Předmluva
Napsal jsem slovo cucák a přemýšlel o jeho významu.
Přísavník je podle Wikipedie slangový výraz označující prosťáčka, který se nechá oklamat, potenciální oběť zločince. (https://ru.wikipedia.org/wiki/) . Ale zde je podrobnější význam:
Hloupý ve zlodějském žargonu je:
• Obyčejný člověk, který žije mimo své standardy, není zloděj.
• Předmět loupeže nebo podvodu plánovaného zločinci, slabý člověk.
• Předposlední kasta v hierarchii zlodějů. Pro zloděje znamená hulvát nejen slabocha, z něhož lze profitovat, ale zástupce té snad nejopovrhovanější sociální skupiny (horší je jen „nízký“).
V běžném životě můžete také často slyšet na adresu toho či onoho: „Co je to za hubičku!“ a stává se, že si říkáme cucák. Přísavník má často význam hloupého, důvěřivého, naivního člověka, hlupáka, kterého lze snadno oklamat a kterého lze využít pro vlastní účely, člověka, který se chová směšně a svým chováním vzbuzuje lítost a posměch. Talentovaného vědce nebo inženýra lze nazvat přísavkou.
Při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou přísavky, jsem nečekaně našel na internetu knihu od Ksenia Anatolyevna Sobchak Encyklopedie přísavek.
V reklamě knihy píše: „Kdo jsou přísavky a odkud pocházejí? – není otázkou století či dokonce tisíciletí, ale celé lidské historie. Neexistuje způsob, jak jasně definovat tento nejběžnější typ člověka na jednom řádku, stránce nebo dokonce v rámci článku v časopise. Slavná televizní moderátorka Ksenia Sobchak se rozhodla prostudovat tuto problematiku a věnovala tuto skromnou, ale velmi zábavnou knihu studiu přísavky.“
Tohle je opravdu zábavná kniha. Z toho jsem si uvědomil, že jsme všichni hulváti. Jedinou otázkou je, ke kterému typu patříte. Od prvního přečtení a z lenosti jsem se nerozhodl, ke kterému typu podle encyklopedie patřím, a zatím použiji definici, která byla uvedena výše: „přísavník je objekt plánované loupeže nebo podvodu zločinci, slabý člověk,“ vyjma toho druhého z toho dvě slova.
Vysvětlím to později pomocí přísavné encyklopedie. Možná najdu uctivějšího podvodníka. Doporučuji encyklopedii k širokému studiu. Obsahuje spoustu zajímavostí o slavných lidech a jejich morálce i o každém z nás.
Jak jsem se poprvé stal hlupákem
Poprvé jsme byli s matkou podvedeni jako hulváti v Krasnodaru, když jsem byl ještě ve škole a nenapadlo mě, že by na tomto světě mohli být podvodníci.
Zpravidla jsme o víkendech chodili s mámou nebo tátou na trh v Krasnodaru s drůbeží, zeleninou a ovocem. Jednoho dne, když jsme prodali vše, co jsme si přinesli, rozhodli jsme se navštívit naše příbuzné, kteří bydleli nedaleko trhu se senem.
Cestou přes náměstí nás oslovil muž a nabídl nám, že si koupí šaty. Máma nechtěla utrácet peníze, protože potřebovala peníze doma, které jsme mohli získat pouze z trhu. Ale když jsem ty šaty viděl, zdálo se mi, že ani ona, ani já jsme nic podobného neviděli. Byly to krepové šaty neobvyklé barvy. Začal jsem matku přemlouvat, aby si ho koupila. Požadované peníze jsme však neměli. Pojmenovali jsme jinou částku. Nesouhlasil, řekl méně než první, ale více než náš. Máma znovu zopakovala to staré. Znovu nesouhlasil, schoval balíček do prsou a odešel. Pokračovali jsme v cestě. Najednou muž, který mu dýchá na záda, říká, že opravdu chce, aby moje matka byla nejkrásnější, a že to prodá za naši cenu. Jsme rádi. Máma dává peníze a dostává balíček.
Zářící, skoro utíkáme k příbuzným. Když matka vstoupila na dvůr, uviděla tetu Káťu a s upřímnou radostí z dálky hlasitě řekla:
– Kate! Podívej, jaké šaty jsem si koupil!”
Vyndá sáček, vytáhne obsah a bez pohledu ho ukáže. Teta Káťa zmateně říká:
– Tosyo, tohle je vata.
Máma je zkamenělá. Ničemu nerozumím. Já také. Ale v mých rukou je vata. Najednou si uvědomíme, že jsme byli nehorázně podvedeni. Běžíme do parku, ale samozřejmě tam nikdo není. Jako zbití psi se svěšenými hlavami jdeme za tetou Káťou, vyzvedneme si věci a beze slova opustíme dvůr tety Káťi a jdeme domů. Prodali to. Peníze vyšly. Podle našich měřítek to bylo hodně peněz, ale vrátili se s ničím, nehorázně podvedení.
Nepamatuji si, jak se můj otec choval. Trvalo mi dlouho, než jsem se kvůli své matce cítil provinile.
Na konci studia na ústavu jsem navštívil svou rodnou vesnici. Rodiče mě doprovázeli zpět s hrdostí, protože jen málo kolchozníků si mohlo dovolit poslat své děti na vysokou školu. Chápal jsem to a byl jsem vždy pozorný vůči jakýmkoli projevům jejich pozornosti vůči mně. Když mě matka odprosila, jako by si toho zbytek rodiny nevšiml, podala mi balík peněz. Nevěděl jsem, kolik jich je, pohledem poděkoval (polibky na rozloučenou se v naší rodině z nějakého důvodu nepraktikovaly) a dal si je do zadní kapsy nových kalhot.
Když jsem dorazil do Moskvy, sáhl jsem do kapsy, abych je přesunul na jiné místo, a zjistil jsem, že tam žádná kapsa není. Byla to tragédie jak pro mě, tak pro mou matku, protože moje matka rozdala peníze, které byly určeny na léčbu. Do zveřejnění tohoto článku nikdo nevěděl, že peníze chybí.
Jak jsme byli s manželkou v přezrálém věku podvedeni
Lyusya, to je moje žena, šla do obchodu. Vrátila se v doprovodu muže, jak se říká, kavkazského plemene. Přináší dva kufry. Přesněji velká krabice a kufr. Lucy mi volá a říká.
– Tak mi nabízejí, že koupím nádobí za mizernou cenu.
Kavkazský muž otevírá krabici. Ukazuje dobré nerezové nádobí. Začal mluvit, sotva zadržoval vzlyk.
– Nechci to dávat celníkům. Tito šmejdi si to vezmou za mizerný poplatek. Proto si chci vydělat alespoň nějaké peníze. Podívejte se, jak krásné jsou nádobí. A k tomu je zdarma také kufr. Obsahuje 72 položek.
– Kolik to stojí?
– Řekl jsem vám, že to stojí více než 3 tisíce eur a prodávám to za méně než dva.
Říkám Lucy, že to za ty peníze nestojí. Ale ona jako v hypnóze přinese tři tisíce a dá mu je..
Rychle, bez počítání, ji schová do kapsy a naříká:
– Mami, přidej alespoň trochu.
Lucy jde a dostane víc peněz. Snažím se zastavit, ale ona odpočítala další tisícovku.
Ptám se:
– Přestaň.
Ale zdá se, že je v šílenství. Nic neslyší a počítá peníze. Místo abych se zastavil, koukám na ni s velkým lítostí a nevykopnu podvodníka. Koneckonců, má tato jídla tak ráda,
Lucy zaplatila 50 tisíc rublů za dva balíčky. To je skoro 2000 dolarů. Znovu si samozřejmě říkám, že to nestojí ani tisíc.
Kavkazané odešli. Viděl jsem je odjíždět v Zhiguli, ale nenapadlo mě je vyfotit mobilem.
Po chvíli se vzpamatuje a téměř vzlyká.
– Odpusť mi. Myslela jsem na děti. Jsou to dárky k výročí Pavla a Oksany.
Druhý den mě požádala, abych se podíval na internet, kolik to stojí.
Podíval jsem se. Sada 72 kusů lžic a vidliček různých barev stojí přibližně 200 dolarů, sada nádobí této společnosti stojí od 300 do 400 dolarů. Celkem 500-600 $. Zaplatili skoro 2000. To znamená. Třikrát víc.
V jiném kiosku jsem viděl sadu kuchyňského náčiní. 12 položek. Společnost je německá. Cena 900 rublů. Pokud to není ani 900, ale 9 tisíc, pak je to stále 9000+2000=11000, což je téměř pětkrát méně, než jsme zaplatili.
Byla naštvaná. Řekla, že je to i moje chyba.
Samozřejmě je to moje chyba. Je vinen tím, že když si uvědomil, že jde o podvod, proces nezastavil. Chtěl jsem, aby byla šťastná. Ale teď si myslím, že i já jsem se ocitl ve stavu hypnózy.
Jen tak jsme přišli o slušnou částku peněz, které jsem si dlouho šetřil a které jsem dal Lyusyi na nákup pohovky.
Brzy jsem uviděl známou sadu kuchyňských nástrojů: nože, vidličky, lžíce pro různé účely ve známém kufru se dvěma zámky. Tyto věci stojí 2000 rublů.
Prostě se nemůžu uklidnit. Proč jsem nedokázal odolat očividnému podvodu? Zřejmě jsem sám věřil, že získáváme dobré sady?
Touha dostat něco zadarmo evidentně zpomaluje myšlení a člověk se chová nevhodně.
Večer jsem si prohlížela letáky k zakoupeným produktům. Byly tak drahé, že jsem si myslel, že jsme je koupili skoro za nic. Ale pak jsem se podíval pozorněji a uvědomil jsem si, že ceny tam uvedené jsou přibližně stejné jako ty, které jsem viděl v kiosku.
Podobných případů je na internetu popsáno mnoho. Lidé se obraceli na právníky o radu a požadovali, aby byli podvodníci postaveni před soud. V jedné z vět bylo uvedeno, že znali SPZ vozu.
Pronásleduje nás ztráta poměrně velkých, pro nás tolik potřebných peněz: vyměnit doma pohovku, koupit stůl a židle a už dlouho jsme chtěli na našem venkovském pozemku postavit lázeňský dům. Potřebujete plyn. Potřebujeme dodávat vodu a mnoho dalšího.
Nemohu ten incident dostat z hlavy. Myslel jsem, že napíšu a všechno zmizí. Ne, to nejde. Není mi to ani tak líto peněz, ale znechucení z toho, že jsme se stali obětí elementárního podvodu a ocitli jsme se opět v tlupě hlupáků.
Přečtu si encyklopedii Ksenia Anatolyevna Sobchak. Možná to bude později jednodušší.
