Běžný druh, je klasifikován jako druh nejméně znepokojený.
Pohled a osoba
Perlička obecná je jediným domestikovaným druhem mezi perličkami. Jeho domovinou je západní a střední Afrika jižně od Sahary. V dávných dobách přicházely perličky domácí z Afriky do starověkého Řecka a starověkého Říma. První perličky ve starověkém Římě byly na počest velkého velitele nazývány „královskými ptáky“ nebo „Caesarovými ptáky“.
Znovu domestikovanou perličku přivezli do Evropy ze západní Afriky Portugalci v XNUMX. a XNUMX. století a od té doby se stala běžnou drůbeží ve velké části světa.
V centrálních oblastech Ruska se perlička domácí objevila v 1. století a byla dlouhou dobu chována pouze jako okrasný pták. A teprve v druhé polovině 20. století se perličky začaly využívat v plném rozsahu: vejce, maso a také k hubení škůdců (červi, nazí slimáci, hmyz, včetně mandelinky bramborové). A perličky na drůbežárně jsou dobří hlídači, rychle si všimnou cizího člověka a spustí poplach. Maso tohoto ptáka je považováno za dietní, obsahuje méně vody a tuku než kuřecí a z hlediska nutriční hodnoty a dalších ukazatelů je nejlepší z drůbežího masa. V současné době je známo asi XNUMX plemen domácích perliček, lišících se zbarvením. Perličky domácí jsou velmi mírumilovní a vytrvalí ptáci.
Rozšíření a stanoviště
Perlička obecná je rozšířena v subsaharské Africe a na Madagaskaru. Preferuje řídké, suché lesostepi.
Внешний вид
Perlička obecná je poměrně velký pták, její tělesná hmotnost je přibližně 1,5 kg. Perličky domácí jsou větší, váha samic některých plemen může dosáhnout 2,5 kg. Je pozoruhodné, že u domácích perliček jsou samice větší než samci.
Hlava je téměř nebo úplně holá s různými výstupky. Na temeni hlavy je velký roh a na bázi spodní čelisti červené masité výběžky (ostny). Zobák je zahnutý, bočně stlačený. Obnažená horní část hrudníku a zátylek jsou lila barvy. Křídla jsou krátká, zaoblená, ocas je krátký. Peří je tmavě šedé s bílými kulatými skvrnami a tmavými lemy kolem nich. 
Život
Perličky vedou družný způsob života a navzájem se varují před nebezpečím hlasitým křikem. Dobře běží a v případě nebezpečí se zvednou na křídlo. Noc tráví na stromech.
Mláďata špatně snášejí chlad a vlhko, dospělé perličky jsou méně náročné na změny teploty a vlhkosti vzduchu.
Vocalization
Hlas perliček je hlasitý a drsný.
Krmení a chování při krmení
Perličky se živí živočišnou i rostlinnou potravou: červy, hlemýždi, hmyzem a také bobulemi, cibulemi, listy a pupeny rostlin. Potravu získávají na zemědělských polích, v lese, v savaně. V období rozmnožování je hlavní potravou hmyz.
Reprodukce a rodičovské chování
V období rozmnožování se perličky z hejna rozdělí na páry, ale hnízdo staví, inkubuje snůšku a odchovává mláďata pouze samice. Perličky však hnízdo jako takové nemají, může to být jen malá díra v zemi, i když téměř bez výstelky. Snůška obsahuje od 6 do 19 malých (o něco menších než kuřecí) světle hnědých vajec, jejichž skořápka je poměrně silná a odolná. Inkubace trvá 25 dní. Vylíhnutá kuřátka po vysušení okamžitě opouštějí hnízdo a samice je vede a učí je získávat potravu. Brzy se rodina připojí k obecnému hejnu.
Perličky domácí snášejí 60 až 130 vajec ročně, ale pouze v období rozmnožování, od dubna do října.
Životnost
Životnost perliček domácích je asi 10 let, v přírodě je to méně.
život v zoo
U nás v zoo žije skupina divoce zbarvených perliček domácích (tedy jsou zbarveni stejně jako jejich divocí příbuzní) v létě na Starém území ve výběhu s pakoněmi běloocasými. V přírodě, v Africe, se perličky také často zdržují se stády kopytníků. Na zimu jsou perličky chovány v teplé místnosti. Jsou krmeni stejným způsobem jako ostatní zástupci kuřecích ptáků.
Produkce vajec perliček se v závislosti na genetickém základu a podmínkách zadržení pohybuje od 70 do 180 ks. a více na vrstvu za rok. Existují také důkazy o vyšší produktivitě tohoto ptáka. V Maďarsku je tedy produkce vajec perliček 120–170 vajec; v Kanadě, Francii, Alžírsku a Anglii – 130-190 ks. Rekord produkce vajec u nosnic dosahuje 300 vajec a více. Uvedené údaje ukazují na velký potenciál perliček zvýšit produkci vajec.
Perličky jsou pozdního typu a začínají snášet vejce ve věku 8-10 měsíců. Vyznačují se zvýšením snášky během 2-3 měsíců s následným poklesem.V prvním snáškovém cyklu snáší perličky 2 až 6 vajec za sebou. Poté se cyklus zvyšuje. Ke konci období rozmnožování se cykly zkracují a intervaly mezi nimi se prodlužují. V teplém podnebí kladou perličky vejce od února do března a končí v říjnu až listopadu. Na Sibiři létají tito ptáci od dubna do října. Snáška vajec je nejaktivnější v květnu – červenci. Sezónní charakter jejich produktivity se projevuje především v extenzivních podmínkách zadržení. Nosnice líhnoucí se květen-září tedy začínají snášet vejce, když v dubnu až květnu dosáhnou své maximální živé hmotnosti, a končí v listopadu, tj. snášejí vejce 5-571/2 měsíce. Při držení ptáků v místnosti s kontrolovanými klimatickými a světelnými podmínkami se doba snůšky prodlužuje na 9 měsíců.
Produktivita perliček různých barevných variací není stejná. Produkce vajec u perliček šedých je tedy podle L. Weizmanna 70-90 vajec, modrých – 80-100, bílých – 90-110. Individuální rozdíly často převyšují rozdíly plemen: někteří jedinci různých barev snášejí rekordní počet vajec. Produkce vajec ptáků jakékoli barevné variace a hejna jako celku s věkem klesá. Roční pokles je přibližně 5-20 %. V pokusu M. auxilia snížily dvouleté klecové nosnice produkci vajec o 16,3 % oproti prvnímu produkčnímu roku a tříleté slepice snížily produkci vajec o 74,6 % oproti dvouletým slepicím. . Při držení na podlaze se naopak ve druhém roce snášky zvýšila produkce vajec o 7 % a ve třetím roce se snížila o 25,2 %.
Zjistili jsme, že větší perličky snášejí i větší vejce.
V chovu perliček, stejně jako v chovu kuřat, lze v každém hejnu najít vynikající jedince, kteří si zachovávají schopnost být vysoce produktivní po řadu let. Podobný rys u perliček zaznamenal F. E. Golyarkin Schopnost klást vajíčka u perliček je omezena na 10-12 let.
V současnosti používaný systém získávání populací umožňuje chov ptáků po dobu 18-19 měsíců. Tyto lhůty by podle našeho názoru měly být revidovány. Výzkum M. Auxilia a dalších zahraničních vědců prokázal, že použití nosnic po dobu až 24 měsíců nebo déle je ekonomicky oprávněné (tabulka 6). Schůdnost dlouhodobějšího využití nosnic potvrzuje i skutečnost, že průměrné procento produkce vajec v prvním a druhém produkčním období je poměrně vysoké.
Produktivita perliček pro tři cykly produkce vajec (podle M. Auxilia)
snesená vejce (ks)
U ptáků chovaných v klecích se ukázalo, že průměrné procento produkce vajec je vyšší než u ptáků chovaných na podlaze. Svědčí o tom i zkušenosti francouzských chovatelů, kteří od perliček dostávali v průměru 170 vajec na nosnici, z toho 150 vhodných k inkubaci; líhnivost ze snesených vajec byla 72-75 %. Při držení na podlaze – 70-100 vajec, resp. líhnivost je 40-60%.
Délka snáškových cyklů a jejich rytmus jsou důležitým faktorem při určování roční produkce vajec nosnic. Délka snáškového cyklu se měří počtem vajec snesených perličkami bez přerušení. Průměrná délka cyklu se vypočítá vydělením celkového počtu vajec snesených během období studie počtem cyklů.
Produkce vajec perliček za biologické období a za rok je spojena s fyziologickou prekokcí a produkcí vajec ptáka v posledním měsíci snášky – v říjnu. Tato vlastnost koreluje s produktivitou po celou dobu rozmnožování. Čím dříve začnou kuřice snášet vejce, tím více vajec nakladou za rok. Na začátku snášky však kladou malá vajíčka, která jsou pro inkubaci nevhodná. Rytmus kladení vajíček u perliček je stabilní. Dobré vrstvy mají delší cykly pokládky a kratší intervaly pokládky. V jednom cyklu vyprodukuje nosnice 15 a více vajec. Jedinci s nejvyšší intenzitou snůšky snášejí během dvou dnů tři vejce. V důsledku toho z nich můžete získat 32-34 vajec za měsíc. Takové perličky mohou být dobrým chovným materiálem pro vytvoření rodičovského hejna s nepřetržitou plodností. Existují i jedinci, kteří kladou dvě vejce denně s intervalem 16 hodin, poté je pauza 1-2 dny. Čím dříve začnou nosnice ráno snášet vejce, tím více vajec snesou v cyklu. Je třeba poznamenat, že u dobrých nosnic se snáška vajec během dubna – srpna téměř nesníží.V tomto ohledu mají chovatelé široké vyhlídky na genetické zlepšení ptáků, získávají 30 vajec měsíčně od elitních nosnic.
Výnos mladých zvířat v prvním měsíci snášky lze určit podle intenzity kladení vajec a v říjnu – podle počtu snesených vajec.
Produkce vajec perliček se bere v úvahu samostatně pro každou skupinu, do které jsou vybíráni ptáci určité živé hmotnosti. Současně se provádějí pozorování fyziologické prekocity perliček. Intenzita snůšky je zohledněna procentem počtu snůšek, délkou snáškového období a jeho cykličností.
Velikost vajec nemá v chovatelské práci malý význam. Podle italských a francouzských odborníků by se perličky měly získávat z vajec o hmotnosti 50-7-54 g, a protože koeficient dědičnosti tohoto znaku je poměrně vysoký (h = 0,6), mohou být výsledky selekce úspěšné. Za tímto účelem je nutné vybrat nosnice, které produkují velká vejce, a spárovat je s vynikajícími matkami, testovanými na kvalitu jejich dcer s přihlédnutím k hmotnosti snesených vajec.
Je známo, že s rostoucím věkem perliček se zvyšuje hmotnost vajec. Ve věku 10-12 měsíců dosahuje hmotnost vajec v průměru 40-44 g, ve 22-24 měsících – 42-46 g. Zvýšení následné intenzity snášky zpravidla znamená pokles vajec hmotnost.
Charakteristickým znakem perliček je jejich odmítání snášet vejce do jednotlivých hnízd. Při volném výběhu si nosnice zařizují společné hnízdo, kde všechny samice daného stáda snášejí vejce, což komplikuje chovatelskou práci. V tomto ohledu je lepší jej provádět při držení drůbeže v klecích.
Schopnost perliček přenášet vysokou produktivitu na své potomky je velmi důležitá. Zahraniční chovatelé využívají řádné bratry a sestry při křížení, kombinující dobrou živou hmotnost a produkci vajec. Například maďarským chovatelům perliček se touto metodou podařilo zvýšit produkci vajec drůbeže o 50 % a zachovat její vysokou kvalitu masa. Při výběru morčat se doporučuje vést záznamy o užitkovosti jejich matek a sester a také o oplození vajíček od jim přidělených samic. Zohledňuje se kvalita masa mladých zvířat a chovné vlastnosti caesarů.
Pro vytvoření chovného stáda perliček pro produkci vajec se používají stejné postupy jako při zakládání masných stád. K tomu se provádí výběr a výběr nejlepších ptáků, identifikovaných podle individuální produktivity.
Při organizování stáda rodičovských forem je nutné zajistit jeho strukturu a akviziční systém. Na farmách a drůbežárnách je vhodné zarybňovat hejno alespoň dvakrát ročně, aby se vyrovnala zásoba násadových vajec. V souladu s touto zásadou by měl být pro dílnu vypracován harmonogram akvizice a přesunu hospodářských zvířat (tabulka 7), jakož i vypouštění vajec podle měsíců v roce. Velikost rodičovského hejna je dána počtem užitkových ptáků, úrovní produkce vajec a výnosem násadových vajec. Pro velké komplexy perliček 50-100 tisíc hlav nebo více, s výnosem násadových vajec 60-70% a produkcí vajec alespoň 120 ks. Stačí mít populaci počátečních forem v rozmezí 10–15 % průměrného počtu drůbeže v průmyslovém hejnu. Zároveň je určena i určitá rezerva pro prodej chovných vajec do jiných chovů.
- Inkubace perliček >>
- Držení perliček od rodičovského hejna >>
- Chov brojlerů perliček >>
- Vlastnosti chovu perliček v nespecializovaných chovech >>
- Nemoci perliček >>
