Obvykle v srpnu začínají včelaři připravovat včelstva na zimu. V tomto případě je jedním z primárních úkolů doplnění zásob krmiva pomocí cukrového sirupu. Metod, které včelaři úspěšně používají, je mnoho. Někteří lidé krmí zásadně „suchým“ cukrem, který se dává do krabicových krmítek umístěných uvnitř úlu.
Jiní krmí malými dávkami cukrového sirupu nalévaným do úlových krmítek, stropních nebo rámkových krmítek. V našich podmínkách je množství cukerného krmiva asi 20 kg na rodinu. To znamená, že včelař musí nakrmit asi 10 kg cukru 200 rodinám. S ještě větším množstvím musíte krmit ještě více cukru. Například v případě 100 rodin můžeme mluvit o 2 tunách cukru. Z toho je vidět, že je to docela obtížný úkol.
Chci se podělit o své zkušenosti se snižováním především fyzické práce a také finančních zdrojů. Každý rok živím 120 rodin. To vyžaduje více než 2 tuny cukru. Nejprve jsem včely krmil pomocí 4litrových skleněných nádob. Každý včelař ví, kolik úsilí je potřeba vynaložit na jejich přípravu, čištění vyleštěných otvorů ve víčkech zavařovacích sklenic a nakonec je třeba vyřešit problém s uskladněním těchto sklenic. Při naší práci jsme použili více než 200 plechovek. Včelín se jimi doslova zaplnil na celý rok. Banky bily a bylo potřeba je doplnit. A to jsem musel 7x na včelín.
Rodiny se nacházejí na 4 místech, vzdálených od sebe více než 35 km. Odlehlost včelínů zvyšuje cenu benzinu a mimo jiné jsou vysoké náklady na čas a práci. Abych se těchto nákladů zbavil, snažil jsem se najít ekonomický způsob, který by snížil finanční náklady, čas strávený službou rodinám a snížil náklady na pracovní sílu a fyzickou námahu.
Jednou z podmínek je přítomnost dobrého vozidla s nosností cca 1 t. Vše ostatní musí být přizpůsobeno počtu obsluhovaných rodin na každém místě. Na našich stanovištích máme 20 až 40 rodin včel. Do jednoho bodu musím přinést 600 kg cukrového sirupu v 9 50litrových baňkách.
Základem naší technologie je objemná nádoba z nerezového materiálu na rozpouštění cukru do 500 litrů roztoku s míchacím zařízením, vodní pumpa s benzínovým motorem, přepravní nádoby a 10litrové kbelíky s chuchvalci slámy. Koupil jsem nerezovou nádobu a vybavil ji malým míchadlem poháněným elektromotorem o výkonu 0,6 kW. Namontoval jsem na palubu držák pumpy.
Do nádoby nejprve naliji potřebné množství vody tak, aby koncentrace roztoku byla 3:2. Používám studniční vodu bez topení. Poté přidám 400 kg cukru. Poté na 15 minut pomocí míchadla rozpustím většinu cukru. Opakuji míchání každých 20 minut. Po 5. promíchání se roztok stává průhledným, připraveným k distribuci včelám. Pomocí vodní pumpy načerpám sirup do připravených 50litrových baněk umístěných v zadní části auta. Naplněné baňky uzavírám šroubovacím uzávěrem a odnáším na body.
Úly je třeba připravit předem, aby v horní části těla bylo místo pro 10litrové vědro. K tomu používám bezplatná rozšíření. Včely většinou přezimují ve dvou budovách a třetí slouží k dočasnému umístění kbelíku se sirupem. Pouzdra nesmí mít žádné mezery, aby se zabránilo krádeži.
Na místě zastavuji auto vedle úlu a pomocí vodní pumpy odčerpávám sirup. Zároveň mi pomáhá manželka. Jen odsune víko úlu, vloží hadici do kbelíku se slámou a naplní ho až po okraj. Naplníme tedy všechny kbelíky v celé řadě úlů. U této metody nám na vše stačí 40 minut. Krmení opakuji po 4 dnech. Sláma tvoří jakýsi vor pro včely. Nevšiml jsem si, že by se včely utopily. Naberte velkou hrst slámy na kbelík. Čas strávený s rodinou nepřesáhne 10 minut.
Při staré metodě pomocí skleněných nádob jsem musel body navštívit 7x. Jedna cesta byla 75 km. Celkem bylo potřeba „ujet“ 525 km. Nyní „jezdím“ pouze 150 km. Při současných cenách benzínu jsou výhody zřejmé. U předchozího způsobu krmení trvalo 5 hodin, nyní však maximálně 45 minut. O úspoře času na rozpouštění cukru, mytí sklenic a víček a plnění sirupem přitom ani nemluvím. Obzvláště působivá je téměř úplná absence fyzické práce. Investice se vrátí během jedné sezóny.
