Stupeň kyselosti neboli zásaditosti půd má velký vliv na vývoj kořenů a zásobování rostliny živinami.
Půdy mimočernozemní zóny jsou obvykle kyselé. Pod vlivem vysoké kyselosti se v půdě objevují látky škodlivé pro rostliny, jako je rozpustný hliník a přebytek manganu. Narušují metabolismus sacharidů a bílkovin rostlin, tvorbu jejich reprodukčních orgánů (květy, květenství) a tím prudce snižují výnos a někdy způsobují částečné odumírání plodin. Stolní řepa je obzvláště citlivá na hliník, stejně jako hrách, fazole, tuřín a téměř všechny zeleninové plodiny, zejména stolní řepa, jsou citlivé na přebytek manganu.
Zvýšená kyselost půdy brzdí aktivitu prospěšných bakterií, které se podílejí na rozkladu hnoje, rašeliny, kompostů a dalších lokálních hnojiv a uvolňují obsažené živiny do formy přístupné rostlinám. V kyselých půdách se špatně vyvíjejí nodulové bakterie (žijící na kořenech nahosemenných rostlin), v takových půdách hynou i bakterie žijící v blízkosti kořenů, které absorbují vzdušný dusík a hromadí ho v půdě.
Pro vyjádření stupně kyselosti půdy se používá indikátor pH, jehož hodnota se v různých půdách pohybuje v rozmezí od 3,5 do 8,0-8,5. Silně kyselé půdy mají hodnotu pH 3,5-4,0, kyselé půdy – 4,0-5,0, mírně kyselé – 5,0-6,0, neutrální – 6,0-7,0, zásadité – 7,0-8,0, silně zásadité – 8,0-8,5.
Zeleninové plodiny reagují na kyselost půdy odlišně. Většina z nich roste a vyvíjí se lépe v půdách s reakcí blízkou neutrální. Podle požadavků na kyselost půdy lze zeleninové plodiny rozdělit do tří skupin: první – pH od 7 do 7,5 (artyčok, zelí a květák, mrkev, řepa, celer, salát, cibule, chřest, petržel); druhé – pH od 6 do 7 (fazole, lilek, česnek, kapusta, růžičková kapusta, ředkvičky, cuketa, pažitka, tuřín, rajčata, pažitka, šalotka, pórek, medový meloun, čekanka, okurky, křen, špenát, rebarbora); třetí – pH od 5 do 6 (dýně, brambory, pastinák, šťovík).
V nejjednodušších případech lze kyselost půdy určit pomocí indikátorového papírku (prodává se v obchodech s chemikáliemi). Za tímto účelem se z různých míst orné vrstvy v hloubce 0 až 35 cm odebere 1 kg zeminy a sesbíraná zemina se důkladně promíchá. Poté se z vybraného vzorku odebere 200-300 g, dobře se navlhčí dešťovou (nejlépe destilovanou) vodou a spolu s indikátorovým papírkem se vymačká do koule. Papír bude obarven v různých odstínech, které jsou porovnávány se stupnicí uvedenou na sešitu indikátorového papíru.
Kyselost půdy lze určit zařízením Alyamovsky (prodává zemědělská technika), jehož princip použití je také založen na barvení extraktu z půdy v různých barvách v závislosti na hodnotě pH přidáním speciálního indikátoru. .
Kyselé půdy zhruba poznáte podle vzhledu, respektive podle toho, jak na nich rostou plevele. Na kyselých půdách roste přeslička, šťovík, pryskyřník plazivý, pikulník, tráva bělokorá.
Pro odstranění nadměrné kyselosti půd se vápní. Nejpoužívanějším vápněním je mletý vápenec (vápenná moučka). Kvalita všech vápenných materiálů se posuzuje podle jemnosti drcení. Čím jemnější mletí nebo drcení, tím rychleji se neutralizuje kyselost půdy. Vápenná mouka I. třídy (komerčně dostupná) musí mít obsah vlhkosti do 1,5 %, obsahovat maximálně 5 % částic o průměru větším než 1 mm a maximálně 70 % o průměru menším než 0,25 mm. Hašené vápno neboli chmýří, používané také k vápnění, vzniká hašením páleného vápna (získaného pálením tvrdého vápence) vodou před jeho aplikací na půdu. Jedná se o jemný drobivý prášek, vysoce rozpustný ve vodě a rychle neutralizuje kyselost půdy. Komerčně dostupná dolomitová mouka obsahuje až 16 % vlhkosti a působí pomaleji než vápno, které nevyžaduje mletí. Kromě uhličitanu vápenatého obsahuje uhličitan hořečnatý, jehož zavádění do půdy, zejména hlinitopísčité a písčité půdy, má pozitivní vliv na zvýšení výnosu mnoha zeleninových plodin – okurky, rajčata, paprika atd. Dobrý materiál pro vápnění je křída po jemném mletí nebo velmi jemném drcení. Po rozdrcení je třeba křídu, stejně jako ostatní vápenaté materiály, prosít kovovým sítem o průměru buněk 1 mm. Je vhodné, aby na sítu zůstalo maximálně 10 % částic.
Rašelinový popel lze použít jako vápenný materiál. Popel však obsahuje podstatně méně neutralizačních látek než vápenné materiály. Proto je jeho účinek na odstranění kyselosti půdy slabý. Měl by být přidán do půdy v trojnásobku až čtyřnásobku množství uvedeného v tabulce. 1. Cementový prach, odpadní produkt z cementáren, je považován za dobrý neutralizační materiál. Jedná se o rychle působící hnojivo, které nelze před použitím navlhčit, aby se zabránilo cementaci.
Sádrokarton – jezerní vápno, které se také používá k vápnění, se těží z ložisek na místě starých scvrklých uzavřených nádrží. V případě potřeby se sádrokarton rozdrtí a aplikuje na půdu. Působení tohoto materiálu je účinnější než vápenná mouka.
Aplikační dávky vápna závisí na kyselosti půdy a jejím složení.
Při vápnění je třeba dodržovat následující pravidla. Pokud je půda velmi kyselá (pH 5 a nižší), pak by mělo být vápnění prováděno postupně, zejména na lehkých půdách. První dávka vápna je 20 kg na 100 m2 (zvýšení pH není větší než jedna jednotka). Použití malých dávek vápna je určeno k neutralizaci kyselosti půdy v zóně klíčení semen. Malé dávky vápna se aplikují mělce, do vývojové zóny mladých kořenů, které jsou zvláště citlivé na kyselost půdního roztoku. Vápno není smícháno s půdou do celé hloubky, ale je rovnoměrně rozptýleno po povrchu stanoviště. Následně se přidává vápno v intervalech jednoho až dvou let ve stejných dávkách.
Na půdy s těžkým mechanickým složením (jílovité a hlinité) lze vápno aplikovat v plné dávce, nejlépe na podzim při zpracování půdy s dobrým rozložením vápnitých materiálů po celé hloubce ošetřované vrstvy. Pro vápnění se používá nehašené a hašené vápno, křída, rašelinový popel nebo jiné vápenaté materiály.
Cenným vápencovým materiálem je kamnářský (dřevěný) popel, který obsahuje 2x více vápníku ve srovnání s rašelinovým popelem. Popel z listnatého dřeva obsahuje až 30% a jehličnaté dřevo až 35% vápníku ve formě oxidu a rašelinový popel – pouze 15-20%. Popel z pece je navíc dobrým hnojivem. Obsahuje draslík, fosfor a řadu mikroprvků, přičemž draslík je ve formě oxidu uhličitého, který je pro rostliny snadno dostupný.
Popel z pece lze použít na všech půdách a pro všechny plodiny. Jako hnojivo s obsahem vápna vykazuje nejlepší výsledky při použití na kyselých půdách, především na písčitých, hlinitopísčitých a rašeliništích chudých na draslík. Popel lze aplikovat jako hlavní hnojivo (3-4 c/ha) na podzim při orbě nebo rytí, na jaře při sečení orných vrstev a také jako lokální hnojivo do výsadbových jam. Je však třeba pamatovat na to, že popel neztrácí na kvalitě, pokud je skladován v suché místnosti, neboť voda z něj vyluhuje živiny, zejména draslík. Při přidávání popela do výsadbových jam se smíchá s humusem, rašelinou a hnojem. Aplikační dávka – 100-200 g na 1 m2.
Produkty pro dům, zahradu a zeleninovou zahradu
