Profesor ITMO Alexander Ishevsky řekl, co jí hlavní ryby Petrohradu.
Elena Boldysheva, Moderátor:
„Sezóna pachů už je tady. Víte, že tato ryba se živí i mršinami. Je to nebezpečné? Zeptejme se profesora ITMO Alexandra Iševského. Dobrý den, Alexandre Leonidoviči.”
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
Elena Boldysheva, Moderátor:
„Alexandře Leonidoviči, je známo, že smrad požírá mrtvá těla na dně řek a jezer. Je to nebezpečné pro ty lidi, kteří to chytí a pak to snědí?“
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
„No, každý predátor, takzvaný konzument druhého druhu, který zaujímá určitou úroveň v ekologické pyramidě, se živí mršinami. A ty a já jíme také mršinu. A není na tom nic špatného.”
Elena Boldysheva, Moderátor:
“Ale přesto, je čich nebezpečný, nebo není, protože požírá mršinu a mrtvé?”
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
“Samozřejmě že ne. To je její normální výživový systém. Konzumuje ho, tráví ho pomocí vlastních enzymů. Mnohem horší je, že smetanu smažíme na oleji. Tam se tvoří více karcinogenů než škod z toho, že jí mršinu.”
Elena Boldysheva, Moderátor:
“Alexandře Leonidoviči, proč, když je tato ryba dravec, voní jako čerstvé okurky?”
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
„Příroda to udělala tímto způsobem. Má určitý enzym. A čím je čerstvější, tím silněji a aktivněji voní.“
Elena Boldysheva, Moderátor:
“Alexandře Leonidoviči, jak čuch zpracovává jed mrtvol, když se jím živí?”
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
“Enzymy pracovaly v samotné mrtvole.” On sám dospěl. Tyto kousky konzumovala. Zpracoval jsem je úplně v klidu. Vytvořila a vyvinula si vlastní protein, který ležel na matčině boku, na boku nebo na zádech a vše je pro ni perfektní, nepociťuje žádnou nevolnost ani otravu. Mnohem horší může být to, že jako ryba žijící u dna sbírá všechno špatné, co leží na dně. No, řekněme těžké kovy, nějaké špatné emise, nějaké organické nečistoty. To je to, co může absorbovat. Naše společnost se bohužel technologicky vyvíjí tak, že prakticky nezůstávají žádná čistá místa a sám jsem to pozoroval: sever od řeky Leny, Jakutsko, nejčistší místo, voda je úplně průhledná. Lena je jako oceán. Dostali muksun – rybu, čerstvá ryba je dobrá, otevřou to – všechno je nakažené helminty, vypadne to jen v klubíčku.”
Elena Boldysheva, Moderátor:
“Alexandře Leonidoviči, řekl jsi, že jsi dostal rybu a byli v ní helminti.” Ale když už o tom mluvíme, játra se prodávají „murmanským způsobem“.
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
Elena Boldysheva, Moderátor:
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
“No, játra – ta samotná jsou vždy ovlivněna helminty.” Jedná se o malé závitové červy, které doprovázejí. Játra jsou pro ně jako mezinosič.“
Elena Boldysheva, Moderátor:
“A taky tresčí játra?”
Alexander Ishevsky, Profesor ITMO:
„A tresčí játra, absolutně bez ohledu na to, že treska je mořská ryba. Helminth je zabit zmrazením. Téměř vždy čerstvě ulovené ryby, pokud hrozí nákaza, zmrazujeme. A abychom spotřebitele nevyděsili helminty v játrech, speciálně jsme vyrobili dva standardy, nové produkty: tresčí játra „Murmansk style“ a tresčí játra „Dálný východ“.
Každé jaro, když roztaje led, se do Něvy řítí stříbrná lavina smradu. Obyvatelé města, kteří o této každoroční události diskutují, se dělí na dvě velké skupiny: na ty, kteří rádi chytají a jedí leningradské ryby (obrovská vášeň pro jejich chytání se do města dostala až v 1960.–70. letech XNUMX. století) a na ty, kteří deklarují svou vlastní averzi k vaření v podpalubí. , vysvětlující nepřátelství skutečností, že „jí sračky a mrtvoly“.
Pokud je navíc první jídlo z diety uváděné odpůrci prohlášeno za „standardně“ (ačkoli v Petrohradě je již dávno spuštěna celoměstská kanalizace a pokles počtu fungujících podniků má příznivý vliv na stav voda v městských řekách), pak „kanibalismus“ obvykle vidí z první ruky „známý rybář“, „spolužák v dětství“ nebo „babička během obléhání“.
Promluvím na obranu oblíbence obyvatel města.
Kapka mořské vody pod mikroskopem
O splašcích na dně
Během sezóny taveniny (duben-květen) si ve městě můžete koupit několik druhů taveniny: ulovené přímo v Něvě, Ladoga (další řeky Leningradské oblasti), Baltské moře (Kaliningrad a západ Leningradské oblasti), Bílé moře a dokonce i velké dálnovýchodní. Smetl nežije v řekách a většinu času (očekávaná délka života různých druhů je 3 až 9 let) tráví daleko od naší slavné metropole a nejí tam o nic horší než tuňák, sledě nebo losos, které se podávají v městských restauracích. hodně peněz. Ryby vstupují do řek nejblíže městu rychle a nakrátko, aby se rozmnožily. Živí se převážně zooplanktonem a podobnými drobnými rybami. Mikroskopičtí korýši, kteří páchnou, se živí řasami, které rostou na organické hmotě. V jakém množství „to“ zůstává v důsledku několika procesů vstřebávání potravy, je vědecká otázka, ale „celkové“ kriticky nepřeváží množství fekálních koliformních bakterií, které lze shromáždit z podlahy průměrného městského bytu náhlým upuštěním. sendvič. Alespoň já osobně si nepamatuji žádné sanitární a epidemiologické zákazy konzumace smaženého šunka.
Kde, kdy a proč by měl čuník přímo podle haterů jíst kraviny z břicha, není jasné. Čím to je, že čuch je obviňován z nevybíravého krmení a přitom nejsou haněna jiná plemena – ostatně jiné říční ryby se mimochodem živí aparish – notoričtí mrchožrouti a tráví mnohem více času v blízkosti lidí ?
O tamních mrtvolách
Za sezónu se v okolí města (Něva + Finský záliv) uloví minimálně 600 tun chmelu. Průměrná hmotnost ryby je 40 gramů. Celkem asi 15 milionů jedinců. I kdybychom předpokládali, že každý čuník sežere jen jeden gram lidského masa, které zkyslo ve vodě nebo u jiných domácích zvířat se srstí, znamená to, že nám tu měsíčně plave 15 tun (!) mrtvol. Cena jednoho gramu je 200 tel. měsíčně! Jako člověk, který strávil mnoho let ve vodách delty Něvy, zodpovědně prohlašuji, že to tak vůbec není 🙂 My tolik nepijeme. Pokud započítáme psy, kočky a mrtvé holuby, mikroskopické množství pozůstatků vyšších organismů v žaludku škůdce bude mít stále tendenci k nule. Navíc se do taveniny dostane ve formě částic zpracovaných zooplanktonem.
Samostatně bych rád prošel mýty o obléhání. Vzniklo dokonce dílo jednoho spisovatele, kde popisuje, jak byla při blokádě přes Něvu natažena síť k zachycení hlubinných náloží (!), které prý ti parchanti Němci pouštěli proudem. Spisovatel tedy pokračuje, mrtvoly uvízly v síti a potápěč, který vylezl, aby tuto síť odstranil, se vynořil celý šedovlasý a řekl, že v očních důlcích lebek sedí zápach a žere lidi. Potápěč byl zřejmě jedním z průkopníků a nic takového v životě neviděl. Naši spisovatelé, slavní i méně slavní, jsou slavní překladatelé pohádek.
Nalezeno ve vzpomínkách těch, kteří přežili blokádu, o „obzvláště velké smradu“ na jaře 1942. Říkají, že žral mrtvoly a rostl. Zní to děsivě, ale nepřidává to dohromady. Opice Něvská pochází z poměrně vzdáleného Baltu (nebo Ladožského jezera) a několik let tam dorůstá do své velikosti a teprve poté se roztírá v řekách. Nemohla během týdnů na hojném lidském mase vyrůst tak, aby to bylo patrné okem. S největší pravděpodobností mluvíme o různých druzích: baltský šnek ulovený v Něvě je srovnáván s původně menší ladožskou hnědouchou.
