POLYN (Artemisia) – (dávající zdraví). Neexistuje žádná shoda ohledně původu rodového latinského jména. Většina věří, že pochází z řeckého „artemes“ – zdravého, protože ve všech dobách a mezi všemi národy byl považován za elixír zdraví. Podle jiné verze dostala rostlina jméno Artemisia, manželka krále Mausola, který byl touto rostlinou vyléčen, podle třetí – jméno Artemis, patronky žen při porodu (dříve se k léčbě používal pelyněk některá ženská onemocnění).
Ruský název „pelyň“ pochází ze slovanského „letu“ – hořet, kvůli velmi hořké chuti, která pálí ústa. Existuje také verze, že pelyněk pravděpodobně dostal své jméno – pelyn – kvůli své charakteristické šedavě prašné barvě.
V Bibli je pelyněk symbolem Božího soudu za odpadlictví a neposlušnost; symbolizuje hořkost trestu za lidské hříchy a neřesti. Mezi východními národy je pelyněk symbolem vlasti a paměti předků. Ve starověké Rusi – symbol vdovství a smutku, zosobnění nešťastné lásky, hořkosti ztráty a zášti.
Lidé tomu dali výmluvné názvy: pelyněk, pelyněk, hořkost, divoký pepř, vdova tráva, Boží strom, svatojánská tráva, Černobyl, absint, vermut, bílá košťata, emšan (nebo evšan) atd. Rád bych mluvil o některé z populárních jmen pelyňku více podrobností.
Ve středověku byl pelyněk spojován s Janem Křtitelem, protože začíná kvést koncem června (Narození Jana Křtitele podle starého stylu je 24. června). A přesto podle legendy nosil pás vyrobený z jeho stonků, když žil v poušti. Kromě toho se v předvečer svátku svatého Jana (Ivan Kupala) nosily věnce upletené z pelyňku jako ochrana před zlými silami a pálily se na tradičních ohňích na oslavu letního slunovratu.
Krásný keř vysoký jako osoba zvaná „Boží strom“ znají mnozí. Ne každý však ví, že se jedná o pelyněk nebo pelyněk keřový (lat. Artemisia abrotanum). V dávných dobách mezi slovanskými národy hrál strom Boží důležitou roli jako magický a kultovní strom. Druhové jméno pochází z řeckého slova „abrotos“, což znamená božský, nesmrtelný – tato rostlina byla tak vysoce ceněna. Vypovídá o tom i jeho ruský název a název „Boží strom“ je rostlině dán pouze v Rusku a ve slovanských zemích.
V západní Evropě je tento druh pelyňku považován za jeden ze symbolů lásky. Jeho oblíbená jména jsou „mladý milenec“, „polib mě rychle“, „dívčí zmar“. Bohužel na mnoha stránkách je název „Boží strom“ oddělen čárkou vedle výše uvedeného bez jakéhokoli vysvětlení, ačkoli je zde zřejmý jasný sémantický rozpor.
Na Rusi se od pradávna pěstoval Boží strom v zahradách a sázel se v zeleninových zahradách. Natrhané výhonky, které silně kořeněně voněly, byly zavěšeny ve vstupní chodbě domu, šatnách a toaletách jako osvěžovač vzduchu. Jeho kouř se používal k vykuřování obytných prostor a chlévů se zvířaty k vyhnání parazitů. Věřili, že to odrazuje zlé lidi a závistivce.
Obecně se uznává, že nádherná bylina Evshan, jejíž vůně vrací člověku paměť, je pelyněk. To se píše v četných komentářích ke kronikám. Ve skutečnosti to však může být jakákoli stepní bylina s charakteristickou silnou vůní (často se tak také nazývá tymián). Legenda polovského původu o trsu pelyňku, který nedovolil zapomenout na vlast, byla vyprávěna na stránkách Volyňské kroniky ze XNUMX. století. Ale teprve poté, co ji Apollon Maykov převedl do poezie, vešla do širokého povědomí a byla pak často převyprávěna mnoha autory.
Bylo to ve vzdálených, vzdálených časech. Jednoho rána byla armáda Polovců vedená dvěma chány – bratry Otrokem a Syrchanem poražena ruskými vojáky vedenými Vladimirem Monomachem. Syrchan šel hluboko do stepí a Otrok se přestěhoval na Kavkaz. Čas plynul a síla stepní hordy sílila. Syrchan k sobě začal volat svého bratra Otroka. Nejednou ho zval k návratu do rodné země, ale na cizí zemi už byl zvyklý a legendy ani písně jeho předků ho neuchvátily. Pak Syrchan nařídil přinést ze stepi trs pelyňku a poslal ho svému bratrovi. Uprchlík vdechoval vůni suchého pelyňku, neodolal mocnému volání své vlasti a nařídil koně osedlat.
Pelyněk byl pojmenován Černobyl kvůli jeho načernalé stonku (stéblo trávy). Lidé to považují za bylinu zapomnění, na Ukrajině tomu říkají „zabudki“. Ve Vinnycii je o původu tohoto jména zaznamenána zajímavá legenda. Jednoho dne se Chumak a dělník zastavili na noc na poli a zapálili oheň, aby si uvařili jídlo.
Chumak ustoupil stranou a hvízdl. Okamžitě se k němu ze všech stran připlazilo obrovské hejno hadů. Nasbíral je do kotlíku a začal vařit. Když se voda uvařila, vylil ji na zem a nahradil ji novou vodou. Až do třetí vody dal Čumák proso. Snědl kaši, ale nedal ji dělníkovi. Přikázal mu, aby umyl hrnec a lžíci, a řekl mu, aby v žádném případě nezkoušel hadí kaši. Ten ale majitele neposlechl, oškrábal plnou lžíci na dně a snědl ji. Okamžitě slyšel, jak si bylinky povídají o tom, která z nich pomáhá na kterou nemoc, a slyšel, jak si voly povídají. Radostně se zasmál a majitel si uvědomil, že jeho zákaz neuposlechl. Poté vyzval dělníka, aby snědl oloupanou černobylskou stopku. Jakmile to snědl, okamžitě nejenže přestal rozumět řeči bylin a zvířat, ale také zapomněl, o čem dříve mluvili. Od té doby se Černobylu na Ukrajině říká pomněnka.
Podobné legendy existovaly i mezi jinými národy. Stará ruská pohádka vypráví o mladíkovi, kterého zajali krymští Tataři. Jednoho dne viděl svého pána vařit hada. Sedmkrát vyměnil vařící vodu a vylil ji na zem. V tom místě tráva zčernala a změnila se v černobylskou trávu. Mladík ochutnal hadí kaši a získal schopnost rozumět řeči zvířat a bylin. Šel do stáje a začal žádat koně, aby ho odnesli na svobodu. Jeden kůň souhlasil, že mladíka zachrání. Sedl si na něj a utíkal pryč. Majitel se vydal na pronásledování, ale když viděl, že uprchlíka nedohoní, zakřičel za ním: „Poslouchej, Ivane! Až se vrátíte domů, uvařte si černobylské kořeny a napijte se – budete toho vědět ještě víc než teď!“ Mladý muž uvěřil a udělal, jak řekl Tatar. A pak přišel o svůj kouzelný dar.
Podle Ph.D. V. Artamonov, právě černobylská rostlina se mezi lidmi stala zosobněním trávy zapomnění, protože na zapomenutých, neudržovaných hrobech často bujně roste pelyněk obecný. Existuje mnoho druhů pelyňku. Vyjmenuji jen jeden – aromatický pelyněk, známý a ve vaření hojně používaný, estragon, nebo estragon. Bez ohledu na druh pelyňku si jej lidé vždy velmi cenili: jak pro jeho léčivé vlastnosti, tak pro jeho magickou, magickou moc, jak věřili naši předkové. V lidové mytologii je nazývána matkou všech bylin a je považována za jeden z nejmocnějších amuletů.
Ve starověkých vírách a rituálech hrál pelyněk velmi nápadnou roli. Věřili, že chrání před čarodějnicemi, čarodějnictvím a zlým okem. Pro tento účel byl pelyněk speciálně připraven, dodržující přísný rituál. Vybrali ji až na Dormition, 28. srpna a trhat ji bylo možné pouze levou rukou, až do prvních kohoutů, tzn. – do půlnoci. Nasbíraná tráva byla svázána do svazků, požehnána v kostele, vysušena a uskladněna až do potřeby.
Za starých časů v mnoha zemích existovalo přesvědčení: pokud si na cestách vezmete pelyňkovou šerpu nebo ji vložíte do bot, při chůzi se neunavíte. A pokud v předvečer letního slunovratu vykopete zem u kořene pelyňku a najdete tam uhlí, pak je potřeba ho nosit s sebou, protože má úžasné léčivé vlastnosti. Během polní sklizně ochrání před epilepsií, morem, abscesy, blesky, kvartanou (čtyřdenní malárie) a popáleninami a bolestmi zad. Bylo také užitečné nosit s sebou vždy jen snítku pelyňku: v tomto případě byste se neotrávili, nenapadli vás divoká zvířata nebo nedostali úpal. V Rusku a na Ukrajině byl pelyněk a podobné byliny rozházeny po domě, umístěny na okna, prahy, pod okapy domů, aby se chránily před mořskými pannami, které by mohly „zatemnit mysl člověka“ a přivést ho k šílenství.
V předvečer svatojánského svátku si lidé vyráběli věnce z pelyňku a kladli si je na hlavu v naději, že je během roku nebudou bolet hlava a oči. Také věřili, že stejného efektu lze dosáhnout pohledem skrz trs pelyňku na plameny kupalského ohně. V domě nade dveřmi byl zavěšen tajný věnec (ten, který zdobil podobiznu Kupaly celou noc kolem ohně), aby ho obcházely hádky a neštěstí. Bylo považováno za velmi špatné znamení, pokud takový věnec spadl nebo se zlomil – to znamenalo, že na rodinu bylo sesláno zlé čarodějnictví. Pelyněk byl také považován za nápoj lásky. Jakmile byl vyvolený při hrách šlehnut pelyňkem, už si nevšímal ostatních.
Nejčastěji se pelyněk používal během Týdne trojice – říkalo se mu také mořská panna. V této době se snažili nechodit do zahrad a lesů, aby nedráždili nějaké zlé duchy. V případě potřeby si s sebou vzali pelyněk, který byl na Trojiční neděli rozházený po chatě a pod stolem. Pelyněk, při ochraně před mořskými pannami, byl považován za prostředek ekvivalentní posvátné vrbě, stejně jako kadidlo. Pokud bylo nutné na Trojiční neděli strávit noc pod širým nebem, pak se dával pod hlavu. Pokud náhodou plavali, hodili je do vody. Aby se chránily před mavoky a podobnými mytologickými postavami slovanského folklóru, nosily dívky pelyněk v ňadrech, v podpaží a zaplétaly si ho do copů. A pokud na Kupale trefíte mořskou pannu snítkou pelyňku, bude vám podle legendy sloužit celý rok.
Věřili, že mořské panny napadají v lesích a polích nezkušené dívky a chlapce, kteří u sebe neměli pelyněk. Když mořská panna potká člověka, vždy se zeptá: Pelyněk nebo petržel?
Pokud někdo odpoví: „Petržele“, pak ho mořská panna se slovy: „Jsi můj miláček“ odtáhne s sebou a polechtá k smrti. Řekne-li: Pelyněk, mořská panna od něj uteče a křičí: “Pojď ty, zhyň!” Navíc by v tomto případě mohl jako talisman v tomto případě posloužit buď samotný pelyněk, nebo jednoduše jeho jméno, vyslovené nahlas. Bylo tam kouzlo: “Ser na pelyněk, plivni a odejdi!”
V týdnu mořské panny nosily věnce z pelyňku jako talisman nejen ženy, ale i muži, dokonce je navlékali na hospodářská zvířata, která je chránila před zlými silami. Čarodějnice podle legend braly kravám mléko. Vemena se myla záparem z pelyňku, sbíraného o svatojánském dni, aby produkovala více mléka. K očištění od zlých duchů a čarodějnictví o Vánocích nebo na Nový rok se jím vykuřovaly domy a stáje a s nasbíraným a sušeným pelyňkem se v červenci kladly snopy chleba proti myším.
Od pradávna, od pohanských dob provází pelyněk člověka od kolébky až do hrobu. Na Ukrajině, když bylo dítě odstaveno, bylo prso potřeno pelyňkem, protože se věřilo, že dítě, které si znovu vezme prso, bude mít celý život zlé oči. Děti nosily pelyněk na opasku nebo na hrudi a přivazovaly si ho k zapínání košile, aby odvrátily zlé oko a zlé duchy. Na západní Ukrajině byl zvyk vkládat do rakve pelyněk, aby se oddálil rozklad. Větev pelyňku byla položena do rukou nebožtíka, aby mohl zahnat pekelné plameny. Podle jiných přesvědčení,
Mrtví dostali pelyněk, aby odehnali ďábla, když jejich duše odlétá z těla.
Starověké pověry a legendy jsou stále živé. Astronauti si tak s sebou tradičně berou snítku pelyňku – uchovává si své aroma déle než kterákoli bylina, připomínající Zemi.
Pelyněk lékařský neboli pelyněk vysoký (lat.Artemisia abrotanum) je vytrvalá rostlina, podkeř, druh rodu Artemisia z čeledi Asteraceae, pocházející z Malé Asie a východního Středomoří. Lidé mají pro pelyněk několik názvů, „Boží strom“, které charakterizují různé kulturní rysy. Je známá jako kopr nebo dubová tráva. A někdy nazývaný pelyněk citronový. „Boží strom“ se v Evropě pěstoval od pradávna jako léčivá rostlina.
Pelyněk je trvalka, která může růst na jednom místě až deset let. Při výsadbě je proto důležité najít mu na zahradě vhodné místo, abyste rostlinu později nemuseli přesazovat. Toto místo bude slunné, ne zastíněné.
K pelyňku je lepší vysadit nízké rostliny. Zakryjí spodní, méně dekorativní část „Božího stromu“ a nepoškodí křehké horní výhonky. Přestože v přírodě pelyněk roste na chudých půdách, keř zasazený do úrodné nekyselé půdy se vám odmění bujností keře a hojností listů. Pelyněk citronový je nenáročný.
Díky svému elegantnímu vyřezávanému listí je pelyněk „Boží strom“ docela dekorativní. Ale pokud si to přejete, můžete jej zformovat do kompaktního keře krásného tvaru. To může udělat každý, dokonce i začínající zahradník. Celé tajemství je v pravidelném řezu a prořezávání rostliny.
Rostoucí výhonky se odřezávají, když dosáhnou výšky kolem šedesáti centimetrů. Výsledkem je krásný keř ve tvaru koule.
Legendy o léčivých vlastnostech „Božího stromu“ se předávají z generace na generaci.
Pěstovala se v zahradách klášterů. Možná s tím souvisí i název pelyňku – Boží strom nebo kostelní tráva. Další verzí je, že slovo „pelyň“ přeložené z řečtiny znamená „zdravý“. To opět ukazuje na léčivé vlastnosti rostliny. Šťáva z rostliny byla součástí balzámů a mastí, které se používaly k léčbě ran a jako lék na bodnutí hmyzem. Léčivé vlastnosti pelyňku jsou dány tím, že obsahuje éterické oleje včetně citralu. Citral má příjemnou citronovou vůni a má antiseptické vlastnosti.
Kromě toho se šťáva a listy „Božího stromu“ používají k výrobě nálevů, balzámů a čajů. Nálev léčí bolest v krku a čaj pomáhá zlepšit chuť k jídlu. Někdy se rostlina používá ve své přirozené formě. Například: lotiony se vyrábějí z bylin spařených ve vroucí vodě k léčbě výronů a modřin. A vlasy opláchnuté odvarem ze stonků a listů lépe rostou a vypadají zdravě.
Okrasná rostlina, používaná v zahradní kultuře, má zvláštní příjemnou vůni a odedávna se používá jako osvěžovač vzduchu. Mladé výhonky jsou vhodné ke konzumaci v čerstvém stavu, ale pouze v malém množství, lze je použít k dochucení cupcaků, cukrovinek a likérů. Usušením listů se ztrácí hořkost a získává se charakteristická palčivá chuť koření. Sušenou bylinku rozemletou na prášek přidáme do smaženého masa pár minut před koncem vaření. Dá se přidávat do chleba pro specifické aroma, lze jím dochucovat octy, vylepšovat omáčky a sloužit jako dochucovadlo do pokrmů ze zvěřiny.
-> Vedoucí lesních požárů
Fedorov A. Yu.
8 (48535) 3-08-44
Hlásit požáry, mimořádné události, nepovolené skládky odpadu a další přestupky:
8 (48535) 3-08-44,
8 (969) 640-63-00
Zástupce ředitele pro ochranu území
Nikitin N.V.
8 (48535) 3-08-44,
8 (980) 707-89-30
Náměstek ředitele pro cestovní ruch a ekologickou výchovu
Chuprašová O.A.
8 (48535) 3-08-44, 3-28-07 -> ->
- Zprávy
- Kalendář akcí
- Soutěže a propagační akce
- Mezinárodní ekologická akce „March of Parks – 2023“
- Festival “Protalinka”
- XXXI dětská ekologická a vlastivědná konference
- Internetový flash mob „#MYDendrosgarden“
- Živý vánoční strom – 2021
- Živý vánoční strom – 2022
- Živý vánoční strom – 2023
- Kronika přírody 2022
- Propagace “Ptačí jídelna”
- Pochod parků a festival Protalinka
- Jsme Děti Volhy
- Dopisy zvířatům
- Setkání přátel
