První letní měsíc v Bashkirii se ukázal jako deštivý, ale v tom je plus – houby začaly růst, teplé a vlhké počasí je to, co potřebují. Znáte-li vzácná místa, je snadné nasbírat plný košík a dokonce více než jeden. O tom, jak rozlišit jedlé houby od jedovatých, kde je bezpečné je sbírat a kupovat, jak je sklízet – v materiálu Bashinform.
OD MĚSTA A DÁLNIC
Houby zná lidstvo od pradávna, díky svým nutričním vlastnostem ozdobí každý stůl i dnes. Posuďte sami – houby jsou bohaté na bílkoviny a ve výživové hodnotě nejsou horší než hovězí maso, obsahují spoustu vitamínů a vlákniny. Houby se však nedoporučují těhotným a kojícím ženám, jsou kontraindikovány u dětí a starších osob.
V Rusku roste asi 3 tisíce druhů hub, z nichž asi 300 je jedlých. Konec léta a podzim jsou bohaté na houby, ale díky počasí se dá dobrá úroda sklidit už teď.
„Houby milují vlhké počasí, takže průměrná teplota vzduchu je asi 18 stupňů. Toto počasí by mělo vydržet minimálně týden, letos vše dopadlo přesně tak – deště a teplé počasí udělaly své. Je tam spousta hub,“ řekla Bashinformu Světlana Kucherová, kandidátka biologických věd, docentka BSAU.
Houby se podle ní nyní objevují v Baškirii – začátkem července je jich hodně, ale do konce měsíce mizí až do podzimu. Vyskytují se i hřiby, nejvíce se jich děje v době květu lípy, po senoseči. Seženete i různé druhy oleje, jsou tu rusuly, žampiony, hřiby luční, pláštěnky.
Zkušený houbař bude mít „svá“ houbařská místa, o kterých se nerad mluví, ale dají se „spočítat“. Motýly je tedy třeba hledat tam, kde se jen v lesích vyskytují jehličnaté stromy, hřiby, osiky, hřiby, motýli, mléčné hřiby a mnoho dalších. Hřib roste v mladých březových, březovo-osikových lesích téměř ve všech regionech republiky, kde takové lesy existují. Hřiby osiky mají v oblibě především mladé osikové lesy.
„Kategoricky nedoporučuji sbírat houby v Ufě a dalších velkých průmyslových centrech. Neměli byste je sbírat na krajích dálnic: mnoho divokých hub může akumulovat toxické sloučeniny, jako jsou soli těžkých kovů a radionuklidy. Například v medových houbách pěstovaných 30 m od silnice může množství olova překročit 500 MAC, v Russula – až 290 MAC. Obyvatelé Ufy obvykle chodí na houby do blízkých oblastí – Ufimsky, Iglinsky. Pokud jde o Bashkiria jako celek, hříbky se nacházejí hlavně na severovýchodě (lesy náhorní plošiny Ufa), v horských lesních oblastech jižního Uralu (okres Beloretsky). Rostou ve starých březových, borových a smrkových lesích,“ vysvětlila Kucherová.
Pokud jde o houby, je důležité rozlišovat jedlé od jedovatých. Co když ale nemáte potřebné znalosti a zkušenosti, ale chcete se stát houbařem? Biolog radí učit se od lidí, kteří o tom hodně vědí, ale stačí číst literaturu o houbách, publikace na internetu, sledovat videa.
POJĎME DO LESA
Na cestu do lesa byste se měli pečlivě připravit a v první řadě vybrat vhodnou nádobu. Světlana Kucherová radí vzít si větrané nádoby, nejlépe koš. Kbelík bude také fungovat, ale v tomto případě je třeba houby doručit na místo zpracování co nejdříve, ale plastové sáčky se kategoricky nedoporučují, cenný produkt se v nich rychle znehodnotí. Dále budete potřebovat nůž na krájení hub, kompas nebo navigátor, plně nabitý telefon.
Oblečení houbaře by mělo být těsné a chránit před hmyzem. Kalhoty by měly být zastrčeny do ponožek. Košile nebo tričko musí mít dlouhý rukáv a zastrčené do kalhot. Zhora je lepší obléct si bundu s kapucí, na hlavu – klobouk nebo čepici. V suchém počasí můžete nosit vysoké tenisky nebo lehké boty, v deštivém počasí – gumové boty. Takové boty ochrání vaše nohy, a to i před hady. Oblečení lze nastříkat repelentem proti hmyzu. O své trase rozhodně řekněte svým příbuzným nebo přátelům, raději nechoďte do lesa sami.
Při sběru hub je také třeba dodržovat určitá pravidla. Můžete je vzít různými způsoby – řezat, lámat, kroutit, hlavně to dělat opatrně.
„Často jsem viděl les po masivní invazi takzvaných houbařů. To je žalostný pohled – převrácená lesní půda, jako by ji vyhrabalo stádo divočáků, všude rozházené a rozdrcené kloboučky hub, které z nějakého důvodu nesbírali případní houbaři. Lesní zdroje ale nejsou neomezené. Ještě pár let takové „sklizně“ a les by mohl být úplně prázdný. Poškozené mycelium slábne a přestává tvořit plodnice. Starostlivý houbař, když náhodou uřízne nahnilou houbu, určitě ji rozláme na kousky, položí na několik míst kloboučkem nahoru (výtrusná vrstva dolů) a houbu posype zeminou nebo stelivem. To zajistí, že spory vstoupí do příznivých podmínek, které zajistí regeneraci mycelia. Ani z vašeho pohledu „nejšpatnější“ houba není potřeba šlapat, sežerou ji losi, jeleni a mnoho dalších zvířat,“ řekla Světlana Kucherová.
Doporučila nebrat žádné staré houby, ani červivé, a také nebrat houby s nepříjemným zápachem.
Oddělení Rospotrebnadzor pro Bashkiria vysvětlilo Bashinformovi, že všechny houby přinesené domů ve stejný den musí být vytříděny, roztříděny podle typu a znovu pečlivě zkontrolovány. Všechny červivé, přezrálé, agarické, beznohé, ochablé a nejedlé a jedovaté houby musí být vyhozeny. V den sběru se musí uvařit, každý druh hub se připravuje zvlášť.
“Podzim je čas hub!” – lidé říkají. Pro opravdové houbaře ale sezóna začíná brzy na jaře a končí v pozdním podzimu, kdy zem pokryje první sníh. V košících zapálených „tichých lovců“ najdete nejen známé hřiby medové, máslové, mléčné a hřiby, ale i něco zajímavějšího. Některé nálezy vůbec nevypadají jako houby, ale jsou jedlé a docela chutné. Pokusíme se?
Top 10 neobvyklých, ale jedlých hub Baškortostánu
První jarní host spolu se smrži a stehy. Smržový klobouk se objevuje již v dubnu a houbaře potěší až do poloviny května. Klobouk smržového klobouku na rozdíl od smržů nepřirůstá těsně ke stonku. Vzhledově opravdu připomíná legrační čepici nebo náprstek nasazený na prst. Smržový klobouk roste především v listnatých lesích, preferuje lipové a osikové lesy. I když někdy se dá najít pod břízami a duby. Tuto houbu lze jíst po předběžném vaření a smažení na pánvi.
Tato houba získala své jméno podle své krvavé barvy a husté, masité dužiny. Játrovka je troudovitá houba a roste na kmenech živých stromů. Je třeba sbírat pouze mladé exempláře. Játrovka chutná kysele: 100 gramů houby obsahuje denní potřebu vitamínu C! Před vařením ji raději namočte do osolené vody s přídavkem špetky sody. Vařené játrovky jsou dobré do salátů. Dá se také grilovat na pánvi nebo na grilu jako gril.
Plodnice parožnatců připomínají větvičky korálů, natřené širokou škálou barev: od žlutooranžové (Rogatik yellow nebo Ramaria yellow) až po jasně fialovou (Rogatik ametyst nebo Clavulina ametyst). Rostou od srpna do září ve smíšených lesích. Je lepší sbírat praky, když jsou mladí. Chutnají trochu jako lišky. Rogatiki lze smažit, osolit a přidávat do polévek.
Sněhově bílá půvabná ostružina připomíná větvičku pokrytou námrazou. Jedná se o velmi vzácnou houbu, která je uvedena v červené knize. Jeho plodnice se na kmenech odumřelých stromů objevuje jen jednou za pár let. Proto, i když je velmi chutná, neměla by se sbírat.
Malé růžovo-fialové laky na tenkých nohách jsou mezi svými obry sotva znatelné. Ale jsou také docela chutné. Máme růžový lak (Laccaria laccata) a ametystový lak (Laccaria amethystina). Tito malí jsou nenároční, rostou ve velkých skupinách na loukách a v lesích téměř celé léto až do pozdního podzimu.
Malá nenápadná rostlinka česneku opravdu voní po česneku. Nepřipravují se z něj jednotlivá jídla, ale přidává se pouze sušený prášek jako dochucovadlo. Česnek roste téměř všude, ve smíšených a jehličnatých lesích, méně často mezi trávou. Tato houba je pouze 0,5 až 5 cm vysoká, s průměrem klobouku 0,5 až 3 cm a stonkem tlustým jako zápalka! Ale ke kořenění hub je potřeba nasbírat velmi málo. Takže můžete experimentovat.
Další malá houba. Collybos je latinsky „malá mince“. Sbírat tyto mince roztroušené po loňských listech bude vyžadovat spoustu času a úsilí! Ale rostou v lese všude a dlouho: od června do listopadu. I kdyby nebyl houbařský rok, téměř jistě se vám podaří kolibii nasbírat.
Houby pýchavky jsou lesní petardy. Pokud náhodou šlápnete na hnědou kouli, praskne a uvolní oblak nazelenalého prachu. Jedná se o spory hub nebo jednodušeji semena. Některé druhy pýchavky jsou kupodivu jedlé i v mládí. Jsou dobré zejména v polévce. Pouze z houby je třeba nejprve odstranit tvrdou slupku. Máme pýchavku ostnitou nebo perlovou (Lycoperdon perlatum), pýchavku hruškovitou (Lycoperdon pyriforme) a pýchavku pravou (Lycoperdon perlatum). Zajímavé je, že pláštěnky rostou na všech kontinentech planety, kromě Antarktidy.
Polypores jsou houby, které rostou na kmenech stromů. V Bashkirii máme několik druhů, včetně houby sírově žluté (Laetiporus sulphureus). Oficiálně je v Rusku považován za podmíněně jedlý. Dá se jíst, pokud se sbírá v mladém věku, než stihne zhnědnout a povaří se alespoň půl hodiny. Je zajímavé, že v některých evropských zemích a také v Severní Americe je tento druh považován za pochoutku a nazývá se „dřevěné kuře“. Polypory preferují především listnaté stromy. Méně často rostou na jehličnanech a nedoporučuje se takové houby sbírat – hrozí vysoké riziko otravy.
Nepříjemně vyhlížející „muchomůrka“ rostoucí na smetištích je, představte si, považována za delikatesu i ve Francii, Finsku, České republice a dokonce se pěstuje i v průmyslovém měřítku. Prý má překvapivě jemnou chuť. V naší zemi je tato houba považována za podmíněně jedlou. A také bojovník za střízlivost: Hnojáky by se nikdy neměly konzumovat s alkoholem! Hnojníci rostou v malých skupinách téměř všude, pokud je půda bohatá na humus. Hlavním pravidlem při sběru hnojníků je mít čas nasbírat nejmladší exempláře a přinést je na pánev. Život hnojníka je velmi krátký: když se ráno vylíhl, k večeru z houby zbyde jen inkoustová louže. Proces rozkladu lze zastavit pouze tepelným zpracováním. A ještě něco: jedí se jen kloboučky hub! Hnojníky se také nedoporučuje vařit společně s jinými houbami.
DŮLEŽITÉ: V žádném případě vás nenutím, abyste utíkali do lesa, sbírali podivné druhy a prováděli kulinářské experimenty ve snaze o nové chuťové vjemy. Buďte zvědaví, ale opatrní! Hodně štěstí při tichém lovu!
