Kdy včely sbírají medovicu?

Kdo o čem mluví a já zase o včelách. Úžasná stvoření: včele dělnici zbývá o něco déle než měsíc života a během této doby stihne být uklízečkou, stavitelkou, chůvou, ošetřovatelkou, ochrankou, baličkou a dokonce i „klimatizací“ pro úl. Ale co je nejdůležitější, je sběratelkou nektaru a medu. Zároveň se nehrabe v nose u stolu, neskládá zkoušky a nesvádí svá „máha“ z úkolu, který vedení nejasně stanovilo. Ano, a včely nemají žádné vedení. Žádná administrativa, žádná ideologie, žádný showbyznys, žádná opozice – jak žijí? Med se ale vyrábí pravidelně, sbírá nejrůznější věci z různých rostlin – a nejen nektar a pyl. O tom bude článek – co vyprodukovaly moje včely a jaký další med tam je.

Proč je med tmavý?

První med, který jsme odčerpali začátkem června, se ukázal jako tmavý, téměř hnědé barvy, velmi aromatický, s trpkou a příjemnou hořkostí. Nejtmavší med, který jsem koupil na místních trzích, než jsem dostal včely, byl kaštanový med. Kaštan ale pokvete až v červnu a med už jsme načepovali. O pohance ani nemluvíme, v podhůří pohanku nikdo nepěstuje. Jednoho dne jsem na regionálním veletrhu narazil na tmavý aromatický med s názvem „Mountain“, ale prodavačka samozřejmě neznala podrobnosti o kolekci medu – ne její profil.

Se sklenicí medu jsem se vydal k okolním včelařům, abych zjistil, co to je a kde to moje včely všechno vzaly? Průzkum se ukázal jako obtížný a vyvolal spory. Většina lidí se přikláněla k názoru, že barva medu je podobná medovici, ale zdá se, že včely medovicu v květnu, kdy jsou hojné zásoby medu, neberou. Vůně byla podobná černému javorovému medu, ale hořkost a svíravost byly naprosto nepochopitelné. Obecně se mé procházky, stejně jako mé pátrání na internetu, ukázaly jako málo platné.

Během mého výzkumu příbuzní, přátelé a známí snědli všechen med s velkou chutí k jídlu a otázka zmizela sama od sebe pro nedostatek „materiálu“.

Pro každý případ jsem začal včely pečlivěji pozorovat – kde létají, na jakých květech se rojí, kde s pylem a kde s nektarem. Včely ukázněně létaly na bílý jetel kvetoucí jako koberec pod nohama, od rána do večera pracovaly na nejbližší lípě, vzrušeně odháněly čmeláky a lezly do květů modřiny speciálně pro ně vysazené.

Pečlivě zpracovávali okurky, dýně, melouny a vodní melouny, kvetoucí japonský zimolez přikryli souvislou hučící dekou, pak se přesunuli k divokým ostružinám, ze kterých byla v okolí tma. Nic zločinného.

Dobře, další med bude květinová směs, takže bude mít tmavě žlutou barvu.

Ale ne! Srpnový med se ukázal být o nic méně tmavý než červnový, ale hustší (no, samozřejmě, byl již připraven na zimu). Vůně je jasná, je přítomna hořkost a kyselost, což výrazně obohacuje chuť. Lízání příbuzní se aktivně podíleli na čerpání medu, během procesu pravidelně volali přátelé a známí a čekali na porci nepochopitelného, ​​ale velmi chutného medu.

Med byl odčerpán, všichni odešli objímajíce vytoužené sklenice a já jsem opět zůstal v naprostém zmatku – co je to za med?! Neidentifikovaný produkt mi bránil v dobrém spánku a internet situaci jen více zamotal. Další pozorování včel také nic nepřidalo – včely jako dobří partyzáni svůj vzhled neprozradily. Hlavně na podzim jsem procházel medové řady na trhu – tak tmavý med nikdo neprodává.

Nejednoznačné zimování

V září při přípravě rodin na zimu byla včelám ponechána potřebná dávka nasbíraného medu a zbytek byl odčerpán. Stejně tmavé, aromatické a kyselé. Neznámého původu.

Měli jsme dvě včelstva, jedno šlo do zimy dost slabé, ale doufal jsem v krátkou, teplou zimu a dobré zásoby medu. Jak se ukázalo, bylo to marné. Tady na Kubáni zima, v chápání Sibiřanů (přestěhovali jsme se z Chabarovského území) vůbec není – od prosince do února je to jakýsi prodloužený duben s mrazy a táním, padáním a táním sněhu, dešti a bouřkami. Lískové ořechy kvetou od konce ledna do začátku února a dříny kvetou začátkem března.

Naše včely vylétly na let v druhé polovině února a hned se ukázalo, že ve slabém včelstvu je všechno špatně: málo včel se z úlu dostalo, více lezly po úlu, než létaly a byly velmi nemocný.

Silná rodinka jednohlasně obletěla a včely se téměř okamžitě vrhly hledat něco kvetoucího. V této době se les většinou zbarví do růžova bramboříkem, ale ty jsou pro včely zcela k ničemu. Můžete ho tedy poletovat a obdivovat, ale kromě pylu z již blednoucí lísky zatím není co brát.

Kontrola úlů ukázala, že včely med téměř sežraly a 2/3 slabého včelstva vymřely. Začala léčba a krmení. Pro jistotu jsem ošetřil obě rodiny. Slabé rodině to však nepomohlo. A ten silný, doufám, prostě nepřekážel. Zůstal jen jeden úl se včelami.

Místní včelaři i internet svorně tvrdí, že příčinou nosematózy (onemocnění včel, při kterém těžce onemocní a umírají) je medovicový med, ponechaný jim jako potrava na zimu.

medovicový med

Ukazuje se, že se to stává. Teoreticky v pozdním létě a na začátku podzimu, kdy je málo kvetoucích rostlin, začínají včely sbírat medovici – sladké výměšky mšic, blešivců a šupinovců na listech rostlin a zpracovávat je na med. Med z této sladké tekutiny je velmi tmavý, téměř černý, se zvláštní vůní (říkají, že není nijak zvlášť příjemná), s hořkostí a může rychle zkysnout.

Včely také dokážou sbírat medovicu – sladký „výpotek“ na listech některých rostlin, který se objevuje s patrnými změnami teploty a vlhkosti – a také ji zpracovávat na med.

Složení takového medu se radikálně liší od medu vyrobeného z hmyzích sekretů, je také velmi tmavý, s hořkostí, výraznou kyselostí, příjemně voní a má lehce nakyslou dochuť. Medovice se vyrábí z listů dubu, javoru, hlohu, kaštanu, jehličí smrku, některých druhů borovic a jedle.

V Rusku je častější medovicový med ze sekretů hmyzu a je považován za med druhé třídy. Navíc v Evropě je takový med oceňován 3-4krát více než květový, protože má znatelně větší soubor užitečných vlastností. Pro včely není užitečný kvůli jinému složení sacharidů (mimochodem, cukrů je méně), zvýšenému množství minerálních prvků a aminokyselin.

Med z medovice je v zahraničí ceněn ještě více, fenolických sloučenin s antioxidační aktivitou je znatelně více. Mimochodem, tmavé druhy medu – kaštanový, pohankový – obsahují obecně více antioxidantů než světlé druhy.

Obecně je medovicový med zdravější než med z nektaru: obsahuje více bílkovin, minerálních prvků, vykazuje probiotické, antibakteriální, protinádorové a antioxidační vlastnosti.

Složení medu z medovice velmi závisí na druhu stromu, ze kterého je sbírán, existují látky specifické pro tento konkrétní strom. Například med vyrobený z medovice z dubových listů obsahuje quercitol. Stejný, který se nachází ve vínech a koňacích zrajícím v dubových sudech.

Identifikace

Tato informace mě přiměla věnovat včelám větší pozornost a teď jsem věděl, kde hledat! Náš dubový a habrový les začíná hned za hranicí lokality. Nebo spíše téměř na místě, protože duby neustále řežu z lesní strany. Právě na listu mladého dubu jsem ráno našel včelu, jak olizuje rosu. Jak ukázala ochutnávka (po vylétnutí včely, která získala plnou úrodu), byl to med. To jo!

Další ranní pozorování ukázala, že nejen tato včela se ukázala být tak chytrá, ale další včely pravidelně létaly na dubové listy, aby profitovaly z medovice. Je to mnohem jednodušší a efektivnější než zkoumat a zpracovávat desítky květů při hledání kapky nektaru.

Na rozdíl od populárních informací to včely dělaly v období sklizně medu: kolem divoce kvetl javor černý (tatarský javor). To znamená, že naše včely sbíraly na začátku léta medovicu z dubu souběžně se sběrem nektaru, jedna se s druhou vůbec nerušila.

Mladé dubové výhonky mimochodem obsahují hodně cukrů. Tohoto porostu máme kolem víc než dost, seřízneme ho a položíme jako mulč pod rybíz – velmi dobře reaguje na velké bobule, stejně jako na mulčování výhonky batátů.

Zvláštnost naší konkrétní oblasti (východní svah, blízkost řeky, vysoká vlhkost a znatelné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí) přispívají k pravidelnému výskytu medovice na listech. A nejen na listech: jednoho rána jsem při návštěvě u sousedů našel i včely na jehličí jedle, lesknoucí se kapkami rosy. Také výtok z jehel se ukázal jako sladký. Jedle tu divoce nerostou, tři stromy zasadili sousedé a je to.

Obecně se hádanka sešla. Naše včely sbírají med ze všeho, co kolem kvete, hospodárně sbírají medovicu z hojně rostoucích dubů a zřejmě i trochu z jedle. Pravděpodobně chytají i běžnou medovku, ale neviděl jsem to. Mimochodem, včely berou nektar i z dubových květů, takže naše duby včely všemožně zásobují.

Tato možnost se mezi místními včelaři nevyskytuje, protože včelíny jsou kočovné: úly jsou přepravovány na přívěsech ke kvetoucím kaštanům, slunečnicovým polím, koriandrovým polím a bílým akátovým houštinám a med se ukazuje jako téměř monokvětní – tzn. sbírané převážně z jednoho druhu rostlin.

Teď mi v klidném spánku brání další otázka: mám nechat včelám před zazimováním trochu nasbíraného medu, nebo je mám úplně přehodit na cukr?

Přihlaste se k odběru našeho bezplatného e-mailového zpravodaje. V týdenních vydáních najdete:

• Nejlepší nový obsah webu
• Populární články a diskuze
• Zajímavá témata fóra

Toxikóza medovice –
nenakažlivé onemocnění včel, ke kterému dochází, když se živí medovicovým medem. Vyrábí ji z medovice živočišného i rostlinného původu (medovice).

Vylučují ho mšice, šupinatý hmyz, kokcidy, jitrocel a další hmyz, který se živí mízou dřevin a travin. Zvláště hodně medovice vylučují mšice, které spolu se šťávou přijímají minerální soli, bílkoviny a cukry v potřebném množství. Jejich přebytek ve formě malých průhledných kapek je vyhozen řitním otvorem. Tohle je medovka. Podle M.D.Orzhevského (1958) každý jedinec uvolní takovou kapku v průměru po 3 minutách. Horké a suché počasí zvyšuje potřebu mšice na mízu, což vede k hojné produkci medovice. Tato sladká tekutina nejen pokrývá listy rostlin, ale také padá po kapkách na zem (odtud název medovice). Včely jej sbírají jako sacharidovou potravu a často kontrolní úl vykazuje přírůstek hmotnosti 5–10 kg i více. Jako hostitelské rostliny pro vylučovače medovice je známo 31 druhů stromů a keřů a 23 druhů bylinné vegetace. Žije na nich více než 70 druhů mšic, které vylučují medovici sbíranou včelami.

Na stromech břízy, černého bezu, třešně, olše, růže, šípku a švestky žijí mšice a produkují medovicu od května do srpna; Na hlohu, vrbě, řešetláku, lípě malolisté, lísce, rybízu, topolu se medovice vyskytuje většinou od května-června do září-října. Od června do července mohou být jejím zdrojem jírovec, jeřáb, borovice a trnka. Na trnkách je někdy pozorován od časného jara do poloviny července. Na hrušních a dubech hmyz vylučuje medovici od konce dubna až do opadu listů. Stupeň toxicity pro včely se zvyšuje, pokud jej sbírají z topolu, vrby, osiky, javoru a dubu.

Medovice, cukerná tekutina (také snadno sbírají včely), se potí z listů některých listnatých a jehličnatých stromů. Obvykle se tvoří v noci a ráno a čím větší je teplotní rozdíl, tím je silnější. Rostlinnou medovici produkuje jeřáb, javor, líska, smrk, šeřík, třešeň aj. Její sběr včelami je vynucený jev; berou ho jen tehdy, když v přírodě není jiný zdroj sběru medu. Nutno podotknout, že včely při zpracování medovice na med s ní provádějí méně hluboké enzymatické přeměny než při přeměně nektaru na květový med. V porovnání s nektarem obsahuje medovice méně vody (asi 3x), 4x více jednoduchých cukrů, 1,5x více komplexních cukrů a 15x více dextrinů a minerálních solí. Podle M.D.Orževského (1958) včely při přeměně medovice na medovicový med 3x snižují obsah nestravitelného třtinového cukru, minerálních látek a dextrinů (produktů rozkladu škrobu). V porovnání s květovým medem obsahuje medovice 5x více sacharózy a minerálních solí a 2,5x více dextrinů. K přeměně složitých cukrů na jednoduché v medovicovém medu prakticky nedochází. V procesu inverze sacharózy na monosacharidy se tedy její množství v květovém medu sníží oproti původnímu 11x a v medovicovém pouze 3x. Proto používání medovice a medovicového medu včelami jako potravou vede k rychlému fyziologickému opotřebení jejich těla.

Předpokládalo se, že nebezpečí medovicového medu spočívá v tom, že obsahuje značné množství nečistot, které jsou pro včely nestravitelné. Výzkumy A. G. Dautova (1947), P. P. Myškina (1953), M. D. Orževského (1956, 1958), S. V. Ždanova (1960), V. I. Polteva (1964) a dalších však ukázaly, že obsahuje i toxické látky, které způsobují bolestivý stav v včely – toxikóza. Navíc se po dlouhou dobu často vyskytuje v latentní formě.

Medovicový med má negativní vliv na rektální žlázy (M.V. Zherebkin, 1965) a narušuje jejich funkci, kterou je ochrana včelího těla před škodlivými důsledky, které nastávají, když je tlusté střevo naplněno výkaly. Obsah medovice v krmivu vede k degeneraci peritrofické membrány a onemocnění včel nosematózou.

Kromě toho se v rostlinách medovice často vyvíjejí různé mikroorganismy, které zvyšují její toxické vlastnosti. Může tedy obsahovat nedokonalou houbu Aurobasidium pullulans, původce melanózy. Medovice v krmivu vede k onemocnění dělohy, doprovázené poškozením vaječníků, semenné schránky, velké jedovaté žlázy, zadního střeva a zastavením kladení vajíček.

Produkce medovice je ve většině případů neviditelná. Takový med se však stává pro včely velmi nebezpečným, pokud jde o zimní zásoby potravy. Jeho nebezpečí pro včely spočívá v tom, že obsahuje 8,6krát více prvků popela než přírodních, včetně 12,8krát více draslíku. Ze stejných důvodů je pro lidi dobrý medovicový med. V mnoha zemích západní Evropy je ceněn více než květ, právě pro zvýšený obsah těchto prvků, zejména draslíku.

Úhyn potravních včel, stejně jako mladých jedinců, je pozorován od sběru medovice a během zimování. Plemeno, královny a trubci onemocní. Závažnost onemocnění se známkami „plazení“ se zvyšuje od jara do podzimu. Je to patrné zejména v období po sklizni medu léto-podzim. Úmrtnost onemocnění se zvyšuje přímo úměrně s úrovní a trváním sucha a klesá s nástupem nektaru.

Onemocnění ve včelíně lze rozpoznat podle následujících příznaků. Obvykle v horkých dnech bez medu je po ránu náhle patrný aktivní let včel z jednotlivých rodin, zvláště silných. Před vchody jejich úlů se kromě mrtvých pohybují jedinci, kteří v různých pózách lezou a leží na doskočišti nebo na zemi. Rodiny rychle slábnou. Včely se stávají vzrušenějšími a rozzlobenějšími, následuje deprese. U včel je břicho nafouklé, někdy protáhlé (tab. 1). Při prohlídce hnízd jsou pozorovány včely, které se snadno odlomí a spadnou na dno úlu – suť.

Barva medovice se postupem času mění od bezbarvé (když je jen přinesena do úlu) až po tmavě hnědou nebo dokonce černou. To je například pád z třešně.

V zimě je kromě znaků uvedených v tabulce 1 zaznamenán zvýšený hluk v hnízdě. Po výstavě včel se upozorňuje na silné opotřebení hnízdních plástů a vnitřních stěn úlu, zejména u vletového otvoru, rovnoměrná hustá vrstva odumřelého kmene, krystalizace nebo prokysání zbytků medových zásob (medovicový med je více hygroskopický) a silné oslabení včelstev. Diferenciální diagnostiku (L.F. Solovyova, 1995; L.F. Solovyova, S.Ya. Godyatsky, 1995) toxikózy medovice z jiných typů toxikózy lze provést podle ukazatelů uvedených v tabulce 1 a na obrázku.

Zvýšení teploty vzduchu v létě a snížení množství srážek vytváří podmínky příznivé pro uvolňování medovice. Včelařská sezóna 2002 byla v mnoha oblastech Ruska včetně Rjazaňska pro včely extrémně nepříznivá, průměrná úroveň produktivity včelstev byla 2–2,5krát nižší než dlouhodobý průměr. Na některých včelnicích si včely nebyly schopny zajistit potravu na zimu. Zároveň se vytvořily mimořádně dobré podmínky pro rozvoj medonosného hmyzu a včely přinášely medovicu do svých hnízd až na podzim. Důkazem toho byly rozbory více než 80 vzorků medu ze včelínů v 11 okresech Rjazaňského regionu, provedené v oddělení prevence a kontroly včelích chorob NIIP. Obsah medovice ve vzorcích medu stoupl na 80 %. V sezóně 2007 se toto číslo na jednotlivých včelnicích v regionu pohybovalo od 7 do 10 %, v roce 2008 od 3 do 5 %.

Podle V.I. Polteva (1964) létající včely, které onemocní v létě při sběru medovice, umírají během 2–3 dnů. O.F. Grobov, A.K. Likhotin (2003) uvádějí, že známky toxikózy z krmiva medovice u včel jsou pozorovány po 48 hodinách a smrt – 3-6 den. Koncentraci medovice v medu, na kterém byly včely chovány, však autoři neuvedli. Abychom tyto údaje objasnili, provedli jsme laboratorní experiment na včelách vnitroplemenného typu středoruského plemene „Prioksky“. Asi 4 tisíce jedinců dostalo med s obsahem medovice od 0,6 do 80 %, vybraný z hnízd rodin. Účinek každé koncentrace na včely byl testován v 7 opakováních. Očekávaná délka života včel byla vypočtena pomocí příslušného vzorce „Metodologická doporučení pro studium toxických účinků pesticidů a biologických produktů na včely“ (M., 1989). Získaná data byla zpracována biometricky podle G. F. Lakina (1990). Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.

6,6% koncentrace medovice v krmivu tedy výrazně snižuje životnost včel oproti kontrole o 12,83 % (td = 6,08>tst). Při konzumaci medu s 20% koncentrací medovice žily včely výrazně méně o 17,6 % než při konzumaci potravy s medovicí do 6,6 % (td = 8,57>tst). Shrneme-li výsledky uvedené v tabulce 2, můžeme konstatovat, že přítomnost medovice v krmivu z 0,6 na 80 % snižuje životnost včel ve srovnání s kontrolou z 3,2 na 75,6 %, resp.

Když včely krmily medem se stanoveným obsahem medovice a současně konzumovaly vodu, prodloužila se délka života ve všech dávkách včetně kontroly o 2–3 dny.

Medovicový med je možné identifikovat podle organoleptických vlastností (barva, obsah vody, vůně atd.) pouze v případě, že neobsahuje žádnou příměs květového medu. Příměs medovicového medu s květovým nelze zjistit. V tomto případě se provádí chemický rozbor, který se provádí ve veterinárních laboratořích. K tomu se tam posílají vzorky (100 g medu z rodiny), které se odebírají ze tří míst medometu (horní, střední, spodní) ze tří plástů. Vzorky se odebírají od 25 % rodin, ale ne více než 10 vzorků na včelín. Vzorky jsou umístěny ve skleněných nádobách s těsně přiléhajícími víčky. Štítek uvádí adresu včelína, číslo rodiny a datum výběru.

Prevence a kontrola toxikózy medovice je založena na vytváření umělých porostů ve včelínských oblastech medonosů v období nepřítomnosti medobraní a výskytu medovice. Z lesního pásma je možné včely vyvážet do stepního pásma s bohatou produkcí medu v období výskytu medovice. Kromě toho je nutná včasná kontrola kvality medu v hnízdech rodin. Pokud se v zimním krmivu objeví medovice, nahradí se květovým medem nebo cukrem. Na jaře jsou rodiny vystěhovány ze zimní boudy dříve a v létě jsou krmeny sirupem.

L.F.SOLOVIOVÁ
Výzkumný ústav včelařský

Literatura:
1. Poltev V.I. Včelí nemoci. – L.: Kolos, 1964. – str. 195-203.
2. Metodická doporučení pro studium toxického účinku na včely. – M., 1989.