Trubec – toto je včelí „táta“, „přítel“ včelí královny. Hlavním účelem trubců ve včelstvu je pářit se s mladými královnami a královna jich má několik „za noc“. Odkud přicházejí do úlu? Nepřicházejí do úlu a jako včely se rodí v úlu; ačkoli drony jedné rodiny mohou v určitou dobu, kdy jsou potřeba, volně vstupovat do jakékoli jiné rodiny.
Na rozdíl od včely dělnice trubec větší a výkonnější. Dron nemá žihadlo – je absolutně neškodný, ale bzučí hlasitěji, než by mohl vyděsit ty, kteří se bojí „velkých much“ (jak se říká „strach má velké oči“). Dron nemůže vylučovat vosk ani sbírat pyl. Nedokáže si sám sehnat ani jídlo!
Horní fotografie ukazuje velké oči dronu. Spodní fotka ukazuje skutečného lva:
Včelí královna klade neoplozená vajíčka do větších buněk. Odkud „připravený“ dron vylétne po 24 dnech. Na rozdíl od včelího plodu vypadá trubčí plod trochu jinak. Uzavřené buňky jsou větší a vypouklejší. Určitě někdy vyfotografuji plodiště dronů (nebo tinder?) a dám fotku na blog.
Horní fotka je kukla drona při pohledu zepředu, spodní fotka je pohled z profilu:
Na konci včelařské sezóny, kdy pomine rozmnožovací pud, včely trubce přestanou krmit, nedovolí jim přiblížit se k zásobám medu a trubce vyženou z úlu nebo je do úlu nepustí (obě jejich vlastní a další) nebo je „namočte“ přímo do úlu a poté mrtvoly vyhoďte:
Trubci obvykle žijí asi dva měsíce, ale mohou žít i déle. Včelí samci obvykle žijí dlouhou dobu v bezmatečných koloniích a mohou se včelami i přezimovat. Taky drony Karpatské plemeno občas zůstává na zimu a je k vidění při jarní prohlídce. Ukazuje se, že trubci, stejně jako včely dělnice, mohou žít déle než šest měsíců.
Při procházce jednoho večera na konci července mezi úly jsem uviděl tento nečekaný obrázek: u vchodu do úlu se „mačkala“ tlupa včel. Ani se neshlukovali, ale tiskli k sobě. Jako malá kachňata schoulená k sobě při rozcvičce. Podíval jsem se blíže a tohle jsou hukot.
Z úlu je vykoply včely dělnice. Včelstvo prostě trubce nepotřebuje. Takový je osud všech včelích trubců. Nejdou „do zimy“, umírají na konci medobraní. Ale trubci žijí krásně – nefungují, mají přístup téměř do každého úlu, jedí med pro radost (někde jsem četl, že 1 kg trubců sežere 2-3 kg medu za 15-20 měsíce). Pohled shora:
Obvykle se nepotřební trubci „motají“ pod vrchní izolací úlu, odkud je vytlačují samy včely. A tady se, chudáci, mačkali jako ovce.
Při zkoumání jedné rodiny byl objeven zajímavý rám. Mezi obvyklé rámečky s běžným potomstvem patřil rám se zapečetěným troudem. Jak toho královna dokázala tolik zasít, zůstává záhadou. Takový počet trubců nebyl potřeba a rám byl zlikvidován (med sněden, kukly vytřepány, vosk roztaven).
Mimochodem, byl to májový med. A vosk se zahříval v domácí solární peci na vosk.
Buňky se zapečetěnými larvami trubců.
Někdy klade královna neoplozená vajíčka do včelích buněk a oplozená vajíčka do trubčích buněk, kde larvy včelích dělnic přijímají více potravy a vyvíjejí se ve větší včely. A ve včelích buňkách se z neoplozených vajíček líhnou trubci, kteří jsou menší než normální. Larvy trubců ve včelích buňkách jsou utěsněny speciálně vypouklým uzávěrem, odkud pochází i název potomstvo keporkaků.
