla nejsou o nic méně silná než u jiných druhů.
Další útěchou je fakt, že jejich přirozené prostředí není ničím výjimečným. Pokud však nežijete v Jižní Americe, jedinou šancí vidět živou rybu je navštívit farmu se skleněnými rybkami.
Pokud však chcete vidět „zrcadla“ ve volné přírodě, budete muset cestovat – na jakékoli místo od Mexika po Panamu, a tam dosáhnete svého cíle. Budete také muset najít nejbližší deštný prales, protože právě v nižších vrstvách těchto lesů žijí a prosperují sklenice. Živí se nektarem různých květů deštných pralesů, ale když přijde čas naklást vajíčka a zajistit přežití další generace, má skelná rybka (obrazně) eso v rukávu.
Kdykoli je to možné, klade sklenice svá vajíčka na rostlinu rodu Cestrum. Patří do čeledi hluchavkovitých a je prudce jedovatý. Housenky jsou pruhované jasně fialové a červené (aby odradily potenciální predátory) a jsou nepoživatelné pro ptáky a jiná zvířata. Alkaloidy (přirozeně se vyskytující rostlinné látky obsahující hodně dusíku) zůstávají v těle dospělé ryby skleněné, takže ani motýli nebudou chutným pokrmem.
Během páření, které může trvat několik hodin a obvykle začíná krátce po poledni, samci přeměňují některé z těchto alkaloidů na feromony, které k sobě přitahují samice.
Skleník je také známý svými migracemi na velké vzdálenosti a skutečností, že samci tohoto druhu provádějí páření na „datle“. Stává se to takto: sejde se mnoho samců, aby společně ukázali své nejlepší vlastnosti – samice si pak vyberou vůdce, který je navenek nejvíce vzrušující.
Skleněná rybka, i když není vzácný druh, je jedním z mála suchozemských živočichů, kteří si úspěšně osvojili umění být transparentní. Nyní to vidíte a vidíte, že vám to není dáno.
Tento motýl patří do úžasné čeledi skleněných motýlů (Aegeridae nebo Sesiidae), kteří mají průhledná křídla a napodobují bodavé blanokřídlé. S jeho názvem je pouze zmatek – „apiformis“ znamená „včela“, ale v ruštině je to „topol“ a obecně nekopíruje včelu, ale sršeň. Sklenění můry jsou blízcí příbuzní můr, i když navenek se od nich samozřejmě velmi liší.
Na rozdíl od většiny motýlů nemají sklenice na křídlech šupiny, jejich křídla jsou průhledná. Skleněné vitríny jsou jako „nazí“ motýli. To nebylo marné: malý motýl s průhlednými křídly vypadá velmi podobně jako vosa. Let skla je velmi rychlý a také připomíná let vosy. Tyto vlastnosti pomáhají odpuzovat dravce. Tento typ zbarvení (v tomto případě – „ne“, „nula“ – protože křídla jsou průhledná) se nazývá „mimikry“, z řeckého „mimesis“ – imitace.
Lze rozlišit dva typy mimikry. Jedním z nich je, když jedlý druh (obvykle vzácný, tedy méně početný) napodobuje barvou poměrně nejedlý (nebezpečný, bez chuti, jedovatý atd.), který se obvykle vyskytuje častěji než první. Dravci, kteří narazí na takový jedlý druh, si ho spletou s nejedlým a nedotknou se ho.
Dalším typem mimikry je, když je několik nejedlých druhů zbarveno podobně, čímž se zvyšuje jejich šance na odstrašení predátora. Druhý typ mimikry je založen na tom, že predátoři (například ptáci) se učí rozlišovat druhy jedlé od nejedlých. Jakmile je „spálí“ jedovatý druh, už se nedotknou veškerého podobně zbarveného hmyzu. Pokud je mnoho jedovatých druhů zbarveno stejně, pak se predátor „naučený“ nedotýkat se jednoho z těchto druhů nedotkne všech, a tak je ochrana každého druhu posílena na úkor ostatních.
Výzkum mimikry byl prováděn ve druhé polovině 19. století a byl jedním z hlavních úspěchů teorie přirozeného výběru. Aniž bychom se uchýlili k darwinistickému vysvětlení, je obtížné vysvětlit, proč se mnoho nepříbuzných druhů hmyzu navzájem podobá do nejmenších detailů. Zvláště elegantní jsou ty příklady mimikry, ve kterých je mnoho druhů sjednoceno v rámci jednoho rodu, z nichž každý napodobuje svůj vlastní, od druhého odlišný, model chráněného druhu (Mimacraea, Lycaenidae).
Je pravda, že tato vysvětlení jsou libovolná – motýl podle našeho názoru vypadá jako vosa, kdo ví, zda pták tuto podobnost vidí. Nemluvě o tom, že při příležitosti je mnoho ptáků schopno sežrat sršně. Bylo provedeno mnoho studií, které prokázaly, že vše je mnohem složitější. Ne všechny příklady z našeho pohledu „samozřejmé“ mimikry lze takto snadno vysvětlit a v příkladech, které lze vysvětlit, je mnoho doplňků (např. je třeba předpokládat, že druh kořisti má velký zájem o hledání pro nové komplexní zbarvení – i když jiné druhy se bez takových zařízení obejdou).
Zdá se zázračné, že motýli mohli dosáhnout tak dokonalé podobnosti s vosami, jako to vidíme u skleněných ryb. Ale abyste mohli vybírat, musíte mít z čeho vybírat. U motýlů bylo skutečně zjištěno, že u skupin, jejichž variabilita je obzvláště velká, je obzvláště pravděpodobné, že produkují mimické formy. Kromě toho je důležité si uvědomit, že mimikry ovlivňují pouze vnější rysy, ale ne známky vnitřní struktury. Napodobující druh může oklamat umělce, ale ne anatoma. Venace křídel skleněných ryb tak zůstává charakteristická pro motýly, nikoli pro vosy. Používá se ale také k oklamání oka lovícího zvířete.
Housenky skleněných červů jsou „vrtáky“, zavrtávají se do stonků bylin a keřů. Housenky červotoče topolového se zavrtaly do kmenů vrb a topolů. Samičky kladou vajíčka do spodní části chobotů. Housenky se dva roky živí dřevem a ve třetím roce vyhryzou pod kůrou kolébku a zakuklí se v ní v zámotku postaveném z pilin a exkrementů. Samotný motýl se samozřejmě zpod kůry nedostane a kukla se „prozíravě“ před odchodem motýla doplazí k výstupnímu otvoru a odtud vystrčí.
