Podle vědců se za posledních padesát let vrchní úrodná vrstva půdy v oblasti Turkestánu ztenčila v průměru o třicet procent. Hlavním důvodem je podle odborníků nedodržování střídání plodin, konzumismus vůči půdě a nedostatek kompetentních specialistů v zemědělském sektoru.
Je tedy možné bojovat s degradací půdy, zlepšovat její fytosanitární stav a přitom vydělávat dobré peníze? O tom v rozhovoru s korespondentem tiskové agentury „KazakhZerno.kz“ s hlavním vědeckým konzultantem-konzultantem Výzkumného ústavu pěstování rostlin a hospodářských zvířat v Turkestánské oblasti, doktorem zemědělských věd, akademikem Dosymbekem Sydykem.
— Dosymbeku Almakhanbetoviči, pojďme rovnou k hlavní věci – co navrhujete změnit situaci?
– Pro výrazné zvýšení úrodnosti půdy nejsou potřeba žádné drahé přípravky. Jen je třeba pamatovat na střídání plodin a střídat všechny plodiny s vojtěškou. Pokud vojtěška roste na jednom poli tři roky, pak se za tuto dobu díky ní nahromadí v půdě více než 170-180 kilogramů dusíku, asi 35-60 kilogramů fosforu a draslíku na hektar. To znamená, že obohacuje půdu o živiny, výrazně se zlepšují fyzikální vlastnosti a propustnost vody. To vše výrazně zvyšuje výnos světlice barvířské, pšenice a dalších zemědělských plodin zasetých po vojtěšce a plevele prakticky mizí.
To znamená, že na polích, kde rostla vojtěška, budou následující rostliny potřebovat o polovinu méně minerálního hnojiva než obvykle a obavy z hubení plevele se výrazně sníží. Navíc tam, kde vojtěška roste, klesá teplota vzduchu a půdy o dva až tři stupně a zvyšuje se vlhkost.
Bohužel ve většině našich farem, pokud se vojtěška pěstuje, není to pro střídání plodin, ale pouze pro krmení hospodářských zvířat. A pěstují ji na stejném místě šest i více let. Přitom se o ni vůbec nestarají. Myslí si: zalévejte, a to je dobře.
– Co se stane po třech letech?
— Po třech letech vojtěška, pokud se nic nepodnikne, postupně ztrácí všechny své půdoobnovující vlastnosti. Ostatně i ona, stejně jako jiné rostliny, časem začne potřebovat hnojení a další agrotechnická opatření. Po třech letech, co je na jednom místě, to určitě potřebuje nakrmit. V opačném případě přestane saturovat zemi užitečnými látkami a její produktivita se výrazně sníží. A zde mají zemědělci pouze dvě možnosti: zasít nový nebo pomoci obnovit sílu stávajících starých rostlin.
Naši rolníci nedělají ani jedno, ani druhé. Po posledním sečení je dobytek vypuštěn i na vojtěšková pole.
— A jak to škodí vojtěšce? Vždyť například pastva dobytka po sklizni pšenice je běžná věc.
— Pro pšenici není taková pastva nebezpečná, ale pro vojtěšku je zhoubná. Ovce a kozy odštípnou vojtěšce kořenový krček a příští rok již nevytváří výhonky a kořeny v zemi jednoduše hnijí. Z tohoto důvodu je vojtěška výrazně proředěna. Stává se, že se podíváte na pole a na další rok po takové pastvě zbyde 10-12 nebo dokonce tři až pět keřů na metr čtvereční. Majitel je v tísni, ale nedělá žádná opatření.
Ale obnovit zdraví a produktivitu staré vojtěšky není vůbec obtížné. Vedu tuto vědeckou práci a mohu říci, že již existují dobré výsledky, takže mohu bezpečně poradit.
– Prosím sdílej.
— Za prvé, za tři roky se vrstva půdy na vojtěškovém poli zhutní. Začátkem března je proto potřeba ji dvakrát kypřit kypřidlem v diagonálním směru k výsevu vojtěšky. Toto ošetření umožní nejen pronikání vzduchu ke kořenům, ale také pomůže v boji proti plevelům a škůdcům, kteří po práci kultivátoru odumírají jarními mrazíky.
– Když už jsme u škůdců. Pole jsem navštívil na jaře při prvním sečení vojtěšky a nejednou jsem viděl, jak místo normální plnohodnotné rostliny trčí ze země téměř holé stonky. Ukazuje se, že místo šťavnatého zeleného krmiva dostanou rolníci něco úplně jiného, než očekávali? Byl to nějaký druh škůdce v práci?
– Ano, tohle je fytonomus. Bohužel většina našich polních farmářů přenechává první a poslední sekání vojtěšky tomuto žravému hmyzu, velkému milovníkovi křehkých a šťavnatých mladých výhonků vojtěšky, bohatých na bílkoviny. A to všechno proto, že se s ním ani nepokusili bojovat. Mezitím, kromě Phytonomus, vojtěšku snadno jedí jedlíci semen, vojtěšky a mšice vojtěškové. K hromadnému útoku dochází, když se zahřeje. Tráva začíná usychat a všechen tento hmyz se přirozeně hrne do vojtěšky, kde má možnost se nejen chutně najíst, ale také, jak jsem již řekl, uniknout teplu a využít tak schopnosti této rostliny snížit teplotu a udržovat vlhkost.
Proto je třeba vojtěšku, stejně jako ostatní zemědělské plodiny, zpracovat včas.
– Zpracování ale stojí peníze. Myslím, že rolníci nechtějí utrácet peníze, protože věří, že jsou to zbytečné výdaje, bez kterých se obejdou.
– Ano, to jsou výdaje. Ale zde je jednoduchá aritmetika: pokud provedete všechna nezbytná opatření a udržíte tuto plodinu na poli v bezpečí a v pořádku, pak z jednoho hektaru můžete získat nejméně dvě centy semen a asi čtyři tuny sena. Na semenech po odečtení všech nákladů na jejich výrobu vyděláte asi 250 tisíc tenge, jelikož kilogram semínek vojtěšky stojí 1500 tenge. Za seno, na základě nákladů na jeden lis na 400 tenge, můžete získat asi o 80 tisíc tenge více. Celkem: z jednoho hektaru vojtěšky bude zisk přibližně 300 tisíc tenge. Za pšenici toho tolik nedostanete.
— Pokusili jste se nějak sdělit tyto výpočty zemědělcům? Vím, že často navštěvujete různé farmy ve všech oblastech regionu.
– Rozhodně. A víc než jednou. Vedl semináře a radil. Ale abych byl upřímný, ještě jsem neviděl masovou touhu zvětšit plochu osázenou vojtěškou a pracovat na půdě tak, aby sklízela vysoké výnosy a chránila půdu před degradací. Ale už mě podpořil krajský odbor zemědělství i příslušné ministerstvo.
— A jak se tato podpora projevuje?
— Již v roce 2015 jsme společně s krajským ministerstvem zemědělství vypracovali regionální program pro zlepšení úrodnosti a boj proti degradaci půdy. Ministerstvo tento projekt schválilo a již se postupně realizuje. Tento projekt zajišťuje každoroční nárůst plochy pod vojtěškou. V období zemědělské reformy se totiž objem této plodiny v našem regionu výrazně snížil.
Do roku 1992 zabírala vojtěška 380-450 tisíc hektarů. Ročně se přitom dosévalo asi 80-120 tisíc hektarů, aby nahradila starou vojtěšku, na jejímž místě pak rostla pšenice, světlice barvířská a zelenina. Nyní hodláme do roku 2020 zvýšit plochu osázené touto plodinou na 250 tisíc hektarů. Loni už bylo oseto asi 37 tisíc hektarů. A nyní k nim každoročně přibude 40–50 tisíc hektarů.
To pomůže obnovit těžce vyčerpanou půdu a pomůže zemědělcům vydělat peníze. Ostatně semena vojtěšky byla vždy žádaná. Dříve byly dokonce považovány za měnu a šly do zahraničí za ceny, které byly stokrát vyšší než cena pšenice. A v rámci země se prodávaly o třicet až čtyřicetkrát dráž. A to není překvapivé, protože vojtěška je strategická plodina, jako je pšenice, kukuřice a hrozny, na kterých závisí potravinová bezpečnost jakékoli země.
Proto se v našem regionu za Sovětského svazu připravovala semena vojtěšky pro Bělorusko, Rusko a středoasijské republiky. Je také nutné obnovit oblast vojtěšky, protože bez dostatečného množství této plodiny, která odpovídá potřebám zvířat na šťavnaté, objemné a koncentrované krmivo, nebudou turkestánští farmáři schopni realizovat státní program „Sybaga“.
— Opravdu, ze stovek farem vaši myšlenku nikdo nepodporuje?
– No, proč vůbec nikdo? Podařilo se nám najít několik podobně smýšlejících lidí v agropodnikatelské komunitě. V regionu Kazygurt je to společnost Sapa-2002 LLP, která se nyní aktivně zabývá produkcí semen vojtěšky. To znamená, že specialisté této farmy berou semena vojtěšky „Krasnovodopadskaya Polivnaya“, „Krasnovodopadskaya 8“ a „Krasnovodopadskaya brzy zrání“, vyšlechtěná zaměstnanci stejnojmenné šlechtitelské stanice v regionu Turkestán. Tato semena se vysévají doma a úroda se prodává. Další farma, Karabau, dělá stejnou práci v této oblasti.
My, vědci, se snažíme zůstat v kontaktu s těmito semennými farmami ve všech fázích. Poradíme a sdílíme své zkušenosti. Je jen škoda, že takové semenné farmy lze spočítat na jedné ruce. Stále existuje několik desítek „zájemců“, abych tak řekl. Ale věci nejdou dál než k zájmu o ně.
– Proč?
— Existují různé důvody. Zdá se, že někteří lidé chtějí, snaží se něco udělat, ale nedaří se jim to: není dostatek secích jednotek a pozemků, na kterých by bylo možné střídat plodiny. Jiní nemají dostatek vlastních znalostí a buď nemají peníze na zaplacení specialistů nebo vědců za podporu, nebo je škoda je za to utrácet, podle nich to není tak důležitá věc. Takovým lidem pomáháme zdarma, jak jen můžeme, ale změnit myšlení takových lidí je nesmírně těžké a my tomu samozřejmě nemůžeme věnovat veškerý pracovní čas.
— Existují tedy dva hlavní problémy: nedostatek specialistů a pozemků?
— Ano, můžeme říci, že toto jsou hlavní problémy. A obojí, upřímně řečeno, šlo vyřešit bez větších potíží. Aby bylo dostatek půdy pro plné střídání plodin, které bezpodmínečně zvýší výnosy jakýchkoli plodin minimálně dvakrát, stačí se malé farmy spojit. Pak bude pro farmy snazší brát si zvýhodněné úvěry na různé potřeby a vytvoří se podmínky pro příjem státních dotací. A pro větší farmu je snazší najít potřebné specialisty nebo dokonce poslat některé ze stávajících studovat.
Škoda, že to majitelé pozemků a drobní zemědělci nedokážou pochopit a neobhospodařují, ale prostě nemilosrdně odčerpávají všechny šťávy, jako by neměli a nebudou mít žádné děti nebo vnoučata, kterým by je následně mohli předat. to na. Tato pozice: „dnes jde hlavně o zisk, a pak alespoň neroste tráva“ je destruktivní pro úrodnost půdy, ale i pro jejího majitele. S tímto přístupem bude výnos každým rokem klesat, což znamená, že přijde doba, kdy půda jednoduše přejde ze zemědělského využití. Proto je tento přístup nebezpečný pro zemědělství regionu jako celek. Bojujeme za to, aby zemědělci, kteří každým rokem získávají stále více sklizně, také zvyšovali vrstvu humusu. A v této práci budeme vytrvale pokračovat.
— Tváří v tvář nedorozumění a nedostatku touhy mezi zemědělci přejít na vaše zemědělské metody, cítíte touhu vzdát se všeho a dělat čistě vědeckou práci?
– Stává se, samozřejmě. Ale v takových chvílích se snažím okamžitě jít někam do pole, které, dalo by se říci, křičí o pomoc řídkou a křehkou vegetací, a hned zase jasně chápu, že nemám právo tuto misi opouštět. Jak se říká, voda opotřebovává kameny, tak doufejme, že vědecký pohled na zemědělství bude stále vítězit.
– Díky za rozhovor.
Irina Pritula
Autora lze kontaktovat na:
[Email chráněn]
