Na podzim, po sklizni, stojí letní obyvatelé před úkolem uchovat zeleninu na zimu a brambory zvláště, protože ne každý má vybavené sklepy. Neměli byste být naštvaní: brambory můžete nechat na zimu na balkoně, je důležité pouze vytvořit správné podmínky.
Při jaké teplotě skladovat brambory, budou brambory zmrznout při teplotě mínus 1, jakou teplotu mínus vydrží hlízy – o tom a více si povíme v článku.
Optimální podmínky pro skladování brambor v zimě
V místnosti, kde je produkt skladován, bude optimální teplota od 2 do 4 °C. Tento režim se nazývá „klidová teplota“, kdy všechny biochemické procesy uvnitř brambor zmrznou. Je ve stabilním stavu, netvoří klíčky a nemrzne.
Důležité! Chcete-li zvýšit šance na zachování úrody, zvolte správný čas pro kopání. Pouze plně zralé exempláře jsou dobře skladovány.
Vlhkost ve skladu by se měla pohybovat mezi 70-85%. Příliš mnoho vlhkosti podporuje růst plísní, zatímco příliš málo tlumí chuť. Aby se tomu zabránilo, vzduch v místnosti se vysuší nebo se použije dodatečné větrání.
Zkušení letní obyvatelé doporučují skladovat brambory s řepou – zmírňuje vliv kolísání vlhkosti na zeleninu.
Důležité! K odstranění přebytečné vlhkosti na skladovacích místech jsou umístěny nádoby s nehašeným vápnem nebo jinými látkami pohlcujícími vlhkost.
Skladovací prostor by měl být tmavý. Když jsou hlízy vystaveny přímému slunečnímu záření nebo umělému světlu, začnou produkovat toxickou látku solanin. Brambory začínají zelenat a stávají se nepoužitelnými.
Reakce brambor na teplotu
Pokud dojde k porušení teplotního režimu, plodina se začne zhoršovat. Když teplota stoupne, brambory naklíčí a změknou. S úbytkem ovoce začíná proces zpracování škrobu na cukr. Výrobek ztrácí své původní chuťové vlastnosti, stává se nadměrně sladkým a letargickým.
Důležité! Pouze kvalitní brambory podléhají dlouhodobému skladování. Při výběru zeleniny na zimu věnujte pozornost jejímu vnějšímu stavu. Brambory se silnou slupkou snáze odolávají teplotním výkyvům.
Minimální teplota, kterou brambory vydrží, je 0°C. Záporné hodnoty mají na zeleninu škodlivý vliv. Pokud teploměr klesne pod -1°C, pak začnou zásoby mrznout. Už se nedoporučuje takové brambory jíst.
Sklad na balkoně
Balkon je pro obyvatele bytových domů dobrým místem pro uskladnění zeleniny. Je praktické a pohodlné ponechat úrodu na ní nebo lodžii, ale je třeba dodržovat určitá doporučení, aby produkty zůstaly zachovány a neplýtvaly svými kvalitami.
Jak vybavit balkon pro skladování
Balkon nebo lodžie by měly být přednostně zasklené. Plodina by měla být umístěna tak, aby na ni nedopadla voda a sluneční světlo. Dokud je venku teplo, o bezpečnost brambor se bát nemusíte, ale první podzimní mrazíky mu mohou uškodit.
Nejdůležitější je výběr nádob pro umístění brambor. Často se pro tyto účely používá stará lednička nebo izolovaná krabice. Nejlepší možností by byla termoskříň, která poskytuje ideální skladovací teplotu a nepřetržité větrání. Ale taková skříň bude vyžadovat elektrickou energii.
Důležité! Pokud je zelenina skladována v těsně uzavřeném prostoru, mohou v ní začít hnilobné procesy. Pro správné skladování je nutné neustálé větrání a dodržování vlhkostního režimu.
Při jaké teplotě brambory zmrznou při skladování na balkóně
Pokud je balkon izolován, není nutná dodatečná ochrana plodiny. V místnosti s dvojitými okny a tepelnou izolací lze brambory skladovat i v tuhých zimách.
Jen je potřeba dbát na to, aby se místnost neochladila na -1 °C a níže – k tomu potřebujete teploměr na balkoně. Při stabilní teplotě nad 0°C lze plodiny umístit do pytlů, sítí nebo běžných dřevěných krabic.
Aspekty úložiště:
- S jarním oteplováním mohou brambory potřebovat dodatečné chlazení nebo chladnější místo.
- Teplota na balkoně by neměla přesáhnout +17°C, jinak se zelenina zkazí.
- Na jaře, na konci skladovacího období, jsou pro úrodu zvláště škodlivé poklesy teplot, je třeba se jim vyhnout.
- Dobré chuťové vlastnosti si na konci jara většinou zachovávají pouze pozdní odrůdy. Zbytek exemplářů lze použít jako sadební materiál.
Rady pro skladování
Jak dobře brambory přežijí zimu, závisí na správné skladovací přípravě.
Před pokládkou na zimu se vysuší a pečlivě vytřídí. Hlízy by neměly být nahnilé, poškrábané nebo poškozené. Zimní období dobře snášejí pouze zdravé exempláře. I jeden prohnilý „soused“ je schopen nakazit celou úrodu, proto je třeba k procesu výběru přistupovat zodpovědně.
Sadbové brambory by měly být odloženy zvlášť. Pro výsadbu v příštím roce je lepší vybrat nejsilnější exempláře.
Důležité! Umyté brambory vyžadují dlouhou dobu sušení. Brambory se před skladováním nedoporučuje mýt. Plody, které absorbovaly vlhkost, mají větší pravděpodobnost hniloby.
Před snůškou pro dlouhodobé skladování se brambory doporučuje uchovávat 7-10 dní při teplotě +12 až +18°C a relativní vlhkosti 85-95%. Sklizeň můžete nechat ležet na půdě, letní verandě nebo v kůlně pod širákem. Jde o tzv. „léčebné“ nebo „rehabilitační“ období. Tato metoda zvyšuje šance, že si sklizená zelenina uchová své chuťové vlastnosti po dlouhou dobu.
Aby brambory vydržely déle, lze je před uskladněním zpracovat. Nejčastěji používaným prostředkem je síran měďnatý. 2 g látky se přidají do kbelíku s vodou a hlízy se postříkají tímto roztokem. Tato metoda zvyšuje odolnost plodiny vůči hnilobě.
Dalším způsobem zpracování je příprava bylinného nálevu. Na 1 litr vody bude potřeba 350 g pelyňku, 150 g goutweedu a 50 g tabákových listů. Výsledná směs se louhuje jeden den a nastříká na brambory z rozprašovače. Po zpracování se plodina suší a umístí do připravené nádoby.
Nádobu je třeba důkladně umýt. Hlízy by se neměly skladovat volně ložené na podlaze a neměly by přijít do styku se studenou podlahou nebo stěnami. Nádoba musí mít otvory pro cirkulaci vzduchu. Dřevěné bedny je nejlepší umístit na stojany.
Sláma, piliny, plsť pomohou chránit plodinu před chladem. Tyto materiály dobře procházejí vzduchem a zároveň poskytují tepelnou ochranu a ventilaci.
Závěr
Nyní víte, jaká by měla být skladovací teplota brambor v zimě a jakou teplotu brambory snesou.
Brambory jsou jednou z nejnáročnějších a mrazuvzdorných plodin. Je také možné vybavit místo pro skladování jeho zásob na balkoně bytového domu, je důležité pouze vytvořit stabilní indikátory vlhkosti a teploty. Při dodržení všech doporučení vás sklizeň potěší až do nové letní sezóny.
Brambory jsou velmi citlivé na negativní teploty. Mráz může vést k poškození a odumírání nať, oslazení a odumření hlíz.
Stávající odrůdy brambor snesou teploty až -3°C. Při teplotách pod – 4 o C se v mezibuněčném prostoru tvoří mikrokrystaly ledu, které ničí buňky (Li et al., 1981). Hlavní příčinou buněčné smrti není vystavení negativním teplotám, ale tvorba ledových mikrokrystalů. Když byly bramborové listy podchlazeny na -6,9 °C bez tvorby ledu, buňky neumřely (Rajashekar et al., 1983). Mikrokrystaly ledu se tvoří z vody, která během zmrazování pomalu prosakuje ven z cytoplazmy. K nevratnému poškození listové tkáně může dojít i bez tvorby ledu, ale v důsledku chladem vyvolané dehydratace.
Všechny odrůdy S. tuberosum stejně jako většina volně žijících hlízotvorných druhů solanum, jsou citlivé na záporné teploty. Byla však objevena řada druhů, které jsou mrazuvzdornější. Například rostliny 5 druhů. acaule, S. commersonii, S. multidissectum S. chomatophilum S. boliviense, S. megastacrolobum a S. sancta-růže snese mráz od -4 °C do -6 °C. Mezi nimi je nejmrazuvzdornější druh S. acaule (Chen a Li, 1980a). Mrazuvzdornost některých druhů solanum lze zvýšit aklimatizací na chlad. Předběžné vystavení rostlin bramboru podmínkám nízkých kladných teplot a krátkého denního světla o 3 – 7 °C snižuje kritickou teplotu odumírání vrcholků (Li a Fennell, 1985). Například citlivé druhy S. opolocense и S. polytrichon po vytvrzení snesou -8 °C, resp. -6 °C stupňový mráz. Mrazuvzdornost druhů odolných vůči chladu S. acaule, S. multidissectum S. chomatophilum po aklimatizaci stoupne na -9°C, a v případě S. commersonii až -11,5°C. Odrůdy citlivé na negativní teploty S. tuberosum nemají schopnost aklimatizovat se na chlad.
Molekulárně genetický mechanismus tolerance rostlin vůči chladu není zcela jasný. U řady rostlinných druhů se prolin a monosacharidy hromadí v cytoplazmě během chladové aklimatizace (Chen a Li, 1980b). Při otužování se v bramborách zvyšuje obsah cukrů i škrobu. Nejsilněji se zvyšuje obsah cukru v S. commersonii. Cukry však samy o sobě nemohou zvýšit mrazuvzdornost brambor. Odrůdy S. tuberosum také výrazně akumulují cukry v podmínkách nízkých kladných teplot a krátkého denního světla, zůstávají citlivé na mráz. Navíc nebyl nalezen žádný vztah mezi množstvím cukrů nashromážděných během aklimatizace a minimální teplotou, kterou rostlina vydrží po otužování. Výjimkou je forma commersonii, u kterých je přímá závislost stupně otužování rostlin na množství Cukrů nashromážděných během aklimatizace. Musí tedy existovat další faktory, které zvyšují mrazuvzdornost brambor na pozadí jejich tvrdnutí.
Ve vytvrditelných formách solanum Během aklimatizačního procesu se zvyšuje obsah rozpustných bílkovin. Získaný stupeň mrazuvzdornosti je úměrný obsahu bílkovin (Li a Fennell, 1985). Při aklimatizaci na chlad se poměr fytohormonů mění: u otužilých druhů se zvyšuje koncentrace ABA a klesá koncentrace GA. U ztužených druhů brambor může být zvýšení koncentrace rozpustných proteinů způsobeno ošetřením ABA. Zvyšuje se tak mrazuvzdornost těchto druhů brambor; může být dosaženo léčbou ABA (Chen et al., 1983). Otužování některých dalších rostlinných druhů způsobilo akumulaci rozpustných dehydrinů (LEA, Rab) (Thomashow et al., 1991). Lze předpokládat, že bramborové homology těchto proteinů mohou zajistit zvýšenou mrazuvzdornost u ztvrdlých druhů brambor.
Působením chladu na hlízy brambor dochází k jejich proslazení. Při delším působení mrazu hlízy odumírají. Například při -6 °C byla smrt pozorována po 8 hodinách a při -9 °C po 1 hodině. Za určitých podmínek jsou hlízy schopné přechlazení a bez újmy odolávají teplotám až -7 °C. To zřejmě vysvětluje zachování životaschopnosti hlíz, které zůstaly v půdě na zimu pod sněhem (Fyziologie brambor, 1979).
Skladování úrody brambor při nízkých teplotách (3 °C -6 °C), které zajišťují dobré uchování hlíz, vede k významným fyziologickým změnám v hlízách. Tyto změny způsobují, že hlízy nejsou vhodné pro zpracování (hranolky, hranolky atd.). Za prvé se rozkládá škrob a hromadí se redukující cukry. Při tepelné úpravě takových hlíz (vaření, smažení) dochází k interakci redukujících cukrů s aminokyselinami, což má za následek nežádoucí tmavě hnědou barvu produktu (Millardova reakce) a nepříjemnou nasládlou chuť (Shallenberger et al., 1959). Slazení hlíz vyvolané chladem je odrůdově specifická vlastnost. Při dlouhodobém skladování hlíz v chladu se však obsah monosacharidů zvyšuje u všech odrůd bez výjimky.
Proces chladem indukovaného slazení hlíz je založen na fosfolytickém rozkladu škrobu na glukóza-1-fosfát za účasti kyseliny fosforečné. Tento proces zahrnuje různé fosforylázy, které při zvýšení skladovací teploty hlíz také syntetizují škrob (Fyziologie brambor, 1979; Sowokinos et al., 1985). Glukóza-1-fosfát je přeměněn na fruktóza-6-fosfát a následně na sacharózu.Na přeměně se podílí uridinfosfátglukóza-pyrofosforyláza (UDPGPP), fruktóza-6-fosfátsyntetáza (FFS) a dvě hexofosfátizomerázy. Sacharóza je syntetizována sacharóza-6-fosfát syntázou, redukující cukry jsou syntetizovány jakýmikoli invertázami umístěnými v cytoplazmě (Sowokinos et al., 1990a, b).
Nízkoteplotní indukce fosforylického rozkladu škrobu je založena na změně koncentrace iontů kyseliny fosforečné v důsledku jejich proudění do organel obsahujících škrob. Pohyb anorganického fosforu z vakuol do cytosolu a amyloplastů může být způsoben poškozením nebo oslabením membrány. Za studena se membrány stávají tužšími, to znamená, že jsou méně tekuté a více propustné pro ionty (Walker et al., 1991). Vliv chladu na propustnost bramborových blan je odrůdově specifickým znakem. Odrůdy citlivé na proslazení hlíz se vyznačují zvýšenou kapacitou elektrolytu při 3 °C ve srovnání s rezistentními odrůdami (Sowokinos et al., 1990a). Složení membrán a jejich schopnost zachovat celistvost při nízkých teplotách tedy může určovat míru odolnosti odrůdy proti rozkladu škrobu a akumulaci cukrů při skladování hlíz v chladu.
Náchylnost odrůd k nízkoteplotní indukci proslazení hlíz přímo závisí na indukci UDPG PF a FPS za podmínek nízké teploty. U náchylných odrůd se aktivita výše uvedených enzymů zvyšuje nejvýrazněji. V případě rezistentních odrůd se aktivita enzymu mírně zvyšuje (Sowokinos et al., 1990a, b). Zůstává nejasné, kdy indukce genů kódujících tyto proteiny závisí na alelické variabilitě genů kódujících UDPG PF a FPS a kdy na přítomnosti některých efektorů regulujících jejich expresi.
