Každý týden si zvíře v zájmovém chovu vybereme, vyfotografujeme a lidé, kteří jsou mu blízcí, o něm vyprávějí příběhy. Hrdinou tohoto týdne je Aiko, dospělé, vážné prase, které se povahově velmi liší od ostatních mazlíčků.
Plemeno
Pohlaví
Věk
znak
Stravování
LÁSKY
Když je poškrábaný
Ksyusha: Aiko ke mně přišla před 10 lety, v létě. Je to Estonec. Mini- a mikroprasata chovali Němci, ale jedna estonská dívka je nakonec přesvědčila, aby jí dali povolení k chovu tohoto plemene prasat. Chovatelé prasata okamžitě kastrují, aby je nemohl chovat nikdo jiný.
Šli jsme se projít do Petrohradu a pak jsme jeli na hranice s Estonskem vyzvednout prase. Byl to malý uzlíček, vážil 450 g. A pak rostl velmi pomalu. Soudě podle fotek, neustále roste. Prasata nemají totéž co psi – teď vyrostl, a je to, je dospělý. Vzhledem k tomu, že rostou opravdu velmi pomalu, mnoho lidí si myslí, že když ve 3 letech váží 2,5 kg, tak je to, už to tak zůstane. Ale to je omyl.
Než jsem to koupil, nevěděl jsem o prasatech nic. A vždy jsem snil o psovi. Jako dítě jsem měla psa, po měsíci zemřel a maminka nová zvířata nechtěla. Ale z nějakého důvodu se při mém návrhu mít prase všem rozzářily oči. Rozhodli jsme se, že si nejprve pořídíme prase, a pokud vše půjde dobře, pořídíme si za půl roku psa. V důsledku toho jsme si po pěti letech pořídili psa.
Kolik váží mini prasátka ?
Hmotnost dospělého miniprasátka je od 30 do 120 kg, hmotnost mikroprasátek od 15 do 50 kg, existují i super mikroprasátka, váží v průměru do 15 kg ve věku 5 let. Trendy růstu a přibírání na váze se mohou měnit v jakémkoli věku v důsledku změn životních podmínek. Při dostatečné údržbě vyrostou mikroprasátka v průměru o 100 gramů za měsíc.
Ksenia Remizová
Klub majitelů miniprasátek “My Pig”, útulek pro miniprasata, divadlo pro miniprasátka Moulin-Piggy
Ne pes
Když jsme si pořídili prase, byli jsme si jisti, že je to stejné, jako když si pořídíme psa. Ale on to vůbec není pes. Aiko není vůbec společenská povaha, samozřejmě se rád škrábe, ale není připravený na věci jako: “Hej kámo, pojďme se pobavit, vylez mi na klín a já tě hned pohladím!” On je takový: “Cože?” Aiko je docela komplikovaný chlap.
Bylo mi 19 let, když jsme ho koupili. První dva roky jsem ho občas nosil s sebou v tašce na pikniky a do kavárny. Myslel jsem, že je skvělé, když je vaše zvíře stále s vámi. Asi jsem chtěl být cool a šokující. Pak jsem si uvědomil, že to není přesně to, o co jsem usiloval. Když se potkáte, ptají se vás na stejné otázky a obecně je zvláštní procházet životem na úkor prasete.
Aiko se jmenuje podle pasu, nemáme fantazii, tak jsme to neměnili. Je to stejný příběh s naším psem senátorem. Aiko je japonské jméno a obecně jména mohou být velmi zvláštní, protože chovatel potřebuje pojmenovat všechna zvířata z vrhu jmény začínajícími na stejné písmeno.
Potíže s ním začaly okamžitě. O dva týdny později byl otráven a málem zemřel. Nevíme přesně, co se mu stalo. Táta tvrdí, že ho zachránil tím, že ho nechal přivonět k whisky, a já jsem hlavní viník, protože jsem mu dal nejprve vyzkoušet broskve. Veterinář nám řekl: “Nechte ho pít hodně vody a ještě nejíst.”. Hodně spal, pil vodu injekční stříkačkou a brzy se uzdravil.
Zrada
Pamatuje si všechno – tyhle injekce si pamatuje, takže se teď bojí schodů. Vzpomíná na mou zradu. První čtyři roky bydlel se mnou v bytě. Pak jsem odjel na rok z Moskvy studovat a vzal jsem ho do dači mých rodičů, aby se cítil dobře. Potom mě chvíli nenáviděl. Emočně je velmi chytrý.
Celé čtyři roky jsme spali v jedné posteli a on považoval fakt, že jsem zmizel, za skutečnou zradu. První dva dny po návratu mi vůbec nedovolil se k němu přiblížit. Jednoho dne na mě začal vrčet, zahnal mě do kouta a pokusil se mě praštit. Chtěl projevit agresi, ale matka ho odehnala ručníkem. Nikdy předtím se takto nechoval.
První 3-4 roky, kdy jsem studovala, a po návratu domů jsem cítila divoký pocit viny, že jsem ho opustila. A moji rodiče ho podpořili a řekli: “Tady, hodila nám prase!” Pak to přešlo, když jsem si uvědomil, že se odstěhoval a začal se mnou normálně komunikovat.
Může jíst jen zeleninu a semínka. Nemůžete jíst maso, takže prasata jsou v podstatě vegetariáni. To znamená, že může jíst, co mu dáte. Ale ve volné přírodě žijí v lese, a pokud jedí maso, tak ho neutralizují nějakými prvky z kořenů, tak nějak obecně. Sami vědí, co jíst. Ale doma nikdo neví, jaké maso po tomhle potřebuje. Proto jí mrkev, okurky, jablka – obecně veškerou zeleninu a nějaké ovoce. Občas něco odmítne podle nálady a pak po nějaké době zase jí.
A jednou jsem ho krmila broskví nebo jahodou, pak jsem ho musela přepnout zpátky na zeleninu a on řekl: “co? Ochutnal jsem božskou, a teď je to, připravuješ mě o ni?” Zkrátka přestal jíst. Jednoduše jsem misku otočil a rozházel jídlo. V určitém okamžiku jsme mu opět dali jeho standardní sadu a mysleli jsme si, že jakmile bude mít hlad, hned se nají. Přijíždíme a je to, jako by všechno snědl. Ale pak se ukázalo, že nic nejedl, jen misku znovu otočil a také se na toto jídlo vykakal – a nikdy se neposerou, kde jedí! A pak misku vrátil na místo. Ale stejně jsem mu už nedala jahody, takže se nakonec musel vrátit k zelenině.
Nezávislost
Když jsem to poprvé koupil, v Moskvě byla móda pro prasata. Vím, že naši sousedi měli prase a pak jsem v televizi viděl, že ho dávají. Obecně platí, že všichni lidé, které jsem s prasaty znal, se jich později zbavili. Říkali: “Ach, máme dítě a ona převrací odpadky a obecně zabírá hodně místa.”. Ale například Aiko nikdy nepřevrátil hromadu odpadků. Obecně je v tomto ohledu naprosto adekvátní, dokonce zavírá všechny dveře čumákem. Maminka ho vycvičila – otevřela všechny dveře v kuchyni, on je chodil a zavíral a dostal za to něco chutného.
Viděl jsem i program, ve kterém lidé našli prase na ulici, a protože váží 60 kg, krmili ho u vchodu a nemohli si ho vzít domů. A na nějaké dětské narozeninové oslavě jsem potkal cvičené prase a všiml si, jak snadné je cvičit. Ale prasata opravdu nejsou vůbec psi. Jestli je děti hladí nebo ne, je jim to úplně jedno.
Aiko umí docela dost povelů, dokonce se postavil na zadní a sbíral jablko nebo něco jiného. Ale protože jeho tlapky jsou křivice, rozhodli jsme se ho nezranit. Nemůžu říct, že by byl Aiko nespolečenský, ale není to vysavač jako pes. Je spíš jako kočka, není moc společenský. Faktem je, že ve volné přírodě žijí odděleně a nikoho neposlouchají. Nemají hierarchii, proto je tak nezávislý.
Pamatuji si, jak jsem byl jednou velmi smutný, no, bylo mi 20 let, moje první láska, všechny mé záležitosti, zlomená srdce, a teď jsem opravdu brečel, a on zase není jako pes a obvykle tě neolizuje za nic. důvod, ale tady mi najednou začal olizovat slzy přímo z mého obličeje! A velmi rychle jsem přestal plakat, bylo to tak dojemné.
Vlastnosti chovu selete
Prase není pes ani kočka, jeho chování není určeno plemenem, utváří se v závislosti na podmínkách zadržení. Prasata jsou přitom mnohem chytřejší než psi a kočky, mají inteligenci pětiletého dítěte. Slovo „vlak“ ve vztahu k mini a mikro prasátkům by proto mělo být zcela zapomenuto, abychom nikoho neuvedli v omyl.
Trénink je rozvoj dovedností založených na podmíněném reflexu. Výchova jsou behaviorální dovednosti vštěpované rodinou a okolím, které se projevují ve společenském životě. Pokud si člověk do 21 let pod vlivem školy a vyššího vzdělání vyvine abstraktní myšlení, tak prase má tuto inteligenci od narození. Dítě tedy nemůže být majitelem prasete.
Prasata jsou schopna budovat velmi dlouhé logické řetězce: přesunout své židle nebo žebříky ke stolu, do chladničky, otevřít dětské pojistky atd. Ale jestli to prasátko udělá nebo ne, záleží na jeho výchově.
Pokud si vážíte rekonstrukcí bytu, musíte buď chovat prasátko od samého začátku, nebo si zvíře nepořizovat. Slovo „nemůžete“ nemá na selata žádný vliv; pokud nemůžete, ale opravdu chcete, můžete. Kategoricky nedoporučuji chovat miniprasátka v klecích a kotcích, protože prase je především společenské zvíře.
Prasátko se musí ochočit a naučit každodenní věci: nekousat, chodit po schodech, jezdit výtahem atd. Prasátko se citově připoutá ke svým majitelům a je velmi zranitelné.
Existuje mnoho příkladů, kdy prasátko může sedět, ležet, lézt, chodit po ouškách a přitom kakat celý byt nebo žvýkat vše, na co dosáhne. A jsou tací, kteří si na povel nesednou ani nelehnou a přitom si uklízí plenky a nezkazí ani kus opravy.
Ksenia Remizová
Klub majitelů miniprasátek “My Pig”, útulek pro miniprasata, divadlo pro miniprasátka Moulin-Piggy
Moudrost
Jednou jsem si koupil knížku od německého chovatele mini prasátek a začal číst, jaké by měli mít podmínky. Bylo tam napsáno, že nutně potřebujete pařez, aby se na něm mohl podrbat a prasata by měla bydlet ve speciálních výbězích s hlínou, aby se tam mohla koupat v bahně. Mimochodem, válejí se v bahně ne proto, že by byli hloupí, ale proto, že jsou tak cool. V knize se také psalo, že potřebuje další prase, aby to bylo zábavnější. Protože se s ním evidentně nebudete moci spojit jako s jiným prasátkem. V důsledku toho jsem tuto knihu zděšeně zavřel, protože jsem si uvědomil, že jsem nic neudělal správně.
S ostatními zvířaty nekomunikuje, pouze je toleruje. S prasaty se nikdy nesetkal, znal jen své rodiče a bratry a sestry. Existuje smutný příběh: noví majitelé omylem utopili jeho dva bratry. Opravdu nechápu, jak je zřejmě koupali nesprávně. Opravdu není potřeba ho koupat, my ho hadicí omýváme jednou ročně, když shazuje strniště.
A jeho oči neustále slzely, měli jsme divoké obavy, obrátili jsme se na různé lékaře. Pamatuji si, jak jsme seděli s jedním naším dobrým kamarádem veterinářem a on hledal informace o nemocech prasat ve veterinárním adresáři. Pak jsme se obrátili na veterináře z moskevské zoo a ten si stěžoval, jak je unavený z majitelů miniprasat, řekl, že výtok z očí prasat je normou a není třeba nic dělat. Stačí pravidelně otřít pod očima. “To je ono, sbohem!” – a zavěsil.
Je naprosto lhostejný k našemu francouzskému buldočkovi senátorovi Aiko, žárlí jen na to, když pohladíte někoho jiného než jeho. Aiko bydlí tady za městem, vídám ho méně často než našeho psa, takže když sem přijedu, snažím se mu věnovat veškerou svou pozornost.
Když se odstěhoval z města, zkusil jsem ho venčit. Šel pomalu, na postroji. Jednou jsme s ním ušli asi 700 metrů, asi šel pomaleji a pomaleji, a jakmile jsme se otočili, běžel rovnou zpátky a vodítko vytáhl. Byl to pro něj docela šok, že zašel tak daleko. Od té doby jsme nešli ven. Většinou leží nebo žere semínka – rozhazujeme je po okolí, aby se hýbal.
První dva roky mu matka nedovolila jít na trávník, protože se bála, že ho poškodí. Aiko cítil, že je to zakázaná zóna, a jakmile jsme nechali hlídku, okamžitě běžel na trávník žrát trávu. Ale pak jsme ho začali pouštět na trávník a jeho zájem o trávu opadl.
Občas se dívám na videa, jak se šílenou rychlostí honí za svým ocasem. A samozřejmě je těžké uvěřit, že tenkrát a on je ta samá postava. Možná byla Aiko prostě rozčarovaná životem. V mládí byl veselý, ale teď je ochablý. Chovatel mě hned upozornil, že může vzít buď po mamince, nebo po tatínkovi. Jeho matka byla aktivní, ale otec celou dobu ležel a byl super pasivní. No, šel po svém otci.
I když mi pes většinou chybí mnohem víc, uvědomil jsem si, že Aiko je můj největší učitel v oblasti budování osobních hranic. Ví, co chce, a vždy toho dosáhne. Má málo energie, ale není nudný. Je spíše moudrý, a to je trochu k vzteku.
Historie a plemena mini prasátek
Zpočátku byla miniprasátka chována pro darování, selata a prasata se stejnou hmotností jako člověk byla považována za „mini“ – 50, 70, 100 kg. Musíte pochopit, že obyčejné prase váží až 300 kg, bylo zmenšeno na velikost člověka a výsledkem bylo miniprase. V současné době se z prasat člověku transplantuje kůže, šlachy, srdeční chlopně, tepny atd.
Na Západě, kde je více rozvinutý soukromý sektor, se miniprasátka rozšířila jako domácí mazlíčci a objevil se samostatný druh – prase jako společenské zvíře.
Nejznámějším plemenem mini prasátek je vietnamský bellied prase, je považována za klasické miniprasátko. Paralelně s ním různé školky chovaly i menší plemena – Wiesenau, německé batole. Nyní je považováno za nejmenší prase Mayalino.
Ksenia Remizová
Klub majitelů miniprasátek “My Pig”, útulek pro miniprasata, divadlo pro miniprasátka Moulin-Piggy
© 2019–2024 rrrrrrr. Použití rrrrrrrr materiálů je povoleno pouze s předchozím souhlasem zvířecích hrdinů. Soubory cookie používáme ke shromažďování statistik a vytváření zajímavějšího obsahu. Můžete si přečíst více o cookies a změnit nastavení vašeho prohlížeče.
