Narcisté jsou sobečtí lidé, kteří se nejsou schopni soustředit na nic jiného než na sebe. Víte ale, co se skrývá za maskou věčné samolibosti a neotřesitelné sebedůvěry? Samota, strach z nepoznání, nízké sebevědomí a spousta fóbií.
Psycholog Julia Pirumová věnoval narcisům celou knihu –“Křehcí lidé” A v našem článku vám prozradíme, čemu musí každý den čelit.
-17 % křehkých lidí. Proč narcismus není neřest, ale vlastnost, se kterou se můžete naučit žít (nový design) Yulia Pirumova Pevná vazba 775 ₽ 939 ₽ -17 % Přidat do košíku Přidat do košíku
Nestabilní sebevědomí
Navenek vždy sebevědomí, ve skutečnosti narcisté často trpí emočními výkyvy. Hypertrofovaný perfekcionismus ve vztahu k vlastní osobnosti způsobuje, že jsou tito lidé buď spokojeni sami se sebou a svými úspěchy, nebo naopak nenávidí odraz v zrcadle. Narcistovo sebevědomí je zcela nestabilní, což ho činí závislým na souhlasu ostatních. To znamená, že takový člověk nemůže ani rozumně vnímat své úspěchy, protože hlavním kritériem je pro něj hodnocení někoho jiného. Není těžké uhodnout, že se jedná o neúspěšné schéma.
„Hluboko uvnitř chceme být lidmi přijímáni. Buďte s nimi zadobře. Chceme milovat a být milováni. Ale na cestě k tomu nás podkopává síla pomalé akce – náš pocit, že jsme toho všeho nehodní. Protože od té doby, co nejsme na vrcholu pyramidy společenského úspěchu, kterých jsou všechny sociální sítě plné, cítíme se bezcenní a nedosáhli jsme vůbec ničeho. Téměř každý narcista se bojí – co když každý zjistí, že nejsme nic sami ze sebe? Protože naše vlastní úspěchy se nám zdají nedostatečné k tomu, abychom se legitimně považovali za normální.”
Nucená izolace
Pokusy stát se nejlepšími, jedinečnými, udržet se na vrcholu Olympu přirozeně vedou narcisty k osamělosti. Je rozšířený názor, že takoví lidé jsou arogantní snobi. Ale to není jejich jediný problém, který vede k izolaci.
Narcisté nevědí, jak poslouchat nikoho jiného než sami sebe. Jsou tak pohlceni udržováním stavu, že prostě nejsou schopni vidět nic kolem sebe. Jediné, co je zajímá, je uznání. A v kruté ironii platí, že čím více se narcista soustředí na sebe, tím dříve se vzdálí společnosti a uvrhne se do vůbec ne dobrovolné izolace.
„Narcistu pohání osamělost. Zdá se, že mu to vyhovuje a se svým nezávislým postavením je docela spokojený. Izolace od lidí, vzdálenost – to je všechno o něm. Ale kdybyste věděli, jak velké utrpení mu způsobuje jeho neschopnost být ve vztazích a pocit nešikovnosti v nich. Jeho dětská zkušenost zbytečnosti a opuštěnosti je organizující fantazií, se kterou žije celý život. Nikdo v ní nepotřebuje narcistu. Nikdo se nestará o jeho pocity, názory a úsudky, bez ohledu na to, jak moc se snaží být důležitý a chytrý.“
Syndrom podvodníka
Mnoho lidí trpí notorickým syndromem. Nedostatek důvěry ve vaši kompetenci, pochybnosti o vlastních úspěších – to vše výrazně otravuje život. V případě narcistů je to ale mnohem složitější. Koneckonců, spojit současně silnou důvěru ve vlastní jedinečnost a vědomí své naprosté bezvýznamnosti není snadný úkol, dokonce bolestivý. Proto u takových lidí rezonuje syndrom podvodníka mnohem bolestněji než u kohokoli z nás.
„Na jedné straně se narcista necítí být hodný, znalý a profesionální, navzdory jakýmkoliv zásluhám, zkušenostem a uznání. Ve svém nitru nebyl ničím a zůstává jím i přes čtyři diplomy, vědeckou hodnost, několik monografií, státní cenu a respekt svých kolegů. Na druhou stranu narcista hodnotí sebe a své výsledky na základě jakýchsi neuvěřitelných a nepochopitelných kritérií, která ve skutečnosti buď nelze splnit vůbec, nebo vyžadují zvláštní stupeň talentu, který většina z nás nemá.“
Neschopnost užívat si života
Narcisté se ženou za přízračným ideálem, snaží se zachovat iluzi své výlučnosti a čelí osamělosti. To vše bere hodně energie. Takovým lidem nezbývá čas ani energie na plnohodnotný život. Mizí i schopnost radovat se z maličkostí, užívat si okamžik, zkrátka dělat vše, co ostatní. „Nemám čas na krásné západy slunce, upřímně, když ty nejdůležitější vrcholy ještě nebyly dobyty,“ to je logika, která pronásleduje narcisty. A past této pozice spočívá v tom, že konec závodu je v nedohlednu, jedno vítězství si vyžádá další a jedno třetí. Jinými slovy, tato píseň bude věčná.
“Potěšení odvede pozornost narcisty od zlepšování a pohybu nahoru.” A jakákoliv zastávka je ztráta času, který by se dal využít efektivněji. Jakákoli relaxace znamená svobodu a vklouznutí do masy obyčejných lidí. A to jsou narcistovy nejhorší noční můry!”
Popírání reality
Každý z nás alespoň jednou v životě udělal chybu a vydal se po špatné cestě. Pokud je ale mnoho lidí motivováno chybami, pak s narcisty je vše mnohem složitější. Faktem je, že si nedokážou přiznat, že se mýlí ani sami sobě, a proto se v budoucnu vyhnout selhání. Samozřejmě, jak může výjimečný, jedinečný a nejlepší člověk udělat něco špatně? To je důvod, proč narcisté popírají realitu a raději žijí ve svém vlastním ideálním světě, ze kterého je pro ně někdy prostě nemožné uniknout.
„To neznamená, že nenarcistní lidé netrpí tím, že se jim něco nepovedlo a s něčím se nevyrovnali. Trpí a jak! Pláčou, smutní, vztekají se a pak zase chodí dokola. Pro každého je těžké zažít ztráty, rozvody a selhání. Narcista nemůže dovolit, aby se to stalo. Protože to riziko je pro jeho psychiku příliš velké. Je lepší nashromáždit sílu v boji s okolnostmi, než přiznat svou vlastní bezmoc.”
Ještě více o vlastnostech narcisů se můžete dozvědět z knihy Julie Pirumové “Křehcí lidé” Autor vás provede ponurým světem těchto navenek sebevědomých egoistů, plných omezení a sebezklamání, a prozradí, jak s nimi žít bok po boku a proč tolik potřebují pravou lásku.
Je to právě jejich lhostejnost. Dovolte mi okamžitě upozornit na důležitý detail. Ne každý propadne narcistům, ale pouze lidem s určitým psychotypem a vlastními duševními zraněními nebo traumaty z dětství.
- Blog psychologa: jak se stát svým vlastním pro cizí děti
- Blog psychologa: proč je nezbytná abstraktní láska?
Navíc právě v jejich vnímání, tedy v jejich očích, kvete tato krásná, ale nebezpečná květina.
Stejně jako ve stejnojmenném mýtu: Narcis zjistil, jak je naprosto krásný, až když spatřil svůj vlastní odraz na hladině jezera – což mu mimochodem věštec Tiresias zakázal.
Proto, aby ukázal svou podstatu, potřebuje narcista vždy ostatní – zrcadla, diváky. Ale ne lhostejní pozorovatelé. A ti, kteří se vcítili, byli uneseni, radovali se i rozčilovali.
Protože, jak jste si již pravděpodobně uvědomili, narcista je prázdnota. Nebo, řekněme, člověk, který nemá jasnou představu o sobě a má také špatnou schopnost rozlišovat mezi pocity a pocity.
Proto, aby neustále potvrzoval svou vlastní existenci a svou vlastní „dobrotu“, vždy potřebuje někoho jiného.
- Blog psychologa: je normální nemilovat svou sestru nebo bratra?
- Blog psychologa: jak nevyhořet v práci?
Protože prázdnota přitahuje plnost, nebo naopak – světlé osobnosti tíhnou k „Tabula Rasa“, jsou to oni, laskavé a sympatické povahy – se svým bohatým vnitřním světem a několika vyššími vzděláními, které náhle dobrovolně padnou na háček krásné prázdné panenky. . Se kterým můžete také sympatizovat.
Ano, málem bych zapomněl – lidé s narcistickým komplexem většinou vypadají dobře.
To jsou základy starověké řecké legendy – že na celém světě nebyl žádný mladík, který by se krásou vyrovnal Narcisovi.
Narcisy jsou tedy skořápka, forma, kterou by sám Bůh nařídil naplnit těmi, kdo mají příliš mnoho nejrůznějších duchovních pokladů.
Loutka nebo loutkář?
“Ach, jakou má Lída smůlu,” říká přítel. — Krásná, chytrá, s vlastním bydlením a slušnou prací, zamilovala se do jistého Vlada. Je stejně hezký jako herec, který hraje Sherlocka. Ale stejně studený. Zdá se, že je mu jedno, jestli se dají dohromady nebo ne. Lída mu vždy sama zavolá a něco mu nabídne. Jednou jsem se pokusil „zmizet“ a vydržel jsem to týden. Pak jsem zavolal – byl klidný a přátelský, jako by se nic nestalo. A už se začala cítit v depresi kvůli jeho lhostejnosti.“
Zde je další příběh – o talentovaném, pohledném chlapovi Ruslanovi.
Zamiloval se do krásné dívky, jejíž chlad ho ještě více povzbuzoval a byla jím vnímána jako projev vznešenosti.
A její převládající mlčení během rande se zdálo být projevem vážnosti a zájmu.
Koneckonců, ve snaze udělat dojem, mluvil o Bachovi a Feuerbachovi, o Tychinovi a Sosyurovi. Dokud ona, zívla, řekla, že už je unavená z jeho myšlenek.
Pak se pustil do práce – navrhl si ho vzít. A ona odpověděla, že jí nevadí randění, ale respektuje svůj osobní prostor. Na což se Ruslan urazil a nazval dívku manipulátorem. Ale mýlil se.
Permafrost lhostejnosti
Lidé s narcistickým komplexem jsou skutečně často mylně považováni za manipulativní. Takto je vnímáme. Vždyť ti, pro které se stávají femme fatale nebo muži, se ochotně obětují.
A co je oběť bez manipulátora?
Narcističtí milenci jsou ti, kteří měli příliš náročné nebo emocionálně nedostupné nebo emocionálně nekonzistentní rodiče.
To znamená, že pro ně nebylo snadné získat dobrý přístup a lásku od svých rodičů.
Často se cítili dezorientovaní. Protože nevěděli, kdy budou vykázáni, chváleni nebo si prostě nevšimnou za stejnou věc.
A přesto, když udělali něco mimořádného – dostali výbornou známku z těžkého předmětu, dali všechno do naprostého pořádku, než dorazila máma – přesto dostali souhlas rodičů.
Bylo uloženo v podvědomí: čehokoli lze dosáhnout, když se opravdu chce a tvrdě se snaží. Tento postoj je společností schválen a přináší určité výsledky.
Pilní a motivovaní lidé v životě dosáhnou opravdu hodně a mohou se stát úspěšnými jako jednotlivci.
A když na své cestě narazí na něco dobrého a nedostupného, spustí se mechanismus zakořeněný v podvědomí v dětství.
Věří, že jejich vyvolený je tak chladný, protože ho nikdo doopravdy nemiloval. A se svou láskou tento led rozpustí. Pokud se to přes veškerou snahu nepodaří, příliš vytrvalí se urazí a považují se za oběti zákeřných svůdců.
Echo na druhé straně zrcadla
Narcista z definice nemůže být manipulátorem, protože to předpokládá úzké spojení s obětí, dobrou znalost jejích povahových rysů, zvyků a preferencí.
A to je pro člověka fixovaného jen na sebe příliš zatěžující.
Maximum, na co se při komunikaci s takovým člověkem můžete spolehnout, je role zrcadla nebo ozvěny (analogicky s nymfou Echo, která vyschla z neopětované lásky).
Odkud se berou duševně neprůbojní lidé?
Vědci se domnívají, že světem se šíří celá epidemie lidí, kteří jsou lhostejní k ostatním a mají rádi sami sebe. Ve skutečnosti je myšlenka, že narcisté jsou narcisté, také jasně přehnaná.
Sami se vlastně nevyznají. Rodiče je samozřejmě zbavili možnosti samostatně rozhodovat o tom, co se jim líbí, dlouho to dělali za ně.
Poté, co obklopili dítě veškerým nezbytným souborem životního zboží, požadovali určité úspěchy.
A při každé příležitosti se před rodinou a přáteli chlubili svým krásným a schopným dítětem jako jeden ze svých úspěchů.
Rodiče se nezajímali o to, jak se dítě samo cítí, jaké má chutě a preference.
Snem mladého narcisty je proto co nejrychleji vypadnout z péče a pokud možno tam znovu neskončit. Proto takoví lidé horlivě chrání svůj vlastní životní prostor a nezávislost.
A sociální sítě nepodporují empatii. Ale povzbuzují vás, abyste se chlubili projevy úspěchu, ideality a sebelásky.
Pokud vás to přitahuje a jste připraveni sloužit bez reciprocity, je to na vás.
Sledujte naše novinky na X и Telegram
