Jaké listy má kapradina samec?

Samčí štítníkNebo Muž kapradiny (lat. Dryopteris fílix-mas ) je jedním z nejběžnějších druhů kapradin obecně a nejběžnějším typem kapradin v mírném klimatickém pásmu zeměkoule.

Taxonomická poloha

Samčí štítová rostlina patří do rodu štítová rostlina ( Druh Dryopteris Adans. ) – z rodiny (nebo podle některých autorů podrodiny) Shchitovnikov ( Dryopteridaceae ) a je jedním z nejrozšířenějších druhů tohoto rodu jak v přírodě, tak v umělých krajinných úpravách.

Jméno

Generické jméno Druh Dryopteris doslovně přeloženo jako dubová lesní kapradina (odvozeno z řeckých slov δρυας – „dub“ a πτηρων – „ptačí křídlo“; některé evropské druhy tohoto rodu se skutečně vyskytují v dubových lesích).

Specifické epiteton – filix-mas – doslova znamená „mužská kapradina“ (z lat. filix – “kapraď” a mas – “samec”). Toto jméno má prastarý rituální původ (římský) a je srovnávací povahy, protože spolu s kapradinou samčí byla v lesích nalezena (a nachází se dodnes) i kapradina samičí, která se vyznačovala mnohem jemnějšími, ohebnějšími. a jemně plstnaté listy než samčí.

Botanický popis

Fern Dryopteris filixmas. Botanická ilustrace z knihy F. O. Köhlera Köhlerův Medizinal-Pflanzen, 1887

Kapradina štítová je jednou z nejkrásnějších a nejznámějších lesních kapradin. Má charakteristický vzhled krátkého a tlustého, šikmo stoupajícího oddenku, pokrytého širokými měkkými šupinami (hnědými nebo černými) a zbytky listových řapíků.

Na vrcholu oddenku je růžice velkých listů s dvojitě zpeřenou čepelí. Dlouhé (kopinaté) vzpřímené listy jsou shromážděny v trychtýřovitém svazku. Sterilní listy jsou menší, široké, měkké a krajkové, někdy ochablé nebo se pod jejich váhou jemně ohýbají dolů. Plodné listy jsou vzpřímené, užší a hrubší. Listové řapíky jsou krátké, silné, hustě pokryté krátkými hnědými šupinami. Pokud list otočíte spodní stranou k sobě, uvidíte na segmentech listové čepele 5-8 sori, umístěných přesně v místech, kde se rozvětvují krmné žíly a nahoře pokrytých ledvinovitými závoji. Sori jsou uspořádány ve dvou řadách. Výtrusy (viditelné pouze pod výkonným mikroskopem) jsou ledvinovitého tvaru s vyvýšeninami a komolými bradavicemi po celém povrchu.

Listy samčí štítovky jsou velmi dekorativní. Mohou dosáhnout délky jednoho nebo i jednoho a půl metru, ale rostou pomalu, dlouho nehrubnou a lze je snadno poškodit. Objevují se ve formě listových primordií v podobě úzkého prstence kolem růstového bodu na vrcholu oddenku, poprvé v této podobě přezimují – a teprve ve druhém létě nabývají hlemýžďového tvaru charakteristické pro všechny kapradiny. Mladé listy se objevují v samém středu růžice a jsou tak maximálně chráněny před jakýmikoli vnějšími vlivy. Silný obal šupin a zkadeřené hlemýždí postavení mladých listů nejlépe chrání jemná pletiva rostoucího hrotu listu před vysycháním a jakýmkoliv mechanickým poškozením. Hrozen mladých listů stráví v tomto hlemýždím stavu další rok. A teprve na jaře třetího roku se mladé listy rychle rozvinou do husté růžice a dosáhnou svého plného rozvoje. Na vrcholu vegetačního období lze tedy na každé rostlině nalézt všechny tři formy listů tříletého cyklu současně: jedná se o jednoleté pupeny, dvouleté plže a plně vyvinuté vzpřímené zralé listy. Vytvořené listy žijí jednu sezónu, plní vegetativní funkci, stejně jako reprodukční funkci – a ve stejném podzimu vadnou. Ale tou dobou již dozrály a rozptýlily se výtrusy, z nichž za příznivých podmínek ještě téhož podzimu vyroste a odchází gametofyt ve tvaru srdce (primitivní oboupohlavní výrůstek nové rostliny), hojně pokrytý žláznatými chlupy. na zimu pod sněhem.

ČTĚTE VÍCE

Jaké keře rostou na Uralu?

Distribuce

Štít houštiny na jaře

Samčí štítovou rostlinu lze plně nazvat kosmopolitou mezi rostlinami. Zvládl nejrozsáhlejší oblasti růstu – lze jej nalézt od Grónska a Skandinávie po Mexiko a Středomoří. Na území Ruska je jeho rozsah neméně široký: lze jej nalézt od poloostrova Kola na severu evropské části až po horské lesní oblasti Kavkazu, Uralu, Uralu a jižní Sibiře. Samčí štítová rostlina se vyskytuje také ve střední Asii. V horách se usazuje v bukových, smrkových, jedlových a jalovcových lesích, místy vystupuje do alpských a horsko-tundrových pásem. Může růst i v Arktidě – na jižních svazích chráněných před větrem a v létě vyhřívaných, v zimě pokrytých hustou sněhovou pokrývkou. Hlavní část jeho areálu se však nachází v pásmu lesů, kde se vyskytuje v jehličnatých, smíšených a listnatých lesích.

V lesích mírného klimatického pásma (například střední Rusko nebo severozápad) tvoří mužský štít často hustá společenství, která vytlačují téměř všechny ostatní rostliny z příznivého území. Ani jednotlivé exempláře však nejsou vzácné. Oblíbeným stanovištěm štítničky samec jsou středně bažinaté (nebo i polosuché) požáry, železniční výluky, paseky, kde se v podmínkách snížené konkurence vyskytují zvláště rozsáhlé houštiny této rostliny. Navzdory svému širokému a téměř univerzálnímu rozšíření je však mužský štít zahrnut v řadě regionálních červených knih (například Murmanská oblast, Burjatsko, zahrnuta v souhrnu vzácných a ohrožených rostlin Sibiře) a je uznáván jako ohrožený druh. Je to dáno především zranitelností již vytvořených rostlinných společenstev, která nesnášejí odlesňování a jakýkoli zásah člověka do svého biotopu. Ale nejen společenství jako celek, ale i každá rostlina jednotlivě má dosti citlivé oddenky, které se snadno poškodí, ale velmi obtížně obnovují. Kromě toho je štítník samčí stálým předmětem sběru – jako léčivá surovina, okrasná zahradní rostlina i jako složka pro pěstování skleníkových epifytů (složka epifytického substrátu, tzv. kořeny kapradin). Před půlstoletím se oddenky štítovky hojně využívaly k činění kůže a jejímu barvení do žluta. Nyní však kapradinu pro tyto účely používají pouze vzácní řemeslní koželuhové, kteří se drží starých přírodních receptur.

Použití drog

Samčí štítovka je již velmi dlouho známá jako léčivá rostlina. Léčivé vlastnosti této rostliny znali již lékaři starověku a středověku. Zejména je opakovaně zmíněn v dílech Dioscorida a Plinia. Rostlina je jedovatá (zejména oddenek), nelze vyloučit možnost otravy! Oddenek má specifickou vůni a nasládlou nakyslou chuť. Právě oddenek spolu se základy listů a šupinami se používají jako léčivé suroviny.

ČTĚTE VÍCE

Proč se listy azalky kroutí?

Hlavní aktivní složkou oddenku samčí kapradiny je filmaron (aspidinofylin), stejně jako další deriváty floroglucinolu (fylicin, kyselina flavaspidová, aspidinol atd.), které mají výrazný anthelmintický účinek. Tyto látky způsobují ochrnutí svalů tasemnic, které jsou následně vyloučeny z těla pomocí projímadla. Tato metoda anthelmintické terapie je v současnosti považována za zastaralou. V Evropském lékopisu se tato droga používá především ve veterinární medicíně. Ve farmaceutickém průmyslu se léčivé suroviny používají k přípravě léků proti parazitickým červům. Jako anthelmintikum byl mužský štítovec oficiálně zařazen do státního lékopisu SSSR. Droga Filixan se získávala z čerstvě nasbíraných oddenků.

Jedy obsažené v oddencích kapradiny samčí jsou však toxické nejen pro hladké svalstvo parazitických červů, ale také pro centrální nervový systém a lidské srdce. Při vpravení prahové toxické dávky do krve pokusných teplokrevníků (nebo po vstřebání do krve ze střev) brzy začnou křeče a následně paralýza centrálního nervového systému a srdce. Právě kvůli těmto toxickým vlastnostem mají preparáty mužského štítu kontraindikace při onemocněních srdce, jater a ledvin, žaludečních a dvanáctníkových vředech, ale i těhotenství, vyčerpání a chudokrevnosti. Navíc při použití preparátů z kapradinových samčích (půl hodiny po podání) je nutné podávat pouze solné projímadlo (například epsomské soli), nikoli však ricinový olej, který prudce zvyšuje vstřebávání ve střevní oblasti a může tak vyprovokovat těžká otrava.

Využití štítovky v lidovém léčitelství je mnohem širší než v oficiální medicíně. Je však třeba pamatovat na to, že oddenek této kapradiny je jedovatý a pokud se sám léčí, může způsobit akutní otravu, která se projevuje křečemi, zmateností, zvýšenou srdeční frekvencí a zvracením.

Pěstovaná rostlina

Samčí štítovec je široce používán jako vysoce dekorativní kulturní rostlina v městské krajině, na soukromých pozemcích a v zahradnictví. V Evropě je v kultuře znám nejméně od 17. století a má nejméně dvě desítky kultivovaných šlechtitelských forem, které se velmi liší od přírodních druhů. Lze však také nepřímo soudit, že jak ve Starém Řecku, tak v Římské říši byl využíván jako pěstovaná nebo alespoň pěstovaná planá rostlina. Samotné slovo felix nebo filix v živé latině dob císařů měl jeden význam, ale byl velmi široce používán jak v doslovném, tak v přeneseném smyslu slova. Slovo filix znamenalo kapradinu, nebo (v širším měřítku) plevel, a v přeneseném smyslu – otravného návštěvníka, nonentitu, stejně jako nežádoucí tělesné ochlupení. Je to druhý význam tohoto slova (plevel) a umožňuje nám posoudit široké rozšíření této krásné kapradiny s pravidelnou korunou listů a také možnosti jejího dekorativního využití ve městech a na těch místech na zahradě, u kamenného plotu nebo u domu, kde je přítomnost nejen že neinterferovala s jinými rostlinami (plechovka nebyla odstraněna), ale byla také žádoucí.

ČTĚTE VÍCE

Která ryba je lepší než losos nebo chinook?

V současné době zahradníci a krajináři aktivně využívají více než tři desítky odrůd mužského štítu, které se liší především velikostí, tvarem a hustotou listů. Některé z nejznámějších a nejživějších kulturních forem jsou uvedeny níže:

Samčí kultivar ‘Cristata’

‘Barnesii’ – rostliny se velikostí blíží přirozené formě, i když působí kompaktněji, sbírané, výška do 80-90 cm.Listy jsou užší a tužší, rovné a dobře drží tvar, což vytváří dojem geometrická rostlina.
‘Crispa’ – rostliny s kratšími listy. Laloky každého listu jsou širší než laloky původního druhu a téměř se navzájem dotýkají a tvoří tak jakoby pevnou listovou desku. Výška rostliny nepřesahuje půl metru.
‘Crispa Capitata’ je kompaktní rostlina s poměrně tenkými a dlouhými listy. Jednotlivé segmenty jsou silně kudrnaté a bohatě větvené, jak v podobě vidliček, tak v podobě hřebínků. Z dálky rostlina připomíná velký trs petržele.
‘Crispa Cristata’ je podobně kompaktní rostlina, ale každý segment a list jako celek končí zkadeřením, hřebínkem nebo částečným vějířem, což dává zkadeřený vzhled.
‘Cristata’ jsou velké rostliny s listy širšími než listy hlavního druhu. Liší se také tvarem konce každého peříčka složitého listu. Jak název odrůdy napovídá, každý list není zakončen „špičkou“, ale hřebínkem nebo vějířem, který se od báze postupně zužuje a na konci ostře otáčí.
‘Furcata’ je středně velká rostlina s jednotlivými laloky listů, které se několikrát rozdvojují, zejména směrem ke špičkám. Odrůda je zřejmě odvozena od předchozí.
‘Grandiceps’ – velké rostliny, dokonce větší než přírodní druhy. Hlavní řapík listu se na konci bohatě rozvětvuje, čímž list připomíná tvar houby s kloboukem nebo badmintonovou raketu. Každé pírko složitého listu, ladně se klenoucí a klesající, také tvoří vějíř – nebo „cristata“, jako u předchozí odrůdy. Odolná, velmi dekorativní a nenáročná odrůda, rozšířená v pěstování.
‘Linearis Congesta’ – (“kompresní” forma) stlačená rostlina s listy třikrát kratšími než má přirozený druh (30-40 cm). Jednotlivá listová pera jsou posazena velmi hustě a působí dojmem kadeřavosti.
‘Linearis Polydactyla’ – obdoba předchozí odrůdy. Kompaktní rostlina, jednotlivá listová pera jsou úzká, téměř lineární, na konci se ostře větví a tvoří něco jako rozevřená dlaň.
‘Multicristata’ je odrůda obecně blízká odrůdě Crispa Cristata, vyšší a širší. Konec listu jako celku a každého segmentu zvlášť končí pravidelným hřebenem. Rostlina je hustá, výška keře je až 70 cm.
„Ramo Cristata“ má velmi vějířovitý tvar. Celý list i každé pírko se vějířovitě větví téměř od samého základu. Rostlina jako celek je zcela odlišná od původního druhu.
‘Squamulosa’ je kompaktní, nízká a velmi hustá rostlina, laloky listů se navzájem dotýkají nebo se částečně překrývají, navíc každá čepel je silně zvlněná, jako by se list dlouho drtil v rukou. Výška keře není větší než 40 cm.

ČTĚTE VÍCE

Co potřebujete ke krmení rajčete?

Zajímavá fakta

Rozšířená legenda nebo pověra o květu (ohnivého květu) kapradiny, kterou je třeba najít v noci Ivana Kupaly, je spojena právě s rostlinou samčí štít. Kdo v noci našel takovou květinu, objevil podzemní poklady a dar předvídavosti. „Ohnivá“ květina údajně mohla učinit každého člověka neviditelným, dát mu moc nad temnými silami a učinit ho pohádkově bohatým nebo šťastným. Legenda však mlčí o tom, jaké magické vlastnosti mají výtrusy nebo sporangie této kapradiny, protože není tak těžké je najít jako květinu.

V přírodě slouží samčí štítová rostlina jako potrava pro velké množství volně žijících zvířat. Elk miluje zejména listy této kapradiny. V polovině 1970. let 2,5. století se zoologové přírodní rezervace Sayan pokusili zjistit, jakou roli hraje štítová rostlina ve výživě velkých býložravců. Překvapivé se ukázaly výsledky výpočtů času a rychlosti pohybu losů lesem. Obvykle tato zvířata jedí téměř bez zastavení a trhají listy stromů a keřů za pochodu. Průměrná rychlost pohybu losa lesem je přibližně XNUMX metru za minutu. A na lužních loukách s bohatým porostem a ani ve vodě se tato rychlost prakticky neměnila. Ale v houštinách štítnatce, jejíž jemné listy se dají nejsnáze trhat, se los doslova „zasekne“, téměř se zastaví a začne se pást rychlostí pouhého jednoho metru za minutu, čímž zcela vážně prořídne hustou houštiny kapradí. Zároveň to dává dobrý výsledek pro mladé sazenice cedru, které pod souvislým krytem štítenky často hynou na nedostatek světla a přebytečnou vlhkost.

Bibliografie

Zahradnická encyklopedie rostlin a květin. — Dorling Kindersley Limited, Londýn, 1995.
Atlas léčivých rostlin. — „Véda“, ed. Slovenská akademie věd, 1981.
Gladkova V.N. Podčeleď štítovitých (Dryopteridoideae) // Životnost rostlin: v 6 sv. T. 4. Mechy. Mechové mechy. Přesličky. Kapradiny. Gymnospermy. / ed. I. V. Grushvitsky a S. G. Zhilin. – M.: Vzdělávání, 1978. – S. 227-229.
Smirnov A. Svět rostlin – M.: Mladá garda, 1982.
Konovalová T. Yu a kol. Kapradiny na zahradu. – M.: Kladez, 2004.
Menshikova Z. A. a kol. Léčivé rostliny v každé domácnosti. – M.: Adonis, 1993.