Bohatý kupec se vydává na obchod do vzdáleného království, do třicátého státu. Před odchodem se ptá svých tří dcer, jaké dárky jim má přinést. Nejstarší požádala o zlatou korunu, prostřední o křišťálové zrcadlo a nejmladší – její oblíbená – šarlatový květ, z nichž nejkrásnější není na celém širém světě.
Obchodník cestuje do zámořských zemí, nakupuje a prodává zboží. Našel jsem dárky pro své starší dcery, ale nemohu je najít pro své mladší dcery. Vidí mnoho šarlatových květin, ale nikdo nemůže zaručit, že na celém světě není krásnější květina, než je tato.
Obchodník jede domů a lupiči přepadnou jeho karavanu. Obchodník opustil své zboží a vběhl do hustého lesa. Kupec se toulá lesem a najednou vidí palác plný stříbra, zlata a polodrahokamů. Vešel dovnitř a všude byla královská výzdoba, ale nikdo tam nebyl. Jakmile obchodník přemýšlel o jídle, objevil se před ním stůl, vyklizený. Obchodník chce poděkovat majiteli za chléb a sůl, ale nikdo není.
Obchodník si odpočinul, trochu se vyspal a rozhodl se, že se půjde projít po zahradě. A v té zahradě kvetou krásné květiny, létají nebývalí ptáci a zpívají nebeské písně. Najednou obchodník spatří šarlatový květ nebývalé krásy. Kupec utrhl květinu, v tu samou chvíli se blýskl blesk, udeřil hrom a před obchodníkem se objevila šelma ne šelma, člověk nečlověk, hrozná a chlupatá příšera. Netvor zařval na obchodníka. Jak mu děkoval za pohostinnost, trhal jeho šarlatový květ, jediná radost v jeho životě! Obchodník padl na kolena a začal žádat o odpuštění, nechtěl být nevděčný, chtěl přinést dárek své milované dceři. Propustil netvor obchodníkovi, ale pod podmínkou, že obchodník pošle místo něj jednu z jeho dcer. Dívka bude žít ve cti a svobodě, ale nikdo nechce, tak ať se vrátí. Netvor daroval obchodníkovi prsten: kdo si ho nasadí na pravý malíček, v mžiku se ocitne, kde chce.
Obchodník si nasadil prsten a ocitl se doma a branami projížděly karavany se zbožím. Obchodník řekl svým dcerám o netvorovi. Nejstarší dcery odmítaly svému otci pomoci, souhlasila pouze nejmladší, milovaná. Vzala šarlatový květ, navlékla si prsten na malíček a ocitla se v paláci netvora.
Dívka prochází palácovými komnatami a zelenou zahradou a nemůže se divit nádhernému zázraku. A na stěnách se objevují ohnivé nápisy – tak monstrum mluví s dívkou.
Dívka tedy žije v paláci, každý den si zkouší nové oblečky, takové, že nemají cenu, každý den jsou výborné pochoutky a jiná zábava a nejčastěji mluví s majitelem. Na zeď píše ohnivé nápisy.
Dívka chtěla slyšet hlas majitele. Začala ho prosit, aby si s ní promluvil. Netvor nesouhlasil, bál se dívku vyděsit svým hrozným hlasem, ale dívka ho prosila. Dívka se zprvu děsila hrozného, hlasitého hlasu, ale naslouchala jeho jemným slovům, jeho rozumné řeči a srdce se jí rozjasnilo. Takhle mluví celý den.
Dívka chtěla brzy vidět svého pána. Netvor dlouho nesouhlasil s tím, aby se ukázal, stále se bál, že se bude bát jeho ohavného, ošklivého vzhledu. Dívka ho přesto přesvědčila. Zjevilo se jí lesní zvíře. Když ho kráska spatřila, vykřikla strachem srdceryvným hlasem a omdlela. Svůj strach ale zvládla a začali spolu trávit čas.
Dívce se zdálo, že jejímu otci není dobře. Požádala příšeru o povolení k návštěvě jejího domu. Lesní šelma ji poslala domů, ale varovala ji, že pokud se nevrátí do tří dnů a tří nocí, zemře smrtelnou úzkostí, protože ji miluje víc než sebe.
Dívka přísahala, že se vrátí za tři dny a tři noci, navlékla si na malíček zlatý prsten a ocitla se ve svém domově. Jejímu otci nebylo dobře a milovaná dcera mu chyběla. Dívka vyprávěla, jak žila v paláci monstra, obchodník byl šťastný za svou dceru a její sestry začaly závidět.
Nastal čas, aby se dívka vrátila k netvorovi. Sestry ji přemlouvají, aby zůstala, dívka se přesvědčování nepoddává, lesní zvěř nemůže zradit. Otec ji za takové řeči pochválil a sestry ze závisti posunuly všechny hodiny v domě o hodinu zpět.
Přišla skutečná hodina, dívku bolí srdce, podívá se na hodinky, ale na návrat je příliš brzy. Nevydržela to, nasadila si prsten na malíček a ocitla se v paláci netvora. Netvor ji nepotká. Chodí po paláci a volá po majiteli – žádná odpověď. A v zahradě ptáci nezpívají a fontány netečou. A na kopci, kde roste šarlatový květ, leží bez života lesní zvíře. Přiběhla k němu dívka, objala jeho ošklivou, nechutnou hlavu a srdceryvným hlasem zakřičela: „Vstávej, probuď se, drahý příteli, miluji tě jako vytouženého ženicha!
Země se otřásla, blýskalo se, udeřil hrom a dívka omdlela. Když se probudila, spatřila se v komnatě z bílého mramoru na trůnu, obklopená družinou na kolenou a svým otcem a sestrami. A vedle ní sedí princ, pohledný muž.
“Zamiloval jsi se do mě v podobě monstra, tak mě teď miluj v lidské podobě.” Zlá čarodějnice se rozzlobila na mého otce, mocného krále, unesla mě a proměnila mě v monstrum. Uložila kletbu, že budu monstrum, dokud se do mě nezamiluje dívka v hrozné podobě. Ty sám jsi mě miloval, pro mou laskavou duši, tak buď mou ženou.”
Družina se uklonila a obchodník dal své dceři požehnání k zákonnému sňatku.
Převyprávěla Gisele Adam.
5039 1009 19
Co můžete říci o převyprávění?
Co bylo nejasné? Našli jste chybu v textu? Máte nějaké nápady, jak nejlépe převyprávět tuto knihu? Prosím piš. Udělejme převyprávění srozumitelnější, kompetentnější a zajímavější.
Mák (Papaver rhoeas) má ohnivě červené okvětní lístky, ale ruskou dívku mak nepřekvapil, je příliš běžný a rozšířený, i když pouze v jižních oblastech.
Jižní rostlina adonis letní (Adonus aestiva lis) má červené okvětní lístky, ale na pohádkovou zázračnou květinu je malá.
Z tropických pralesů Brazílie se do našich zahrad dostala jasně červená šalvěj (Salvia coccinea).
Další šarlatová květina – svítání. Jeho vědecký název je lychnis, z řeckého slova ‘lychuas’ – lampa. Květina je skutečně tak jasná, že se zdá, jako by z ní vycházelo světlo. Na fotografii – Lychnis chalcedonica.
Může si nárokovat roli zámořského pohádkového šarlatového květu gravilat.
Velmi drobná a nenápadná rostlina s překvapivě zářivými květy je divoká květina (Anagallis arvehsis).
Zdá se, že je těžké najít osobu, která v dětství nečetla pohádku S. T. Aksakova „Scarlet Flower“ nebo o ní alespoň neslyšel. Pohádka začíná scénou příkazů dcer otci, který odjíždí do dalekých zemí. Na rozdíl od starších sester, které si přály drahé dárky, „mladší dcera se uklonila k nohám svého otce a řekla: „Pane, vy jste můj drahý otec! Nenoste mi zlatý a stříbrný brokát, ani černé sibiřské soboly, ani burmitský náhrdelník, ani polodrahokamovou korunu, ani křišťálový tovalet, ale přines mi šarlatovou květinu, která by na tomto světě nebyla krásnější.”
A proč byl vlastně šarlatový květ tak sladký a láskyplný k dceři nejmladšího kupce a ona mu dala přednost před všemi pokušeními bohatých šatů a šperků?
Kvůli vlastnictví květiny s neobvyklou barvou provádějí hrdinové pohádek nepředstavitelné výkony, z nichž se tvoří osnova zápletky. Je pravda, že takových neobvykle zbarvených květin je málo: modrá růže, černý tulipán, nejmenovaný šarlatový květ.
Proč se pro nás modrá růže stává neobvyklou, zatímco zvonek stejné barvy vnímáme bez překvapení? Na příkladu s růží není nápadná samotná modrá barva, ale její kombinace s růží. Jsme zvyklí, že její květy většinou nemají nádech do modra, pouze různé odstíny a kombinace červené, žluté a bílé.
Pokud jde o šarlatový květ, důvod je poněkud jiný. Nejprve si ujasněme, co je šarlatová barva. Nejpřesněji to definuje V. I. Dal ve svém „Výkladovém slovníku živého velkoruského jazyka“: „světlý, jasně červený; nejhlubší barva růže, jasný (ne zlatý) úsvit; karmínová, karmínová (ne karmínová), barvy krve bojových žil (tj. arteriálních – B.G.).“ Přes všechen svůj jas a sytost je tato barva originální, nikoli „hybridní“, to znamená, že neobsahuje „přísady“ jiné barvy. Za starých časů existovalo další podobné slovo – „brusn“, které také znamenalo sytě červenou barvu, stejně jako slovesa z ní odvozená „brusvyanit“ – malovat vhodnou barvou a „brusvyanet“ – červenat se, otáčet se fialová, zbarví se do šarlatu.
Jak tato barva vzniká, přesněji na čem závisí ten či onen odstín u květin?
V květech vyšších rostlin lze běžně rozlišit tři barevné skupiny: bílou, žlutou a modročervenou. Ve skupině modro-červené jsou pozorovány všechny přechody od čisté modré k jasně červené, tyto barvy jsou vytvářeny dvěma kategoriemi pigmentů. Některé jsou koncentrovány v buněčné míze (anthokyanidiny a anthoxantiny), jiné jsou koncentrovány pouze v mikroskopických buněčných elementech – plastidech a obsahují především karotenoidy.
Anthokyanidiny způsobují hlavní škálu barev od modré po jasně červenou. První část barevné škály tvoří deriváty delphinidinů (pojmenované podle modrého delphinia – Delphinium), jasně červené a oranžové barvy pak deriváty pelargonidinů (Pelargonium – latinský název pro běžné pokojové pelargónie). Deriváty epigenidinu mají stejný účinek, ale jsou mnohem méně časté. Mnoho přechodných odstínů, které do značné míry závisí na kyselosti buněčné mízy, vede ke vzniku derivátů kyanidinů.
Antoxantiny – flavony a flavonoidy – vytvářejí škálu barev od slonové kosti po světle žlutou. Interakcí mohou anthokyanidiny a anthoxantiny vytvořit novou barvu. Například žlutý anthoxanthin s kyanidinem dává oranžovou barvu, zatímco anthoxanthin slonoviny zvýrazňuje barvu modrých anthokyanidinů.
Plastidové pigmenty jsou chemicky odlišné od pigmentů buněčné mízy, a proto s nimi neinteragují a vytvářejí „nezávislou“ žlutou a oranžovou barvu.
Všechny výše uvedené pigmenty jsou v rostlinné říši rozmístěny velmi nerovnoměrně. Je pozorován následující vzorec: deriváty pelargonidinu a epigenidinu se nejčastěji vyskytují v rostlinách tropů a subtropů. Například existuje mnoho z těchto rostlin v čeledi Gesneriaceae, Sterculiaceae, Bignoniaceae a Tea, které žijí v horkých zemích. V mírných zeměpisných šířkách jsou pelargonidin a epigenidin v rostlinách velmi vzácné. A to samozřejmě zase ovlivňuje jejich zbarvení.
Aby bylo možné spočítat jasně červené květy ve flóře středního Ruska, stačí prsty na jedné ruce: jedná se o dva druhy máku (Papaver rhoeas, P. argemone), lychnis chalcedonský (Lychnis chalcedonica) a divokou květinu (Anagallis arvensis ). V mírných oblastech Sibiře je jich ještě méně: jeden druh tulipánu (Tulipa schrenkii) a svítání (Lychnis fulgens).
Naopak šarlatové květy jsou běžné u tropických a subtropických rostlin. Ale jen několik z nich je čistě šarlatových. Rostliny s jasnými květy přitahují svými barvami různé opylovače. Pro tropy je to obzvláště důležité, protože zde jako opylovači působí nejen hmyz, ale také ptáci, netopýři, dokonce i měkkýši a plazi. Entomologové zjistili, že hmyz není schopen rozlišit červenou barvu spektra, lze jej považovat za druh barvosleposti. Jednotná šarlatová barva květů přitahuje kolibříky v tropech Ameriky a malé med sající ptáky na východní polokouli.
Proto si hrdinka Aksakovy pohádky na naší straně, chudé na teplé, jasně červené květy, kde nejsou kolibříci ani medovníky, přála jako nejlepší dárek zámořský šarlatový květ.
Podívejte se znovu na planoucí karmínové rostliny našich zahrad: všechny jsou hosty z dálky. Pivoňky nesou čínskou „krev“, flox – severoamerický, šarlatové tulipány připomínají střední Asii, mečíky – jižní Afriku.
Na závěr mírně upravme otázku položenou na začátku publikace: „Proč si dcera obchodníka vyžádala šarlatový květ, a ne červený nebo jasně červený květ? Odpověď pro mnohé je, myslím, zřejmá. Připomeňme však, že za starých časů přídavné jméno „červený“ přímo nesouviselo s barvou. Stačí si připomenout přísloví „Chalupa není červená ve svých rozích, ale červená ve svých koláčích“ nebo folklórní „červená je panna“. Do moderního jazyka jej lze přeložit jako stejné kořenové slovo „krásný“, „báječný“. Centrální náměstí Moskvy, Rudé náměstí, nedostalo své jméno podle barvy kremelských zdí nebo podle barvy krve prolité v Lobnoye Mesto. Jméno „krásné“ si vysloužilo pouze díky mistrovským dílům svých stavitelů. Slovo „šarlatová“ se někdy používá ve významu „krásný“. Není divu, že lidé říkali: „Šarlatová barva je drahá celému světu“ a za starých časů se drahému příteli někdy říkalo „šarlatový přítel“.
Podrobný popis ilustrace
Může si nárokovat roli zámořského pohádkového šarlatového květu gravilat. Pochází jen „daleko“ – z Balkánského poloostrova, z Turecka, kam ruští obchodníci často „navštěvovali“. Jeho barva nemůže být odlišnější! A tvar je krásný: i lesklé okvětní lístky a mnoho tyčinek uprostřed. Na fotografii – korálová gravitace (Geum coccineum).
