Ne vždy se věří, že bez kontaktu, na dálku, bez jedů, pastí na myši, toho všeho, smrtelně zabíjejících špinavých nástrojů, čistě a bezpečně a s osobní účastí, se můžete zbavit myší a krys v bytě, soukromém domě, garáž, kancelář, venkovský dům nebo supermarket? Při prvním jednání se zařízeními elektronického boje vždy existuje určitá míra nedůvěry. Na základě nedorozumění. Tohle je fajn. A my tuto mezeru rádi vyplníme. Nejde jen o to, že vám pro show řekneme, „chytneme se toho vrcholu“, jak to často dělají v naší době úplného přepisování jeden od druhého, bez základního porozumění základům toho, co znovu sdílet se čtenářem. Pojďme se ponořit do historie, zvukového inženýrství a fyziky šíření zvuku různých frekvencí. Protože teoretický výzkum vedl k tomu, že si nyní doslova každý obyvatel Ukrajiny může pomocí několika kliknutí vybrat v internetovém obchodě spolehlivé, kompaktní, hospodárné, zcela bezpečné a relativně levné zařízení, aby mohl držet na uzdě. neviditelný ultrazvukový prst východisko pro hlodavce povzbuzené beztrestností způsobenou dříve neúčinnými prostředky, jejich kořeny sahají do minulého století.
Vliv zvukových frekvencí na myši
Proč se hlodavci bojí ultrazvuku?
Není žádným tajemstvím, že zvířata řádově převyšují naše schopnosti v řadě kanálů pro vnímání informací. Například při hledání kořisti, očichávání atp.
Zvýšená citlivost sluchového ústrojí se stala předmětem výzkumu vědců v době, kdy technologie a především radioelektronika byly ještě v plenkách a o piezo-ultrazvukových odpuzovačích myší by se teprve mluvilo o mnoho desetiletí později.
Již ve vzdálených 40. letech XNUMX. století experimenty provedené vědci J. Goldem a K. Morganem (USA) ukázaly, že citlivost ušních bubínků šedých potkanů se zvyšuje se zvyšující se frekvencí signálu.
Pro referenci. Zařízení pro reprodukci zvuku je vyvíjeno pro rozsah 20-20000 XNUMX Hz, což odpovídá ideálnímu lidskému sluchu.
Během experimentů bylo zjištěno, že maximální citlivost sluchadla odpovídá vysokofrekvenčnímu rozsahu 30~40 KHz, což je výrazně vyšší než hranice slyšitelnosti pro člověka.
Obrázek ukazuje grafy závislosti intenzity zvuku na dosahu sluchu myši domácí a potkana šedého.
Čím níže je přerušovaná čára, tím lépe zvíře slyší. Je zvláštní, že hlodavci vnímají hlavně vysokofrekvenční zvuky a nejlépe:
| Pohled | Frekvence signálu, kHz |
|---|---|
| Krysy | 20-50 |
| Myši | 10-20 |
Jak vidíte, právě tyto oblasti jsou co nejblíže vodorovné ose. Je patrné, že nemluvíme o žádné lineární závislosti – plných přerušovaných čarách. Jsou oblasti, kde je slyšitelnost maximální a „hluchota“ samozřejmě není úplná.
Na základě grafu označujeme dva hlavní ukazatele:
- Obecný interval: zvuk + ultrazvuk.
To je celý rozsah, který hlodavci vnímají. - Zóny maximální citlivosti.
Ale to jsou fragmentární oblasti, na které jsou škůdci nuceni reagovat aktivněji. I při slabém zdroji (bez ohledu na zvuk nebo ultrazvuk) signál zaručeně ruší šedé uši.
Kromě toho vyvodíme několik předběžných závěrů.
Citlivost sluchu je dána elasticitou ušního bubínku (u člověka je „drsný“ a nekolísá pod vysokofrekvenčními vibracemi, takže ultrazvuk neslyšíme, ale myši ho cítí)
Celková šíře dosahu, stejně jako citlivost na vybraných frekvencích, jsou dány věkem, stavem sluchadla a individuálními vlastnostmi těla.
Přesuňme se k našemu obvyklému rozsahu zvukových frekvencí – od 20 Hz do 20 KHz, a vezmeme to na maximum, drtivá většina slyší mnohem hůř, starší lidé – kvůli přirozenému procesu stárnutí, mladí lidé – kvůli sluchátkům, a všichni společně kvůli globálnímu znečištění hlukem z velkoměst, které bohužel postihuje i děti.
Tímto tempem si brzy vzpomeneme jen na pištění komára.
Lidská řeč je například v rozsahu 100-1000 Hz, což umožňuje slyšet i starším lidem, i když v některých případech je kvůli progresivní hluchotě nutné zvýšit hlasitost hlasu na stejné frekvenci.
- Vrátíme-li se k výše uvedenému grafu, obrazně řečeno, pokud bychom dali za úkol křičet do myši např. na frekvenci 0,5-1,0 KHz, kde je zřetelný zvukový vrchol, museli bychom se pěkně snažit. Tuto skutečnost totiž zaznamená i zvukoměr, při běžném rozhovoru bude hlasitost hlasu mluvících na vzdálenost 1 metru 60-70 dB.
- Hlodavci ale zpravidla nejsou v tak blízké vzdálenosti – je jasné, že jejich první reakcí je rychle a dále utíkat. Pokud bychom se je tedy rozhodli zaplašit svým hlasem, museli bychom zatěžovat hlasivky, čímž bychom zvýšili intenzitu křiku – např. pro myš (levá, nízkofrekvenční část grafu) zvukový výkon 70-80-90 dB (v závislosti na vzdálenosti). Pokud je to méně, nebude se bát, ale bude jen naslouchat a myslet si: “Něco tam dělá malý hluk, můžete to ignorovat.”
Ale dělat to fyzicky je s největší pravděpodobností jednoduše nereálné. A je hloupé namáhat svůj hlas, pokud existují vysílače, které za nás udělají veškerou práci. Pokud se ale posuneme po ose doprava na frekvenci 15 KHz, myš by slyšela i šepot (10-15 dB). Další otázkou je, že v tak vysokofrekvenčním intervalu pro nás nebudeme schopni „šeptat“.
A takhle to nejde. Proto druhý závěr.
Buď je vyžadována vysoká intenzita zvuku v dB při nízkých zvukových frekvencích, nebo nízký výkon v ultrazvukovém rozsahu
Ideální možností je vysokofrekvenční zvuk v širokém spektru
K dosažení tohoto cíle potřebujete speciální zařízení, které děsí myši ultrazvukem – z důvodu, který jsme uvedli výše: neexistuje způsob, jak hlasitě křičet, tlouct na buben nebo zapnout hudební reproduktor. A to je třeba dělat nepřetržitě. Nikdy nevíte, kdy se škůdci vydají na lov našich produktů.
Na druhou stranu naše vazy nebudou schopny extrahovat vysokofrekvenční vibrace. Pokud je hlodavec nemocný, starý nebo zraněný při střetu s vlastním druhem nebo možná s přirozeným nepřítelem – kočkou, může být jeho citlivost výrazně snížena až do úplné ultrazvukové (a také zvukové) hluchoty, pak je nepravděpodobné, že by zařízení Pomoc.
I když mohou nastat mnohem složitější situace spojené se selektivní citlivostí při určitých frekvencích zvuku. Faktem je, že výše diskutované grafy jsou orientační a jsou určeny pro průměrné myši s průměrnými údaji o sluchu. Jak se říká, vždy bude „plus nebo mínus“. Mezi lidmi jsou i jedineční lidé se sluchem pro hudbu.
Shrňme, co bylo řečeno.
Jak vidíme, zóny vnímavosti hlodavců se neprotínají v celém zvukovém rozsahu. Navíc, když se v domě objeví nový poddruh, je nám to opravdu jedno? Nejsme vědci, abychom studovali zvyky a chuťové preference. Pro nás je důležitější problém vyřešit!
Tento problém zajímá spíše vývojáře. Přesněji ani ne oni, ale vědci, kteří na základě výsledků laboratorních experimentů tvoří odpovídající křivky. A teprve potom inženýři naladí ultrazvukový generátor na požadovanou frekvenci, aby pokryl všechny možné případy, a není jich málo.
V přírodě žije několik poddruhů, nejen v rámci regionu jedné země. Ultrazvuková zařízení na odpuzování myší se prodávají na všech kontinentech. A není pravda, že všude fungují stejně úspěšně – poddruhy jsou různé. Otázkou jsou frekvence. Například sluch bílých myší, tradičně používaných jako experimentální materiál v laboratořích pro vývoj léků, se výrazně liší od sluchu jejich divokých protějšků.
Navíc citlivost sluchového systému závisí na genech, mutacích a má významné rozdíly mezi různými liniemi. V důsledku toho mohou být výsledky studií provedených na laboratorních myších a potkanech daleko od ukazatelů charakterizujících schopnosti smyslových orgánů jejich blízkých, ale přirozených příbuzných.
K posouzení vlivu zvuku na hlodavce se používá tzv. Preyerův reflex
Jeho podstatou je, že při dosažení přední části ultrazvukové vlny je pozorováno reflexní záškuby uší. Pokud toto není pozorováno, pak při odpovídající frekvenci nedochází k žádné reakci. Citlivost na ultrazvuk je dána přirozenými instinkty spojenými s komunikací a výchovou mláďat.
| Maximální citlivost (respektive minimální akustický výkon) odpovídá frekvencím spojeným například s nebezpečnými signály vydávanými myší nebo mláďaty |
| Při vzájemné komunikaci používají hlodavci vysokofrekvenční píšťalky. Zejména samci mohou přitahovat samice. |
| V odděleném rozsahu vydávají zvuky v případech agónie, například když jsou chyceni do pasti na myši nebo při otravě jedem na krysy. |
V souladu s tím je teoreticky možné vybrat takové frekvence, nebo spíše sled vysokofrekvenčních oscilací, při kterých je možné situaci korigovat nejen „střílením“ silných decibelů, ale také generováním nebezpečných signálů blízkých přirozeným!
Závěr – selektivní citlivost jak ve frekvenci, tak ve akustickém výkonu
Konkrétně mohou myši detekovat změny frekvence tónu v rámci 1% odchylky. Potkani rozlišují frekvence poněkud hůře – do 6 %.
Protože netušíme, jakou citlivost a na jakých frekvencích má konkrétní hlodavec, který nám vlezl do domu, stodoly, sklepa, garáže či kurníku a třeba i pod kapotu auta nebo dokonce do interiéru, je žádoucí, aby signál bude generován s maximálním výkonem.
Který přesně? Práh bolesti, po jehož překročení je pravděpodobné nevratné poškození sluchu, je 120–130 dB.
Tradičně je takto vysoká hladina akustického tlaku přirovnávána k řevu tryskového letadla, ale my se vrátíme ke známější asociaci – například při tanci dojít k masivnímu hudebnímu reproduktoru na diskotéce a pokusit se přiložit ucho. k tomu.
V žádném případě! Je lepší nechat uši škůdců stočit do tuby a my si vychutnáme melodie popových písní, nesmrtelné klasiky nebo hlas milované osoby.
Pokud by zařízení vydávalo v audio rozsahu, lidé by také trpěli hlasitým hlukem.
Závěr je tedy jasný – všechny repelery musí za prvé působit výhradně v pro nás neslyšitelné oblasti a za druhé se síla impulsů musí blížit prahu bolesti.
K prodeji jsou k dispozici modely s proměnnými frekvencemi, buď automaticky, podle daného algoritmu, nebo ručně s regulátorem, které sledují 2 cíle:
- Vezměte v úvahu všechny druhy krys a myší, které se dostanou do našeho domova;
- Minimalizujte účinek návyku na konstantní frekvenci.
A pak se pokoje zaplní dnem i nocí, 24 hodin denně, v pečlivě promyšlených frekvencích, ultrazvukovými melodiemi a rytmy, s mnohem větší pravděpodobností, že si konečně vydechnu – jsou přece pryč!
