Proč je konvalinka na pokraji vyhynutí?

Konvalinky jsou krásné, voňavé květiny, které jsou lidem známé po mnoho staletí. Symbolizují jaro, něhu a krásu. Málokdo však ví, že některé druhy konvalinek jsou zařazeny do „Červené knihy“ – mezinárodního registru vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Zpočátku byly konvalinky rozšířeny v lesních a lučních oblastech Evropy a Asie. Kvůli ekologické nerovnováze, ničení přírodních stanovišť a nelegálnímu sběru jsou však některé druhy konvalinek na pokraji vyhynutí.

Hlavním důvodem mizení konvalinek je ztráta jejich lesních biotopů. Konvalinky potřebují stinné lesy s mírně vlhkým klimatem. Lidské aktivity, jako je odlesňování a získávání půdy pro rozvoj, způsobují, že tyto podmínky mizí, což vede k vyhynutí konvalinek.

Je důležité poznamenat, že červená kniha nejen zaznamenává hrozbu, ale také stimuluje opatření na ochranu a obnovu druhů. To znamená, že konvalinky, které jsou v Červené knize, dostávají zvláštní ochranu a pozornost. Vědci a organizace provádějí výzkum, aby se dozvěděli více o životních cyklech a potřebách těchto druhů konvalinek, a podnikají kroky k ochraně jejich přirozeného prostředí. Takové úsilí nám umožňuje doufat, že konvalinky budou i nadále inspirovat lidi svou krásou a vůní po mnoho dalších let.

Popis konvalinek

Lilie údolí je vytrvalá rostlina dosahující výšky až 30 cm, má malou cibulku a čárkovité listy, které jsou světle zelené barvy.

Květy konvalinky jsou hvězdicovité a často zbarvené do bílé, růžové nebo žluté. Shromažďují se v apikálních hroznech skládajících se z 2-6 květů.

Vůně konvalinek je sladká a bohatá a dokáže provonět celou oblast, přitahuje včely a další hmyz. Právě díky svému aroma se konvalinky často používají v parfumerii a tradiční medicíně.

Konvalinky kvetou na jaře, obvykle od dubna do června, a jsou symbolem probouzející se přírody a přicházejícího léta.

Je důležité si uvědomit, že některé druhy konvalinek jsou ohroženy a jsou uvedeny v Červené knize Ruska a dalších zemí. Proto je důležité o tyto krásné květiny pečovat a chránit jejich stanoviště.

Biologické vlastnosti

Konvalinky mají vzpřímené stonky asi 15-30 cm vysoké.Listy jsou široké, elipsovitého tvaru, shromážděné v bazální růžici. Květy konvalinky mají zvonovitý tvar a shromažďují se v deštníkových květenstvích. Vonné květy konvalinky jsou bílé nebo růžové.

Vědecký název pro konvalinku, Galanthus, pochází z řeckých slov pro „mléko“ a „květina“. To je způsobeno bílou barvou květů konvalinky a také mléčnou šťávou, která se může uvolnit, když listy prasknou.

Konvalinky raději rostou ve stinných lesích a na loukách, kde by měla být půda vlhká a úrodná. K rozmnožování konvalinek dochází především semeny, i když některé druhy se mohou rozmnožovat i cibulovinami.

Navzdory své kráse jsou konvalinky vzácné a v některých regionech čelí vyhynutí kvůli ztrátě přirozeného prostředí a nelegálnímu obchodu se sběratelskými exempláři.

Habitat

Daří se jim i ve výškách do 2000 m nad mořem, preferují horské oblasti s úrodnou půdou. Kromě toho lze konvalinky nalézt na okrajích lesů, kde je přitahuje sluneční světlo a bohatá organická půda.

Přítomnost konvalinek ukazuje na bezpečnost a zdraví ekosystému, protože jsou indikátorem čistoty vody a půdy. Bohužel kvůli ztrátě stanovišť a nelegálnímu obchodu je nyní mnoho druhů konvalinek na Červeném seznamu a jejich počet nadále klesá.

Pro zachování konvalinek a jejich stanovišť je nesmírně důležité vytvářet přírodní rezervace a přírodní parky, kde mohou tyto krásné květiny pod přirozenou ochranou vzkvétat.

Hrozby a rizikové faktory

Konvalinky patří mezi vzácné a zranitelné druhy, díky čemuž jsou náchylné k různým hrozbám a rizikovým faktorům, které ovlivňují jejich přežití a početnost.

Ničení přirozeného prostředí: Jedním z hlavních důvodů ohrožení konvalinek je ničení jejich přirozeného prostředí. Odlesňování, odvodňování bažin a lidské zásahy do přírodních ekosystémů vedou k poklesu počtu konvalinek a omezení jejich areálu.

Změny klimatických podmínek: Globální změny klimatu mají negativní dopad i na konvalinky. Zvýšené teploty, změny srážek a další klimatické změny mohou vést ke ztrátě přirozeného prostředí a snížení reprodukční schopnosti konvalinek.

Nevyvážený ekosystém: Narušení biologické rovnováhy v ekosystému může mít negativní dopad i na konvalinky. Nadměrné používání pesticidů, chemická kontaminace půdy a vody a zavlečení invazních rostlinných a živočišných druhů může omezit přístup konvalinek ke zdrojům a destabilizovat jejich populace.

Neoprávněné obchodování: Konvalinky jsou předmětem nelegálního obchodu a sběru. Nelegální sběr konvalinek za účelem následného prodeje ohrožuje jejich populace a může vést k vyhynutí těchto vzácných rostlin.

Nízká hustota obyvatelstva: Přirozená hustota populace konvalinek je obvykle nízká, což je činí zranitelnějšími vůči vnějším hrozbám. Změny stanoviště nebo vnější vlivy mohou mít významné důsledky na velikost populace a schopnost konvalinek přirozeně se rozmnožovat.

Celkově je pochopení hrozeb a rizikových faktorů, které ovlivňují konvalinky, důležité pro vývoj a realizaci ochranných opatření pro tento vzácný a zranitelný druh.

Stav v červené knize

Jejich postavení v Červené knize je určeno jejich vzácností a hrozbou vyhynutí. Důvody poklesu počtu konvalinek jsou:

1. Ničení přirozeného prostředí.
2. Nelegální těžba a sběr květin a kořenů.
3. Změna klimatu.

V Červené knize Ruska jsou konvalinky klasifikovány jako „Druhy ohrožené vyhynutím“. To znamená, že jejich populace klesá a vyžaduje zvláštní opatření na ochranu a obnovu.

Spatřit rozkvetlá pole konvalinek je stále obtížnější, jejich stanoviště je stále vzácnější. Každý člověk by proto měl udělat vše pro to, aby tyto krásné květiny a jejich přirozené prostředí zachoval.

Ochranná opatření

• Legislativní ochrana: Konvalinka Kuban je zahrnuta v Červené knize Ruska a Červené knize Krasnodarského území, což zajišťuje její ochranu před nezákonnou těžbou a sběrem.
• Vytváření přírodních rezervací a svatyní: řada území, kde žije konvalinka Kuban, byla uznána jako přírodní rezervace nebo svatyně. To umožňuje omezit přístup lidí a snížit tlak na jeho obyvatelstvo.
• Monitoring populace: provádějí se speciální studie pro hodnocení stavu populace a její dynamiky. To umožňuje včas přijmout opatření k ochraně a obnovení počtu druhů.
• Propaganda a kultivace v kultuře: probíhají aktivity k popularizaci konvalinky Kubáně, její pěstování v botanických zahradách a dalších specializovaných institucích.

Díky všem těmto opatřením dostala konvalinka Kubáň šanci zachovat a obnovit svou populaci. Aby se však zmizení kubánské konvalinky stalo skutečnou minulostí, je nutná nejen aktivní práce odborníků, ale také pochopení a podpora veřejnosti.

V moskevské oblasti se odehrála vzácná ekologická akce v regionálním měřítku. Vyšlo třetí vydání Červené knihy Moskevské oblasti. Vzácné – protože KKMO vychází v regionu jednou za 10 let. Ekologické – protože obsahuje nejúplnější informace o stavu flóry a fauny v Pižmovsku. O tom, jak moc se ekologická mapa regionu změnila, kam dorazila a kam odešla, co se poprvé odráží na stránkách nové Červené knihy a co je napsáno mezi řádky – zjistil Moskovskij Komsomolets to vše v rozhovoru s hlavním ekologem Verkhovye Environmental Fund, Yuliy DOBRUSHIN .

— Juliji Viktoroviči, máme před sebou třetí vydání Červené knihy Moskevské oblasti. První vyšel v roce 1998, druhý v roce 2008. Porovnáte-li třetí a druhou knihu, jaké závěry lze vyvodit? Je v nejnovějším vydání více živých organismů nebo méně?

— Druhé vydání zpočátku obsahovalo 718 druhů zvířat, rostlin, lišejníků a hub. Do roku 2016 však byla naléhavá potřeba tento seznam doplnit. Jak se říká, bylo to podepřeno. Rozhodli jsme se nečekat na další vydání a na zvláštní objednávku ministerstva ekologie jsme přidali dalších 19 druhů, včetně 6 rostlin a 7 lišejníků. Některé lišejníky byly obecně poprvé objeveny v moskevské oblasti. Navíc u některých druhů zvířat a rostlin se situace dramaticky změnila. Takže konečný seznam, který existoval v době dotisku, zahrnoval 737 druhů ve druhé knize. Ve třetím jich bylo 675 (nových – 86, vyloučených – 147).

– Co dělat? Mnoho ekologů se obecně diví, že se v Moskevské oblasti, která je nejhustěji osídlenou oblastí u nás, zachovala taková rozmanitost živočichů a rostlin. Z velké části kvůli skutečnosti, že moskevská oblast je tak příhodně umístěna ve středu evropské části Ruska a prochází jím osídlení mnoha druhů.

Mimochodem, v jednom zajímavém analytickém článku vědci odvodili závislost počtu medvědů hnědých na hustotě osídlení regionu. Takže se ukázalo, že v moskevské oblasti by medvědi neměli být. Toto je matematický výpočet.

– A pokud vím, existují.

— O čem jsou první tři žádosti?

– Příloha č. 1 – jedná se především o tzv. kandidáty na zařazení do Červené knihy. Nepodléhají zvláštním vládním ochranným opatřením. Ale jsou také sledováni. Mimochodem, živé předměty lze ze seznamu č. 1 vyřadit, a to především ze dvou důvodů: pokud je jich příliš nebo prostě není nikdo jiný, koho by hlídal. To je normální běh věcí. Kromě toho existují aplikace o druzích, které vyhynuly během historického období, které je nám známé v oblasti Moskvy. Paměť na ně není vymazána.

— Které druhy byly poprvé zařazeny do nové Červené knihy?

— Jde většinou o druhy, které nejsou milovníkům přírody příliš známé. Mezi ptáky patří linduška luční, rybák bělolíčý a fifi (malý jespák hnízdící ve vyvýšených mokřinách a nivách). Pipit byl kdysi docela běžným obyvatelem říčních niv v moskevské oblasti, pak se stal vzácnějším a nyní je jeho počet kritický. Stav vlhkých luk se zřejmě zhoršil. Pro mnohé druhy se situace s ukončením zemědělské činnosti, na kterou se po dlouhá staletí adaptovaly, ukázala jako velmi složitá – pole a louky zarůstají stromy a keři.

Na tomto pozadí je zajímavá situace u holubice obecné, která musela být v roce 2016 dodatečně zařazena do CCMO. Jedná se o malého divokého holuba hřivnáče. Zdálo se, že katastrofální pokles počtu byl způsoben především tím, že v kraji nezbyla téměř žádná obilná a slunečnicová pole. Toto je však zjevně zjednodušené vysvětlení – pokles počtu hrdliček je pozorován v celém jeho biotopu, včetně na jihu naší země a regionu Volha, stejně jako v západní Evropě, kde je vše v pořádku se zemědělskou činností. Nyní se předpokládá, že důležitým faktorem byl také dopad sucha, která v posledních desetiletích v zimovištích holubinek subsaharských zesílila.

— Kdo další byl do nového vydání zahrnut úplně poprvé?

– Scolia step. Jedná se o velkou vosu, která byla nedávno náhle objevena na jihu moskevské oblasti a na několika místech najednou.

– Co by ji mohlo přitahovat?

– Nevím. Ve většině případů ani nedokážeme spojit naše úsilí s výsledkem: někdy je vynaloženo opravdu velké úsilí, ale výsledek není žádný. Někdy se nedělá prakticky nic a druhy se začínají prudce zvyšovat.

— V jakých typech bylo vynaloženo velké úsilí, ale zatím bez výsledku? No nevím – třeba zvýšením počtu srnčí zvěře.

— Pro srnčí zvěř jsou jen výsledky. Jde o druh, jehož existence nejvíce závisí na hloubce sněhové pokrývky: při silném napadání sněhu je srnčí zvěř omezena v pohybu. Proto je pro ně obtížné se živit. Pokud se tedy přikrmují řekněme v mysliveckých chovech, uvolní se jim průchody, tak to srnčí zvěři vytváří možnost existence. Pokud je nekrmíte, začnou rychle mizet. To znamená, že 2–3 zasněžené zimy po sobě vedou k vymizení srnčí zvěře.

— Jaké další úsilí přináší ovoce?

— Instalace zařízení na ochranu ptactva na elektrické vedení. Obyčejné elektrické vedení představuje vážné nebezpečí především pro dravce. Když velký pták vzlétne, jeho křídla se dotknou dvou drátů a dojde ke zkratu. A snad nejdůležitějším opatřením k zachování flóry a fauny je organizace zvláště chráněných území se zákazem rozvoje a odvodňování bažin, s omezením těžby dřeva, lovu a sběru vzácných rostlin.

— Jaký je algoritmus pro identifikaci nového druhu? Viděli jste to, poznamenali jste si to, přidali to? Myslím – v Červené knize.

— Pouhý objev druhu v regionu není důvodem pro jeho okamžité zařazení do Červené knihy – velmi rychle se může tak rozšířit, že nemá smysl zavádět nějaká opatření na jeho ochranu. Takové nečekané hosty nazýváme mimozemšťany.

Nedávno se v kraji objevila kudlanka nábožná. Pro Rusko je to čistě stepní druh. A najednou se tento hmyz objevil ve velkém množství najednou a dokonce i v centru Moskvy. Požádali jsme několik škol, aby provedly letní výzkum s cílem posoudit „rozsah katastrofy“. Poté však počet obyvatel začal klesat. Nyní se kudlanky usazují jižně od Oky, kde začíná ta pravá lesostep. A nikdo neví, co bude dál.

“Pokud je rovnováha narušena a jeden druh začne převyšovat druhý, může to nakonec někoho úplně vyhladit.”

– No, ve skutečnosti může jeden druh vyhubit druhý jen ve velmi omezené, izolované oblasti – například na oceánských ostrovech. Bývaly doby, kdy bylo například v Moskevské oblasti hodně losů – v 1970. a 1980. letech XNUMX. století lesníci doslova bili na poplach, že losi sežrali veškerý podrost a lesní plodiny. Losi byli v té době skutečně vážnými škůdci lesnictví a byli dokonce zařazeni na stejný seznam jako škůdci, jako je kůrovec a bourec morušový.

V poslední době se podobné výkřiky vzteku ozývají i proti bobrům. Nejde o to, že by jedli nějaké cenné druhy, ale o to, že zaplavují velké plochy lesa. Ale z hlediska životního prostředí se nic nebezpečného neděje – pouze obohacují prostředí. Shrnutí: pokud lidé nemají přímý materiální zájem, je lepší v přírodě žádnou regulaci nedělat a zpravidla je neúčinná. Stále víme a víme příliš málo na to, abychom zasahovali do ekosystémů.

– Řekněte nám o těch, kteří zmizeli.

— V kraji se usadil zajímavý druh z červené knihy – sysel skvrnitý. Žil v omezené oblasti jižně od řeky Oka a byl uveden v Červené knize jako vzácný druh. Ale během několika posledních let se tento gopher již v moskevské oblasti nenašel. Konkrétně jsme prozkoumali všechna místa, kde spolehlivě žil, kde by pravděpodobně ještě mohl žít, a nenašli jsme žádné stopy. Na rozlehlém území evropských lesostepí, stepí a polopouští navíc mizí gophery. Ale lidé po staletí bojovali s těmito gophery jako se zemědělskými škůdci, byli chyceni do speciálních pastí, otráveni, vyhnáni z jejich děr, ale nedalo se nic dělat. A nyní – když bylo opuštěno zemědělství a boj proti tomuto gopherovi – vyhynul. A spolu s tím vidíme, jak ve stepích mizí celý komplex druhů, jejichž existence tak či onak závisí na gopherovi: draví ptáci, fretky, korzaci, ježci ušatí a kupodivu spousta různého hmyzu, který mohl žít pouze v norách gopherů. Proto je dnes jejich zmizení skutečnou ekologickou katastrofou.

Důvody takových vnitrodruhových procesů nám nejsou známy, nerozumíme jim a nevíme, jak je ovládat. Včera to byl škůdce a dnes je chráněným druhem Červeného seznamu. A další druh, svišť stepní, který byl lidmi téměř zcela vyhuben, naopak začal přibývat. V některých oblastech země jeho množství překročilo všechny přípustné limity.

“Slyšel jsem, že dokonce i bizon bude vyřazen z Červené knihy.” Druh, který se za cenu obrovského úsilí podařilo v Rusku obnovit.

— To, co říkáte, s největší pravděpodobností odkazuje na Červenou knihu Ruska. Protože v KKMO nejsou žádní zubři. Osobně si myslím, že je to velká chyba. Zubři zde donedávna ve volné přírodě nežili – byli chováni, tedy zachráněni před vyhynutím v přírodní rezervaci Prioksko-Terrasnyj, v zajetí a byli považováni za kultivovaná zvířata. Nedávno se ale objevila informace, že do moskevské oblasti přišlo z Tverské malé stádo bizonů. Ukázalo se, že tato mladá zvířata opustila tverskou loveckou farmu a nyní se zdržují někde na hranici oblastí Taldom a Sergiev Posad. Nikdo o nich vlastně nic neví, ale tuto informaci se chystáme prověřit.

— Které druhy podle posledních údajů již není třeba zachraňovat?

— Bylo učiněno kolegiální rozhodnutí o vyloučení vlaštovičníku, velmi krásného motýla, ze třetího vydání Červené knihy. Mělo se za to, že jeho počet je poměrně stabilní a nepotřebuje zvláštní ochranu. Ale vidíte, tento motýl je velmi velký, jasně viditelný a rychle letí. Jeden a tentýž jedinec mohl být viděn na různých místech a zároveň uvažovat, že se jedná o různý hmyz. Zvýšený počet vlaštovičníků je proto podle mého názoru jakousi iluzí. Myslím, že byl z knihy vyřazen marně – vždyť je to nejčastěji zobrazovaný zástupce hmyzu, symbol krásy a ozdoba každého plakátu o ochraně přírody. A nyní se může stát ozdobou každé sbírky.

— Kdo byl oprávněně vyloučen?

– Například datel bělohřbetý. Na rozdíl od známého strakapouda velkého je spojován s listnatými stromy a nivami a rád otrhává celé vrstvy kůry z usychajících stromů. Asi před 20–30 lety téměř zmizel z moskevské oblasti, ale nyní se znovu objevil a osídlil téměř všechna jeho charakteristická stanoviště.

– To znamená, že se k němu chovali slušně.

– Naprosto spravedlivé. Zůstává však předmětem sledování. A existují druhy, které byly vyloučeny jednoduše proto, že se v regionu nevyskytovaly déle než 50 let. Patří mezi ně například pěnice vodní, jejíž hnízdo bylo naposledy nalezeno v roce 1911. To znamená, že už není naděje na setkání s ní. Ale je tu také takový zajímavý rybí asp – rybářský sen. Naopak byla přidána do Červené knihy. Tato reofilní ryba se může vytřít pouze tam, kde je rychlý proud a tvrdé dno. Potíž je v tom, že v řekách u Moskvy už prakticky žádná taková místa nezůstávají, protože záplavy ustaly a dno se zanáší. A v řece Moskvě množství asp dosáhlo minima. V důsledku toho byla populace asp horní řeky Moskvy a kanálu pojmenovaného po zahrnuta do Červené knihy. Moskva se systémem nádrží. V Oka, Klyazma, Protva to ještě stihnete.

– A když ho náhodou chytí rybář, co má dělat – hodit jeho trofej zpět?

– Ano, musíš toho nechat. Tato praxe je na Západě již dlouho běžná: chytíte, kolik chcete, a pak to vypustíte. Takzvaný ekoturismus.

— Došlo k nějakým incidentům, se kterými jste se setkali při přípravě třetího vydání?

— Netopýra severního jsme museli z knihy vyloučit z velmi neobvyklého důvodu. Ukázalo se, že byl původně zařazen do Červené knihy. omylem, protože druh byl nesprávně identifikován. Jediný exemplář považovaný za koženou bundu byl objeven na půdě Serpukhovské střední školy již v roce 1967. Pak se z toho stala vědecká senzace. A nyní odborníci tvrdí, že definice byla nesprávná. V důsledku toho nemáme jediné spolehlivé potvrzení existence tohoto netopýra na území moskevské oblasti.

Zde je vtipný příklad. Při přípravě třetího vydání jsme najednou zjistili, že stejný lišejník je v knize uveden pod různými názvy. Bryoria vivata proto musela být vyloučena jako samostatný chráněný druh a její synonymum zůstalo.

— Na začátku rozhovoru jste řekl, že z Červené knihy bylo vyloučeno 147 druhů. To je poměrně velké číslo.

— Mnozí z nich (asi 80) jsou nenápadným drobným hmyzem. Nikdo je nepotřebuje, nikdo je nechytá, nic neohrožuje jejich počet, a tak se rozhodli, že je nemá smysl chránit.

– A co naše květiny? Je konvalinka stále v červené knize?

– Všechno je to mýtus. A já vám řeknu, odkud pochází. V roce 1978 se konalo společné zasedání výkonného výboru města Moskvy a regionálního výkonného výboru Moskvy. Sestavili seznam druhů rostlin v oblastech moskevských lesoparků, které je třeba chránit. Mezi nimi byla i konvalinka. To bylo dlouho předtím, než se objevila první regionální červená kniha. Tato květina však nikdy nebyla zařazena do žádné publikace KKMO, protože ji lze považovat za masový druh – zatím ji nic neohrožuje. Seznam z roku 1978 však zrušen nebyl, takže v jistém smyslu je konvalinka stále pod dohledem, stále je uvedena v příloze č. 1 Červené knihy.

– Pojďme oznámit nějakou senzaci na konci našeho rozhovoru. No, například. Možná je po hromadném vyhubení vlků začneme společně chránit?

– Skoro jsem to pochopil správně. Přestože vlk nebyl zařazen do samotné Červené knihy, zařadili jsme ho do seznamu č. 1. To znamená, že je nyní kandidátem na zápis.

— Takže pohádka o Červené Karkulce bude zase aktuální? Budete se muset brzy znovu bát jít do lesa?

– Tady je pro vás další mýtus. Sám vlk se lidí bojí. V lese, pokud se někoho bojíte, jsou to v období říje především kanci a losi.