Žížaly jsou nejdůležitější živočišnou složkou zemědělských půd. V České republice je známo asi 50 druhů žížal, z toho pouze jedna třetina se vyskytuje v zemědělských systémech.
Nejmenší počet žížal najdeme na orné půdě, kde se podle studie z roku 1994 vyskytuje několik desítek jedinců na 1 m 2 . Na trvalých pastvinách však může být toto číslo mnohem vyšší. Význam žížal pro půdu spočívá především v jejich vlivu na rozklad primární organické hmoty a tvorbu humusu. Žížaly se podílejí na přeměně složitých organických sloučenin na jednoduché formy, které mohou využívat rostliny. Konverze probíhá dvěma způsoby:
Přímo: požíváním, trávením a exkrementy.
Nepřímo: Ovlivňováním populací mikroorganismů, likvidací jejich nepřátel nebo využíváním jejich živin, ovlivňováním půdní vlhkosti a provzdušňováním nebo sekáním a transportem rostlinného materiálu.
Žížaly mají pozitivní vliv na půdní strukturu a mikrostrukturu a úrodnost půdy, jak bylo prokázáno v mnoha studiích. Je to dáno především produkcí exkrementů, ve kterých se minerální částice mísí s rozloženými zbytky organické mikroflóry. Podporují provzdušňování půdy vytvářením tunelů. Význam exkrementů v půdě je velký, protože jejich produkce je také vysoká, a proto mohou výrazně ovlivnit kvalitu půdy. V našich podmínkách se ročně vytvoří na povrchu půdy až 40-50 tun na 1 hektar, což je asi 4-5 mm. Jejich produkce závisí na tom, jak příznivé životní podmínky mají žížaly. V půdách s velkou populací žížal produkují rostliny mnohem mohutnější kořenové systémy, což je předpoklad dostatečného zásobování rostlin vodou a živinami. Činnost žížal zabraňuje tvorbě krusty na povrchu půdy, která podporuje klíčení rostlin. Přítomnost žížal vede ke zvýšení výnosů plodin, stejně jako ke snížení počtu škodlivých činitelů (fytopatogenních hub).
Důležité známky aktivity žížal:
- Zlepšují strukturu půdy a zabraňují tvorbě kůry na povrchu půdy
- Jejich tunely pomáhají vodě dostat se ke kořenům rostlin a umožňují odtok přebytečné vody, což také pomáhá provzdušňovat půdu.
- Populace žížal vytváří až 4 400 km tunelů na hektar.
- Žížaly se mohou každý rok rozmnožit v počtech přesahujících 33 tun na hektar.
- Zvyšují dostupnost fosforu v půdě.
- Každá žížala je schopna vyprodukovat 20-40 zámotků naplněných vajíčky za rok.
- Dospívají za méně než rok a dožívají se až 10 let.
- Populace v průběhu roku dále roste, proto je nutné s tím počítat a změnit způsob zpracování půdy – bezorebné nebo minimalizační.
- Populace žížal je početnější v půdách s rostlinnými zbytky na povrchu.
- Podle studie připadá na 1 m 2 orné půdy spolu s trvale pěstovanými plodinami 10–20 žížal a na 1 m 300 hnojené pastviny 1 2 žížal (podle našich starších zdrojů 100–800 žížal na 1 m 3 v ČR a jejich hmotnost dosahuje 5 t/ha), ale poslední studie ukazují, že počet žížal je u nás nižší.
- Žížaly preferují zbytky vojtěšky a jetele před trávami nebo sveřepem.
- Jejich populace rostou v dobře vyhnojených půdách.
- Při opětovném použití tekutého hnojiva se jejich populace snižuje.
- Při orbě zkonzumují rackové 6 % populace žížal. Samotná orba však zničí až 20 % populace žížal. Pluh také odstraňuje rostlinné zbytky z povrchu půdy a ztěžuje přístup červům.
- Pesticidy jsou pro žížaly toxické.
- Mnoho herbicidů má přímý účinek na žížaly.
- Amoniak je pro žížaly toxický.
V závislosti na druhu a životním stylu ovlivňují žížaly půdu následujícími způsoby:
Hluboko pronikající žížaly vytvořit velké, mnohametrové, téměř vertikální, trvalé tunelové systémy, které se otevírají na povrch půdy, kde se živí mrtvým rostlinným materiálem. Tyto typy půdních tunelů výrazně ovlivňují vodní režim v půdě.
Povrchové žížaly žijí v odpadu na povrchu půdy. V současnosti však nemají velký význam kvůli omezené akumulaci organické hmoty způsobené současnými postupy zpracování půdy.
Podpovrchové žížaly žijí pod povrchem půdy a jsou součástí orné půdy. Půdy bohaté na žížaly absorbují vodu lépe než půdy bez nich, protože vertikální tunely vytvořené žížalami urychlují tok vody do půdy. Půda je tak v zimě a na jaře méně náchylná k záplavám a ke kořenům rostlin proudí více vody. Žížaly zvyšují odolnost půdy vůči erozi. V těžkých půdách jsou tunely žížal hlavním prostorem, do kterého pronikají kořeny rostlin (40 – 60 % kořenů rostlin je v těchto tunelech). Výzkum ukázal, že 42 % aerobních mikroorganismů fixujících dusík se nachází v blízkosti tunelů žížal. Počet žížal závisí na systému pěstování. Zemědělské systémy bez orby poskytují více žížal, které jsou aktivní v noci. Obecně platí, že čím více rostlinných zbytků máte na povrchu, tím je to pro žížaly lepší. Aby se zvýšil počet žížal, farmářům se nedoporučuje, aby okamžitě přešli na systém bez orby, protože existují metody zpracování půdy, které během vegetačního období ponechávají 15–30 % zbytků plodin na povrchu půdy.
ESSEX CONSERVATION CLUB v Kanadě na jaře 1996 obdržel tyto výsledky:
| Kultivační metoda | Počet žížal |
|---|---|
| Nulové zpracování | 693 135 |
| Minimální | 203 602 |
| Tradiční | 139 835 |
| lesní půda* | 722 395 |
* druh lesa neuveden
Klasické způsoby tvorby půdy, včetně hluboké orby, snižují počet žížal v půdě v důsledku mechanického poškození, vynášejí je na povrch půdy – kořist predátorům, ničení žížalových tunelů při opakované orbě vede k výraznému snížení populace žížal ; Obděláváním půdy se mění teplota a vlhkost půdy a také dostupnost potravy. Úbytek organické hmoty v půdě způsobuje nejvýraznější úbytek žížal. Mělká orba nesnižuje stavy žížal tolik jako hluboká orba. Bezorebná metoda je pro žížaly nejpříznivější. Počet žížal v půdě se zvyšuje, pokud po sklizni zůstane na povrchu nezorané půdy sláma. Když se metoda bez orby používá několik let, populace žížal se zvýší až třicetinásobně, ale tato populace může postupně klesat, protože omezujícím faktorem je půdní organická hmota. Vyšší mineralizace dusíku byla zjištěna na půdách, kde bylo použito mělké zpracování půdy, než na půdách, kde byly použity konvenční způsoby kultivace (hluboké zpracování). Bylo zjištěno, že žížaly a kořeny rostlin mohou způsobit rozklad organické hmoty prostřednictvím zvýšené mikrobiální aktivity uvolňováním exsudátů do prostředí. Podle výzkumu provedeného v Německu mohou žížaly výrazně snížit výskyt strupovitosti ovocných stromů. Pokud je v půdě dostatek žížal, dokážou zatáhnout do půdy veškeré podzimní listí, takže se houba Venturia inqaequalis (původce strupovitosti jabloně) nebude moci na spadaném listí rozmnožovat, takže dojde k jejímu zničení. Činnost žížal také zlepšuje strukturu půdy. Aby se podpořilo šíření žížal, doporučuje se neustále mulčovat okolí stromů posekanou trávou. Doporučuje se také řezat čerstvě nařezané větve, protože jsou velmi vhodným substrátem pro žížaly. Listí, které na podzim padá do jezer, by mělo být ponecháno na místě, aby bylo k dispozici žížalám.
Vladimír Vrba, Ludvík Hules
Zdroj: VRBA, Vladimír, HULEŠ, Ludvík: Humus – půda – rostlina (2) Humus a půda. Biom.cz [online]. 2006-11-14 [cit. 2018-01-29]. Dostupný na WWW: . ISSN: 1801-2655.
Kategorie článků
- POUŽITÍ HNOJIV
- KONTROLA ŠKŮDŮ A Plevelů
- TERÉNNÍ PRÁCE
- SOIL
- Sečení rotace
- ZEMĚDĚLSTVÍ A EKOLOGIE
- CIDERATES
Žížala je nejen nedílnou součástí rybolovu, ale také mimořádně užitečným živočichem pro půdu, protože její přítomnost v půdě svědčí o vysoké úrodnosti. V průběhu roku je každý jedinec schopen zpracovat cca 100 g vegetačních zbytků (na 1 m2).
Jaké jsou výhody žížal
Za hlavní tvůrce humusu v půdě jsou považováni významní zástupci druhu Lumbricus terrestris. Za pouhých 24 hodin života může červ projít trávicím systémem množství půdy podobné jeho hmotnosti. Po vstupu do střev se organická hmota obohacuje o molekuly huminové kyseliny. Ty se spojují s minerálními složkami půdy a tvoří speciální humáty vápníku. Díky vzniklým látkám se půda strukturuje a snižuje se pravděpodobnost půdní eroze.
Výhody žížal tkví také ve zpracování kompostu. S pomocí živočišné činnosti jsou organické zbytky nasyceny užitečnými složkami. Následně jsou výsledné prvky snadno absorbovány rostlinami. Červi navíc při pohybu vytvářejí v zemi kanály, které mají příznivý vliv na provzdušňování půdy. Odborníci zaznamenávají zvýšení pórovitosti, míchání a zvýšení úrovně propustnosti vlhkosti.
Červi se živí nejen rostlinnými zbytky, ale také mikrofaunou a mikroflórou (všechny jsou zdrojem bílkovin). Konzumací půdy zvířata konzumují půdu i řasy, bakterie, spory a houby. Po strávení všeho snědeného se do půdy dostávají aminokyseliny, enzymy a další látky, které mají pozitivní vliv na potlačení patogenní mikroflóry. Výsledná půda je navíc vhodná zejména pro ty, kteří chtějí na své zahradě pěstovat cibuloviny a potřebují přírodní hnojivo.
Další pozitivní možnosti červů zahrnují:
● čištění země od těžkých kovů;
● hrát roli důležitého článku v potravinovém řetězci;
● není třeba znovu používat chemikálie.
Pokud jde o poškození, je zde uveden pouze 1 bod: červi jsou považováni za nositele některých chorob nebezpečných pro drůbež a hospodářská zvířata. Navíc samotná dešťová zvířata nejsou postižena žádnými chorobami ani parazity.
Jak chovat červy na webu
Chcete-li podpořit aktivní reprodukci červů v určité oblasti, musíte se pokusit vytvořit teplé a vlhké podmínky pro půdu. Kompletní jídlo bude mít také významný vliv na probuzení spících vajíček červů v zemi. Ideální teplota pro půdu je +13°C, takže červi se při hledání potravy pohybují v noci, protože přímé sluneční světlo je zabíjí.
Chcete-li pochopit, jak chovat červy na zahradě, musíte začít mulčovat půdu. Toto řešení nejen vyhladí teplotní změny, ale také vytvoří příležitost, aby se červi cítili pohodlně pod vrstvami listí a slámy. Na domácím pozemku je vhodné připravit shnilou divizi (hromadu hnoje), obsypanou listím nebo potravinovým odpadem. Můžete také použít kompostovací koš.
Chcete-li chovat červy pro obchodní účely, můžete vytvořit červí farmu a chovat určitý druh (například Kalifornský nebo Vladimirský) na profesionálnější úrovni. Pokud se ukázalo, že použitá oblast je absolutně čistá (nebyla nalezena žádná spící vajíčka červů), musíte samostatně zakoupit zástupce druhu Lumbricus terrestris a umístit je na plochu. Před zákrokem je důležité vytvořit originální sluneční clony z překližky a desek.
