Jaké jsou příznaky antraxu?

Antrax nebo antrax: příčiny, příznaky, diagnostika a léčebné metody.

Antrax je infekční onemocnění způsobené bakteriemi Bacillus anthracis a související s akutními a zvláště nebezpečnými saprozoonózami. Zásobníkem původce antraxu je vnější prostředí (kontaminovaná půda) a živočichové. B. anthtacis patří do skupiny II patogenity, to znamená, že je původcem vysoce nakažlivých (vysoce nakažlivých) epidemických onemocnění.

Ohniska antraxu byla hlášena v 82 zemích, ale nejčastěji se vyskytují v Asii, Africe a Jižní Americe. V Evropě a ve Spojených státech byly hlášeny pouze ojedinělé případy infekce. V roce 2020 bylo mezi lidmi v Rusku (v Republice Dagestán) zaznamenáno 5 případů infekce antraxem.

Světová zdravotnická organizace odhaduje roční incidenci na celém světě na 2000 20–000 XNUMX případů.

Příčiny antraxu

Bacillus anthracis je velká, nepohyblivá grampozitivní tyčinka, která existuje ve dvou formách – vegetativní a výtrusná. Ve formě spor se bakterie vyskytuje v půdě a ve vegetativní formě – v těle nemocných zvířat a lidí. Patogen ve vegetativní formě může mít pouzdro, rychle odumírá na přímém slunci, při zahřátí a pod vlivem dezinfekčních prostředků. Ve formě spor je B. anthtacis extrémně stabilní ve vnějším prostředí a zůstává životaschopný po celá desetiletí, při autoklávování odumírá po 10 minutách a při vaření po 30. Ve vyčiněných kůžích mohou spory existovat roky.

Ze zvířat jsou k antraxu nejnáchylnější krávy, ovce, koně, kozy, velbloudi, prasata a jeleni – nakazí se potravou, vodou nebo kousnutím hmyzem. Bílé myši, morčata, králíci, křečci a opice jsou také citlivé na infekci, psi a kočky jsou odolnější. Případy antraxu u zvířat se obvykle vyskytují během letní a podzimní sezóny. Nemocné zvíře uvolňuje patogen do prostředí močí, výkaly a slinami.

Člověk se může antraxem nakazit péčí o nemocné zvíře, porážkou hospodářských zvířat, rozřezáním mršiny nebo kontaktem se živočišnými produkty (kůže, kůže, kožešinové výrobky, vlna, štětiny) kontaminovanými sporami patogena. Kromě toho může dojít k infekci vdechováním infikovaného prachu, kostní moučky, konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa infikovaného zvířete nebo kousnutím hmyzem (mouchy, muchničky, komáři). Dalším zdrojem nebezpečí je půda, přesněji pohřebiště dobytka.

Vnímavost k antraxu u lidí nesouvisí s věkem, pohlavím nebo doprovodnými chorobami, ale závisí na infekční zátěži a cestě infekce.

Například kontaktní přenos nastává pouze při poškození celistvosti kůže a sliznic (onemocní asi 20 % kontaktovaných), a pokud člověk sní kontaminované maso nebo vdechne patogen (přenos polétavého prachu), náchylnost je téměř 100%.

Všimněte si, že nemocný člověk nepředstavuje pro ostatní téměř žádné nebezpečí.

Vstupními branami infekce jsou kůže (95-98 %), sliznice dýchacích cest a gastrointestinální trakt.

Nejprve je patogen lokalizován v místě průniku a v nejbližších lymfatických uzlinách. Několik hodin po infekci se bakterie začnou množit a vylučovat toxin, což vede ke vzniku karbunkulu antraxu – ohniska serózně-hemoragického zánětu s nekrózou povrchových vrstev kůže a tvorbou hnědočerné krusty připomínající uhlí – odtud anglický název nemoci Anthrax

Kolem karbunkulu vzniká otok tkáně a zánět lymfatických uzlin. Patogen zůstává nějakou dobu v lymfatických uzlinách, část bakterií zemře a zbytek se může dostat do krve a rozšířit se po těle a způsobit sepsi. Tento vývoj onemocnění je však typičtější pro ty případy, kdy patogen vstupuje do člověka přes sliznice dýchacího traktu nebo gastrointestinálního traktu; u kožní cesty infekce k tomu dochází velmi zřídka a onemocnění je lokální povahy.

Při vdechnutí spóry B. anthracis hromadí se v plicních sklípcích. Poté jsou pohlceny imunitními buňkami (makrofágy, neutrofily, dendritické buňky) a transportovány do regionálních lymfatických uzlin, kde bakterie klíčí, množí se a začínají produkovat toxiny, načež se infekce dostane do lymfy a krevního řečiště. Při alimentární cestě infekce (prostřednictvím potravy, vody) se proces zobecňuje v důsledku pronikání spor do submukózní membrány gastrointestinálního traktu a lymfatických uzlin střevního mezenteria s rozvojem nekrotických ložisek v nich a výsledkem je vstupu bakterií a jejich toxinů do krevního řečiště je infekčně toxický šok.

Klasifikace choroby

Antrax může mít lokalizovanou formu (kožní, plicní, střevní) nebo generalizovanou (viscerální, septická) s šířením infekce po těle a rozvojem sepse. Existují primární generalizované a sekundární generalizované formy.

Kožní forma má čtyři klinické varianty:

• karbunkulový,
• edematózní,
• bulózní,
• erysepiloidní.

Podle závažnosti se antrax dělí na mírný, střední a těžký.

Příznaky antraxu

Inkubační doba u lidí se pohybuje od několika hodin do 8-14 dnů, v průměru 2-3 dny. Jeho trvání závisí na cestě přenosu a infekční dávce patogenu. Při kontaktním mechanismu přenosu dochází ke kožní formě s inkubační dobou 2 až 14 dnů.

Pokud dojde k vdechnutí nebo požití bakterií potravou a vznikne generalizovaná forma onemocnění, může se inkubační doba zkrátit na několik hodin.

U karbunkulózní (nejběžnější) verze kožní formy antraxu se v místě vstupní brány na kůži otevřených částí těla (obličej, krk, ruce) nejprve vytvoří malé, ale velmi svědivé místo, které brzy přechází v měděně červený uzlík (papulu). Po několika hodinách se v horní části papuly vytvoří 2-3 mm vezikula se serózně-hemoragickým obsahem. Následně puchýř v důsledku škrábání nebo samovolně praskne a na jeho místě se vytvoří vřed. Po dni dosáhne vřed v průměru 8-15 mm. Dále se centrální část vředu změní na černý hustý strup (karbuncle), obklopený zaníceným červeným hřebenem. Na polštáři jsou sekundární (dceřiné) vezikuly umístěny ve formě náhrdelníku nebo korunky, při prasknutí a ulceraci se vřed zvětší, který může dosáhnout velkých rozměrů – až 5 cm nebo více v průměru. Charakterizováno snížením nebo úplnou absencí citlivosti a bolesti v oblasti vředu, navzdory výraznému zarudnutí a otoku okolních tkání, zejména při lokalizaci na obličeji. Obvykle je jeden karbunkl, ale někdy je jich několik – až 10 nebo více. Častým příznakem je poškození regionálních lymfatických uzlin. Někdy je pozorována nekróza (odumírání) tkání umístěných v určité vzdálenosti od karbunkulu. Onemocnění je provázeno malátností, slabostí, bolestmi hlavy, na začátku druhého dne může teplota vystoupit na 39-40°C a trvat 5-6 dní. Onemocnění je nejzávažnější, když jsou léze lokalizovány na krku a obličeji (na horním rtu, bradě, očních víčkách) a je snazší, když jsou lokalizovány na horních končetinách (ruce, předloktí).

Závažnost onemocnění je určena nejen umístěním karbunků, ale také závažností edému.

Při správné a včasné léčbě u většiny pacientů po 4.-5. dni od propuknutí onemocnění začnou příznaky intoxikace slábnout a mizet, ale teprve do konce 2.-3. týdne dojde k odmítnutí strupu a začínají procesy zjizvení a epitelizace vředů.

Edematózní varieta kožního antraxu je pozorována zřídka a je charakterizována těžkým průběhem s ještě výraznější intoxikací a pomalým ústupem lokálních symptomů. Je charakterizován rozvojem zánětlivé infiltrace podkoží a tvorbou hutného nebolestivého edému bez viditelného karbunkulu na počátku onemocnění. Kůže v postižené oblasti se leskne a napíná, na povrchu se objevují bubliny různé velikosti, naplněné čirou tekutinou, která prosakuje stěnou bubliny. Poté se na místě puchýřů vytvoří zóny nekrózy, které se změní na strupy (po 8-10 dnech). Od tohoto okamžiku se postižená oblast podobá obyčejnému velkému karbunku antraxu, kolem kterého se objevuje měkký želatinový otok. Nekrotická tkáň ve středu karbunkulu přetrvává až 2-3 týdny, během kterých se postupně odděluje od zdravé tkáně.

Po oddělení strupu se obnaží vřed, hojí se do 2-3 měsíců s tvorbou elastické jizvy.

Vzácná je i bulózní varieta kožní formy. V místě vstupní brány infekce se místo karbunky tvoří bublinky s krvácivou tekutinou (krevní obsah). Rychle se zvětšují a do 5. až 10. dne onemocnění se otevírají a nekrotizují, vytvářejí ulcerativní povrchy, které nabývají vzhledu charakteristickém pro karbunkul antraxu.

Vzácná je i erysepiloidní (erysipelovitá) odrůda, která má však příznivější průběh. Vyznačuje se velkým množstvím různě velkých tenkostěnných bělavých puchýřků, naplněných čirou tekutinou, umístěných na oteklé, zarudlé, ale nebolestivé kůži. Po 3-4 dnech se puchýře otevřou, vytvoří se mnohočetné vředy s namodralým dnem a vydatný serózní výtok. Vředy jsou mělké a rychle zasychají a tvoří strup. Vředy se hojí bez jizev. Závažnost onemocnění nesouvisí s velikostí karbunkulu a obvykle závisí na jeho umístění a množství edému.

Mortalita u kožní formy nepřesahuje 2-3 % a je způsobena septickou komplikací s tvorbou metastatických ložisek v endokardu a mozkových plenách. V důsledku toho se stav pacientů zhoršuje, rozvíjí se septikémie (sepse bez metastatických ložisek), plicní edém a kóma vedoucí ke smrti.

Generalizovaná neboli septická forma (anthraxová sepse) je vzácná a může být buď primární (v důsledku infekce potravou a vodou nebo vdechnutím patogenu) nebo sekundární (v důsledku šíření bakterií krví nebo lymfou z primární zaměření). Nástup onemocnění je rychlý – s horečkou do 39-40 °C, silnou zimnicí, výraznými příznaky intoxikace, bolestmi hlavy, tachykardií, tupostí srdečních ozvů a progresivním poklesem krevního tlaku. Nejčastěji jsou v generalizované formě postiženy plíce a střeva.

Plicní forma se vyznačuje rychlým vývojem a velmi těžkým průběhem. Na pozadí vysoké horečky a zimnice jsou pozorovány konjunktivitida, katarální příznaky, bolest na hrudi, dušnost, cyanóza, kašel s krvavým pěnivým sputem, rychle nabývající rosolovitý vzhled (malinové želé) a tachykardie. Stav pacientů se od prvních hodin nemoci stává vážným, klesá krevní tlak, vzniká zápal plic a v pleurální dutině se hromadí výpotek s velkým množstvím červených krvinek. I při léčbě ve dnech 2-4 umírá 90 % pacientů na plicní edém a toxicko-infekční šok.

Střevní verze generalizované formy antraxu je také akutní a závažná. Onemocnění začíná zpravidla náhle, 1-5 dní po požití infikovaných produktů, malátností, bolestmi hlavy, závratěmi, zimnicí, horečkou do 38-39°C a výše. Brzy se objeví akutní řezavá bolest v břiše, zvracení krve a žluči a krvavý průjem. Zvyšuje se slabost, jsou přítomny křeče nebo neustálé bolesti v břiše, nejčastěji lokalizované v podbřišku, méně často v oblasti pravého hypochondria. Tekutina se může hromadit v pleurální dutině a perikardiálním vaku. Objevuje se kašel, dušnost, puls zeslábne a tlak klesá. Pacienti si stěžují na bolesti hlavy, silnou slabost, závratě, zvyšující se bledost a cyanózu kůže a pocit strachu a úzkosti. V preagonálním období se mohou na kůži objevit vyrážky. Smrt nastává v důsledku kardiovaskulárního selhání.

Kromě sekundární septické formy může dojít k generalizaci procesu bez předchozích primárních lokálních projevů. Onemocnění je charakterizováno rychlým a extrémně těžkým průběhem s hojnými hemoragickými projevy. Končí smrtí 1. dnem nemoci.

Diagnóza antraxu

Diagnóza onemocnění se provádí na základě:

• údaje o epidemiologické anamnéze: shromažďování informací o místě pobytu pacienta (venkov, endemický region), o spotřebě masa, které neprošlo veterinární a hygienickou kontrolou (nucená porážka nemocných zvířat), o pracovních podmínkách (péče o hospodářská zvířata, bourání jatečně upravená těla, práce s kůžemi a kůžemi);
• identifikace charakteristických klinických projevů a příznaků: akutní začátek, výskyt černého strupu na kůži s okrajem hyperémie („černé uhlí na červeném pozadí“) podél periferie, sekundární puchýře, silný otok, hyperémie bez bolesti ;
• výsledky laboratorních testů.

1. bakteriologické údaje (mikroskopie nátěrů a izolace kultur B. anthracis z biologického materiálu pacienta, izolace virulentní kultury B. anthracis z podezřelého zdroje nebo faktoru přenosu);
2. sérologická data (detekce antraxových antigenů v krvi pomocí imunofluorescenční reakce, nepřímé hemaglutinační reakce a protilátek pomocí enzymatického imunosorbentního testu);
3. biologický vzorek (úhyn infikovaného zvířete s následnou izolací kultury z jeho orgánů B. anthracis);
4. kožní alergický test s antraxinem (diagnostický je výskyt hyperémie a infiltrátu o průměru alespoň 8 mm po 24-48 hodinách).

Skenování vnitřních orgánů břišní dutiny k posouzení jejího funkčního stavu a přítomnosti patologie.

Nedávné propuknutí antraxu v Republice Tyva vyvolalo mezi mnoha znepokojení. Existovaly obavy, že by se infekce mohla rozšířit i do dalších regionů, Rospotrebnadzor však takovou hrozbu vyloučil. Přesto je potřeba o nemoci vědět a být na ni připraven.

Alexander Kryazhev/RIA Novosti

Alina Krasikova, praktická lékařka a rodinná lékařka ze skupiny BestDoctor Group of Companies, řekla Rossijskaja Gazeta, odkud antrax pochází a jak lze infekci zabránit:

— Antrax je infekční onemocnění způsobené bakterií Bacillus anthracis a jedná se o akutní a zvláště nebezpečnou infekci.

Zásobníkem původce antraxu je vnější prostředí (kontaminovaná půda) a živočichové. B. anthtacis patří do skupiny patogenity II, to znamená, že je původcem vysoce nakažlivých (vysoce nakažlivých) epidemických onemocnění.

Jak se můžete nakazit

Vřed se může přenést kontaktem s infikovanými zvířaty nebo jejich tkáněmi. Nejčastějšími přenašeči antraxu jsou hlodavci, zejména králíci a myši. Antraxem mohou onemocnět i domácí mazlíčci, včetně psů a koček. Většinou se nakazí kontaktem s nakaženými zvířaty nebo jejich exkrementy. Proto je důležité zajistit domácím mazlíčkům preventivní opatření a ochranu.

Ohroženi jsou také lidé, například ti, jejichž práce zahrnuje kontakt s kontaminovanými zvířaty nebo tkáněmi, jako jsou lovci, dřevorubci a veterináři.

Jaké formy má antrax?

Existují různé formy antraxu, včetně kožní, plicní, gastrointestinální a septikémie. Forma onemocnění závisí na způsobu infekce a cestě průniku bakterií do těla.

Forma kůže nejčastější, ale může se vyskytovat i společně s jiným, např. plicním. U kožního antraxu se Bacillus anthracis dostává do lidského těla otevřenými ranami, škrábanci nebo prasklinami v dlaních. V místě vstupu patogenu se tvoří otok a vzniká karbunkul. Pokud je v oblasti krku nebo obličeje, je průběh onemocnění považován za nejzávažnější.

A nejrychleji se rozvíjející – plicní forma. Klinické projevy se rozvíjejí maximálně během prvních tří dnů onemocnění. Pacienti s touto formou obvykle pociťují febrilní horečku, kašel se sputem, zduření lymfatických uzlin, bolesti na hrudi, bolesti svalů, celkovou slabost a další příznaky.

střevní forma antrax je považován za jeden z nejvzácnějších a nejzávažnějších. U této formy onemocnění se patogen dostává do lidského těla po požití kontaminovaných potravin. Klinický obraz se vyvíjí postupně během 5 dnů. Při této formě se často objevují následující příznaky: silné bolesti břicha, vysoká horečka, nevolnost a zvracení s příměsí krve, nechutenství, průjem.

septická forma Onemocnění je také poměrně vzácné a může se projevit jako důsledek kterékoli z forem. Sepse je charakterizována cirkulací bakterií a jejich toxinů oběhovým systémem těla. To vede k poškození různých orgánových systémů.

Inkubační doba, tedy doba od infekce do objevení se příznaků, se obvykle pohybuje od 1 do 14 dnů. Pokud nevěnujete pozornost příznakům a nezahájíte léčbu, může postupovat a postihnout další orgány: srdce, játra a ledviny.

Léčba antraxu

Anthrax se léčí tetracyklinovými antibiotiky a aminoglykosidy. Je důležité s tím začít co nejdříve po objevení se příznaků, aby se zabránilo šíření infekce. V některých případech může být nutná hospitalizace kvůli pozorování a intenzivní péči. Pokud se onemocnění neléčí, může vést k vážným komplikacím a dokonce i smrti.

Na první pohled se antrax může zdát jako strašná nemoc kvůli své schopnosti vést k vážným komplikacím a dokonce ke smrti. Vzhledem k dostupnosti účinné léčby se však úmrtí na antrax stala vzácností.

Preventivní opatření proti antraxu:

• Vyhněte se kontaktu s volně žijícími zvířaty, zejména s těmi, která mohou přenášet bakterie.
• Když jste venku, používejte repelenty proti komárům a noste oblečení, které zakrývá vaše tělo.
• Při práci se zvířaty nebo jejich tkáněmi používejte ochranné pomůcky: rukavice a masky.
• Po kontaktu se zvířaty nebo při práci venku si pravidelně myjte ruce mýdlem a vodou.

Sledujte zdraví svých mazlíčků a v případě potřeby kontaktujte veterináře.