Otázka, jaké otáčky motoru je vhodné udržovat pro zvýšení jeho životnosti, je jednou z poměrně často diskutovaných a tudíž i kontroverzních. Řidiči občas vyjadřují diametrálně odlišné názory, ale pravda je jako obvykle někde uprostřed.
Podívejme se nejprve na problematiku pravidelné jízdy ve vysokých rychlostech, kdy je ručička otáčkoměru neustále hnána směrem ke své červené zóně.
Zastánci tohoto přístupu argumentují pro tento styl jízdy tím, že tímto způsobem umožňují motoru „kýchnout“. Výsledkem je, že pokud dojde k problému s „plovoucími“ volnoběžnými otáčkami, může zmizet, zapalovací svíčky jsou zbaveny sazí, je snazší startovat motor za chladného počasí a dokonce se snižuje spotřeba paliva.
Mnohé z toho, co bylo řečeno, je skutečně pravda. K těmto argumentům přidáme fakt, že dlouhá, asi hodinová jízda ve vysokých otáčkách pomáhá zbavit se zkondenzované vlhkosti v klikové skříni motoru, která se, jak známo, mísí s motorovým olejem a zhoršuje jeho mazací vlastnosti. Po hodinovém „pražení“ – jízdě vysokou rychlostí – se vlhkost z maziva odpaří a mazací procesy se znatelně zlepší.
Nyní je otázkou, v jakých režimech by měl motor jet ve vysokých otáčkách, aby neprovokoval technické problémy. Za prvé, rozhodně byste to neměli dělat v zaparkovaném autě nebo při zastávkách. Minimálně nebude mít žádný „terapeutický“ účinek, protože zatížení motoru a převodových prvků nebude velké. Místo toho je třeba počkat na teplé a suché počasí, najet na dálnici, zrychlit auto asi na 100 km/h, zařadit nízký rychlostní stupeň (například třetí) a půl hodiny udržovat otáčky těsně nad 5000 ot./min. hodina.
Jak často by se mělo toto smažení provádět? Odborníci doporučují provádět to přibližně každých 5 tisíc kilometrů, zejména pokud auto a jeho spotřební materiál (především zapalovací svíčky) již nejsou nové a má najeto více než 30 000 km.
Nedoporučuje se však provádět „pražení“ pravidelně (například každý týden). Faktem je, že při neustálé jízdě vysokou rychlostí se zatížení motoru, převodovky, podvozku a dalších prvků automobilu vážně zvyšuje. Zejména spotřeba oleje motoru téměř jistě vzroste kvůli plýtvání. A pokud je chladič naplněn nemrznoucí kapalinou, která není nová nebo nekvalitní, a voštiny chladiče jsou ucpané, může se motor dokonce vařit. Kromě toho může zvýšení teploty v důsledku provozu při vysokých rychlostech v některých případech (například při problému s chladicím systémem) dokonce způsobit požár.
Najdou se přitom i řidiči, kteří jezdí výhradně nízkou rychlostí v domnění, že tak chrání motor a dosahují maximální úspory paliva. Hovoříme o „tahovém“ stylu jízdy, kdy auto jede na vyšší rychlostní stupeň, než vyžaduje situace na silnici.
Bohužel tato praxe není pro pohonnou jednotku o nic méně škodlivá než její neustálé roztočení až do cutoffu. V tomto případě se v motoru často objevují znatelné vibrace – důsledek detonace, která ničí ložiska a hřídele motoru, převodovky a prvky spojky. Písty a vložky klikového hřídele také podléhají zvýšenému opotřebení, rozvodový řetěz je natažený a ve spalovacích prostorech se rychle tvoří karbonové usazeniny.
Motor pracující v nízkých otáčkách navíc výrazně snižuje tlak v mazacím systému, což hrozí opotřebením antifrikční vrstvy na vložkách klikového hřídele a pístech. Pokud se nezastavíte včas, abyste „ušetřili“, písty nakonec začnou doslova viset ve válcích, což přiblíží zásadní opravu motoru.
Navíc nácvikem jízdy v nízkých rychlostech tím přispíváte k podbíjení baterie. Trpí i manuální převodovka, kde se převody mažou cákáním. V převodovce dochází k hladovění oleje, což vede k poškození ložisek hřídele. A konečně pravidelná jízda v nízkých rychlostech vede k koksování motoru – zanášení usazeninami a nakonec ke ztrátě trakce.
Proto závěr: zvolte „zlatou střední cestu“ a snažte se udržovat průměrné otáčky motoru, které se u většiny aut pohybují v rozmezí 2,5 – 4 5 ot./min. a zároveň si čas od času procvičte „smažení“: spalujte uhlíkové usazeniny ve spalovacích komorách a katalyzátoru a pomocí zapalovacích svíček, vyjíždění na dálnici a zvyšování rychlosti minimálně na půl hodiny až hodinu až na cca XNUMX tis.. Tato praxe prodlouží životnost pohonné jednotky, výfukového systému a převodovky .
Čím nižší rychlost, tím lepší pro životnost motoru a spotřebu paliva – to si myslí řidiči a spěchají s přeřazením na vyšší rychlostní stupeň. Automatické převodovky pracují podle stejného algoritmu. Ušetří se palivo, ale zařízení trpí.
Žádná melancholie, žádný soucit
Nižší rychlost znamená menší spotřebu paliva, alespoň v zavedených režimech, kdy se vůz pohybuje konstantní rychlostí a nedochází ke zvýšenému zatížení. Horší je, když jsou přítomny například při tažení, v prudkém (dlouhodobém) stoupání a samozřejmě při aktivní akceleraci. Optimální otáčky v takových situacích budou rychlosti blízké hodnotám, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu, píše Autobusiness.
A to se týká nejen účinnosti (projevuje se právě tím, jak rychle auto zrychluje), ale také účinnosti. Pokud z tohoto rozsahu vypadnete podtočením nebo naopak přetočením motoru, jen ho marně mučíte a spalujete palivo navíc.
U benzínových motorů s přirozeným sáním je maximálního točivého momentu dosaženo kolem 3.500 4.500-2.500 XNUMX ot./min, ale kolik řidičů vytočí motor při akceleraci na takové hodnoty? Některé bez problémů řadí při XNUMX otáčkách a zrychlovat začínají téměř od volnoběhu.
Abyste pochopili, jaké to je s motorem, vzpomeňte si, jak těžké je pro vás šlapat na kole, pokud se rozhodnete jet, natož zrychlovat, na vysoké převody a rychlost je nízká. Pokud takto neustále řídíte a trápíte si kolena, můžete „zabít“ své klouby. Jízda s kadencí (kadencí za minutu) pod 60 se obecně nedoporučuje.
Takže motory nerady pracují pod napětím: zatížení skupiny válec-píst a vložek je v těchto okamžicích vysoké a tlak oleje v systému je daleko od maxima. Sami automobilky však tvrdí, že jde o zastaralé „hororové příběhy“, výkon olejových čerpadel prý stačí k zajištění bezpečných provozních podmínek motoru a v nejnovějších motorech mají dokonce nastavitelný výkon.
Zde podotýkáme, že u benzínových turbomotorů je maximálního tahu dosahováno v rozmezí 1.500 4.500-2000 XNUMX ot./min a u turbodieselů jsou tyto hodnoty ještě o něco nižší, takže skutečně, i když je otáčkoměr nižší než XNUMX XNUMX ot./min. dokáže vyvinout maximální točivý moment. Optimální z hlediska výkonu a spotřeby paliva! Ale vysokou zátěž dílů nikdo nezrušil.
Háček je v tom, že moderní automatické převodovky v zaběhnutých režimech vyhazují převody, ve kterých motor v zaběhnutých režimech běží na 1500 otáček a při plynulé akceleraci zůstává na vysokém převodovém stupni a snaží se ho zatáhnout do těsnosti. U vozů s manuální převodovkou nabízí stejný algoritmus výzva: pokud váháte se zařazením vyššího převodového stupně, na displeji palubního počítače se okamžitě objeví šipka nahoru.
Nižší otáčky znamenají blíže ke koksování
Obecně se nám v moderních autech nabízí jezdit a zrychlovat hlavně v nízkých otáčkách a zdá se, že to vše je efektivní a bez následků, protože moderní přeplňované motory mají dobrý výkon a nezdá se, že by trpěly hladem oleje a zvýšeným zatížením. Řekněme, že ano. Ale je tu ještě jedna nuance.
Neustálá jízda v nízkých otáčkách může mít za následek koksování motoru s následným spalováním oleje, odíráním ve válcích a dalšími lahůdkami. Cestou nám zarůstá sání usazeninami, ucpaný filtr pevných částic, který se kvůli nedostatku podmínek nutných pro hoření (dlouhodobý provoz motoru v nadprůměrných otáčkách) nedá regenerovat. Motor se může a měl by se pravidelně otáčet, aby mohl „dýchat“, odjet a spálit nahromaděné usazeniny.
Algoritmus pro skutečně efektivní (i z hlediska hospodárnosti) jízdu je tedy následující: všechny akcelerace jsou na vhodných převodových stupních ve středních a vysokých rychlostech (ale ne více než 80 % maximální rychlosti), jízda v zavedených režimech je na vyšších rychlostních stupních, ale je žádoucí, aby otáčky neklesly pod 1600-1800 za minutu.
Je jasné, jak toho dosáhnout s manuální převodovkou (mimochodem ta také nerada jezdí v nízkých otáčkách, protože mazání zajišťuje rozstřikující olej a dvouhmotový setrvačník trpí tahovým pohybem), ale co takhle automatický? Častěji můžete využívat sportovní režim převodovky, který využívá nižší převodové stupně, nebo přepnout do manuálního režimu, takže při zvýšené zátěži (například tažení, jízda ve ztížených podmínkách vozovky) jsou otáčky vyšší. Některé adaptivní automatické převodovky pro řidiče preferující aktivní styl jízdy se již naučily držet požadované převodové stupně.
Verdikt
Říkáte: „Proč něco vymýšlet nebo vypadat chytřeji než výrobci? Auta jezdí léta bez problémů.“ Zde však připomínáme: moderní trendy jízdy v nízkých rychlostech pocházejí od tvůrců vysokoteplotních provozních režimů motoru, prodloužených servisních intervalů a doporučení začít jezdit bez předehřívání. Prvnímu kupci to bude stačit na dobu životnosti a na záruční dobu a pak už tráva neroste, hlavní je zajistit nízkou spotřebu paliva a minimální emise. Poskytování maximálních zdrojů v současnosti rozhodně není nejvyšší prioritou.
