Nadcházející rok 2015 je podle východního kalendáře považován za rok kozy. Z volně žijících kopytníků žijících v Novosibirské oblasti se tomuto obrazu nejvíce blíží srnec. Toto zvíře je často a mylně nazýváno divokou kozou. Například na erbu jednoho z povolžských měst je zblízka vyobrazen samec srnce v celé své kráse s elegantními rohy. Přiložený heraldický popis chybně uvádí, že zobrazuje divokou kozu.
Rohy mají pouze samci
„Ve zprávách médií o nehodě auta slavné osobnosti na silnici mezi Kupino a Karasuk byl viník srážky před několika lety opět nesprávně označen jako mýtická divoká koza,“ stěžuje si Alexej Janovskij, specialista z Ústavu systematiky. a Ekologie zvířat SB RAS, kandidát biologických věd. — Ano, a funkcionáři mysliveckých společností tomuto typickému představiteli čeledi jelenovitých neustále říkají divoká koza. Už chápu, proč tato veřejnost tak důkladně přiřadila elegantnímu zvířeti trapné jméno s nějakým negativním významem. Zabití kozy nebo kozy totiž v jejich myslích nezní tak zavrženíhodně. Ve skutečnosti je podobnost srnčí zvěře s kozami, berany a dalšími tzv. bovidy stejné velikosti rozeznatelná pouze v přítomnosti rohů a spárkatých kopyt.
Myslivci by měli vědět, že na rozdíl od koz, které mají rohy bez výhonů a celý život rostou bez shazování, mají srnci paroží z kosti a mají je pouze samci, kteří je shazují uprostřed zimy až do dalšího léta. Parohy a samice má pouze jeden druh z čeledi jelenovitých – sob.
Srnčí zvěře je stejně jako zajíců málo
Pouze na Sibiři žijí zástupci zvláštního poddruhu srnčí zvěře s maximální velikostí těla a rohů pro celý druh. Tato zvířata jsou velmi odolná, široce rozšířená až do otevřených lesů Jakutska a horských oblastí jižní Sibiře. Určitá míra zástavby půdy lidmi je pro ně dokonce výhodná. Tam, kde byly pokáceny stromy, poskytují dobrou potravu větve s listy vyčnívajícími z pařezů zpod sněhu. Tu a tam se dají najít malé náruče sena, které vypadlo při převážení stohů tažením. To je také velmi užitečné. Rybáři vždy nechávají v křoví, zvláště v zimě, pytel soli, které je kopytníkům tak málo a tak chutná. Je jen jedna věc, které se nedokážou přizpůsobit – lidská chamtivost a krutost střelců na živé cíle.
„Někdy od takových lovců slýchám, že je srnčí zvěře docela hodně,“ říká Alexey Yanovsky. – Ještě víc než zajíci. Možná více, ale jen kvůli extrémně nízkému počtu zajíců v posledních letech. Nicméně, spravedlivě, je třeba uznat skutečnost postupného nárůstu počtu srnčí zvěře. Hlavní roli v tom sehrál dlouhodobý zákaz odstřelu těchto kopytníků v 60., 70. a 80. letech minulého století a znatelné zvýšení kontroly v revírech v posledních letech. Údaje o celkovém počtu srnčí zvěře v Novosibirské oblasti se podle zpráv od myslivců pohybují mezi neuvěřitelnými, dle mého názoru, čísly od 26 do 42 tisíc. Ale i lstiví myslivečtí lobbisté přiznávají, že srnců je ve skutečnosti velmi málo, několikanásobně méně než členů mysliveckých společností. Srnčí zvěře je zjevně málo pro všechny. Proto je nevidíme, když denně najezdíme stovky kilometrů po silnicích a polních cestách. To není Evropa, kde je zvěř vidět všude na polích. Naši srnci jsou tak „přišpendleni“ motorizovanými ozbrojenými pronásledovateli, že jen v noci riskují, že opustí neprůchodné houštiny bažinatých vrb nebo rákosí, aby se nakrmili. Ale i v noci, téměř všude, se je snaží oslepit a střílet z džípů, jejichž majitelé jsou ve svých zdůvodněních přímočarí a nemilosrdní, jako záběry jejich karabin s optickými zaměřovači: „Koza je stvořena k zabití. Když ne já, tak někdo jiný.” Jezuitsky přitom dávají na roveň odstřel zvěře pro zábavu a porážku utracených zvířat. To jsou úplně jiná témata.
Hlavním úkolem je přežití
Srnčí zvěř na rozdíl od domácích zvířat přežívá v často nepřátelském prostředí nejen bez zásahu člověka, ale naopak v neustálém útěku před ním. „Jeden z mých přátel jednou přiznal, že ho herní manažeři více než jednou z vděčnosti za cenné rady přímo přesvědčili, aby si vzal licenci a šel na „červenou hru,“ říká Alexey Pavlovich. “Pokaždé ale musel takové nabídky odmítnout, protože obě dcery řekly: “Když zabiješ srnce, tohohle nádherného nádherného jelena, nenoste to maso domů, sněz ho sám na volném poli. “
Je třeba si uvědomit, že srnčí zvěř se vyskytuje pouze v mezích pozemku, kde je myslivci hlídají před neoprávněným odstřelem se stejnou péčí jako vlastní hospodářská zvířata. Bohužel tlak lovu a pytláctví, který lze kdykoli zmírnit zpřísněním kontroly v revírech, není pro volně žijící spárkatou zvěř jediným problémem. V zasněžených zimách jako dnes není mnoho srnců schopno přežít do jara. Zvláště pokud jsou vyrušeni a nuceni prchnout hlubokým sněhem jízdou na sněžných skútrech.
Nedávné nařízení mysliveckých orgánů o úplném zákazu odstřelu srnčí zvěře v řadě oblastí kraje se jeví jako velmi aktuální. V takovém množství sněhu je totiž pro volně žijící kopytníky obzvláště těžké přežít zimu. Pro správnou představu o počtu loveckých objektů v revírech je nutné podílet se na sběru a zpracování účetních dat od nezávislých odborníků, kteří nemají zájem o přírůstky a nafukování skutečného počtu zvířat. Bez výzkumu s využitím malých letadel, podobných těm, které se prováděly např. v 70. letech, je nepravděpodobné, že bude možné získat objektivní obrázek o stavu zdrojů kopytníků.
