Plíseň šedá je kosmopolitní a postihuje všechny druhy rostlin.
Mezi houbou a révovým keřem existuje zvláštní spojení, které se může projevit jednak katastrofální ztrátou výnosu a kvality, jednak výrazným zlepšením kvality. Pokud se šedá hniloba objeví až na podzim na zralých nebo plně zralých hroznech, pak na bílých odrůdách vinné révy proti nim nic nemají. Za příznivého podzimního počasí toto onemocnění zlepšuje hroznovou šťávu, spotřebuje více vody a kyselin než cukrů, podporuje kutikulární transpiraci a vede tak k obohacení o nejcennější složky šťávy. Poté se šťáva zušlechťuje, což rozhodujícím způsobem přispívá k výrobě stejně nepřekonatelných bílých vín. Na červených odrůdách révy vinné je plíseň nežádoucí v jakékoli formě, protože ničí červený pigment.
Symptomy onemocnění
Šedá hniloba je jediným parazitem keře vinné révy, doprovází ji po celý rok, kde vznikají příznivé podmínky pro infekci a vývoj. Postiženy jsou všechny zelené části keře a jednoleté dřevo. Houba je nebezpečná při roubování, protože spolu s připravenými řízky zasahuje i místa roubování, prorůstá do řezů a zabraňuje tvorbě mozolů. Snadno se také usadí na výhonech, které začínají růst a může způsobit vážné ztráty již při stratifikaci a později i ve školce.
Šedá hniloba v chladném a vlhkém jarním počasí obaluje rozkvetlá poupata a mladé výhonky, zvláště pokud jsou poškozeny chladem nebo jsou velmi dužnaté, a způsobuje jejich odumírání. Ve špatně větraných výsadbách se na listech nejprve objevují hnědé skvrny odumřelých částí, které nesou houbové chmýří pouze při delším vlhkém počasí. S nástupem suchého počasí se jarní infekce téměř vždy zastaví.
Ve vinařství je plíseň šedá zvláště nebezpečná jako původce hniloby bobulí a hřebenů. Při časném napadení hroznů je důležité, aby tato houba postihla především poraněná místa nebo oslabené části keře hroznů. Pokud se však jeho podhoubí dostatečně usadilo ve vhodné živné půdě např. na odumřelých a visících zbytcích květů (kloboučky, pyl), pak může pomocí svých enzymů proniknout i do neporušené, zcela zdravé tkáně. Houba se stává původcem octové hniloby, objeví-li se na nedozrálých bobulích, které bývají poškozeny housenkami muchomůrky révové či jiným způsobem, nebo jsou poškozeny hyfami saprofytické houby rašícími z její živné půdy. Nezralé a nepoškozené hrozny jsou postiženy pouze za těchto podmínek a jsou tedy poměrně vzácné. Teprve když bobule změknou, hrozba infekce se prudce zvyšuje.
Infikované bobule mají zpočátku šedohnědou barvu. Za vlhkého počasí se tvoří šedý povlak, který pokrývá všechny části hroznu, který se při dotyku práší. Často se celá parta promění v neatraktivní, kašovitou chomáč. Za suchého počasí je vývoj houby omezen na první jí zasažené bobule, které pak scvrkávají. Octová hniloba postihuje především odrůdy s jemnou slupkou.
Pokud houba napadne hřeben trsů, tato místa se zbarví do zelenohněda, zvětší se a rozpadnou se, takže nejen že se předčasně zastaví dozrávání bobulí, ale také části trsů nebo celé trsy opadnou. Hniloba plástů se často vyskytuje po bouřkách nebo velmi větrném počasí vedoucím k poškození plástů.
V období vegetačního klidu může původce šedé hniloby dále saprofyticky růst na kůře a kůře jednoletého dřeva keře vinné révy, čímž získává žlutobílou barvu. Často hyfy ze zbytků postižených hřebenů pronikají do dřeva a vedou k odumírání jednotlivých pupenů nebo v těžkých případech i celých plodných výhonů.
Zdroj infekce: Houba přezimuje jako podhoubí na povrchu i uvnitř kůry jednoletého dřeva, nejlépe ve zbytcích hřebenů. Na odumřelých a špatně vyzrálých částech keře révy se navíc často tvoří perzistentní, dlouhodobé formy – sklerocia.
Kontrolní opatření
- Důraz je kladen na agrotechnická opatření, která zhoršují životní podmínky parazitů: tvorba vysokých kmenů, hubení plevele, odstraňování listů z plochy trsu v září, vyhýbání se vysokým dávkám dusíkatých hnojiv.
- Chemická kontrolní opatření
