Hindu Rupa Goswami (1493-1564) ve své eseji „Messenger Udhava“ přirovnal Krišnu k pávu, protože páv útočí na hady a poráží je. Pávi jedí hady, hadi sají vajíčka pávů (stejně jako jiných ptáků).
Dussen, Michael Van. Parsing the Peacock: Langland’s Wills and the Limits ov Voluntas // The Yearbook of Langland Studies 25 (2011).
Klement Alexandrijský: „Dále bychom měli být cizí pro jakýkoli druh neslušnosti v chůzi. Mělo by se vyznačovat důležitostí a pomalostí, ale zároveň by to nemělo být kolébání. Na silnicích byste se neměli chovat jako páv; Neměli byste se dívat na ty, které potkáte, se zátylkem odhozeným dozadu, pokud na něj někdo z nich obrátil svou pozornost; je zuřivost samolibě vykračovat ulicemi jako na jevišti, takže na něj lidé ukazují prstem.”
Natalja Sidelceva. Z webu natali-side.narod.ru, 2009:
Pouze zachmuřený asketa, pro kterého je celý svět jen „údolím smutku“ a „zvrhlostí“, jemuž život v tomto světě sám o sobě připadal jako ďábelský trik, mohl v pávu vidět negativní symbol.
I gnostici, kteří se na prahu středověku snažili odhalit tajemství Boží prozřetelnosti (a v důsledku toho se téměř všichni následně obrátili ke kacířství), zvolili páva jako výraz svých mystických a filozofických zjevení. „Pokud se pozorně podíváme na jeho opeření, najdeme 365 různých barev. Jedná se tedy o kosmologického ptáka, protože Basilides rozlišoval 365 různých nebes (podle počtu dní v roce).
Zajímavé je, že paví vejce je bledé a nenápadné. A je to tady – zázrak! Duha se rodí z ničeho – to je semínko ukryté ve vejci, hledající cestu ven.
Tak jako paví vejce se po oplodnění semenem pavího kohouta rozzáří a zbarví, tak svět potřebuje Boží semeno, aby se stal přitažlivým“ (W. Schultz).
Na římských mincích značí páv apoteózu císařových dcer, stejně jako orel značí triumf vítězů.
Zejména paví ocas se objevuje v osmdesátém čtvrtém znaku Bosch’s Symbolic Art jako symbol směsi všech barev i myšlenky celku. To vysvětluje, proč se v křesťanském umění objevuje jako symbol nesmrtelnosti a neúplatné duše.
V hinduistické mytologii je vzor jeho křídel, připomínající nespočet očí, považován za reprezentaci hvězdné oblohy.
Sluneční symbol spojený s kultem stromu a Slunce, stejně jako s peonem. Symbolizuje nesmrtelnost, dlouhověkost, lásku. Přirozený symbol hvězd na obloze a v důsledku toho vzestup do nebe a nesmrtelnost. Je spojen s bouřkami, když se stává neklidným před deštěm, a jeho tanec během deště odráží symboliku spirály. Upovídanost, chvástání a ješitnost jsou relativně pozdní konotace. Buddhismus: Soucit a bdělost. Vějíř pavích per je atributem Avalokiteshvary, také ztotožňovaný s Guan Yin a Amitabha, jako symbol soucitu. Čína: důstojnost, vysoká hodnost, krása. Atribut Guan Yin a Si WangMu. Paví pero bylo uděleno po obdržení vysoké hodnosti za zásluhy a znamenalo přízeň císaře. Znak dynastie Ming.
Křesťanství: nesmrtelnost, vzkříšení, duše oslavená před Pánem, protože páv obnovuje své opeření a jeho maso bylo považováno za netrvanlivé. „Sto očí“ vševidoucí Církve. Symbolizuje také světce, protože jeho ocas připomíná svatozář. Páv sedící na kouli nebo kouli představoval schopnost povznést se nad světské věci. Jeho pero je znakem svaté Barbory.
Starověké Řecko: solární symbol, symbol ptačího boha Phaona „třese“. Původně atribut Pana, poté si ho Hero vypůjčil jako symbol hvězdné klenby. Argusovy oči byly rozptýleny po Herině ocasu. Hinduismus: někdy – hora Brahma; Lakshmi a bůh války Skanda-Karttikeya také jezdí na pávovi; když na něm obkročmo sedí bůh lásky Kama, symbolizuje to netrpělivou touhu. Páv je znakem bohyně moudrosti, hudby a poezie Saraswati. V Íránu znamenají pávi stojící na obou stranách Stromu života dualismus a dvojí povahu člověka. Symbolizuje také královskou moc: trůn perských šáhů se nazýval „paví trůn“. Islám: světlo, které „se vidělo jako páv s roztaženým ocasem“. Paví oko je spojeno s okem srdce. Japonský bódhisattva Kujaku-Mae vždy sedí na pávovi. Řím: pták Juno se stejným významem jako v případě Héry. Znak císařovny a císařových dcer.
Okrasný ptáček původem z Indie, kde má na svědomí svůj luxusní vějířovitý ocas. byl považován za symbol Slunce.
Přes Babylonii. Dostala se na Samos v Persii a Malé Asii a stala se tam posvátným ptákem v Héřině chrámu. V 5. stol PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM. v Athénách se pávi ukazovali za peníze jako exotická vzácnost a ve 2. stol. PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM. v Římě to byli posvátní ptáci Juno.
V Indii byli někteří bohové zobrazováni jedoucí na pávech.
Na Západě byl páv považován za ničitele hadů a duhové barvy ocasu byly připisovány jeho schopnosti přeměnit hadí jed na sluneční látku.
Na východě považuje kurdská sekta jezídů („uctívači ďábla“) páva za Melek Taus (král páv), posla Božího: v islámu je považován za symbol vesmíru nebo velkých nebeských těles Slunce a Měsíc.
Rané křesťanství také upřednostňovalo pozitivní výklady páva. Její maso bylo považováno za neúplatné (symbol Krista v hrobě), ztráta peří a jejich nový růst na jaře byly stejně tak považovány za symbol obnovy a vzkříšení. Pokračovala také prastará lidová víra, že krev páva vyhání démony. Poměrně často byl páv zastoupen na obrazech jeskyně v Betlémě, kde se narodil Kristus: dva pávi pijící ze stejného poháru naznačují duchovní znovuzrození a cherubové často zobrazují čtyři křídla vyrobená z pavích per. „Oči“ pávů byly chápány jako znamení božské vševědoucnosti a paví maso bylo až do moderní doby považováno za potravu, která nemocným dodávala sílu. Negativní rysy jsou zaznamenány v textu raně křesťanského „Physiologa“: Páv „chodí kolem, s potěšením se dívá na sebe a třepe peřím, nasazuje vzduch a arogantně se rozhlíží kolem sebe. Ale když se podívá na své tlapky, bude vztekle křičet, protože neodpovídají zbytku jeho vzhledu.” Pokud křesťan, to je symbolický výklad, uvidí své zásluhy, možná se bude radovat; “Ale až uvidíš své nohy, to jest své vady, pak se se stížností k Bohu a nenáviď nespravedlnost, stejně jako páv nenávidí své tlapy, takže se ukážeš před (nebeským) ženichem ospravedlněný.”
Tím se dostává do oběhu dnes běžný symbolický význam, který od středověku v knihách o zvířatech („Bestiáři“) činí z páva ptáka symbolizujícího marnivost, luxus a aroganci (aroganci). To znamenalo také duchovního kazatele. „Když je páv chválen, zvedne a roztáhne ocas, stejně jako jiný kazatel, když chválí lichotníky, vyzdvihuje jeho ducha marnou vznešeností. Pokud zvedne ocas, odhalí se mu zadek a stane se terčem posměchu, když se arogantně pochlubí. To znamená, že páv musí držet ocas nízko, aby pokorně vykonal vše, co učitel dělá“ (Unterkircher). V době baroka na obrazech výjevů křížové cesty na Kalvárii Ježíš, svlečený ze šatů, odčiňuje lid za hřích marnivosti, který představuje nedaleko umístěný páv.
Mezi Minnesingery byl tento pták považován za ztělesnění a ztělesnění arogance, arogantní pýchy („Chodil hrdě tam a zpět, stejně jako páv,“ Hugo z Trimbergu).
V Číně byla pozitivní interpretace vypůjčena z indické oblasti (bohyně Saraswati jezdí na pávovi, Indra sedí na pavím trůnu), páv představuje krásu a důstojnost, vyhání zlé síly a tančí při pohledu na krásné ženy. Paví peří bylo charakteristickým znakem mandžuského císaře a bylo vystaveno ve vázách. Čínská zahrada obsahovala také pávy.
V figurativním světě alchymie je paví ocas třpytící se barvami v některých textech a obrazech považován za znamení vznikající přeměny nižších látek na vyšší. v jiných – symbol neúspěšného procesu, který s sebou přináší pouze strusku (caput mortuum – mrtvá hlava).
V heraldice se páv objevuje jen příležitostně (např. erb hrabat von Wied, přilba-poklad hrabat von Ortenburg, paví ocas jako přilba-poklad rakouských arcivévodů, paví vějíř jako výzdoba erbových přileb knížat ze Schwarzenbergu, hrabat z Hennebergu aj.) a přirozeně se zde předpokládala kladná interpretace obrazu páva (vzkříšení, záře).
Zářivá sláva, nesmrtelnost, velikost, neúplatnost, hrdost.
Jiskřivá nádhera ocasu samce pava je důvodem jeho srovnání s nesmrtelnými bohy, a tedy s nesmrtelností.
Jelikož byli hadi v íránském symbolismu považováni za nepřátele slunce, věřilo se, že páv zabíjí hady, aby pomocí jejich slin vytvořil duhové bronzově zelené a modrozlaté „oči“ na ocasních perech. K této legendě se přidala myšlenka, že paví maso je nezničitelné.
V islámském dekorativním umění byla jednota protikladů (slunce v zenitu vedle úplňku) zobrazena v podobě dvou pávů pod Světovým stromem.
Pávi jsou široce známí jako emblém velikosti, královské hodnosti, duchovní nadřazenosti, ideálního stvoření.
V Persii byl šáhov dvůr nazýván „Páví trůn“.
Odtud, z východu, se do Evropy dostal obraz páva nebo prostě paví pero v rytířském klobouku jako symbol jeho vysokých mravních myšlenek.
Určitý rozpor lze spatřovat v tom, že indický Mars, bůh války Kartikeya, syn moudrého Šivy, jezdí na pávu, ale ve skutečnosti zde žádný rozpor není: pokud si přečteme staroindické knihy věnované tzv. umění války, uvidíme, že žádná válka nebyla, tehdy byly prostředkem masového vyhlazování lidí, jakým se staly války 20. století – spíše to byly turnaje, něco podobného jako rytířské soutěže v Evropě.
Snažili se, aby tyto soutěže byly co nejvelkolepější a nejokázalejší. Často, jako by vše probíhalo podle předem připraveného scénáře, krvavý boj mezi zástupci smrtelně válčících klanů náhle skončil zasnoubením mladíka a dívky z obou klanů a prázdninami, které se mohly protáhnout na týdny.
Symbolismus a hluboké vnímání okolního světa se v secesi snoubí s překvapivě výraznými a krásnými vnějšími formami a obrazy, o kterých se z filozofického hlediska často neuvažuje. Když jsem studoval na univerzitě, bylo zvykem mluvit o secesi jako o měšťanském, navenek přehnaně estetizovaném a povrchním stylu. Výběr předmětů v éře secese vlastně nebyl absolutně náhodný a byl hluboce promyšlen, protože všichni umělci, kteří tehdy působili, měli až na vzácné výjimky hluboké akademické vzdělání, které předpokládalo znalost jak mytologie, tak symboliky. Vezmeme-li v úvahu všeobecnou fascinaci kulturou Východu v tomto období, lze si představit, jak zajímavá kulturně-historická směs leží v základech filozofie secese.
Páv – symbolizuje barevnou rozmanitost světa
Páv je často stvořen, aby ztělesnil nekonečnou rozmanitost, veselého ducha, s nímž Bůh stvořil tuto zemi, a baví se, jak chtěl.
V indické mytologii, když Krišna a Rádhá – dvě podoby boha Višnua – tančí a hrají si ve věčné radosti z lásky, pávi se na ně dívají. Jsou zde ikonické hračky, např.: Krišna a Radha se houpou na houpačce a na sloupech houpačky zase vidíme pávy. Pestrobarevný páv nám jakoby říká: ať je život jakkoli těžký, ať nám přináší jakkoli nepříjemná překvapení, je to nevyhnutelné, musíme v životě nacházet radost a věřit, že jeho rozmanitost nám vždy umožní najít pozitivní stránku.
Na indickém dvoře páv vždy doprovázel obraz obou božstev – Krišny a Rádhy – a byl symbolem příkladného života lásky a krásy.
Pavlin nebo páv, malý páv; Pavic jižní. м. páv, páv, páv, páv ж. páv, páv), ptáček Pavo cristatus. | jeden z jižní. souhvězdí. Paní plave jako páv. Pán chodí jako páv, hrdě a důležitě. Ani páv, ani vrána. Ve vypůjčených chocholech. Schovává se jako páv s vajíčkem. Jaký je páv, taková je jeho sláva. Podle Pavushky a Slavushky. Poznej páva podle peří. Chodí jako páv a plave. Pava je arogantní kráska. Páv může být krásný, ale není spokojený se svými nohami. Paví výzdoba se nepodobá té pávově. Paví peří zdobí klobouk yam. Páví křik je horší než kočičí. Vrána, v pavích perech, baslová. Paví nohy. Páve, chlubit se, být arogantní, jednat arogantně, ve velkolepém, zvláště v cizím oblečení. Peacocking je stejný, ale stálejší. Pavča ženatý. paví mládě. Pěnkavy jsou lepší než krůty. paví ocas, architektonický. členění kruhové klenby, rozšiřující se od středu. Paví brýle, rostlina Aquilegia vulgaris, orli, holubice, kolumbína, Venušin vůz. Pavlinich, -nichna, pavic, pavicna, komicky. syn a dcera hrdých, arogantních, nafoukaných rodičů a bohatších lidí ze střední třídy. Lovec pávů, lovec pávů. Pavljatnik м. provozovna, kde se chovají pávi, drůbežárna.
  |
