Krev je kapalná tkáň těla, která plní řadu funkcí, z nichž jednou je transport. Transportováním chemikálií v těle se biochemické procesy v různých buňkách a mezibuněčných prostorech integrují do jediného systému. Správně vybrané krevní vzorky umožňují sledovat nozologický profil hospodářských zvířat, úroveň metabolických procesů, zásobení organismu vitamíny, minerály, esenciálními aminokyselinami atd. Pro získání spolehlivých výsledků je nutné minimalizovat možnost vzniku artefaktů způsobených porušením pravidel odběru krve, její stabilizace a transportu.
Před odběrem krve z každého zvířete je třeba jehly sterilizovat varem, případně se používají sterilní. Nejlepší možností je použít zkumavky se stříkačkami nebo vakuové zkumavky. Při jejich použití nedochází ke kontaktu krve s vnějším prostředím, tzn. zůstává aseptický a nepodléhá oxidaci vzdušným kyslíkem, čímž zabraňuje agregaci krevních destiček a tvorbě sraženin ve vzorcích určených ke kompletnímu stanovení buněčného složení krve. Místo vpichu musí být ošetřeno 70% roztokem alkoholu nebo 3% roztokem kyseliny karbolové. Při odběru krve je třeba dbát na to, aby stékala po stěně do zkumavky po proudu a ne po kapkách. Krev odebraná po kapkách a napěněná je rychleji hemolyzována a často dává nesprávné výsledky v laboratorních testech.
Tabulka 1. Vliv hemolýzy na výsledky studií biochemických složek krevního séra
Existuje několik způsobů, jak odebrat vzorky krve prasatům. Mezi ně patří:
- Z ušní žíly a ocasní žíly
Tato metoda je vhodná, pokud potřebujete odebrat malé množství krve (2-3 ml). Pro aseptický odběr se používá injekční stříkačka s jehlou o tloušťce 0,8 mm (typ Luer) a krev se odebírá nitrožilním zavedením jehly, jinak dojde ke kontaminaci vzorku. Prasečí ušní žíly jsou obecně umístěny ve třech bodech v uchu a jsou snadno rozlišitelné. Jedna žíla se nachází podél vnějšího okraje ucha, druhá uprostřed a třetí asi 2 cm od mediálního okraje. Ocasní žíly se nacházejí ve ventrální části ocasu. Tento způsob odběru krve vyžaduje jehly 0,8×25 mm.
Po odběru krve je nutné jehlu vyjmout a místo vpichu stlačit kartáčkem, podvazem nebo palcem po dobu 2-3 minut. Nebezpečí metody spočívá v tom, že ligatura se může náhodně uvolnit a tělo zvířete krvácí.
Jedná se o bezpečnou a rychlou metodu odběru krve, která vyžaduje správné omezení zvířete. K tomu použijte kovovou smyčku nebo lano, pomocí kterého je zvíře fixováno ve stoje. Při fixaci by měla být hlava selete zvednutá tak, aby krk tvořil přímku a kůže byla napnutá.
Krev se odebírá z pravé strany (v případě respiračního selhání, které se u prasat rozvine v důsledku zápalu plic nebo pleuropneumonie, je možné, že při zavedení jehly může dojít k poškození levého bráničního nebo vagusového nervu, proto se doporučuje zavést jehla zprava). Bod vpichu se nachází na okraji brachiocefalického svalu – zevní okraj jugulární rýhy, na linii mezi okrajem ramenního kloubu a manubrem hrudní kosti (obr. 1, 2). Druhá linie probíhá od rukojeti hrudní kosti k základně ucha. Hloubka vpichu pro dospělá zvířata je od 75 do 100 mm, pro malá selata – 40-75 mm.
Rýže. 1. Povrchové svaly prasečí šíje
Rýže. 1.1. Síť žilních cév krku
Rýže. 2. Místo vpichu jugulární žíly
Rýže. 3. Odběr krve z jugulární žíly
Po zavedení jehly pod kůži je třeba píst hadičky injekční stříkačky zatáhnout zpět, aby se v ní vytvořil podtlak. Jehla se zavádí dorzomediakudálním směrem (obr. 3). Když do zkumavky začne proudit krev, je nutné zajistit, aby nepěnila, nekapala a nenarážela na dno, ale plynule stékala po stěně – aby se zabránilo hemolýze červených krvinek.
Pokud jehla napoprvé nezasáhne jugulární žílu, je třeba ji vytáhnout zpět a zavést v mírně pozměněném náhodném směru. Pokud ani tentokrát není cíle dosaženo, je třeba jehlu vyměnit. Pokud po vyjmutí jehly dojde ke krvácení, je třeba místo vpichu zatlačit palcem, dokud se úplně nezastaví.
Rýže. 4. Odběr krve z lebeční duté žíly
Pro malá selata je nutná jehla 0,8×40 mm, pro dospělé prase – 1,2×100 mm. Bod vpichu se nachází v blízkosti rukojeti hrudní kosti v oblasti prvního žebra. Jehla by měla být zavedena pomalu dolů kolmo k tělu mezi první dvě žebra. Stříkačka se zavádí mírným podtlakem, jakmile se jehla dostane do duté žíly, do stříkačky bude proudit krev. Pokud po prvním zavedení krev neteče, je třeba jehlu zatáhnout a přesměrovat. Je nutné vyjmout jehlu z duté žíly nejprve vytvořením podtlaku.
Tato metoda odběru krve se používá extrémně zřídka kvůli možným komplikacím: hemotorax, srdeční tamponáda, respirační selhání, punkce krční tepny. Zpravidla až 10% odpad je pozorován u selat, jejichž krev je odebírána z lebeční duté žíly. Proto je preferovanou metodou odběr vzorků z jugulární žíly.
Technika odběru krve zahrnuje fixaci zvířete: malá selata jsou fixována v leže na břiše nebo dorzální poloze, dospělá prasata jsou fixována smyčkou na horní čelisti a přivázána k kotci. Jehla se zavede celou cestu od vnitřního koutku oka přes třetí víčko směrem k protilehlému tuberkulu ulny. Poté se jehla trochu zatáhne a krev se natáhne do injekční stříkačky nebo zkumavky. U dospělých prasat je orbitální sinus mírně posunutý inferiorně, což je třeba vzít v úvahu při zavádění jehly. Pokud po zavedení jehly nedojde do 5-7 sekund ke krvácení, je třeba ji vyměnit za novou.
V některých případech se setkáváme se zvířaty citlivými na stres, což se projevuje agresivitou, silnými obrannými akcemi a zvýšeným kvičením. V tomto případě musí být zvíře vypuštěno, poléváno studenou vodou po dobu 10 minut a izolováno, dokud se nevrátí k normálu.
Ke stabilizaci krve lze použít heparin, citrát sodný, EDTA atd. Nejlepší jsou EDTA a heparin. Nevýhodou heparinu je, že v jeho přítomnosti se bílé krvinky méně barví (pravděpodobně díky vazbě heparinu na krvinky) a agregace krevních destiček je silnější než v případě EDTA. Dále je nutné vzít v úvahu vliv antikoagulancia na biochemické (při biochemické analýze krevní plazmy) a obecné klinické krevní parametry (tab. 2).
Tabulka 2. Vliv antikoagulancií na biochemické parametry krve
Pokud je to možné, krev by měla být odebrána ráno, před krmením zvířat. Jednodenní hladovění u monogastrických zvířat zabraňuje lipémii, která může ztížit detekci plazmatických proteinů, fibrinogenu a hemoglobinu. Přibližně 25,4 % chybných výsledků v laboratorní diagnostice je spojeno s nedodržením pravidel odběru vzorků, 46 % je způsobeno skladováním a přepravou a 28,6 % je způsobeno chybami v laboratoři.
Pro získání nejspolehlivějších výsledků musí být vzorky krve odeslány do laboratoře čerstvé (nerozdělená krev se skladuje nejdéle 2 hodiny). Pokud není možné tento požadavek splnit, je nutné co nejdříve (do 1-2 hodin) oddělit sérum od vytvořených prvků, protože většina enzymů (alaninaminotransferáza, aspartátaminotransferáza, laktátdehydrogenáza, alkalická fosfatáza) stejně jako draslík, fosfor, měď, jsou ve vysokých koncentracích obsaženy ve formovaných prvcích a difundují do séra. Proto skladování neseparovaného séra a hemolýza vedou k uvolňování těchto enzymů do séra z krvinek a k nadhodnocení některých biochemických parametrů. V tomto případě glukóza naopak klesá asi o 10% za hodinu v důsledku glykolytických procesů probíhajících v erytrocytech a také klesá koncentrace chloridů, které se hromadí v erytrocytech.
Separované sérum je nutné dopravit do laboratoře za předpokladu, že bude vyšetřeno následující den, v termoboxu při teplotě 4-8 o C, s vyloučením působení světla a tepla. Pokud má být sérum vyšetřeno později, do týdne nebo následujícího týdne, musí být zmraženo na -20°C a vyšetřeno ihned po rozmrazení.
Pokud je tedy účelem odběru krve získat spolehlivé výsledky, je nutné při odběru, skladování a přepravě vzorků důsledně dodržovat metodické požadavky. V moderních podmínkách (nasycenost veterinárního programu, odlehlost laboratoře od výroby, nedostatek potřebného inventáře a vybavení) je to téměř nemožné. Při interpretaci laboratorních výsledků je proto nutné vzít v úvahu všechny faktory, které je mohou ovlivnit. Neexistuje žádná jasná hranice odlišující patologii od fyziologické normy u prasat. Na výsledky získané z laboratoře se můžete spolehnout, ale nemůžete jim 100% věřit.
Literární prameny
- Veterinární klinická patologie / Jackson M. – 384 s.
- Meyer, D. Veterinární laboratorní medicína. Interpretace a diagnostika /D. Meyer, J. Harvey // Překlad z angličtiny. – M.: Sofion, 2007. – 456 s.
- Schweinekrankheiten / K. Heinritzi, H. R. Gindele, G. Reiner, U. Schnurrbusch / Verlag eugen ulmer Stuttgart. – 2006. – 480 s.
- Průvodce výživou prasat: 2. / YF Patience et all. – 2001. – 271 s.
podle pravidel pro odběr krevních vzorků skotu
Pro získání spolehlivých výsledků jsou důležité podmínky pro odběr krve a její uchování před zahájením laboratorních vyšetření. Tyto výsledky do značné míry závisí na technice odběru krve a použitých nástrojích.
Během venepunkce se tkáň obklopující žílu a stěna žíly propíchnou v jednom kroku.
Výsledky laboratorních testů mohou být ovlivněny faktory souvisejícími s individuálními charakteristikami a fyziologickým stavem těla zvířete, jako jsou: věk; emoční stav a duševní stres; klimatické a meteorologické podmínky atd.
Pokud je to možné, krev by měla být odebrána ráno, před krmením zvířat.
Zvířata se doporučuje odčervovat 2 týdny před odběrem krve.
Aby se předešlo falešně pozitivním výsledkům výzkumu, doporučuje se odběr krve nejpozději tři týdny před otelením a ne dříve než 3 týdny po otelení.
Na přesnost a správnost výsledků má vliv i technika odběru krve, použité nástroje (jehly, injekční stříkačky apod.), zkumavky, ve kterých se krev odebírá, následně skladuje a přepravuje, a také podmínky pro skladování a přípravu vzorku k analýze.
Tradiční a v současnosti široce používané metody odběru krve pomocí jehly a/nebo injekční stříkačky jsou hlavním zdrojem laboratorních chyb vedoucích ke špatné kvalitě výsledků testů. Tyto metody navíc nelze standardizovat a nezajišťují bezpečnost personálu odebírajícího krev.
Při odběru vzorků žilní krve gravitací pomocí jehly a běžných zkumavek je vysoká pravděpodobnost, že se krev zvířete dostane do rukou veterinárního specialisty. V tomto případě se ruce veterináře mohou stát zdrojem přenosu a šíření patogenů krví přenosných infekcí na další zvíře kontaminací injekční rány krví. Sám veterinář se může nakazit od zdroje nákazy.
Rovněž je třeba se vyhnout použití lékařské stříkačky s jehlou pro odběr krve z důvodu nedostatečné bezpečnosti pro veterinární personál a nemožnosti vyhnout se hemolýze krve při převádění vzorku pod tlakem do zkumavky.
Odběr krve pomocí vakuových systémů:
Pro odběr vzorků žilní krve je nejvýhodnější použít vakuové systémy. Tato metoda má řadu výhod, hlavní je, že krev jde přímo do uzavřené zkumavky, což zabraňuje jakémukoli kontaktu veterinárního personálu s krví zvířete.
Hovoříme nejen o zjednodušení postupu odběru krve, což je samo o sobě důležité, ale také o výrazném snížení procenta preanalytických chyb, zvýšení bezpečnosti postupu, snížení rizika infekce hospodářských zvířat, udržení úrovně dojivost po zákroku a absence komplikací u zvířat po odběru krve.
Systém obsahující vakuum je uzavřený dvousložkový systém – nádoba vakuové stříkačky a speciální jehla. K uvolnění séra nebo kombinace krve s antikoagulantem dochází ve stejném objemu stříkačky, do kterého se krev odebírá, to znamená, že po odběru krve je samotná stříkačka transportní zkumavka s antikoagulantem nebo sérem.
Pod vlivem vakua je krev nasávána jehlou vakuového systému přímo ze žíly do zkumavky a je okamžitě smíchána s chemickým činidlem. Pečlivě dávkovaný objem vakua zajišťuje přesný poměr krev/činidlo ve zkumavce.
Na základě schopností systémů obsahujících vakuum byla vyvinuta nová metoda odběru krve skotu z ocasní žíly:
- Krev se odebírá z v.c occygea (ocasní žíla).
- Zvíře není omezeno na odběr krve.
- Ocas zvířete se vezme rukou ve střední třetině a pomalu se zvedne.
- Místo odběru krve, oblast 2-5 ocasních obratlů, se dezinfikuje alkoholem nebo 5% roztokem jódu.
- Krev se odebírá ze střední třetiny těla 2-5 ocasních obratlů, které se nacházejí na linii probíhající podél ocasu a rozdělují jej na 2 symetrické části.
- Jehla se zavádí pod úhlem 90°, dokud se nezastaví do hloubky 5-10 mm.
Výhody odběru krve pomocí bezpečných systémů z ocasní žíly:
1. Zkrácení doby odběru krve veterinárním lékařem; (až 200 zvířat za 2 hodiny)
2. Nedostatek fixace zvířete;
3. Vyhýbání se kontaktu veterinárního lékaře s krví ve všech fázích odběru a přepravy krve;
4. Prevence šíření infekcí krví a znečištění (kontaminace) objektů životního prostředí; (obzvlášť relevantní pro bovinní leukémii)
5. Minimalizace komplikací a stresu u zvířat;
6. Nedostatek snížení produkce mléka v důsledku stresu a komplikací
7. Možnost získání sterilní krve.
Odběr krve pomocí krevních jehel a hadiček:
Jehly na odběr krve by měly mít krátké zkosení a dostatečně velký průměr, aby neporanily protější stěnu žíly a nepoškodily červené krvinky. Před odběrem krve je třeba jehly sterilizovat varem. Srst v místě odběru krve se pečlivě ostříhá, kůže se dezinfikuje dezinfekčním roztokem.
U skotu se krev odebírá z krční žíly v horní třetině krku.
Krev pro získání séra by měla být odebrána pokud možno ráno, před krmením zvířat. Pro sérologické vyšetření se skotu odebere 7-10 ml krve.
Při odběru krve z jugulární žíly se jehla zavede na hranici přechodu horní třetiny krku do střední třetiny. Aby došlo k dostatečnému naplnění žíly a snížení její pohyblivosti, je žíla uprostřed krku stlačena gumičkou nebo prstem. Při napichování žíly je nutné držet jehlu v ruce tak, aby se její směr shodoval s linií žíly a aby zkosení jehly směřovalo nahoru, k hlavě. Jehla se zavádí pod ostrým úhlem – 20–30°. Když jehla vstoupí do žíly, krev vytéká.
Krev by měla stékat po stěně zkumavky, aby nedošlo k destrukci červených krvinek, a v případě potřeby ihned smíchat s dostatečným množstvím antikoagulantu.
Před vytažením jehly ze žíly se odstraní gumička, prstem se žíla nad místem vpichu sevře, jehla se vyjme a místo vpichu se na nějakou dobu stlačí tamponem, aby se zabránilo vzniku hematomu . Nakonec se místo venepunkce dezinfikuje dezinfekčním roztokem.
Nevýhody zavedené metody odběru krve z jugulární žíly flebotomickou jehlou:
- Stříkání krve; (krev se dostane na ruce, krmítka a další předměty prostředí).
- Vysoké riziko šíření infekcí, které jsou nebezpečné nejen pro zvířata, ale i pro lidi; (tuberkulóza, brucelóza, bovinní leukémie).
- Potřeba omezit zvíře.
- Stres u zvířete vedoucí ke ztrátě mléka (více než 5 %).
- Komplikace po odběru krve; (hematomy, abscesy).
- Odebraná krev je nesterilní (tj. kontaminovaná).
Skladování vzorků krve a séra:
Plná krev, plazma a sérum pro krátkodobé skladování jsou umístěny v chladničce (+2. +4°C), dlouhodobé uchovávání séra vyžaduje teplotu – 20°C.
Krevní sérum se získává sedimentační metodou. Pro srážení krve a usazování séra se zkumavky s krví uchovávají 30-60 minut při 20-30°C nebo 37-38°C, krevní sraženina se oddělí od stěn ocelovou pletací jehlou a poté se zkumavky se udržují při 4-10 °C po dobu 20-24 hodin.
Usazené sérum se nalije do suchých sterilních zkumavek, uzavřou se a odešlou do laboratoře během prvního dne a ve výjimečných případech nejpozději třetí den po odběru krve.
Porušení podmínek uchovávání vzorků může způsobit chyby analýzy. V důsledku delšího stání séra nad červenými krvinkami může dojít k posunům v koncentraci řady složek: zvyšuje se koncentrace draslíku, aktivita kyselé fosfatázy, aminotransferáz, laktátdehydrogenázy, hydroxybutyrátdehydrogenázy a snižuje se obsah glukózy. v důsledku glykolytických procesů.
Při teplotě cca 20°C se zvyšuje obsah amoniaku v plné krvi, mnohé enzymy i při teplotách v ledničce rychle ztrácejí svou aktivitu (kreatinkináza, kyselá fosfatáza), laktátdehydrogenáza naopak rychleji ztrácí aktivitu při nízkých teplotách. teploty.
Hemolýza erytrocytů, ke které dochází při odběru nebo skladování, vede ke zvýšení koncentrace draslíku, aktivity kyselé fosfatázy, aminotransferáz, laktátdehydrogenázy a hydroxybutyrátdehydrogenázy.
Nevhodné protřepávání vzorků během míchání nebo přepravy může také způsobit hemolýzu červených krvinek.
Krevní sérum musí být dodáno do laboratoře během prvních 24 hodin a ve výjimečných případech nejpozději třetí den po odběru krve.
Při odesílání séra na velkou vzdálenost, zejména v létě, je nutné jej konzervovat 5% roztokem kyseliny karbolové ve fyziologickém roztoku v poměru 9 ml roztoku kyseliny karbolové nebo 1-1 kapky roztoku na 2 ml séra pro každých 1 ml séra.
Roztok kyseliny karbolové se musí přidávat po kapkách za stálého protřepávání zkumavky se sérem.
Sérum nebo krev lze také konzervovat kyselinou boritou (v prášku) v množství 0,05-0,07 g (na špičce skalpelu) na zkumavku krve (séra).
Na každém vzorku séra nebo krve je uvedeno jeho číslo nebo jméno zvířete nebo příjmení majitele zvířete.
Zkumavky s krví a sérem jsou těsně uzavřeny sterilními zátkami a umístěny pro přepravu v přísně svislé poloze.
V zimě jsou séra balena a expedována tak, aby nezmrzla.
Vzorky se zasílají s průvodními dokumenty ve dvou vyhotoveních
Odběr krve pro hematologické studie
Krev pro hematologická vyšetření se odebírá z jugulární nebo ocasní žíly do speciálních systémů pro odběr krve s antikoagulantem nebo do zkumavek s antikoagulancii. Trilon B (EDTA-disodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové) se používá jako antikoagulanty v množství 0,1 ml 10% roztoku na 1 ml krve, heparinu (5 jednotek na 1 ml krve) nebo 6% roztoku citrátu sodného (0,1 1 ml na XNUMX ml).
Aby se zabránilo srážení krve, obsah zkumavky se okamžitě důkladně promíchá. Stabilizovaná krev se před testováním uchovává v chladničce při teplotě 2-4 0 C a vyšetřuje se nejpozději do 36 hodin od okamžiku odběru.
