Když se FEI připravuje na hlasování o zavedení minimální hmotnosti 75 kg pro vytrvalostní soutěže, rozhodli jsme se zjistit, co vyvolalo debatu a zda je taková hmotnost přijatelná.
Technická komise FEI Endurance nastínila řadu změn týkajících se hmotnosti jezdce, které budou zvažovány delegáty na Valném shromáždění 2017 v Montevideu v Uruguayi dne 21. listopadu.
Minimální hmotnostní limit byl poprvé snížen v parkurových soutěžích a nakonec byl pro olympijské hry v Atlantě 75 snížen ze 70 kg na 1996 kg. V roce 1998 byla poté pro vstup do soutěže odstraněna váhová kritéria.
Od 1. ledna 2016 existuje mnoho pravidel FEI „vytrvalosti“ týkajících se minimální hmotnosti (kromě uzdy):
Článek 812 – Hmotnost
812.1. Pro všechna mistrovství CEI4* musí být minimální hmotnost pro sportovce 75 kg, aby zahrnovala veškeré jezdecké vybavení.
812.2 V CEI3* je minimální hmotnost 75 kg – podrobnosti musí být jasně uvedeny ve schváleném jízdním řádu.
812.3. V CEI 1* a 2* mohou být povoleny alternativní váhové rámy po předchozím schválení FEI (a to musí být jasně uvedeno v rozpisu FEI).
812.4 V soutěžích mládeže a/nebo juniorů by neměla být minimální hmotnost.
American Equestrian Road Conference (AERC) má jiný systém s třídami založenými na hmotnosti jezdce a jeho lize (těžký >211 lb (100 kg), střední 186-210 lb (86-100 kg), lehký 161-185 lb (73-86 kg)) a pérové hmotnosti (73 kg). Tento systém je založen na myšlence, že jezdci budou vybírat vhodné koně, přičemž větší jezdci mají tendenci vybírat větší. Jezdci s lehčí váhou by samozřejmě mohli soutěžit na větších koních, což by jim v některých případech poskytlo výhodu. A tady vznikají neshody.
Těžcí jezdci mohou koním způsobit větší škody, říkají odborníci. Mohou také zvýšit riziko poranění, zejména poranění měkkých tkání. Jakákoli další váha, kterou kůň nese, zvyšuje množství energie, kterou musí spotřebovat.
Jak velkou váhu kůň unese je ve skutečnosti poměrně složitá otázka bez jasné odpovědi. Je třeba vzít v úvahu exteriér, plemeno, šířku kostí a mnoho dalších faktorů. Hubený dostihový kůň si tak například se 75 kg neporadí.
Vyvstává první otázka, do jaké míry má smysl zavádět váhové omezení v bězích, protože toto omezení bylo „zděděno“ z parkurového skákání. Průměrná hmotnost parkurového koně je 500-600 kg. S jezdcem vážícím 75 kg tedy kůň nese 13,6 % své vlastní hmotnosti. Za předpokladu, že závodní kůň je lehčího typu (cca 420 kg), váha jezdce 75 kg by odpovídala 17,9 % jeho tělesné hmotnosti.
Jaké je tedy řešení? Přijetí váhových limitů v závodech bude znamenat jejich skutečné přiblížení závodění. Pokud by se ale váha zvýšila, bylo by to pro koně škodlivé. Nejspravedlivějším řešením je zajistit, aby všichni koně nesli určité pevné procento své hmotnosti. Pokud by byl například kůň od začátku vážen, pak by při pevných 15% musel kůň o hmotnosti 420 kg unést 63 kg a kůň o hmotnosti 550 kg by musel nést 77 kg.
Dalším řešením je vytvoření váhových kategorií. Tedy aby větší jezdci soutěžili na stejných koních a lehčí na lehčích.
Při přemýšlení o zdraví koně a snižování rizika zranění stojí za zvážení, že maximální hmotnost zátěže by měla být úměrná váze koně. Závěrem lze říci, že maximální hmotnost 75 kg nebyla aplikována s žádnou rozumnou péčí. Vzhledem k vysoké prevalenci kulhání v závodech je načase řádně přehodnotit váhové pravidlo. Doufáme, že FEI vezme v úvahu všechny změny.
