Věříte na znamení? Nebo jste skeptik? Ať už je vaše odpověď jakákoli, zde je několik statistik. Asi 96 % lidí, kteří kupují kytici květin jako dárek, se spokojí s lichým počtem poupat. Pojďme zjistit, kde se tato tradice vzala a co je jejím základem.
Kolik květin by mělo být v kytici podle etikety?
V mnoha zemích bývalého Sovětského svazu platí nevyslovené pravidlo: lichý počet květin v dárkové kytici. Květináři, kteří věnují více pozornosti kompozici než pověrám, mohou taková nastavení zanedbávat, zejména pokud jde o velké kytice. Ale ve většině případů kupující žádají přidat nebo odebrat jednu květinu, takže počet je lichý. Tak se rozšířily a staly se oblíbené kytice obsahující 25, 51 nebo 101 růží. Traduje se dokonce, že k 50. výročí se oslavenci daruje 51 květin. 50 z nich za minulé roky a další jako záruka zdraví a síly do budoucna.
Poznamenejme, že tento závazek k paritě je rysem Ruska a zemí SNS. V zahraničí například ve Státech nepřikládají počtu poupat v kytici žádný význam. A v asijských zemích dokonce preferují kompozice se sudým počtem květin. Jedna důležitá výjimka existuje v Japonsku. Slova „čtyři“ a „smrt“ tam znějí stejně, takže za žádných okolností nepředstavujte kytici 4 květin.
Kde se vzala tradice dávat lichý počet květin?
Kořeny této pověry sahají hluboko do pohanství. Pro naše předky byl sudý symbolem úplnosti a lichý odkazoval na nekonečno. Z tohoto důvodu jim byly při doprovázení lidí do jiného světa předloženy párové předměty a jejich hroby byly ozdobeny 2 stejnými rostlinami.
Později folklór a náboženství posilovaly víru lidí v zázračnou moc lichých čísel. Takže máme tři hrdiny, rčení o nutnosti měřit 7krát. V pravoslaví je mnoho také vázáno na lichá čísla: 7 dní, během kterých Bůh stvořil náš svět, Nejsvětější Trojici a mnoho dalšího. Abychom byli spravedliví, je třeba říci, že jak ve folklóru, tak v náboženství je mnoho lichých čísel, ale jsou to zvláštní asociace, které se uchytily v myslích lidí.
Tradice se zakořenila v myslích za mnoho let a díky ní dnes dostáváme jako dárek květinové komplimenty o 5 nebo 7 poupatech.
Dávají jen jednu květinu?
Jednotka není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na jednu stranu jsme zvyklí si myslet, že člověk v poli není válečník. Pokud jde o květiny, tento údaj nabývá úplně jiného významu. Ódin je symbolem hlavního hrdiny, toho, kdo je středem všeho. Na rytířských turnajích krásné dámy obdarovávaly rytíře květinami, a přestože každá dostala květinu, význam měla pouze ta, která se od ostatních lišila tvarem nebo barvou. Takhle dívky beze slova projevily své sympatie. Na základě těchto znalostí můžete darovat jednu květinu jako symbol zvláštního vztahu. Také jedna květina se hodí na první rande jako kompliment nové známosti.
Při výběru květiny, kterou prezentovat, doporučujeme zvolit ekvádorské růže. I v jediném exempláři vypadá pupen této rostliny draho a důstojně a dlouhý tenký stonek dodává pocit vznešenosti. Také svěží větev hortenzie může nahradit celou kytici. Hortenzii lze ozdobit řemeslným papírem a svázat provázkem – dárek bude vypadat elegantně a bez zvláštních nároků.
Když nepotřebujete přemýšlet nad počtem barev
Autorské kompozice z čerstvých květin vyžadují osobitý přístup a pozornost k těm nejmenším detailům. V takových situacích floristé opomíjejí tradice a rozhodují se pro množství poupat, díky nimž bude kytice dokonalá. Velké smíšené kytice se navíc skládají téměř z třetiny ze zeleně, což ředí celkovou hmotu květin a odpadá jejich počítání.
Kytice na objednávku také často obsahují správný, nikoli „správný“ počet květin. K 10. výročí nebo 20. narozeninám je přirozené darovat kytici se sudým počtem květin.
Je na vás, zda se takovým nevyřčeným pravidlem budete řídit nebo ne. Někdo, kdo dostal 30 růží jako dárek, vloží jednu z nich do samostatné vázy. Jiní nebudou dbát na množství a budou si užívat krásu kytice. Věříme, že nic krásného nemůže nést negativní význam a může jen rozdávat radost a potěšení.
Techniku zapamatování barev duhy všichni známe ze školy. Něco jako dětská říkanka nám utkvěla hluboko v paměti: “Кkaždý оlovec жchce зne, гde сjde фadhan.” První písmeno každého slova znamená barvu a pořadí slov je pořadí těchto barev v duze: кČervené, оrozsah, жžlutá, зzelená, гmodrý, сmodrý, фnachový
Duhy vznikají, protože sluneční světlo se láme a odráží kapkami vody plovoucími v atmosféře. Tyto kapičky se různě odklánějí a odrážejí světlo různých barev (vlnových délek): červené méně, fialové více. V důsledku toho se bílé sluneční světlo rozloží na spektrum, jehož barvy do sebe plynule přecházejí prostřednictvím mnoha meziodstínů. Duhy jsou nejjasnějším příkladem toho, z čeho se skládá viditelné bílé světlo.
Z hlediska fyziky světla však v přírodě neexistují barvy, ale existují určité vlnové délky, které objekt odráží. Tato kombinace (superpozice) odražených vln dopadá na sítnici lidského oka a je jím vnímána jako barva předmětu. Například zelená barva listu břízy znamená, že jeho povrch pohlcuje všechny vlnové délky slunečního spektra, kromě vlnové délky zelené části spektra a vlnových délek těch barev, které určují jeho odstín. Nebo hnědou barvu školní tabule naše oko vnímá jako odražené vlnové délky modré, červené a žluté vlnové délky s různou intenzitou.
Bílá, která je směsí všech barev slunečního světla, znamená, že povrch předmětu odráží téměř všechny vlnové délky, zatímco černá neodráží téměř nic. Nemůžeme tedy mluvit o „čisté“ bílé nebo „čisté“ černé barvě, protože úplná absorpce záření nebo jeho úplný odraz v přírodě je prakticky nemožný.
Ale umělci neumí malovat vlnovými délkami. Používají skutečné barvy a dokonce i poměrně omezenou sadu (neponesou s sebou na stojanu více než 10 000 tónů a odstínů). Stejně jako v tiskárně nelze skladovat nekonečné množství barev. Věda o míchání barev je jednou ze základních pro ty, kteří pracují s obrázky, včetně airbrushingu. Pro získání požadovaných barev a jejich odstínů bylo sestaveno obrovské množství tabulek a návodů. Například tyto*:
nebo 
Lidské oko je nejuniverzálnějším „zařízením“ pro míchání. Studie ukázaly, že je nejcitlivější pouze na tři základní barvy: modrou, červeno-oranžovou a zelenou. Informace přijaté z excitovaných buněk oka jsou přenášeny po nervových drahách do mozkové kůry, kde dochází ke komplexnímu zpracování a opravě přijatých dat. Výsledkem je, že člověk vnímá to, co vidí, jako jednobarevný obrázek. Bylo zjištěno, že oko vnímá velké množství přechodných odstínů barev a barev získaných smícháním světla různých vlnových délek. Celkem existuje až 15000 XNUMX barevných tónů a odstínů.
Pokud sítnice ztratí schopnost rozlišit jakoukoli barvu, pak ji ztratí i člověk. Existují například lidé, kteří nejsou schopni rozlišit zelenou od červené.
Na základě této vlastnosti lidského vnímání barev byl vytvořen barevný model RGB (červená červená, Zelená zelená, Modrý modrý) pro tisk plnobarevných obrázků včetně fotografií.
Šedá barva a její odstíny zde stojí trochu stranou. Šedá barva se získá kombinací tří základních barev – červené, zelené a modré – ve stejných koncentracích. V závislosti na jasu těchto barev se odstín šedé mění od černé (0% jas) po bílou (100% jas).
Všechny barvy vyskytující se v přírodě lze tedy vytvořit smícháním tří základních barev a změnou jejich intenzity.
*Tabulky jsou převzaty z veřejné domény na internetu.
