Na Nový rok je internet plný kreativních nápadů vyrobených ze šišek – od ozdob na vánoční stromeček až po košíky a vánoční věnce. Strážci lesa jsou vážní lidé, kteří mají daleko k samolibosti, sbírají šišky na semena. Na sraz vycházejí za každého počasí. Jen lesnictví Korochansky musí do března dodat 1,8 tuny šišek.
Jablka na vánoční stromeček
V okrese Korochansky se vyskytují tři druhy borovic: obyčejná, krymská a banská borovice. Liší se délkou jehlic, velikostí a rychlostí zrání šišek. Například na borovici Banks může kužel viset neotevřený dva až tři roky, na borovici krymské – šest let. A lodní borovice není samostatný druh, ale samostatný strom s obzvláště hladkým a vysokým kmenem, bez suků.
Šišky dozrávají do prosincových mrazů a v této době se začínají sbírat. Příprava pokračuje až do začátku března. Když se slunce ohřeje, šišky se otevřou a semena se vysypou.
Okresní inspektor státních lesů Alexander Drozdov Šišky a další semena sbírá více než 30 let. Vedle něj je téměř plný kbelík.
“Pravděpodobně jsem přibral osm kilogramů,” říká Alexander Petrovič. “Čím větší kužel, tím lepší semena, tím větší výnos.”
Ani jsem si nedokázal představit, že jsou trhané jako jablka: opatrně ohýbají větev a ty neotevřené sbírají rukama.
“Nepřišli na žádný mechanismus,” smějí se sběratelé.
Sami proto „vynalezli“ hladké dřevěné hůlky s uzlem na konci, které jsou vhodné pro chytání větve. Je dřevěný, ne železný, aby nedošlo k poškození borovic.
Lesní výsadba, ve které se nacházíme, je mladá, cca 15 let stará. Stejně jako většina ostatních byla vysazena uměle. V regionu není více než 5 % přirozených jehličnatých lesů. Mají i stoleté borovice. Přestože, jak uvedla encyklopedie, průměrná délka života borovice lesní je asi 200 let, v lesích se vyskytují i stromy staré 400 let.
Foto: Vadim Zablotsky
— Víte, jak zjistit stáří borovice? – zajímá se Drozdov.
– Ne, o čem to mluvíš! Musíte počítat přesleny.
Tak se nazývají větve bočních větví na kmeni. Jeden přeslen vyroste za rok, plus dva roky během raného dětství borovice.
„Byl to špatný rok,“ ukazuje Alexander Petrovič na nárůst o 30 centimetrů, „ale tento je příznivý: vyrostlo zde více než půl metru. Když ale roste rychle, je dřevo horší, a když roste pomalu, je dřevo hustší. Proto je borovice severní ceněná. Tam roste velmi pomalu, což znamená, že dřevo je hustší a pevnější.“
Zatím jsme nasbírali asi 300 kg, práce je ještě hodně. Proto se obvykle týkají místní správy a škol. Děti s radostí nosí šišky, které. se pak musí vyhodit, protože se k ničemu jinému než k řemeslu nehodí.
“Stává se, že najdou “datelovu kovárnu” a z neznalosti tam sbírají šišky,” pokračuje Drozdov. – „Datel Forge“ – víte, co to je? Datel najde na určitém místě škvíru, zasune do ní šišku, aby nevypadla, vyloupne semínka a prázdnou šišku vyhodí. Podle toho je pod stromem hora těchto prázdných šišek.“
Z nějakého důvodu jsem si vzpomněl na učitelovu říjnovou poznámku „přineste žaludy, kaštany a šišky v jakémkoli množství“. Proč byli, nemohl jsem pochopit. Teď už vím, kam šly naše podzimní šišky.
Z těch zralých a hustých sbíraných z větve se nebude počítat každá šiška. Ty v pryskyřici již pravděpodobně navštívila štěnice a snědla některá semena a zanechala po sobě děravý „autogram“ své přítomnosti.
Šišky nejsou nejnáročnější na sběr semen, u březových brunet je větší povyk. I když je-li rok plodný, vše se dá snadno sestavit. Letos byly šišky v pořádku, ale žaludy nebyly tak dobré, musel jsem pro ně do Voroněže a Lipecka.
Foto: Vadim Zablotsky
Nenáročný strom
Semínko jehličnanů není šiška sama o sobě. Skrývá se v něm a vypadá jako javorové okřídlené semínko. K extrakci semen je třeba šišky vysušit. Dříve byla ve Starém Oskolu speciální kuželová sušárna. Nyní se šišky suší přirozeně. Položte ho v teplé místnosti na podlahu a občas ho otočte nebo nalijte do bubnu, který se pomalu otáčí. Šišky schnou asi den. Během této doby se otevřou a semena z nich se nasypou na rošty, poté se orosí – a semena jsou připravena k výsadbě. Prázdné šišky jdou doslova do topeniště stejných kamen.
1,8 tuny šišek dá 18 kg semen a k zasetí hektaru jich potřebujete více než trojnásobek. Na jaře budou zasety ve školce a na hektar vyraší 1–1,1 milionu sazenic. Jednoletá borovice je velká jako dlaň a vypadá jako přeslička. Za další rok se přitvrdí a bude připravena k transplantaci. Poté budou sazenice distribuovány na novoroční kampaň, do programu Zelené město nebo do lesního fondu.
Před dvěma lety byl z takto získaných sazenic vysazen geoglyf „70 let vítězství“. Akce se zúčastnilo 650 lidí ze 17 regionů Ruska. Borovice zakořenily a nyní je díky úsilí lesníků nápis dobře viditelný z kopce s uvolněnými brázdami.
„Za dva nebo tři roky budou mít metr. Budeme potřebovat i ochranku, aby to na Nový rok nepokáceli,“ povzdechne si šéf lesnictví Korochanský – vrchní lesník. Alexej Bojkov.
Foto: Vadim Zablotsky
V rámci programu pozemkových úprav jsou sazenice předány místní správě. Rozhoduje, kam je zasadí. Fond Státních lesů je využívá k obnově výsadeb, výsadbě do roklí a svahů a výsadbě stromů na polích přeměněných z zemědělské půdy.
“Borovice je obecně nenáročný strom,” říká Alexey Boykov. – Půdy zemědělské půdy však nejsou pro lesy příliš příznivé. Začíná tam kořenová houba a napadá kořenový systém borovice. Les má své mikroklima, kde je pro sazenice příznivější.“
Borovice miluje písčité půdy a roste i na hlinitých půdách. Na křídě to drží i přes všechny ty větry, ale vypadá to žalostně. Bojkov ukazuje křídový kopec, na kterém trčí něco málo přes půl metru vysoký zelenožlutý výhon – byl vysazen před sedmi lety. Za příznivých podmínek by zde byly jeden a půl metrové stromy. Přesto se borovice drží, zpevňují svah.
Pokud mluvíme o lesních výsadbách, tak na hektar se vysazuje 3,6 tisíce sazenic. Při růstu se probírkou prořídnou, a než borovice dozraje (což je 80 let), zůstane na hektaru přibližně 600 stromů. Pokud nic nekácíte, příroda si četnost stromů samozřejmě reguluje sama, ale les bude neprostupný a s vysokou pravděpodobností požárů.
