Imunoglobulin E (IgE) je třída imunoglobulinů, která se normálně nachází v malých množstvích v krevním séru a sekretech. IgE byl poprvé izolován v 1960. letech 1968. století ze sér pacientů s atopií a mnohočetným myelomem. V roce 1 WHO identifikovala IgE jako nezávislou třídu imunoglobulinů. Podle WHO 2,4 IU/ml (IU je mezinárodní jednotka) odpovídá XNUMX ng. Typicky je koncentrace IgE vyjádřena v IU/ml nebo kU/l (kU – kilounity).
Normálně tvoří IgE méně než 0,001 % všech sérových imunoglobulinů (viz tabulka 1).
Tabulka 1: Obsah IgE v krevním séru zdravých lidí
Věkové skupiny | IgE (kU/l) |
---|---|
Před rokem 1 | 0 – 15 |
1 rok – 6 let | 0 – 60 |
6-10 let | 0 – 90 |
10-16 let | 0 – 200 |
Взрослые | 0 – 100 |
Struktura IgE je podobná struktuře jiných imunoglobulinů a skládá se ze dvou těžkých a dvou lehkých polypeptidových řetězců. Jsou seskupeny do komplexů nazývaných domény. Každá doména obsahuje přibližně 110 aminokyselin. IgE má pět takových domén, na rozdíl od IgG, který má pouze čtyři domény. Podle svých fyzikálně-chemických vlastností je IgE glykoprotein s molekulovou hmotností přibližně 190000 12 daltonů, sestávající z 2 % sacharidů. IgE má nejkratší životnost (poločas rozpadu z krevního séra 3 – 2,3 dny), nejvyšší rychlost katabolismu a nejnižší rychlost syntézy všech imunoglobulinů (40000 μg/kg za den). IgE je syntetizováno hlavně plazmatickými buňkami lokalizovanými ve sliznicích. Hlavní biologickou úlohou IgE je jeho jedinečná schopnost vázat se na povrch lidských žírných buněk a bazofilů. Na povrchu jednoho bazofilu je přibližně 100000 5000 – 40000 XNUMX receptorů, které vážou XNUMX XNUMX až XNUMX XNUMX molekul IgE.
K degranulaci žírných buněk a bazofilů dochází, když se dvě molekuly IgE vázané na buněčnou membránu navážou na antigen, což zase spustí sekvenční děje vedoucí k uvolnění zánětlivých mediátorů.
Kromě účasti na alergických reakcích typu I (okamžité) se IgE podílí na ochranné anthelmintické imunitě, což je způsobeno existencí křížové vazby mezi IgE a helmintovým antigenem. Ten proniká slizniční membránou a přistává na žírných buňkách, což způsobuje jejich degranulaci. Zánětlivé mediátory zvyšují propustnost kapilár a sliznic, což má za následek odchod IgG a leukocytů z krevního řečiště. K helmintům obaleným IgG se připojí eozinofily, které uvolní obsah svých granulí a tím helminty zahubí. IgE lze v lidském těle prokázat již v 11. týdnu nitroděložního vývoje. Obsah IgE v krevním séru se postupně zvyšuje od narození do dospívání. Ve stáří může hladina IgE klesat. V praxi klinických diagnostických laboratoří se provádí stanovení obecných a specifických IgE s cílem jejich využití jako nezávislých diagnostických indikátorů. V tabulce Tabulka 2 uvádí hlavní onemocnění a stavy provázené změnami obsahu celkového IgE v krevním séru.
Tabulka 2: Onemocnění a stavy provázené změnami obsahu celkových IgE v krevním séru
Nemoci a stavy | Možné příčiny |
I. Zvýšený obsah IgE | |
---|---|
Alergická onemocnění způsobená IgE protilátkami: a) Atopická onemocnění Alergická rýma Atopické bronchiální astma · Atopická dermatitida Alergická gastroenteropatie b) Anafylaktická onemocnění Systémová anafylaxe Urtikarie – angioedém | Vícenásobné alergeny: · pyl prach · epidermální · jídlo · léky · chemické substance kovy cizí protein |
Alergická bronchopulmonální aspergilóza | Neznámý |
helminthiasy | IgE protilátky spojené s ochrannou imunitou |
Hyper-IgE syndrom (Jobův syndrom) | Vada T-supresoru |
Selektivní nedostatek IgA | Vada T-supresoru |
Wiskott-Aldridgeův syndrom | Neznámý |
Aplazie brzlíku (DiGeorge syndrom) | Neznámý |
IgE – myelom | Neoplazie plazmatických buněk produkujících IgE |
Onemocnění štěpu proti hostiteli | Vada T-supresoru |
II. Snížený obsah celkového IgE | |
Ataxie – teleangiektázie | defekty T buněk |
Níže jsou uvedeny jako příklady rozsahy celkového sérového IgE (u dospělých) pro některé patologické stavy (tabulka 3). Přes počáteční zdánlivou jednoduchost použití stanovení celkových a specifických IgE pro diagnostiku však existují určité potíže s interpretací výsledků. Jejich seznam je uveden níže.
Tabulka 3: Celkové hodnoty IgE pro některé patologické stavy
Patologické podmínky | Obsah IgE (kU/l) |
---|---|
nosní alergie | 120 – 1000 kE/l |
Atopické bronchiální astma | 120 – 1200 kE/l |
Atopická dermatitida | 80 – 14000 kE/l |
Alergická bronchopulmonální aspergilóza: – remise – exacerbace | 80 – 1000 kE/l 1000 – 8000 kE/l |
Hyper-IgE syndrom | 1000 – 14000 kE/l |
IgE – myelom | 15000 kE/l a více |
Vlastnosti interpretace a diagnostická omezení celkového IgE
- Přibližně 30 % pacientů s atopickým onemocněním má hladiny celkového IgE v normálním rozmezí.
- Někteří pacienti s bronchiálním astmatem mohou mít zvýšenou citlivost pouze na jeden alergen (antigen), v důsledku čehož může být celkové IgE v normálním rozmezí, zatímco kožní test a specifické IgE budou pozitivní.
- Koncentrace celkového IgE v krevním séru se zvyšuje i u neatopických stavů (zejména při helmintické infestaci, některých formách imunodeficience a bronchopulmonální aspergilóze) s následnou normalizací po vhodné léčbě.
- Chronická recidivující kopřivka a angioedém nejsou povinnými indikacemi pro stanovení celkového IgE, protože jsou obvykle neimunní povahy.
- Normální limity definované pro Evropany nelze použít na zástupce zón endemických pro helminthiasy.
Vlastnosti interpretace a diagnostická omezení specifických IgE
- Dostupnost stanovení specifických IgE by neměla zveličovat jeho diagnostickou roli při vyšetřování pacientů s alergiemi.
- Detekce alergen-specifického IgE (na jakýkoli alergen nebo antigen) neprokazuje, že tento konkrétní alergen je zodpovědný za klinické příznaky; konečný závěr a interpretaci laboratorních dat je třeba udělat až po srovnání s klinickým obrazem a údaji z podrobné alergologické anamnézy.
- Absence specifického IgE v séru periferní krve nevylučuje možnost zapojení mechanismu závislého na IgE, protože při absenci specifického IgE v krevním řečišti může dojít k lokální syntéze IgE a senzibilizaci žírných buněk (např. rýma).
- Protilátky jiných tříd, které jsou specifické pro daný alergen, zejména třídy IgG (IgG4), mohou způsobit falešně negativní výsledky.
- Výjimečně vysoké koncentrace celkového IgE, například u jednotlivých pacientů s atopickou dermatitidou, mohou poskytnout falešně pozitivní výsledky kvůli nespecifické vazbě na alergen.
- Identické výsledky pro různé alergeny neznamenají, že mají stejný klinický význam, protože schopnost vázat se na IgE se může mezi alergeny lišit.
Na závěr s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému, jakož i ke stávajícím potížím při provádění a interpretaci kožních testů uvádíme hlavní indikace a kontraindikace pro předepisování specifického in vitro alergologického vyšetření – stanovení specifického IgE (tab. 4).
Tabulka 4: Indikace a kontraindikace pro stanovení specifických IgE
Indikace | |
---|---|
1 | Diferenciální diagnostika mezi IgE-dependentními a non-IgE-dependentními mechanismy alergických reakcí |
2 | Pacienti, u kterých není možné identifikovat alergen anamnesticky, pomocí deníku apod. |
3 | Pacienti s nedostatečným účinkem specifické hyposenzibilizace předepsané na základě výsledků kožních testů |
4 | Dermografismus a rozšířená dermatitida |
5 | Pediatričtí a starší pacienti s kožní hyporeaktivitou |
6 | Hyperreaktivita kůže |
7 | Pacienti, u kterých není možné zrušit symptomatickou léčbu léky, které ovlivňují výsledky kožních testů |
8 | Negativní přístup pacienta ke kožním testům |
9 | Anamnéza systémových alergických reakcí na kožní testy |
10 | Nesoulad výsledků kožních testů s anamnézou a klinickým obrazem |
11 | Potravinová alergie závislá na IgE |
12 | Potřeba kvantifikovat alergenovou citlivost a specificitu |
13 | Celkové sérové IgE více než 100 kU/l |
Vyšetření se nedoporučuje: | |
1 | U atopických onemocnění v případech uspokojivých výsledků specifické terapie podle kožních testů |
2 | U pacientů s alergickými reakcemi nezávislými na IgE |
- Macharadze D.Sh. Moderní klinické aspekty hodnocení hladin obecného a specifického IgE // Pediatrie. 2017; 96 (2): 121-127.
- Rybníková E.A., Prodeus A.P., Fedošková T.G. Moderní přístupy k laboratorní diagnostice alergií – pomoci praktickému lékaři // RMZh. Lékařská revue. – č. 1 ze dne 26.04.2021. – s. 43-49. DOI: 10.32364/2587-6821-2021-5-1-43-49
Informace v této části by neměly být používány pro vlastní diagnostiku nebo samoléčbu. V případě bolesti nebo jiné exacerbace onemocnění by měl diagnostické testy předepisovat pouze ošetřující lékař. Pro diagnostiku a správnou léčbu byste měli kontaktovat svého lékaře.
Pro správné posouzení výsledků vašich analýz v dynamice je vhodnější provádět studie ve stejné laboratoři, protože různé laboratoře mohou používat různé výzkumné metody a jednotky měření k provádění stejných analýz.